ARTA Records - 2HP Production - ARTA Music cz en

Jan Zach (1699 - 1773), Jan Křtitel Vaňhal (1732 - 1813)
Hudba pro dva klarinety

 


F10092     [8595017409226]
TT - 52:19     vyšlo 9/1999

        Jan Zach: Sonata a tre Stromenti
      1. Andante   3:25
      2. Allegro moderato   3:09
      3. Andante   1:37
      4. Tempo di Minuetto   2:14
        Jan Křtitel Vaňhal: Six Trios pour deux Clarinettes et Baße, Op. 18
        Sonata in C major
      5. Adagio   0:47
      6. Allegro moderato   2:09
      7. Andante gratioso   2:00
      8. Allegretto moderato   2:33
        Sonata in F major
      9. Allegretto moderato (Comodo)   2:33
      10. Andantino   1:15
      11. Tempo di Minuetto   1:36
        Sonata in B flat major
      12. Allegro moderato   3:22
      13. Adagio   1:07
      14. Allegro moderato   2:59
        Sonata in G minor
      15. Allegretto moderato (Comodo)   3:15
      16. Andantino   1:55
      17. Allegretto moderato   1:45
        Sonata in C major
      18. Allegro (la Chasse)   2:26
      19. Andante gratioso   2:44
      20. Minuetto Moderato   0:54
        Sonata in F major
      21. Allegro moderato   3:11
      22. Andante gratioso   1:33
      23. Presto   2:49

Jiří Krejčí - klarinet, Wenzel Horák, Praha (po r. 1800)
Luigi Magistrelli - klarinet, anonymous, Bohemia (kolem roku 1840)
Petr Hejný - violoncello, Peregrino Zanetto, Bresciae 1531
          a = 428 Hz

Svým zrodem nejmladší dřevěný dechový nástroj - klarinet přinesl do hudby pastorální barvu zvuku, která vhodně rezonuje se zpěvnými frázemi hudby českých skladatelů 18. století.
     Párové spojení dechových nástrojů - v daném případě klarinetů - bylo již od dob baroka oblíbené a nacházíme je např. v dílech Antonia Vivaldiho, Jean-Philippa Rameau, později ve dvojkoncertech Carla Stamitze, Františka Vincence Kramáře (Krommera) i u jiných skladatelů.
     Český hudební skladatel Jan Zach (1699 - 1773) tvoří svým dílem přechod z pozdně barokního do raně klasicistního slohu. Značná část jeho tvorby je zaměřena ke skladbám s duchovním obsahem a zračí se v ní hloubavá povaha skladatele. Přestože žil dlouhou dobu na území Německa a navštívil opakovaně Itálii, jeho hudba se vyznačuje ryzí českou melodikou.
     Triová sonáta, která se zachovala pouze v rukopisném opisu na zámku v Duchcově (v severních Čechách) nese název Sonata a tre Stromenti Del Sign. Giovanni Zach detto il Boemo - viz. vydání z roku 1951 v edici Musica Antiqua Bohemica. Je tím naznačeno, že při jejím provádění bylo možné použít i jiné nástroje nežli smyčcové, jak bylo v triových sonátách té doby obvyklé. Podnětem k úpravě pro dva klarinety a basso byly sonáty op. 18 Jana Křtitele Vaňhala, psané pro toto nástrojové obsazení. Sonata a tre Stromenti Jana Zacha má čtyři krátké věty, ve kterých se střídá pomalý pohyb s rychlejším v jedné základní durové tónině s výjimkou třetí, pomalejší věty, která je v tónině moll. Slohově předjímá komplet Vaňhalových šesti sonát a zároveň umožňuje srovnání rozdílností i vazeb v hudebním myšlení obou skladatelů.
     V klarinetové literatuře je znám Jan Křtitel Vaňhal (1732 - 1813) především svými sonátami pro klavír a klarinet, nesoucích ve volných větách již náznaky raného romantismu. Klarinet, který se v době klasicismu těší svému největšímu rozkvětu, nachází oblibu i u tohoto českého skladatele žijícího v emigraci. Dokladem jsou jeho četná komorní díla, využívající koncertantně tento nástroj, včetně jeho koncertu pro klarinet a orchestr. Vaňhal neměl snadný život a jako jeden z prvních nezávislých skladatelů musel se i on přizpůsobovat koncertnímu provozu své doby. Usiloval o široké uplatnění svých skladeb a také z těchto důvodů zde nalezneme častou záměnu nástrojů. Například již zmíněné sonáty pro klavír a klarinet určil skladatel rovněž houslím či viole. Po stylové stránce je Vaňhalovo dílo nejednotné a vedle vlivů pozdně barokního a galantního slohu se vněm objevují i prvky preromantické. Společným rysem celé jeho tvorby je však snaha o poctivou skladatelskou práci a stále přítomné rysy české hudby.
     Šest trií, opus 18 vyšlo v Paříži kolem roku 1780 ve dvojí verzi, a sice pro klarinet, fagot a basso nebo dva klarinety a basso. Na naší nahrávce zaznívají ve spojení dvou klarinetů s violoncellem jako basso. Záměna fagotu za klarinet se objevuje v klasicismu zřídka a zřejmě zde měl skladatel na mysli subtilnější model francouzského fagotu - bassonu, jak je uvedeno i v titulu skladby. Po formální stránce jsou tria kompletem šesti sonát s adagiovým úvodem, tak jak byl rozšířen v klasicistním slohu. Každá ze sonát je třívětá, přičemž úvodní věty jsou živější (Allegro moderato) a po kratších volných větách následuje vždy taneční forma hudby v třídobém taktu s výjimkou závěrečného Presta. Je to komorní, užitková hudba, která mohla znít i v přírodě a není vyloučeno, že byla pro tento účel komponována - viz. například lovecký pochod a názvuky české lidové pastorely v páté sonátě.
     Podobně jako v případě sonáty Jana Zacha je i zde zvuk ojedinělé nástrojové kombinace umocněn použitím historických nástrojů.

Jiří Krejčí

© 2HP Production, erven 2017
coded by rhaken.net