ARTA Records - 2HP Production - ARTA Music cz en

Keith Jarrett: Tokyo Solo (DVD)                                                                 RECENZE

Nahráno: Metropolitan Festival Hall, Tokio, 30. 10. 2002. Vydáno 2006 

Bývá zvykem, že na DVD nosič se dostávají většinou výjimečné záznamy hudby. Ne jinak je tomu i v případě prvního sólového DVD amerického klavíristy Keitha Jarretta u firmy ECM. Nahrávka byla pořízena v Tokiu již v roce 2002, oproti CD nahrávce (Radiance, ECM 2005) nabízí kompletní záznam koncertu, jehož součástí jsou tedy i dosud nevydané improvizace. Prezentace DVD je typická pro německý label: černá a bílá. Nakonec i z obrazovky září vše jednotně ve stejném barevném područí snad jen mimo zbarvení Jarrettovy pokožky a barvy strun koncertního Steinwaye.
Vizuální rozměr Jarrettově hudbě neobyčejně svědčí. Pro režiséra záznamu Kaname Kawachiho proto asi nebylo obtížné odhadnout charakter vizuálního kontrapunktu, kterým je celkové podání TV záznamu. Zkráceně tedy: klid, jednoduchá čistota a elegance. Vše začíná od minimalisticky “vyčištěného” koncertního sálu, pokračuje strohou estetikou snímání, která se omezuje pouze na pomalu se měnící celky brané z úctyhodné vzdálenosti, případně polocelky, detaily klaviatury, rukou a jeho práce s pedály. Zvláštní místo zaujímá snímání Jarrettova obličeje. Grimas a extatických úšklebků má snad Jarrett v zásobě stejně mnoho, jako výrazových poloh své klavírní hry. Hudba pomalu plyne z jedné kamery do druhé, od paralyzujících balad ke zběsilejším volným číslům. Když takhle prožijete život všech těch náročných klavírních improvizací, dojde na přesladkou odměnu v podobě tří standardů Danny Boy, Old Man River a Don’t Worry ‘Bout Me. Jejich křehká poetika, někdy zaobalená do formy pseudobachovských imitací, společně s pohledem na jejich tvůrce zanechává hluboký dojem.
Ani z tohoto záznamu se vlastně nedozvíte, zdali je vhodnější Jarretta považovat za interpreta klasiky, jazzmana nebo skladatele. V současné době je to už vlastně jedno. Na začátku nového tisíciletí nemusí být potřeba tyto umělecké profese oddělovat. Na druhé straně existuje pouze jeden Keith Jarrett a po něm dlouho nikdo, kdo by dokázal ustát všechny profese se ctí tak, aby každá z nich obsahovala dostatečnou hloubku introspekce a vlastního originálního rukopisu. Vydání CD nahrávky z tohoto koncertu nemusí zaujímat v Jarrettově diskografii tak zásadní místo. Pokud ale slyšíte a vidíte stejnou hudbu vznikat se vším, co k tomu patří, můžete se dostat díky TV záznamu co možná nejblíže vlastnímu uměleckému dílu, pod kůži abstraktním zvukovým vlnám, na kobylku Jarrettově posedlosti, na stezku emocí jeho srdce i do stop jeho hudebního myšlení, přičemž jej vidíte hrát i to, co na CD nezazní. Tentokrát je hodnota recenzovaného díla zcela nezpochybnitelná a zaslouží jen to nejlepší hodnocení. Nutí k nesnesitelné představě absolutního uměleckého díla nad rámec běžných kategorií, kterým vládne jen jeden z mála: Keith Jarrett – klavírní génius.

Vladimír Strakoš pro časopis Harmonie 2006/08

© 2HP Production, říjen 2017
coded by rhaken.net