ARTA Records - 2HP Production - ARTA Music cz en

VÁCLAV KAREL HOLAN ROVENSKÝ: ČAS JAKO HLAS
z kancionálu Capella regia musicalis (1693/94)

  
F1 0124    [8595017412424]
TT- 65 min.,  vyšlo 7/2004

  1. Čas bychom se radovali   2:03
  2. Anjele Boží   1:59
  3. Ej od Dvoru Nebeského   1:39
  4. Maria dej Dovolení   1:49
  5. Ó Bože!   2:00
  6. Maria Pole vznešené   1:30 Real Audio
  7. Spívejte Anjelové   2:22
  8. Jasné Slunce   1:46
  9. Ej viž má duše 1  :27 Real Audio
  10. Král Mocný   1:50
  11. Vám teď nový Manželé   4:24
  12. Není na tomto Světě   1:18
  13. Na Procházku z kratochvíle   2:56
  14. Ó vy jenž jdete   2:49
  15. Svatá Panno proč tak vzdycháš?   2:23
  16. Surrexit Christus hodie   2:10
  17. Triumff, triumff veselme se   1:45 Real Audio
  18. Stála Matka plesající   1:09
  19. Ej již v tento čas jarní   3:41
  20. Májové časy, vesele Hlasy   2:22
  21. Nuž s radosti   1:53
  22. Seslání Ducha   1:57
  23. Co řeknu dobrý Ježíši?   2:32
  24. O Překrásný Ježíši   3:34
  25. Kde tak rychle jdeme?   2:49
  26. Kde jste kde Císařové?   2:02
  27. Všichni Lide v světě   2:31 Real Audio
  28. Ve Jménu tvém můj Ježíši   3:33

RITORNELLO  řídí Michael Pospíšil
Blažena Pecháčková - zpěv, housle, pošetky; Hana Blažíková - zpěv, harfa; Kateřina Doležalová - zpěv, harfička; Jan Mikušek - zpěv, cimbálek, triangl; Marc Niubo - zpěv; Radim Vondráček - zpěv; Michael Pospíšil - zpěv, varhánky, flažolet; Štefan Sukup - traverso, cink; Radovan Vašina - cink; Richard Šeda - cink, flauto dolce, buben; Ondřej Sokol - barokní pozoun; Jan Klimeš - dulcian; Hana Fleková - viola da gamba; Miloslav Študent - arciloutna, viola da gamba; Jan Krejča - theorba, barokní kytara; Vladimír Roubal - varhany; Tomáš Reindl - tympány

...Čas jako Hlas...
aneb Zpívaný Orloj

„...Ušla Moc jako Noc/ Ušel Den jako Sen/ ušel Čas jako Hlas/ neuhoníš ho zas...“.
     Holan jakoby předběhl touto jasnou – a přitom básnivou, ba, snivou – formulací svůj čas snad až k „Máji“ Máchy. Čas=Chronos=Saturnus=Smrt s kosou a neúprosnými přesýpacími hodinami se – zdá se – převtělil někdy kolem roku 1700 do kapesních hodinek a domácích orlojů a vnesl do tisíce let stále stejného řádu neřád: zmatek s rytmem toho chvatu. A běží, ba letí, baletí a tepe s kosou dál: Ten let hatí léta, ... a život ten tam!
     V pustině ruin hradu, kde řádívali lotři – stejně jako pohádkou proslulí „Petrovští“, uprostřed skal a lesů, zacházel Holan s živou ozvěnou asi často. Co to je vlastně ono „Echo“ pro barokního člověka? Je to hlas-nehlas, snad víla? Muzika – dech múz, vil, žije jen v čase. Když se dostane do prostoru, uletí. Zastaví ji nastavená stěna lesa, skály, pak se k nám vrátí a s žertem polechtá někde hluboko v nás zvědavost i strach, co že je za tou „zdí“. A Co za tím Časem? Hlasem přecházíme do Času a zase zpátky, zmatky, zmatky... Stejně tak pro nás tajemná oscilace mezi Hmotou a Energií – nevíme vlastně zase nic...
     Náš Čas tu se bortí, jak ven z té šlamastyky? Zírá na nás s grimasou rozšklebených masek ze všeho: z klik, veřejí i portálů, z nábytku, řezeb, ... Čas zas číhá a Člověk jenž zná jen své „teď“ a snad i „dřív“, chce znát co „dál“, rád by perspektivu... V udržovaném rituálu nastavuje teď jakési „zrcadlo“ minulosti a věří a doufá v „Svět za zrcadlem“. Miluje ten obraz. Dobře tak, i já sám naň dám, neb: co za cíl by tu měl ten shon? A aťsi Smrt na Pražském Orloji hodinu co hodinu kácí Čas!
     Panickému strachu ze Smrti se Člověk začal bránit ceremonií a pathosem. Aby si dodal Naděje a byl schopen Lásky, „seřadil“ a „kanonisoval“ určité úkony na přímce (nebo snad na polopřímce? úsečce? :-) života svého a svých předků a snaží se za vztyčeným a nazpět obráceným „zrcadlem“ Víry milovat pokračování... Čas přesýpaný svinul do ciferníku a Rituál proměnil v Ritornel, tedy Refrén. Pravá Musica, tedy dech Múz, žije jen v Čase a s ním i umírá. Každý „nosič“ neměně přehrávající záznam je jen hrou na hudbu, ale pochopíme-li otáčený kompaktní disk jako variaci na mystický ciferník, můžeme tudy poukázat o „patro výš“, tedy do Zá-Časí. Odtud naopak, jak věřím, sestupuje a sem míří Muzika, a jako „fant“ nám tu dole zatím dává „Echo“. Snad právě pro svou pomíjivost je paradoxně nejlepším tlumočníkem Pra-Pravdy, Věčnosti. Ploché, líné dělení Muziky na „dobrou“ a „tu druhou“, na „Mistry“ a „Kleinmeistry“ odmítám: každá živá hudba je totiž tou nejdokonalejší ve své vlastní situaci a naším úkolem je hledat (viz vid nedokonavý! :-) na co myslel její autor a nacházet sebe sama, to nejčistší a nejvyšší i nejhlubší ve svém vlastním Srdci. Sentiment snad i trochu pomůže, ale: opatrně!...

Re-introit Bohemiæ
     AD 2004 „vstup Čechie do Evropy“? Ale vždyť tam už byla! Jako její „Konservatoř“... Čím jako „typickým“ bychom se mohli Světu pochlubit? Krajinou ? Kulturou ? Jedna je součástí druhé a obě byly vlastně umně „zkomponovány“ v „Baroku“. Vzájemně. Jemně. Mně.
     Kdysi pověstnou českou hudebnost založili, vytvořili, udržovali kantoři=zpěváci=učitelé. Adam Michna a Václav Karel Holan nám - bez nadsázky – zachránili češtinu jako národní řeč, národ! Jak? Vybásnili, složili, sebrali, vydali líbezné písně, které se hned ujaly. A národ tvořívají ne ti, kdo spolu mluví nějakým společným jazykem, ale ti, kdo jím spolu zpívávají. Rozdíl je v „musím“ a „chci“... Už nejde o (vzrušený) dialog, ale vyšší stadium porozumění, o polyfonii = sladěný vícehlas, o souhlas. O Ohlas – „Echo“.
     Václav Karel Holan se na komposici naší krajiny i kultury podílel jako jako poutník, poustevník, sochař-kameník, básník, skladatel, editor. Co o něm vlastně víme?

Václav Karel Holan (častěji Hollan, též Holland) - Curriculum vitæ
     Narodil se v Rovensku pod Troskami r. 1644, studoval snad na jesuitské škole v Jičíně, pak působil střídavě a zároveň jako učitel – „Cantor“, varhaník, písař, kapelník v Rovensku pod Troskami, Turnově, Dobrovici. V roce 1674 odešel asi s „Jubilejním procesím“ na pouť do Říma a musel se pak ospravedlňovat, že nechtěl utéci ze školství... Asi po r. 1680 byl varhaníkem a kapelníkem na pražském Vyšehradě a tehdy vydal tiskem dvoje Pašije (1690 a 1692) a veliký kancionál CAPELLA REGIA MUSICALIS (1693/ 94), jako redaktor, asi sazeč, možná i rytec, jako textař-básník i jako skladatel-hudebník. Unavený (?) asi „mdlobou nedostatků peněžitých“ odchází kolem r. 1694 do rodného kraje, do zřícenin skalního hradu Valdštejna žít jako poustevník (a vlastně kostelník!), staví (?) kapli a stará se o ni, bere do ruky dláto a pracuje zde i jako kameník-sochař. Zemřel skromně 27. 2. 1718 a je pohřben v rodném Rovensku. 
     „Rozjímavý Dobrodruh“. Vyměnil pudrovanou paruku za plnovous „lesního muže“? Nejspíše nebyla žádná „jeho“ rodina, s níž by žil, a to je snad ten ústřední motiv. Cele se bez cely a svobodně dal své práci. Sám dřel, a tak dal příklad i nám.
     Dal cíl – Kalvárii a hradní kapli Svatého Jana Křtítele - ostatně i ten byl poustevníkem. Pro jiné tak připravil „pouť v poušť“. Baroknímu pojmu „poustevníka“ se však dnes musíme učit jako nové řeči. Eremita totiž mohl bydlet i jen na sloupu nebo na věži (Velvary) uprostřed města. Mohl doplňovat – trochu jako zbožný inventář – třeba zadní kout panské zahrady (Jičín) nebo jako Holan na Valdštejně sloužit jako kostelník-kapelník (?jako přidružený význam slova „kapelník“ běžně užívaného pro vedoucího kaple=kapely hudební?). Ivanité – poustevnický řád - bydleli dokonce v komunitě (Sloup u České Lípy). Jak máme rozumět tomu, že poustevník Holan vlastnil nějaký majetek, snad pole, v Turnově? Asi je to vše složitější a můžeme se jen dohadovat, jak bylo vše „doopravdy“. Snad byl někým mezi Leonardem da Vinci, Robinsonem Crusoe a Járou da Cimrmanem?

O Kancionálu.
     Rituálem je i zpívání z kancionálu. Je to recept proti stárnutí – zaprovokuji si: jestli hudba žije v čase a zastavena umírá, pak i my, jsme-li v ní dokonale ponořeni, stojíme vůči času a žijeme stále! Báseň jen napoví nevyřčené, / -itelné. Dřív, teď i pak.
     Kancionál byl pro barokního člověka zároveň zpívaným Kalendářem, Diářem, Receptářem, Herbářem, byl knihou dobré četby i sbírkou "Božích Anekdot". Byl bibliothekou v jedné knize, byl vším, co normální člověk pro svůj "nadstandard" (tedy "nad-Břicho") vlastně potřeboval. J. A. Komenský ve své předmluvě k Amsterodamskému Kancionálu (1659) říká, že Poutník (a to jsme my všichni) má jen dvě ruce. A do jedné že mu dává "Bibličku" ("Manuálník", 1658), do druhé Kancionál. Jeden "kanál" je "přijímací", druhý "vysílací". Člověkem se tak uzavírá "vodivý oscilační obvod" s Nebem. A protože paměť slábne a tradice - "hra na tichou poštu" - komolí originál, člověk vynalezl Kancionál - "tahák". Čím větší, tím méně nápadný...
     Holanův Kancionál (tak veliký, že unikl nejen pozornosti národa, ale i kompetentních, na kulturu dozírajících orgánů... :-) CAPELLA REGIA MUSICALIS je světovým unikátem hned z několika důvodů: Jeho poměrně veliký, ve světě vzácný formát A4 (- stejně jako jím inspirovaný "Slaviček Rájský" z r. 1719 od Jana Jozeffa Božana) předpokládá užití notového pultu; neměl však sloužit jen "staticky" v kostele, jako protipól liturgických knih u oltáře, ale i v procesí, ve škole, doma při stole, i u postele (ranní, večerní, „svádební“ písně). Některé písně jakoby přiběhly anebo zas měly vyběhnout někam do hájku, parku, zahrady, nebo na mez... Vedle sebe najdeme písně pro české mešní ordinarium, k nešporám, pro společný zpěv obce věřících, sólistické "árie" určené profesionálům - kostelním žáčkům. V některých písních se má svým doprovodem "blýsknout" varhaník, jiné jsou neskromně kromě partu varhan opatřeny ještě hlasy pro další nástroje: housle, violy, klariny, pozouny... S něčím takovým se jiný národ ve světě nemůže pochlubit a my to netušíme...
     Tak jako typicky česká krajina vznikla před 300 roky zásahem, uměleckou komposicí (lesy-louky-kostelíčky-stromořadí a perspektivní „průhledy“ krajinou...), nejtypičtěji česká hudba, pro kterou byly Čechy s úctou nazývány „Konservatoří Evropy“, vyrostla na kantorské a písňové tradici. Těžko to vyjádřit jinak než písní, poesií, ale snad právě Holan je jedním z „Atlasů“, kteří po staletí drží nad námi – tehdy svou a dnes tak naší – modlitbou Nebe, aby se nezřítilo, nepohřbilo nás...“

Zpívaný Orloj – Poétův Let Léty, Krok Rokem a Rok Krokem
     Jak udělat bezbolestně výběr z nejméně 756ti písní, Kancionálu? Jaký selekci dát řád a směr? Jak nešidit Vás ani sebe?
     Listování ve zpěvníku samém je odpovědí: do „ciferníku Zpívaného Orloje“ je Zavinut i trojí řád života každého z nás: den, rok, věk. Každý z nich má své ráno, poledne, večer i noc. Svůj Advent, Vánoce, Masopůst, Půst, Vzkříšení... Dušičky.
     Jaký styl zvolit? Některé písně žily dávno před Holanem, jiné žijí dodnes. Z Kancionálu samého se zpívalo určitě 200 let – dokazují to přípisky, opravy. K disposici tedy máme bohatou paletu stylů napříč dobou i napříč žánrem. Snažili jsme se využít dobových praktik, nástrojů, atd., ale styl? - se stále vyvíjí, to je zákon Muziky. Adaptace skladeb daným podmínkám jako je transposice, instrumentace, sloky ap., to je všechno „autentické“ a autentický byl každý náš okamžik s hudbou. Muzika utíká!

Náš výběr konkrétně – jazyky Andělskými i Lidskými o Holanovské lásce:
1. Jiná o Václavu Holanovi - Intrada pro Holana - „Jiná o S. Václavu též i o jiným Svatým“ – zanechal nám „Svaté Dílo“
2. Anjele Boží Strážce můj – „De Profundis“ na dně dne jako „La Folia“ a „svaté obcování - hopsování“
3. Ej od Dvoru Nebeského – „Historicus“-Evanjelista uvádí jakousi „po Kancionálu roztroušenou minikantátu“
4. Maria dej Dovolení – „Ave“ – „Zdrávas“ - variace na „Anjelské pukrle“, pathetické a plné provinčních kudrlinek
5. Ó Bože! – „Fiat“ – „budiž“ - jako barokní variace na pathetický, panenkovsky upejpavý afekt
6. Maria Pole vznešené – „Hymnus“ vysvobozených Duší pěný metaforami Loretánských Litanií
7. Spívejte Anjelové – „Finale“ Adventu - Anjelská Kolíbačka opatřená originální Holanovou variací pro housle
8. Jasné Slunce – „Akrostich“: (podepsán nebo obdarován?) Jan Malina Hradecký
9. Ej viz má duše – „Mixtura“ kolíbačky a hlaholu polnic. Anebo lesnic? „Echologická“ vánočně-procesní „opakovačka“
10. Král Mocný Nebe i Země – „Polychorický hymnus“, snad dialog Nebe a Země? s improvisosací-Praeludiem (Roubal)
11. Vám vám teď nový Manželé – „Carnivalové Svádbičky“ snad obhajoba poustevnictví a morální rýpanec – tanec?
12. Není na tomto Světě – „Leitmotiv“ na jiné Holanovo téma: „Modli vždy se za lepší ženu! ...v nejhorším Ti ji vymění...“
13. Na Procházku z kratochvíle – „Paradise“ - mystický pohled na krásy tohoto Světa přes Kvítky Olivetské Zahrady
14. Ó vy, jenž jdete cestou – „Improperie“ – Velkopáteční Výčitky – ideální například k procesí na Kalvárii u Valdštejna?
15. Svatá Panno, proč tak vzdycháš? – „Theatrum Doloris“ a jiný „Dia-logus“ Anjela a Marie, tentokrát Krize pod Křížem
16. Surrexit Christus hodie – „Alleluja“ jazyky Lidskými i Anjelskými, všechno Tajemství na dlani a k tomu Láska
17. Triumff, triumff veselme se – „Theatrum II .à la Michna“ Kristovy potyčky v Pekle slovníkem rytířů, šermířů a soldátů
18. Stála Matka plesající – „Stabat Mater“ II. – jako „tančený pochod“ tří Marií od prázdného Hrobu
19. Ej již v tento čas jarní – „Convivium - Galanterie“ a výletní písnička, třeba do hájku, přepsaná (zas zpět ?) na pentli
20. Májové časy / vesele Hlasy – „Majales“ – Máj a Les, zas zpěv na mez, s „mini-instrumentariem“
21. Nuž s radosti nuž s troubením –„Theatrum III.“ – jako „Nebeská Korunovace“ s troubením a bubny, Michnův text...
22. Seslání Ducha Svatého – „Re-redescendentální“- „znovu-sestupovací“, tentokrát Ducha do Světa. S „dechovkou“...
23. Co řeknu dobrý Ježíši – „Choral à la Bach“, 30 let před Johannem Sebastianem, s (Roubalovskou) „korálovkou“
24. Ó Překrásný JEžíši – „Stop-time“ pro „Duchovní Metabolismus“ – „Láskovou Výměnu“ – Passacaglia je evergreen!
25. Kde tak rychle jdeme? – „Makabrický tanec“ – Tanec Smrtí smrdí, „...žádná Symffonie, když tvé Tělo hnije...“
26. Kde jste kde Císařové? – „Apotheosa Vanitatis“ – Zmar Světa proti něze k Sedláčkům (Holan sám také znal tu dřinu!)
27. Všichni Lide v světě – „Akrostich“ autora stichl v „máchovské onomatopoi“: „Ušel Čas jako Hlas, neuhoníš ho zas...“
28. Ve jménu tvém můj JEžíši – „Contemplatio“ - Konec Dne-Roku-Věku a začátek „Nového Života“ je Ticho. Budiž.

„...Ačkoliv měl býti jinší Rejstřík/ ale pro mdlobu nedostatků peněžitých to se státi nemohlo...“

„NB. Kratičká Správa pobožnému Kantoru neb Muzikantu,
Znamenati pobožný Zpěváku/ že jsem tyto pobožné zpěvy/ tak podlé mé sprostnosti jak staré i nové/ a některé odemně na větším díle složené Cantileny spíšíc scomponoval/ což ne pro ňákou chloubu/ neb marný užitek a Peníz/ ale ke cti a chvále Boží/ Blahoslavené Panně Mariji a všem Božím Svatým to se činí, a pokudžby se libilo i na Instrumenta mezi Verši užívati se může. Mezi tim jednoho každého poslušně žádám/ komuž se tato má chatrná práce do rukou dostane/ pokudžby tam nějaká chyba v Notách i také v Textu/ a že by dvě Quinti neb dvě Octavi což ne z neumění/ ale z přehlídnutí se stává/ vynajíti se mohla/ nebo nikdá Růže bez některýho součku neroste/ že to pro čest a Slávu BOŽÍ napraviti sobě oblíbí; začež jistě (pobožně spívajíc) zde dobře se míti a potom v Nebi odplatu bráti jistotně budete: a pokudž mně Pán Bůh propůjčiti ráčí dobrého zdraví/ s nějakou mou Práci podstatnější předně Bohu/ a jednomu každému sloužiti se zavazujíc/ na všem dobře a štastně při všech Pracech domácích i polních míti se vinšuji.

Dáno na Vyšehradě den Stolování Svatého Petra Apoštola/ tj. 18 dne Měsíce Ledna/ Léta 1693.
Odevzdaný Služebník Václav Karel Holan Rovenský Capelmistr Vyšehradský.

...vytištěn/ a dokonán tento Kancionál v Starém Městě Pražském v velké Karlové Kolleji u Jiřího Labouna v den Středopostní jenž bylo 17.března/ L.Páně 1694.“ („Imprimatur“ – tedy svoleni k tisku - Holan dostal už 12.12.1685)

Summa summarum o co jde? – chtěl jsem – možná trochu složitě – naznačit, že „Čas a Prostor“ jedno jsou, že stojíme stále ještě před Stěnou „Ech“ (možná i Zdí „Ach“ - Nářků?). Že Hlas dí i to, co je za Zdí. Jak? Pohybem. Že konstrukce, destrukce a re-konstrukce hudby a krajiny jsou si blízké. Že Holan to dobře věděl a nelenil. Že máme mocného Přímluvce. Jak? Tak, jak si kdo vybere... Nakonec: i Holanův Kancionál je Marnost. Ale nemusí být, jestli nám poslouží na naší Cestě...

A ještě něco: Nedivte se, že když v Českém ráji zavoláte: „Hola!“ odpoví Vám z Ráje Holan!

Bene. Vale. Michael Pospíšil
Nebuželská Eremitáž, Velikonoce 2004

Dedicatio:
Rád bych připsal náš „Zpívaný Orloj“ Člověku, jemuž dnes ráno došel dech, a tak odešel zpívat své věčné „Amen-Alleluja“ z Vysoké do Vyšší Říše, totiž P. Bernardu Říšskému, O.F.M. (+ na Velikonoční Pondělí, 12.4.2004).S Omluvou, Díky a Prosbou. A s Láskou. On ví.

© 2HP Production, z 2017
coded by rhaken.net