ARTA Records - 2HP Production - ARTA Music cz en

ROBERT BALZAR TRIO & JOHN ABERCROMBIE – TALES

DBAL08     98021150262     recenze

  1. Tale 10:14
  2. 22 Years ago 8:59
  3. Just in Tune 7:36
  4. Remember Hymn 4:04
  5. Portissimo 8:37
  6. Sing Song 6:19
  7. Black Cat White Dog 5:20
  8. Night 8:06
  9. I Fall in Love to Easilly 4:56

Robert Balzar – kontrabas
Stanislav Mácha – klavír
Jiří Slavíček – bicí nástroje

featuring John Abercrombie – kytara

Robet Balzar si tentokrát pozval jako hosta jednoho z předních světových kytaristů Johna Abercrombieho. Nebylo to ovšem jenom nějaké hostování do písničky, ale regulérní společný projekt. Robert k tomu říká: " Johna Abecrombieho vnímám jako jednu z nejdůležitějších osobností, která ovlivnila vývoj moderního jazzu. Záměrem nebylo mít na desce velké jméno, ale nahrávat s muzikantem, který mě hodně ovlivnil a oslovil. Velmi mile nás překvapilo, že to byl přesně ten člověk, kterého jsme si podle jeho hudby představovali a snad právě proto se podařilo vytvořit kompaktní a plnohodnotný kvartet.“ Spojení Abercrombieho kytarové hry a typického soundu s Balzarovým triem dalo dohromady kompaktní materiál, který dýchá, pulzuje a přitom drží krásně pohromadě. Album nazvané Tales přináší osm původních kompozic z pera Roberta Balzara a Johna Abercrombieho a jeden klasický jazzový standart. Aby těch zvučných jmen nebylo málo, producentem alba se stal další ze světových basistů – Miroslav Vitouš. Celé album se nahrávalo v pražském studiu CNSO, mix a mastering pak v polském studiu Preisner, vše pod vedením Tadeusze Mieczkowského. Grafický design obalu navrhl Dan Bárta, fotografoval Goran Tačevski.

RECENZE
Balzar s Abercrombiem prolamují vlny
V poslední době se na pultech prodejen hudebních nosičů objevilo několik pozoruhodných domácích počinů. Dnes si představíme novinku Robert Balzar Tria s názvem Tales.
Jak vědí dnes už asi i ti, pro které je jazz "zemí vzdálenou", trio kontrabasisty a skladatele Roberta Balzara nejen čas od času (dnes méně než před pár lety) doprovází Dana Bártu při komorních koncertech jazzových standardů, ale je také základní "jednotkou" jeho kapely Illustratosphere. Balzar navíc hraje na baskytaru v J.A.R. a na kontrabas v doprovodné kapele Hany Hegerové. Na natáčení čtvrtého alba se Robert Balzar Triu podařilo získat dvě osobnosti, které již tak nastavenou laťku ještě zvyšují. Hráčským partnerem tria byl slavný kytarista John Abercrombie, producentem pak původem český kontrabasista světového věhlasu Miroslav Vitouš, který s Abercrombiem často koncertuje. Přidáme-li ještě Billa Milkowskiho, autora průvodního slova v bookletu a jednoho z nejznámějších amerických jazzových publicistů, čeští muzikanti se obklopili skutečnou špičkou ve svých oborech. Bylo řečeno, že Abercrombie je hráčským partnerem tria. To je velmi podstatné. Nejen v jazzu se totiž rozmohla praxe zvaní známých hvězd třeba jen do několika tracků alb. Taková "spolupráce" pak vypadá tak, že dotyčný umělec po zaplacení honoráře dostane hotové základy po webu, v úplně jiném studiu natočí svůj part a výsledek pošle objednavateli. Jistě, i tak mohou vzniknout perly, ovšem fakt, že si mnohdy přes oceán "spolupracující" muzikanti ani nepotřesou rukou, zejména v tak osobním žánru jako je jazz není příliš přirozený. Případ Robert Balzar Tria s Johnem Abercrombiem byl úplně jiný - kytarista s triem v pražském CNSO studiu skutečně tvořil přímo na místě, přičemž přišel se svou trochou do mlýna i jako autor, když poskytl své tři starší skladby. Autorem dalších pěti je Robert Balzar. Tečkou za albem je známý standard I Fall In Love Too Easily, který má mimo jiné trio dobře "osahaný" i ze společného hraní s Danem Bártou. Tím, co protagonisty alba volně propojuje, je základní zadání: nehledat nové cesty prostřednictvím avantgardních postupů, nýbrž stvořit cosi krásného. A to se beze zbytku podařilo. Pro vyznavače progresivních trendů je hudba alba Tales určitě zoufale tradiční a staromilecká. Jenomže tvorba není jen hledání něčeho zcela nového, ale také (a možná je to dokonce krapet těžší) snaha vytvořit cosi originálního, resp. osobitého a osobního skladatelsky a výrazově, byť v intencích mainstreamu. Album je doslova napěchováno silnými tématy a melodiemi, které se promítají i do sól. Všichni zúčastnění hráči, tedy John Abercrombie, Robert Balzar, pianista Stanislav Mácha, a svým způsobem vlastně i bubeník Jiří Slavíček, hrají nejen vrstevnatě a stylově různorodě (technickou stránku věci není třeba zdůrazňovat, ta je v těchto kruzích samozřejmá), ale také velmi melodicky. Melodie se velmi dobře pojí s celkovým velmi hutným a spojitým soundem tria, do kterého Abercrombieho kytara zapadla zcela přirozeně. Je zajímavé, že Abercrombie zřetelně "hraje víc" ve svých skladbách. Což samozřejmě neznamená, že jeho kytara nemá plnou váhu i v Balzarových skladbách. Ostatně, už téma úvodní skladby Tale, jež má v kontextu této příležitostné spolupráce takříkajíc proklamativní ráz, rozjíždí právě jeho kytara s neodmyslitelným "navinulým" zvukem, zatímco Robert Balzar Trio vytváří jakési až "vlnivé prostředí", v němž vyniká hustota, ale zároveň přehlednost jeho hry, kterou známe z předchozích alb. Z Tales, disku kompaktního nejen technologicky, ale i obsahově, lze jen těžko vypichovat okamžiky, které by čněly nad ostatní. Velkým zážitkem jsou nejen Abercrombieho sóla, ale kupříkladu i sóla Stanislava Máchy, v nichž se zvláštním způsobem pojí emoce s intelektem, a velmi tvořivá rytmická složka, která může stavět na dlouholeté vyhranosti a dovolit si mnohé. Obecně se téhle "partě" daří nejlépe v pomalých a středních tempech, kde se může doslova pomazlit s každým tónem - viz překrásnou Abercrombieho baladu Remember Hymn či Balzarovu Night. Je otázkou, jakou přesně úlohu měl při vzniku alba Miroslav Vitouš. Ale i kdyby spočívala jen v přímluvě u Johna Abercrombieho, že stojí za to pár dní do spolupráce s Robert Balzar Triem investovat, je to zásluha mimořádná. Ostatně, spolupráce kytaristy s triem nebyla poslední. Pokračovat bude minimálně na koncertní úrovni: v březnu příštího roku by měl John Abercrombie s Robert Balzar Triem podniknout evropské turné.

Ondřej Bezr, iDnes - kultura, 16.10.2008

České jazzové pohádky
Robert Balzar Trio ve složení pianista Stanislav Mácha, kontrabasista Robert Balzar a bubeník Jiří Slavíček je známější jako rytmika kapely Illustratosphere, ovšem již od roku 1996 funguje jako etablované jazzové těleso. Tři roky po dosud posledním CD Overnight, které nahráli v základní sestavě, si nyní ke spolupráci přizvali kytarovou hvězdu Johna Abercrombieho. Čtyřiašedesátiletý Američan patří ke špičce progresivních jazzových hráčů. V průběhu let spolupracoval s mnoha světovými veličinami a nahrál řadu vlastních alb, převážně pro uznávaný německý label ECM. Produkce nahrávky, vytvořené v Čechách a Polsku, se ujala Kateřina Rezková a Miroslav Vitouš, výrazný český kontrabasista, léta působící ve Spojených státech. Grafický design obalu má na svědomí zpěvák Dan Bárta.

Porozumění mezi hráči i schopnost držet krok
Na desce našlo své místo devět skladeb. Pět napsal Balzar, tři Abercrombie a na závěr připojili ještě oblíbený standard I Fall in Love to Easily. Ačkoli původní kompozice pocházejí od dvou autorů, výborně se k sobě hodí. Po několikerém poslechu by se dalo odhadnout, kdo kterou napsal i bez pomoci bookletu, rozdíl je však nepříliš výrazný a celek působí spíše jako tvorba kapely, snažící se na své nové album dostat více pestrosti. A to je samozřejmě dobře.
Ukazuje to na porozumění mezi hráči a také na fakt, že čeští muzikanti jsou schopni bez problémů držet krok s takovou třídou, jakou je John Abercrombie. Leader tria píše zpěvnější skladby s prostší, ovšem výraznější melodií. Nejvíce „hitové“ jsou Portissimo, Black Cat White Dog a zejména Night, pro kterou byla nepochybně inspirací tvorba izraelského kontrabasisty a basisty Avishaie Cohena. Kytaristovy věci jsou na poslech náročnější a jejich kouzlo vynikne, až když člověk album lépe pozná. Navíc nepůsobí tak pozitivně, jsou spíše zadumané.
Je škoda, že s vlastní tvorbou nepřichází také Stanislav Mácha. Jeho sóla jsou nesmírně invenční a hemží se dobrými nápady, které by nepochybně nebylo s jeho talentem těžké rozpracovat. Nesnaží se bezhlavě zahrát milion not v jednom taktu a je znát, že přesně ví, co dělá. Kdo lépe zná historii jazzového piana, ocení, jak Mácha ovládá rozmanité styly, ale přitom nikoho nekopíruje a hraje po svém. Naopak Abercrombieho kytara nezní tak klasicky. Svým moderním zvukem vnáší do hudby tria zajímavý kontrast. Důležitější je atmosféra, zvuk a opět hra s rozmyslem než zběsilé stupnicovité pobíhání po hmatníku. Bylo by ovšem chybné nabýt dojmu, že album je kdovíjak poklidné, příliš intelektuální a postrádá dravější přímočařejší pasáže.

Spíše než o „hostování“ jde o regulérní spolupráci
Ač je trio pojmenované po Robertu Balzarovi, neznamená to, že by se zvukově tlačil dopředu. Jeho sóla jsou nápaditá a přiměřeně dlouhá, v doprovodech ví přesně, kdy ubrat a kdy zas podpořit hudbu pevnými nejhlubšími tóny. Zkrátka roli basisty chápe výborně. Neméně důležitým členem je bubeník Jiří Slavíček, nenápadně dodávající hudbě potřebný drive. Je výtečné, že se českým jazzmanům podařilo získat ke spolupráci někoho ze světové špičky. V tomto případě navíc nejde pouze o hostování v několika skladbách, nýbrž o regulérní, řekněme „celoalbovou“ spolupráci. To jen dokazuje, že řada našich muzikantů bezpečně obstojí v porovnání se světem. John Abercrombie by jistě nenahrál album s nějakými amatéry, i kdyby mu dobře zaplatili. Na to má nabídek nepochybně dost.

Jan Mazura, Lidové noviny, 26.8.2008

© 2HP Production, z 2017
coded by rhaken.net