VERTIGO QUINTET

DAMP05001 [
8594179221745] released 2005
|
|
play album |
Vertigo Quintet: Vertigo Quintet |
68 |
1. |
|
Rozprávka |
7:48 |
2. |
|
Really Sorry |
8:06 |
3. |
|
Tichý dům |
7:25 |
4. |
|
Exhibionista |
6:56 |
5. |
|
Elga |
5:05 |
6. |
|
Dozvuk I |
4:41 |
7. |
|
Dalasi |
9:15 |
8. |
|
Umělec |
7:47 |
9. |
|
A Jungle |
8:32 |
10. |
|
Dozvuk II (Coda) |
1:48 |
Rozprávka |
author: | Vojtěch Procházka |
interpret: | Vertigo Quintet |
Really Sorry |
author: | Oskar Torok |
interpret: | Vertigo Quintet |
Tichý dům |
author: | Vojtěch Procházka |
interpret: | Vertigo Quintet |
Exhibionista |
author: | Marcel Bárta |
interpret: | Vertigo Quintet |
Elga |
author: | Oskar Torok |
interpret: | Vertigo Quintet |
Dozvuk I |
author: | Vojtěch Procházka |
interpret: | Vertigo Quintet |
Dalasi |
author: | RasÅ¥o UhrÃk |
interpret: | Vertigo Quintet |
Umělec |
author: | Vojtěch Procházka |
interpret: | Vertigo Quintet |
A Jungle |
author: | Vojtěch Procházka |
interpret: | Vertigo Quintet |
Dozvuk II (Coda) |
author: | Vojtěch Procházka |
interpret: | Vertigo Quintet |
Marcel Bárta: soprano saxophone, bass clarinet
Oskar Török: trumpet
VojtÄ›ch Procházka: piano
Rastislav Uhrik: double bass
Daniel Šoltis: drums
.jpg)
www.vertigo.cz
ÄŒasopis Harmonie
Deska Vertigo Quintet pÅ™ináší originální jazz a chvílemi působí jako kniha, ve které Ätete od první skladby až do konce. ÄŒetba vám zabere nÄ›co málo pÅ™es hodinu, ale věřte, že se k tomuto klenotu budete stále vracet. V hudbÄ› mladé Äeskoslovenské kapely je totiž nÄ›co, co je skryté, nÄ›co, co oÄekáváte, v co doufáte. Poslech provází napÄ›tí, proto jsou pozornost a soustÅ™edÄ›nost stále na místÄ›.
OcenÄ›n musí být pÅ™edevším pÅ™ístup a uchopení tématu, jeho jisté zpracování a uvážená výrazová schopnost. Hudba hraná hlavnÄ› v poklidném tempu vyniká právÄ› svou poklidností, u které ale ani náhodou nezívnete. Jak už jsem zmínil, album je vysoce originální, autorské a dá se odtušit coolové pojetí, které se pak na vlnÄ› third streamu pÅ™enáší do krajin fjordů a nu-jazzu. ZÅ™ejmÄ› a velice citlivÄ› je na desce zachycen specifický styl nahrávek mnichovského labelu ECM, bez povšimnutí nezůstává ani inspirace impresionismem.
VÄ›tšina skladeb pochází od VojtÄ›cha Procházky, který v sobÄ› nezapÅ™e skladatelskou školu Karla RůžiÄky staršího a je to právÄ› on, kdo zde vnáší ony ohlasy tÅ™etího proudu. DvÄ› nádherné kompozice napsal trumpetista Oskar Török. Jedná se o balady Really Sorry a El’ga. ObÄ› nezapÅ™ou autorův znatelný rukopis, ale zároveň zapadají do kontextu disku. Je zde citelnÄ› otevÅ™en prostor pÅ™edevším pro piano a basklarinet Äi sopránsaxofon Marcela Bárty. Oskar Török je dle mého mínÄ›ní fenomén pohybující se svou hrou a tónem mezi nÄ›kolika trumpetisty, nicménÄ› i pÅ™es to si zachovává vlastní výraz.
Melodicky velice bohaté a nápadité skladby jsou Å™ízeny rytmikou Rastislava Uhrika a Dana Šoltise, jehož způsob hry na bicí nelze nazvat jen rytmikou. PÅ™izpůsobuje se, svou hru neustále mÄ›ní a zkouší. Když se pak v titulu Dalasi potká v duu s RasÅ¥o Uhrikem, nenechávají na pochybách svou invencí až hravostí. Bártův basklarinet se v tomto kusu pÅ™edstavuje ve freejazzových polohách, ale ihned zase upadá do napjatosti desce vlastní.
Vertigo Quintet je bezesporu úspÄ›chem pro Äeský jazz. SkvÄ›lou práci odvedlo mladé vydavatelství Amplion, které dodalo snímku skvÄ›lé ozvuÄení. To, co vÄ›zelo a vÄ›zí uvnitÅ™ hudebníků, bylo plasticky zachyceno. ObzvláštÄ› pro Vertigo však platí, že živé koncerty v komorním prostÅ™edí znatelnÄ› umocňují poslech jejich hudby.
Body: ****** 6 z 6 – tip Harmonie
(hodnocení Äasopisu Harmonie ze dne 15.7.2005)
Uni Jazz Magazin
PoÄátek století v našem jazzu pÅ™íjemnÄ› pÅ™ekvapil širokou stylovou paletou nejmladších kapel. Po dosavadních vrcholech s nahrávkami Davida Dorůžky a Zítkova NUO pÅ™išlo pÅ™ímo mariášnické ‚re‘ podložené muzikantskými esy nejmladší generace ve Vertigo Quintetu. Na nedávném turné po ÄŒesku a východním Slovensku pÅ™edstavilo hudbu z debutového alba VERTIGO QUINTET (Amplion, 2005, 68:16).
„Starou pažbou“ kapely je saxofonista Marcel Bárta (*1974). Už v poÄátcích své kariéry byl výrazným sólistou Svobodova Kontrabandu, zde hraje na sopránsaxofon a na basklarinet. ÄŒtyÅ™i jeho partneÅ™i jsou o desetiletí mladší. Nejmladším je bubeník Daniel Šoltis (*1982), následuje pianista VojtÄ›ch Procházka (*1981), kontrabasista Rastislav Uhrik a Oskar Török (*1979). Poslední dva jmenovaní plus Šoltis pÅ™išli do Prahy ze Slovenska, Äímž se potvrzuje to, že každou generaci Äeského jazzu ve své špiÄce doplňují jazzmani z východu bývalého soustátí.
Hudba kvintetu má až meditativní atmosféru. V souvislosti s nedávným koncertem kapely Waynea Shortera si dokonce myslím, že tvoÅ™í na stejné vlnové délce. Jsou vzdáleni jak mainstreamu, tak fúzím posledního dvacetiletí. Kódem k této hudbÄ› je avantgarda akustického jazzu, oÅ¥ukávající hudební zkušenosti mimo sféru vlastního žánru. K nejzajímavÄ›jším titulům alba patÅ™í Exhibionista Marcela Bárty. V ní pÅ™i TörökovÄ› hÅ™e na trubku zní v podtextu ibersko-arabské inspirace s obdobnou naléhavostí, jak na slavném albu Sketches of Spain Milese Davise a Gila Evanse. Je to nejdramatiÄtÄ›ji podaná skladba v jinak poklidném, zvukovÄ› neagresivním toku hudby Vertiga. Török má však soundem blíže než k Davisovi k úžasnému Tomu Harrellovi. Další perlou je Dalasi Rasti Uhríka, skladba zasnÄ›né melodické nÄ›hy, se zpívajícím kontrabasem a sólem basklarinetu s mámivým „karpatským“ koloritem.
Na hÅ™e Vertigo Quintetu zaujme neobvyklá disciplinovanost sólistů, vzájemný respekt, aranžmá, v nÄ›mž i opuštÄ›né opakované tóny mají stejnou důležitost jako hlas sólistů. Hudba působí až asketicky, což bývá spíše doménou muzikantů staršího vÄ›ku, kteÅ™í mají za sebou bouÅ™livý vývoj. Zdůrazním-li vynikající pojetí Bárty Äi Töröka, nesnižuji podíl ostatních. NapÅ™íklad pianista VojtÄ›ch Procházka jako autor poloviny skladeb má na styl kvinteta zásadní vliv. PÅ™i srovnání se základními jazzovými styly slyšíme nÄ›co mezi pozdním cool jazzem a avantgardou koketující s tÅ™etím proudem. Ale Å™eÄeno obraznÄ›: když hudba skonÄí, máte pocit, že kolem vás prošel magický vánek uklidňující jako japonský interiér, v nÄ›mž nás místo těžkého nábytku obklopují odstíny šerosvitu.
Vladimír KouÅ™il
(Uni Jazz Magazin)
Miroslav RomanÄuk
Vertigo Quintet je Äesko-slovenské seskupení mladých a velmi nadÄ›jných jazzmanů, pocházejících pÅ™evážnÄ› z líhnÄ› pražské Jazzové konzervatoÅ™e Jaroslava Ježka. Dle vlastního vyjádÅ™ení se vzájemnÄ› sešli, pÅ™estože se podíleli a podílejí na Å™adÄ› dalších zajímavých projektů, aby ve Vertigu dÄ›lali hudbu, která je jejich srdci blízká. Že si skuteÄnÄ› padli do oka a porozumÄ›li, dokazuje toto velmi kompaktní album.
Jejich projev nezapÅ™e hudební vzor v osobnostech T. Monka, M. Davise, O. Colemana anebo v produkci mnichovské znaÄky ECM. Avšak rozhodnÄ› nejde o žádný plagiát, ale o vlastní projev, ve kterém se mísí hudba jazzových mistrů 50. a 60. let s pozdÄ›jším progresivním pojetím jazzu. Nedá mi, abych pÅ™i poslechu jejich nahrávky nevzpomenul i hnutí cool jazzu pÅ™elomu 40. a 50. let, plného oduševnÄ›lé vážnosti a osobitou hudební formou zprostÅ™edkovaných vnitÅ™ních ušlechtilých citů.
Nahrávka pÅ™ináší kÅ™ehký, vážný a citlivý jazz hraný v poklidném tempu, umocnÄ›ný vynikajícími a disciplinovanými výkony jednotlivých muzikantů. Nechybí nápady a zajímavé momenty, takže posluchaÄ nemusí mít obavy, že by mohl upadnout po nezvladatelném zívání z nudy do hlubokého spánku. Projev kapely stojí pÅ™edevším na krásné, Äisté a melodicky nápadité sopránce Marcela Bárty, kterou obÄas zamÄ›ní za neménÄ› invenÄnÄ› podaný basklarinet. Trubka Oskara Toroka působí lehce nejistÄ› a rozpolcenÄ›. Necítím však hráÄskou nejistotu, ale spíše upÅ™ímný projev introvertní osobnosti. PÄ›kné momenty pÅ™ináší všudypÅ™ítomné dvojhlasy dechů, které mi pÅ™ipomínají dávné spoleÄné porozumÄ›ní Ornetta Colemana a Dona Cherryho v subtilnÄ›jším podání. SkvÄ›lá barevná sóla pianisty Vojty Procházky Äasto mÄ›ní náladu a tempo jednotlivých úseků skladeb. Velmi nápadité jsou bicí Daniela Šoltise, jehož talent, technické kvality a fantazie zde plnohodnotnÄ› doplňují ostatní spoluhráÄe a spoluvytváÅ™í celkový sound kapely. PÅ™i rozdávání pochval je nutné vzpomenout na decentní a chytrou hru basisty Rastislava Uhríka, studenta Jaromíra Honzáka. Uhrík skromnÄ› drží celkovou náladu a jemnÄ› podbarvuje hru ostatních spoluhráÄů.Velmi zajímavé jsou rovněž kompoziÄní schopnosti všech pÄ›ti muzikantů. Skladby na jejich debutovém albu pocházejí pouze z jejich pera a dlužno Å™íci, že skuteÄnÄ› nebyla potÅ™eba sahat do cizí produkce.
V úvodní „Rozprávce“ zaujme postupnÄ› gradující krásné a emotivní sólo sopránky Marcela Bárty podbarvené zajímavými perkusemi Dana Šoltise. Marcela stÅ™ídá Vojta Procházka v sólu piana se silným bluesovým feelingem a stupňujícím se tempem.Po vynikajícím úvodním kousku pÅ™ichází jedno z nejkrásnÄ›jších Äísel alba, pomalá a dojemná balada Oskara Toroka „Really sorry“ znÄ›jící jako upÅ™ímné a pokorné vyjádÅ™ení lítosti. Lehká sopránka proplétající se s rozpaÄitou trubkou navozuje téměř slzavou atmosféru, avšak bez náznaku upadání do kýÄovitosti. Piano ve svém kratiÄkém sólu je doslova nádherné. Ve vážném „Tichém domÄ›“ dostává prostor i vkusná lyrická basa Rasti Uhríka, jediným svým tónem nikterak nepopírající celkovou náladu alba. „Exhibicionista“ obsahuje jeden z nejkrásnÄ›jších momentů alba, kterým je rozervané sólo na trubku Oskara Toroka. Ani sólo bicích Dana Šoltise neupadá do exhibicionismu a vkusnÄ› zapadá do celku. Ve skladbÄ› „El´ga“ Marcel Bárta stÅ™ídá basklarinet a sopránku. Úvodní hezký melodický motiv pÅ™edává basklarinet pianu a zní to velmi působivÄ›. Baladu „Dozvuk I“ dramatizují perkuse a vypjaté spoleÄné vyhrávky dechů. Sólo piana se nese v jarrettovsky romantickém duchu. Následující „Dalasi“ uvádí chytlavý rif basy, která dostává prostor i pro sólo a opÄ›t potÄ›ší svou náladotvornou invencí a disciplinovaností. Krásné sólo pÅ™idává i Bártův basklarinet. V rozervané „PÅ™edtuše“ dostává opÄ›t prostor trubka, vykÅ™ikujíc nejistÄ› a krásnÄ› do svÄ›ta cosi ze svých vnitÅ™ních rozpolcených emocí. Nálada skladby se nese v jakémsi tajemném oÄekávání nÄ›Äeho možná krásného a možná i temného. Rychlejší a bouÅ™livé „Poslepu“ pÅ™ináší lehce perlivý tep perkusí, (kterému jsem vždy rád naslouchal u Jack DeJohnettea v triu Keithe Jarretta). Sopránka opÄ›t v krásném sólu je stÅ™ídána bÄ›snícím pianem. Skladba mohutnÄ› graduje a nakonec padá do poklidného závÄ›ru. ZávÄ›r alba se nese v krátkém tématu nazvaném „Dozvuk II (coda)“.
Nádherná deska. Pro mne pÅ™edevším velmi inspirující skuteÄností, že v dnešní dobÄ›, plné siláckých gest a nucených pozitivních grimas různých „superstar“, existují mladí muzikanti, kteÅ™í neváhají produkovat až archaicky krásnou, vážnou a upÅ™ímnÄ› emotivní muziku. Nedá mi, abych nevÄ›noval také pár slov produkci nahrávky pod vedením Lucie Kukulové, majitelky mladého vydavatelství Amplion, které zajistilo albu skvÄ›lé zvukové kvality a reprezentativní pÅ™ebal. Tyto vlastnosti si nikterak nezadají s produkcí již vzpomínaných a vždy peÄlivých ECM. Nechci být pÅ™íliš pÅ™edÄasným a navíc špatným prorokem, ale domnívám se, že jde o jedno z nejlepších alb tohoto roku a navíc o skuteÄný objev na naší jazzové scénÄ›, který by se nemÄ›l ztratit ani v mezinárodní konkurenci. Zda-li tomu tak bude, ukáže ještÄ› Äas. Já budu každopádnÄ› držet palce.
Miroslav RomanÄuk