Setřídit podle: Název titulu | Jméno autora | datum zahájení prodeje
Rakouský fusion/ rock/ funkový objev.
Wolfgang Wograndl: baskytara, Gerald Gradwohl: kytara, Nico Bernhardt: bicí
Jazzanova, Moodorama, Snooze, Thievery Corporation, St.Germain, Jakatta, Bombjack atd.
Cyklus 16 sonát proložený 4 interludii, který John Cage dokončil v roce 1948, patří ke stěžejním dílům hudby 20. století a je často uváděn jako analogie k Bachovu Temperovanému klavíru. Nahrávku v textu okomentoval sám interpret – John Tilbury, slavný britský pianista, specialista na interpretaci soudobé a experimentální hudby.
John Tilbury: preparovaný klavír
Klavírní sonáty op. 101, 106, 109, 110 a 111 hraje jeden z průkopníků interpretace na staré nástroje, Angličan Malcolm Binns na čtyři různé dobové klavíry: Érard Brothers 1818, Georg Haschka c. 1825, John Broadwood 1814, Conrad Graf c. 1835.
Malcolm Binns: fortepiano
Anglický skladatel a varhaník přelomu 16. a 17. století je zastoupen na této nahrávce svými fantasiemi a tanci pro klávesové nástroje. V Česku velmi dobře známý dirigent Christopher Hogwood použil pro svůj interpretační výběr původních nástrojů: varhanní pozitiv Bernarda Smithe 1643, italský spinet z doby okolo r. 1590 a cembalo Jana Ruckerse 1634.
Christopher Hogwood: varhany, spinet, cembalo
Na dvou různých historických nástrojích – Georg Haschka c.1825 (op.81), Carl Schmidt c.1830 (op.106) – zazní hudba rakouského skladatele a klavírního virtuóza (narodil se v tehdejším maďarském městě Pozsony, dnes slovenské Bratislavě). Slohovými rysy se řadí na přelom klasicismu a romantismu.
Výběr žalmů, pastorálních dialogů a elegií bratrů Lawesových interpretuje anglický vokální soubor obsazený samými dnes již slavnými pěveckými jmény: Emma Kirkby a Poppy Holden – soprán, John York Skinner – kontratenor, Martyn Hill a Nigel Rogers – tenor, David Thomas – bas. Doprovází je Trvor Jones – viola da gamba, Alan Wilson – varhany a kapelník Anthony Rooley – loutna.
The Consort of Musicke, Anthony Rooley: umělecký vedoucí, loutna
K nahrávce sonát pro housle a klavír - D dur (D.384), a moll (D.385), g moll (D.408), A dur (D.574) - použili jedni ze zakladatelů tzv. autentické interpretace původní historické nástroje: housle z dílny Antonia Stradivariho 1709 a fortepiano Georga Haschky c. 1825.
Jaap Schroeder: housle, Christopher Hogwood: fortepiano
