Do dějin hudby se obec zapsala nejvýznamněji ve druhé polovině 18. století, v období pozdního baroka a raného klasicismu. Zásluhou rektora, skladatele a hudebního teoretika P. Antonína Brossmanna. Nebýt P. Antonína Brossmanna, který s menšími přestávkami strávil v Bílé Vodě téměř dvacet let svého života, zůstalo by hudební centrum jenom průměrnou školou, která by časem upadla v zapomnění. Páter ANTONÍN BROSSMANN, řeholním jménem Damasus od sv. Hieronyma, se narodil 7. září 1731 ve Fulneku, kde se naučil hrát na housle a violoncello. K piaristům vstoupil, ve svých dvaceti létech. Po několika letech se projevilo jeho nadání nejenom po hudební a vědomostní stránce, ale začal vynikat i jako skvělý řečník. V letech 1752–1753 studoval filozofii v Bílé Vodě a zároveň působil i jako učitel hudby. Byl natolik pilným žákem, že získal na všech zkouškách „zlaté“ známky (vyšší forma ocenění jeho studijních výsledků). Po slavnostním ukončení filozofie se přihlásil na studia teologie v Mikulově, která dokončil v roce 1756, a odtud se potom vrátil do Bílé Vody. Za čtyři roky byl přeložen do piaristické koleje v Kroměříži a o dva roky později se ocitl zpět v Bílé Vodě již jako profesor filozofie. Obnovil zde tradici divadelních představení. První představení, ke kterému složil i vlastní hudbu, se hrálo o Thomasi Morovi.
V roce 1767 pozval olomoucký biskup Brossmanna do Kroměříže, kde vedl chrámový sbor a vyučoval v pěveckém semináři. Pobyt v semináři trval osm let do roku 1775, odtud byl přemístěn do Příboru. Naposledy se do Bílé Vody vrátil v letech 1778–1787 jako rektor piaristické koleje a farář.
Na nedalekém zámku Jánský Vrch zakládá Filip Gottthard Schaffgotsch, římskokatolický kněz a biskup vratislavský, který emigroval z Pruska, vlastní biskupskou kapelu pod vedením Karla Ditterse z Dittersdorfu. K tomuto kroku se rozhodl jako velký milovník hudby a častý návštěvník koncertů v Bílé Vodě. Díky těmto dvěma velikánům se Javorník stal kulturním centrem celého kraje. Vzájemně se zvali na koncerty, které se příležitostně konaly v sále na koleji. Ditters pomohl rozšířit Bělovodský orchestr a Brossmann na oplátku navštěvoval biskupské divadlo. Ditters rozverně nazýval Brossmanna svým „papá ve sborovém umění“.
V roce 1777 byl slavnostně konsekrován (vysvěcen) bělovodský kostel Navštívení Panny Marie. Při této výjimečné příležitosti secvičili seminaristé z Bílé Vody divadelní představení, na které se přišlo podívat kolem čtyř tisíc lidí. O rok později (1778) byl P. Antonín Brossmann slavnostně jmenován rektorem a farářem v Bílé Vodě. Rektor byl zvolen podle stanov jen na tři roky. Díky spokojenosti s vedením koleje a farnosti mu byla funkce obnovena ještě dvakrát. Během svého působení byl uznáván za skvělého a nadaného skladatele a teoretika, který díky hudbě pozvedl jméno a prestiž koleje. Byl zván na Patrocinium (pojmenování určité budovy kostela, kláštera, nemocnice atd. po určitém světci) do Javorníka. Složil skladbu pro hraběte Salma, který tím byl velmi nadšen, přestože vnímal piaristy jako finanční břímě. Získal uznání lidí, ale nebylo to jen díky jeho hudebnímu talentu, který neustále rozvíjel, ale také díky jeho pedagogickým a hlavně lidským vlastnostem a schopnostem. Funkce rektora se ujímá na počátku Prusko-rakouské války. Pruští důstojníci se v obsazeném Javorníku zřejmě snažili navázat na hudební tradici a uspořádali zde několik hudebních kolegií. „Pozvali“ i Brossmanna, aby zde hrál na housle. Svou hrou získal náklonost velícího důstojníka a uchránil kolej v Bílé Vodě a také obec od dalších represálií, neboť Prušáci několikrát v Bílé Vodě požadovali vysoké výpalné. Ještě jednou musel využít „pohostinství“ Prušáků, poté co byl odvlečen do Frankensteinu (Ząbkowice Śląskie), kde byl pět dnů internován.
Na vlastní žádost byl Brossmann přeložen do Příboru. Před svým odchodem zanechal v kronice napsanou omluvu za všechny chyby, které udělal během devíti let svého působení. Dne 16. září 1798 ve věku 67 let zemřel.
P. Antonín Brossmann si v Bílé Vodě vychoval spoustu vynikajících žáků, o kterých však anály mlčí. Dochoval se alespoň záznam Brossmannova žáka Gottfrieda Riegra, rodáka z Opavice (1764–1855), který vyprávěl, že Brossmann nejraději sedával na zemi na zahradě piaristické koleje a komponoval. Je považován za představitele epochy vrcholného baroka, ve svém pozdním díle s příklonem k novému stylu klasiky. Zajímavé je v jeho díle použití dvou viol. Toto se projevilo v monumentální chrámové skladbě plné melancholie a harmonických zvláštností, a to „Mši a moll“, jejíž notový materiál byl nalezen na kůru kostela sv. Mořice v Kroměříži. Koncertní provedení této skladby prokázalo Brossmannovu výjimečnost. Jeho díla vyžadují velkou hráčskou dovednost. To vše svědčí o vysoké hudební úrovni řádu, co se týká hudební praxe.
V roce 1937 byla v disertační práci Čeněslava Gardavského tvorba Antonína Brossmanna podceněna. K rehabilitaci jeho jména došlo až tehdy, kdy se na barokní hudbu začalo hledět jinýma očima. Brossmann se jeví jako nejvýraznější skladatelská osobnost v českém hudebním světě 18. století, jeho dílo čítá přes 100 skladeb jak z oblasti církevní, tak i světské hudby.
V nekrologu je zmíněno 50 mší, 660 ofertorií na všechny neděle a svátky, 9 responsorií ke smutečním mším ve velikonočním týdnu, litanie, Stationes Theophoricae, Salve Regina a dvě sepolcri. Jeho oratorium Tageszeiten (Denní doby) na text německého básníka Justa Friedricha Wilhelma Zachariae (1726–1777) a kantáta Zur Zeit des Türkenkrieges (V době války s Turky, 1790) se nezachovaly.
Mimo komponování se P. Antonín Brossmann také věnoval hudební teorii a psal hudebně teoretické traktáty: De methodo instituendi in cantu, De directione musicae, De regulis Compositionis, Anleitung zu allen Instrumenten (Návod ke všem nástrojům) a Zeichnungen der Instrumente (Vyobrazení nástrojů).
Miroslava Kocián Špaková a Miroslav Kocián
Text vznikl s využitím disertačních prací paní Zuzany Ronck „Hudební archiv farního úřadu v Bílé Vodě (Weisswasser)“ a Tomáše Hanzlíka „Hudba piaristických skladatelů na Moravě a ve Slezsku v 17. a 18. století“
CZECH ENSEMBLE BAROQUE, ansámbl, zabývající se stylovou interpretací děl starších slohových období v autentické interpretaci na dobové nástroje založil dirigent Roman Válek roku 1998. Soubor má tři složky: orchestr, vokální ansámbl a sólisty. Dramaturgie tělesa zasahuje do všech žánrů zejména baroka a klasicismu. Členy jsou profesionální instrumentalisté a zpěváci z České republiky, Slovenska, Maďarska, Polska a Německa. Šéfdirigentem tělesa je Roman Válek, funkci koncertního mistra zastává Peter Zajíček a Elen Machová, vedoucím vokálního ansámblu je Tereza Válková. Mezi kooperující umělce patří: Adam Plachetka, Jean-Francois Lombard, Markéta Cukrová, Jaroslav Březina, Marie Fajtová, Joel Frederiksen, Ludmila Peterková, Barbara Maria Willi, Monika Knoblochová, Marek Štryncl aj. Z interpretů jiných žánrů je to houslista Pavel Šporcl nebo zpěvák Vojtěch Dyk. Dramaturgii tělesa tvoří kantáty, opery, koncerty a symfonie převážně z období baroka a klasicismu. Od září 2012 realizuje ansámbl svůj vlastní velký abonentní cyklus staré hudby BACHA NA MOZARTA! v brněnském Besedním domě, který je první svého druhu na Moravě. Soubor je rezidenčním ansámblem Hudebního festivalu Znojmo, kde uvedl řadu českých i světových operních premiér, komorních i kantátových koncertů, za něž je vysoce hodnocen odbornou kritikou, včetně 3 nominací na cenu Thálie. Soubor je zván na prestižní festivaly (Smetanova Litomyšl, Janáčkův Máj, Mitte Europa, Dni starej hudby Bratislava, Muzika Baltycka Gdaňsk, Koncertní cyklus FOK, Velikonoční festival duchovní hudby Brno, Musica Holešov aj.) a od roku 2006 spolupořádá Třebíčský operní festival. Od roku 2003 organizuje Czech Ensemble Baroque vlastní hudební workshop Letní škola barokní hudby (na zámku Holešov), který je určen mladým hudebním profesionálům v oboru stará hudba.
Soubor intenzivně spolupracuje s Českou televizí a rozhlasem na záznamech dramaturgicky objevných titulů (Rameau: Platée, Mysliveček: Montezuma – 1. světová nahrávka, Lully: Te Deum). Soubor natočil několik projektů pro nejvýznamnější evropský rozhlas WDR a NDR (DE), pravidelně natáčí pro EBU (Evropská vysílací unie). V posledních letech spolupracuje i na filmových produkcích: Margerite (2016), Interlude in Prague (2017), Maria Theresia (2017).
Úspěšné CD souboru „Händel Oratorio Arias“ s barytonistou Adamem Plachetkou, sólistou Metropolitní opery New York, bylo velmi kladně oceněno naší i zahraniční kritikou, stejně, jako turné Molieri (Mozart a Salieri). Soubor si vytyčil jako svůj dlouhodobý umělecký cíl objevení a restauraci díla významného českého rodáka F. X. Richtera. Dosud natočil ve světové premiéře pro firmu Supraphon Requiem Es dur, pašijové oratorium Deposizione dalla croce, Te Deum a hobojový koncert. V každém následujícím roce vydá soubor další titul. V roce 2018–19 chystá velký operní projekt s Andreasem Schollem.
ROMAN VÁLEK, úspěšný český dirigent, který se specializuje na velké vokálně-instrumentální tituly. Je zakladatelem a šéfdirigentem souboru Czech Ensemble Baroque, který se zabývá hudbou 17. až 19. století v duchu stylové interpretace. Jeho uměleckým krédem je dostat na česká pódia stěžejní díla renesanční, barokní a klasicistní literatury v dobové interpretaci.
Je šéfdirigentem operní stagiony Hudebního festivalu Znojmo, zakladatelem Letní školy barokní hudby, zaměřené na oratoria 18. století a Třebíčského operního festivalu. V oblasti autentické interpretace pracoval jako dirigent s orchestry Musica Aeterna Bratislava, Musica Florea, Solamente Naturali Bratislava a významnými sólisty z tohoto oboru: M. Kožená, R. Tyson, G. Farkas, D. James, A. Plachetka, B. M. Willi, F. Brüggen, A. di Marchi, J. Griffith, M. Brown, Ch. Genz, J. F. Lombard, A. Mykolajczik, J. Frederiksen, M. Knoblochová, P. Zajíček, M. Štryncl, L. Peterková a mnozí další.
Od roku 2005 uvedl řadu českých premiér významných operních děl: A. Vivaldi - Dorilla in Tempe, H. Purcell - King Arthur, J. Mysliveček – Montezuma, J. P. Rameau – Platée aj. V současnosti se zabývá především rekonstrukcí díla F. X. Richtera.
O velké šíři repertoáru Roman Válka svědčí i spolupráce s dalšími významnými soudobými tělesy. S orchestry: Pražská komorní filharmonie, Filharmonie Brno, Janáč-kova filharmonie ostrava, Komorní orchestr FOK, Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín a dalšími; s operními domy: Opera Národního divadla v Praze, Národní divadlo Moravskoslezské Ostrava aj., se sbory: Pražský filharmonický sbor, Pražský komorní sbor, Ars Brunensis Chorus, Brněnský akademický sbor, Madrigal quintet Brno aj. Jako sbormistr spolupracoval do roku 2000 s významnými dirigenty, jako G. Rožděstvěnský, J. Bělohlávek, G. Albrecht, G. Delogu,
N. Moldoveanu aj. Je zván na významné hudbní festivaly (Pražské jaro, Smetanova Litomyšl, Janáčkův Máj, Europäische Kirche musik Schwäbish Gmünd (D), NDR Musik festival Hamburg (D), WDR Musik festival (D),Festival Radovljica (SLO).
Pořídil nahrávky pro WDR, NDR, Radio France, Český Rozhlas, Česká televize a téměř 30 CD titulů pro Pickwick Allegro London, Marimba Classic DE, Supraphon, Panton a další. Získal řadu ocenění, mj. Cena A. Radoka za realizaci melodramu Z. Fibicha Smrt Hippodamie, Cena časopisu Diapason za nahrávku kompletních madrigalů B. Martinů.
CZECH ENSEMBLE BAROQUE
Dirigent: Roman Válek
Barokní housle: Elen Machová, Peter Zajíček
Barokní violoncello: Petr Mašlaň
Kontrabas: Ján Prievozník
Varhanní pozitiv: Marek Čermák
Klariny : Karel Mňuk, Josef Sadílek
Timpány: Emil Machain
Soprán: Romana Kružíková, Tereza Válková
Alt: Lucie Karafiátová, Martin Ptáček
Tenor: Lukáš Hacek, Jakub Kubín
Bas: Václav Jeřábek, Jiří Miroslav Procházka
Soli:
Romana Kružíková
Lucie Karafiátová
Martin Ptáček
Lukáš Hacek
Jakub Kubín
Jiří Miroslav Procházka
Koncertní mistr: Peter Zajíček
Sbormistr: Tereza Válková
