ARTA Records - 2HP Production - ARTA Music cz en

Flétny v renesanci
Jiří Stivín

 


F1 0032    [8595017403224]
TT- 54 min.,  vyšlo 9/1992

    1. LA ZAMBECCARA soprán, alt, tenor, bas
      Claudio Merulo (1533-1604)
    2. FANTASIA EN ECHO soprán
      Jacob Jan van Eyck (c.1590-1657)
    3. FANTASIA III tenor, tenor
      Orlando Gibbons (1583-1625)
    4. LA SPAGNA sopranino, soprán, tenor, tenor, bas
      anonym (15th century)
    5. FANTASIA tenor, tenor, bas
      Thomas Morley (1557-1602)
    6. SOLFEGGIAMENTO soprán, soprán
      Giuseppe Giamberti (c.1600-1622-4)
    7. PAVANE LACHRIMAE (1604) soprán in G - soprán, alt, tenor, tenor, bas
      John Dowland (1563-1626), figurace: Jacob Jan van Eyck
    8. FANTASIA: LA CACCIA (1595) soprán, tenor
      Thomas Morley (1557-1602)
    9. THE TIME OF YOUTH soprán, alt, bas
      Henry VIII (1491-1547)
    10. ARIA SOPRA LA BERGAMASCA (1642) soprán, soprán, bas
      Marco Uccellini (c.1603-1680)
    11. CANZONA soprán, alt, alt, tenor
      Filip de Monte (1521-1603)
    12. FANTASIA I alt, alt
      Orlando Gibbons (1583-1625)
    13. PERO PIU FERM` OGN` HOR DI TEMPO (1584) soprán, alt, tenor, bas
      Girolamo Dalla Casa "da Udine" (?-1601) podle Cipriana de Rore (1515-6-1565)
    14. BALLO DI MANTUA soprán in B, soprán in B
      Giuseppe Giamberti (c.1600-1662-4)
    15. CANZONA LA PADOVANA soprán, alt, tenor, bas + soprán, alt, tenor, bas
      Ludovico Grossi da Viadana (1564-1645)
    16. AS FAIR AS MORN soprán, alt, tenor
      John Wilbye (1574-1638)
    17. LA GIRANDOLA alt in G, alt in G
      Thomas Morley (1557-1602)
    18. PAVANE soprán, soprán, alt, bas
      John Dowland (1563-1626)
    19. FANTASIA II soprán, alt, tenor, bas
      Orlando Gibbonns (1583-1625)
    20. WHEN DAPHNE FROM FAIR PHOEBUS DID FLY soprán in B
      Jacob Jan van Eyck (c.1590-1657) variace na anonymní píseň

Jiří Stivín - zobcové flétny
(díky playbackové metodě nahrávání je slyšet mnoho nástrojových kombinací - až 8 fléten najednou!)

Jiří Stivín je od přírody renesanční člověk. Stará hudba je pro něho jen jednou z ostře sledovaných oblastí, pohybuje se v ní však už léta suverénně, respektován znalci žánru. Snad sem vnáší navíc zřetelné poznávací znaky své hry, své osobnosti - ale to odhalí jen ti, kteří sledují jeho různorodé hráčské výboje už pár roků.
     Kde vlastně začíná a kde končí historická čistota současných nahrávek staré hudby? Lze vůbec o něčem takovém spekulovat u Jiřího Stivína, který renesanční hudbu hraje zpola na mistrovské kopie starých nástrojů, zpola pak - bez stínu rozpaků - na flétny ryze současné?
"Poté, co známe všechnu hudbu, která přešla po renesanci až do dnešních dnů, hrát jako tehdejší muzikanti není jen tak - na člověku trocha romantického či jiného nánosu vždycky nějak ulpí. Samozřejmě, nemůžu - ani nechci - jít proti charakteru hudby, ale o dokonalou autentičnost mi snad ani nejde; koneckonců, ani posluchači tohoto kompaktu nebudou, počítám, ze šestnáctého století. Kdosi kdesi trefně řekl: ´Budu hrát historickou hudbu, ale posaďte mi do sálu historické publikum´."
     Stará hudba, vážná hudba... všechny tyhle přívlastky univerzální muzikantství Jiřího Stivína zpochybňuje - staře tu nezní ani tón a spíš než vážností jsou mnohdy tanečně rozverné kousky prodchnuty důstojností. Snad právě výše zmíněná zkušenost s doposud kompletní škálou hudebního vývoje pomáhá interpretovi k "ostřejšímu vidění": vždyť nejen v hudbě platí, že teprve na pozadí mnohosti a kontrastu poznává člověk specifika jednotliviny; logicky tedy hráč se zkušeností, která sahá přes klasický flétnový repertoár až k Nové hudbě a především jazzu, rozeznává při návratu ke kterékoli epoše její jedinečnosti snáz, navíc zdravě přirozenou cestou. Někdy se tomu říká důkladné vzdělání.
     "Ani mi nepřijde, že hraju hudbu někoho jiného", komentuje letos Keith Jarrett své nahrávky Šostakovičových preludií. Bodejť: jazz, či spíše - globálněji řečeno - improvizovaná hudba okamžiku, udržující svého tvůrce vždy ve střehu, je pro interpreta ideálním odrazovým můstkem. Ten, kdo je zvyklý řítit se za pochodu kutanými katakombami vstříc jistému cíli po nejisté dráze, ocení lépe než kdo jiný mistrovskou rukou vyznačený plán trasy. Pozor - to má samo o sobě ještě daleko k vyšlapané cestě! Tenhle úkol, tahle radost zůstává na interpretovi.
     V kontextu nahrávek Jiřího Stivína má album, které právě držíte v ruce, výsadní postavení: poprvé za ta léta se Stivín ocitl ve studiu úplně sám, poprvé natočil celou desku, na níž by se obešel bez spolupráce jiného muzikanta. Vlastně je to v logice věci: v různorodosti svého počínání se Stivín nikdy neobklopoval spolupracovníky příliš definitivně, sám v každé sestavě dodnes cítí provizorní stav a zároveň si tak nechává otevřená zadní vrátka: odřekne-li na poslední chvíli účast jeden ze spoluhráčů, bez větších potíží lze nominovat alternativní sestavu.
     "Dnes už mě dvakrát nelákají projekty, které jsou předem pečlivě připravené. Vždycky se snažím překvapovat sám sebe a najít místo pro improvizaci, což se shodou okolností podařilo i při tomto nahrávání: do studia jsem přišel s balíkem not a na místě zjišťoval, na co mám chuť a co natočím."
Jiří Stivín i producent Vítězslav Janda dbali na to, aby byl konečný tvar pestrý - jak ve spektru nálad, tak instrumentáře skladeb. Mimochodem - řada klenotů (především čtyřhlasých) se na nahrávku nevešla; "Aspoň jsme si něco nechali na příště", liboval si Jiří Stivín.

Pavel Klusák

© 2HP Production, z 2017
coded by rhaken.net