ARTA Records - 2HP Production - ARTA Music cz en

Ziriab 
Arabské lidové písně o lásce

  
F1 0129   [8595017412929]
TT- 54:06   vydáno 11/2004     recenze

    1. Samra ya samra   5:24
    2. Salamat   5:33
    3. Afdika   2:24
    4. Eini bitrif   5:58
    5. Hayyamatni   3:24
    6. Jannaat  4:27
    7. Hledání   2:16
    8. Mili   7:06
    9. Mayyel   6:00
    10. 'Alal aqiq   5:19
    11. Fogil nakhl   6:09

Ziriab
Marwan Alsolaiman - arabská loutna, arabská flétna, tamburina, zpěv
Haitham Farag - zpěv, darbuka
Mouin Abu Chahine - zpěv 

Marwan, nay Marwan, oud 
Mouin Haitham, darbouka

Arabský hudebník Ziriab žil v 9. století v Bagdádu, kde byl žákem slavného učitele Ishaqa al-Mawsili. Ten však v obavě, že ho talentovaný žák zastíní, na něho zanevřel. Ziriab opustil Bagdád a vydal se napříč tehdejší islámskou říší až do Andalusie, dnešního Španělska. Tam jeho hudební talent dosáhl vrcholu, nejen ve virtuozitě hry na loutnu a další nástroje, ale i v teoretické rovině. Založil hudební školu a přinesl řadu úprav tehdy známých hudebních nástrojů, především arabské loutny, kterou obohatil o pátou strunu a zcela změnil její konstrukci.

O mnoho let později, konkrétně v roce 1997 zakládá několik arabských rezidentů v Praze hudební skupinu a jako název si volí jméno dávného hudebníka. Složení skupiny prošlo několika změnami a v současné době ji tvoří dva Syřané: Marwan Alsolaiman (arabská loutna "ud", arabská flétna "nai", zpěv) a Haitham Farag (zpěv, arabský buben "darbuka"), a Libanonec Mouin Abu Chahine (zpěv, arabská tamburina "daff").

Ziriab zpívá převzaté písně ve vlastní úpravě. Jsou to písně známé v celém arabském světě. Některé jsou tak staré, že nelze určit jejich původ. Jsou tedy lidové v pravém slova smyslu. Jiné mají své konkrétní autory, avšak jsou natolik staré a notoricky známé, že se vlastně lidovými staly. Třetí zdroj, z něhož Ziriab čerpá svůj repertoár, představují novější písně, které se však hlásí ke zvuku i aranžmá klasické arabské písně. Na tomto albu jsou písně ze všech tří zmíněných zdrojù. Všechny jsou, jak hlásá podtitul, o lásce, ale přece jenom každá trochu jinak.

Moris Issa

RECENZE:
Ono říct arabská hudba vyjde nastejno, jako když tradiční hudbu z Čech nazvete východoevropskou. Vyjděme proto ze skutečnosti, že dva Syřané a jeden Libanonec přes dvacet let žijící u nás zpívají a hrají hudbu, jakou lze slyšet v arabském světě, konkrétně v Egyptě, Sýrii, Iráku či Libanonu; ale také ve španělské Andalusii, což souvisí s názvem Ziriab. Tak totiž přezdívali íránského básníka, zpěváka a hráče na loutnu oud Ahmeda Bin Aliho z 9. století, který se po dlouhé cestě napříč tehdejší arabskou říší zastavil až v Andalusii, kde založil první arabskou hudební školu v Evropě. A protože prý měl hlas jako ptáček ziriab, začali mu tak jeho žáci říkat. A Syřané Marwan Alsolaiman a Haithman Farag s Libanoncem Mouin Abu Chahinem po něm pojmenovali svou skupinu.
"Náš repertoár je rozmanitý, ale dá se to definovat jako klasická arabská lidová hudba. Někdy hrajeme vážnější písničky a někdy taneční. Snažíme se uvést českému posluchači to, co považujeme za originální arabskou hudbu, která není odnikud z venku do arabského světa dovážena," vysvětlují členové Ziriab původ ryze akustické hudby hrané na tradiční arabské nástroje: loutnu oud, flétnu nai, bubínek darbouka a dvoustrannou tamburínu duff.
Přestože ještě před nedávnem Ziriab na koncertech vystupovali se zpěvačkami, na albu ženský hlas neuslyšíte. I tak má svůj půvab a lyričnost, koneckonců se jedná o milostné písně. Sympatické je, že Ziriab nespoléhají na neinformovanost českého publika, nepodceňují jeho pivní sladkobolný naturel a nekloní se mu zjednodušenými verzemi jako kdysi Keltové. Hrají, jak se to doma naučili, a tu a tam dodávají i vlastní nápady. Příjemné album.

Jiří Moravčík pro časopis Harmonie, červen 2005

© 2HP Production, listopad 2017
coded by rhaken.net