ARTA Records - 2HP Production - ARTA Music cz en

 1. Eleisure Suite 02:29
 2. Naokoland (Kalunda Nekuhambeke, Charly) 04:04
 3. Vlčák 03:08
 4. Ozvěna kantát 02:58
 5. Malé o´lala 03:16
 6. Trvale udržitelný 03:42
 7. Mother's World 03:32
 8. Dech 03:08
 9. Li 02:10
 10. Jesus online 02:54
 11. Doba s tebou 03:31
 12. Nejen Ian 04:21
 13. Geist arbeitet 04:47
 14. May Day 03:45

Celkový čas: 00:47:45
Vydáno v roce 2008

 

Illustratosphere: Animage (recenze CD)

„V mlze nad městem / V moci karabin a snů / skoro čtyřicátník / spoután s domy lanovím / šedý plášť jako myš / prostě dobrý člověk, víš, zde slouží.“ Tak začíná píseň Nejen Ian na aktuálním albu Dana Bárty a jeho skupiny Illustratosphere. CD se jmenuje Animage a podle naší recenze jde o jednu z nejpozoruhodnějších českých nahrávek roku 2008. Co si myslíte vy? Máte rádi Bártův podmanivý zpěv, jeho složité rytmické struktury a surrealistické texty? Nebo vám připadají přiliš složité?

Jedno z nejpozoruhodnějších českých alb roku 2008 natočil Dan Bárta se skupinou Illustratosphere. Dokonalý zvuk zaručil čím dál vyhledávanější polský mistr Tadeusz Mieczkowski, na hudbě a textech se vedle Bárty podíleli i další členové skupiny v čele s klávesistou Filipem Jelínkem. A všemu vévodí Bártův léty proškolený zpěv: naléhavý a přitom konejšivý, přesvědčivý i přesvědčivě bázlivý. Bárta, kdysi člen rockové skupiny Alice a představitel Jidáše v rockové opeře Jesus Christ Superstar, nyní pečlivě klade důraz na každou slabiku, vychutnává si každý tón, hraje si s posluchačovýma ušima.

Bárta je tak dobrý zpěvák, že by dnes dokázal stejně suverénně zpívat bigbít, blues, jazz i soul. Jazzu se pravidelně věnuje na koncertech s Robert Balzar Triem, které je mimochodem integrální součástí Illustratosphere. O plné verzi kapely sice Bárta tvrdí, že jazz nehraje (před časem se nechal dobrovolně vyškrtnout z jazzové kategorie v žánrových cenách Anděl), avšak ve skutečnosti má album Animage k jazzu nejblíže. Nejde pouze o způsob, jakým zkušený Mieczkowski nazvučil Balzarův kontrabas nebo Máchovo piano. Mnohem víc jde o strukturu skladeb, o zdánlivé (a možná i skutečné) improvizace, o hrátky s hlasivkami a o složité rytmy. Tu jdou melodické nástroje jakoby proti base a bicím, jinde kapela vykresluje náznak latinských rytmů, zatímco zpěvák vede svůj hlas mnohem klidnějšími cestami (Trvale udržitelný). A pokud si od první do čtvrté skladby přece jen myslíte, že posloucháte spíše pop než jazz, pátá – Malé ólala – vás čímsi, co bublá pod povrchem, vyvede z omylu. Ve skladbě Dech pak Balzarův kontrabas hraje už čistě jazzově.

Jestliže si Dan Bárta vychutnává každou slabiku, není to jen kvůli samotným tónům. Na albuAnimage jsou pozoruhodné i surrealistické texty, které navazují na to nejlepší z dosavadní Bártovy tvorby. Text Trvale udržitelný by stál za ocitování celý; dovolte mi tedy alespoň ukázku: „Blondýni zbylí z nadlidí / bílí jak mrtvá lady Di / politologovým fórům / (žena Gilbraltar drží) / tleskají.“ Že nerozumíte? Tak zkuste zavřít oči a představujte si, co s vaší myslí ta slova udělají. Pokud je hudba, která nerozvíjí představivost, zbytečná (nebo přinejmenším prázdná), pak Bártovy písně můžeme označit přímo za potřebné. (A mimochodem když si ten text pořádně prostudujete, zjistíte, že má nejen myšlenku, ale i hlavu a patu.)

Struktura vět v textech Dana Bárty je rozvolněná, podobně jako je rozvolněná jeho hudba. A tak jako zpěvák ani ve scatované písni Dech nespěchá, nesmí posluchač spěchat s touhou dostat se všemu na kloub. Animage není deska na jeden poslech. Je třeba se jí proposlouchat naněkolikrát. Pro začátek doporučuji třeba písně Vlčák, Nejen Ian nebo Malé ólala. Napodruhé už si své oblíbené najdete sami.

Milan Tesař, Hudba Proglas

© 2HP Production, prosinec 2017
coded by rhaken.net