ARTA Records - 2HP Production - ARTA Music cz en

JIŘÍ STIVÍN & COLLEGIUM QUODLIBET
Cesty do hlubin hudební minulosti

 

F10084   [8 595017 408427]   vyšlo 11/2002

přehrát album Cesty do hlubin hudební minulosti - Jiří Stivín 60:00 149Kč
MP3 album
179Kč
FLAC album
1. Cesta s růží 3:08 15Kč
MP3
20Kč
FLAC
2. Cesta k probuzení 2:52 15Kč
MP3
20Kč
FLAC
3. Cesta časem 4:19 15Kč
MP3
20Kč
FLAC
4. Cesta k radosti 1:37 15Kč
MP3
20Kč
FLAC
5. Cesta víry 3:16 15Kč
MP3
20Kč
FLAC
6. Cesta za hlasem 2:36 15Kč
MP3
20Kč
FLAC
7. Cesta s tancem 2:39 15Kč
MP3
20Kč
FLAC
8. Cesta temnotou 1:21 15Kč
MP3
20Kč
FLAC
9. Cesta milostná 3:39 15Kč
MP3
20Kč
FLAC
10. Cesta snění 0:52 15Kč
MP3
20Kč
FLAC
11. Cesta za štěstím 1:54 15Kč
MP3
20Kč
FLAC
12. Cesta ke kořenům 6:33 15Kč
MP3
20Kč
FLAC
13. Cesta setkání 1:43 15Kč
MP3
20Kč
FLAC
14. Cesta vína 1:11 15Kč
MP3
20Kč
FLAC
15. Cesta života 8:18 15Kč
MP3
20Kč
FLAC
16. Cesta hvozdem 1:16 15Kč
MP3
20Kč
FLAC
17. Cesta slunovratu 4:01 15Kč
MP3
20Kč
FLAC
18. Cesta jen tak 0:51 15Kč
MP3
20Kč
FLAC
19. Cesta bez konce 7:09 15Kč
MP3
20Kč
FLAC

Autorem všech cest je Jiří Stivín za použití historických materialů.

Jiří Stivín - flétny, píšťaly, saxofony, klarinety, šalimó
Alan Vitouš - perkuse
Petra Noskaiová - soprán, Jan Mikušek - alt, Richard Sporka - tenor, Michael Pospíšil - bas
Marek Špelina - zobcová flétna, Julie Sukupová-Branná - zobcová flétna, Hana Fleková - viola da gamba, Robert Hugo - cembalo, regál

STIVÍNOVO UŽÍVÁNÍ
Tak jak je dvojsmyslný (nikoliv dvojnásobně smyslný nýbrž o dvou smyslech, významech) tento titul, tak je i dvojsmyslná hudba tohoto výboru. Má přinejmenším dva významy a v tomto případě to není negativum ale přednost. Stará a nová hudba a jejich neobvyklá konfrontace. Musica antica e moderna, řečeno s Vincenzo Galileiem v roce 1581, který inicioval návrat ke vzorové hudbě starých Řeků, a soudobí Florenťané zatím místo návratu k antice přivedli na svět barokní operu.
     I tu jsou vedle sebe stovky let staré památky a strhující muzika současnosti. Můžete je kupodivu poslouchat každou zvlášť i obě najednou. Jsou tu příklady k dějinám hudby středověku a renesance i k jazzu a minimalismu 20. a 21. století. Ars antiqua, minnesang nebo ars nova zní vedle freejazzových kánonů a společně s dechem naráženou příčnou flétnou. Je tu vážná hudba (z doby, kdy ještě vážnou nebyla) i jazz (v době, kdy jazz ještě nebyl). Interpreti jsou specialisté na autentickou historickou hudbu a vedle nich hrají jazzmani. Je tu najednou metrum u skladeb, které s metrem neuměly pracovat. Nové kontrapunktické hlasy k autenticky dochované polyfonii. Bicí v a cappella polyfonii, syrové ságo s blue tones v archaickém Notre-damském organu atd. Může si tohle dneska vůbec někdo dovolit? Ale co jiného je např. cremonský dóm s langobardskou, románskou, gotickou, renesanční i barokní architekturou na jednom průčelí? Mladší mistři dostavovali další patra tak, aby z napětí starého a nového vznikala nová krása a nový zážitek. Co jiného dělají herci, když hrají Shakespeara? Co jiného dělali skladatelé, kteří si půjčovali několik století starý chorál (a gregoriánský chorál si přece půjčil nápěvy už ze synagog až z Ásie) a začínali je (snad) od 7. století obalovat dalšími hlasy? Poslouchejte ostatně, jak mocná je přitažlivost jediného visícího tónu - bordunu. Nejprve šlo o souzvuky ale pak se najednou ze své podstaty nemetrický chorál začal vtlačovat do Prokrustova lože taktových čar a přízvuků. Jaká opovážlivost to tehdy byla! Celé dějiny evropské hudby jsou takovým komentováním a opracováváním chorálu. Středověký motet komentoval samostatnými melodiemi, texty i jazyky (!) tzv. cantus firmus, až původní hudební i textovou myšlenku zcela zastínil nový útvar. Co jiného udělal Tomáš Akvinský - Doctor Angelicus ve svých komentářích k Aristotelovi, než že vytvořil novou filozoficko-náboženskou metodu - tomismus? A nebo skladatel polyfonní mše - hudby k obřadu - použil jako "kostru" světský nápěv. A už tu byla Missa parodia, aniž by se někdo pohoršoval. Nešlo také o parodii (výsměch), jako ani v případě Stivínových (jak sám říká těmto skladbám) "komentářů" nejde o žádný výsměch. Je tu ovšem laskavý humor daný už tím, jak "odjakživa" dovedl žertovat s citováním známých úryvků, motivů, témat. Je to prvek, který dokonale ovládá muzikantsky i dramaticky. Používá úspěšně trojí podobu hudebních citátů: 1) jako expozici, od niž se odvíjejí variace a improvizace, 2) jako překvapivý střih - koláž, 3) jako obrácená variace, tj. úsek, kdy se citát postupně vylupuje z jiné melodie nebo improvizace. Posluchači hned poskočí srdce, když dříve nebo později známou melodii rozpozná. Svými citacemi, improvizacemi i promyšleným skládáním různých vrstev dospívá k novým barevným, harmonickým, rytmickým i významovým útvarům. Podívejme se na Kukačku (Cesta jan tak), virtuózní unisona nebo strhující motorická bicí. Navíc: kdo může dnes spolehlivě zaručit, že některé prastaré polyfonní improvizace se nepodobaly dnešním Stivínovým nápadům?
     Stivínova hudba není jen dvojsmyslná. Je to, jak si dovoluji tvrdit, i hudba na dívání - tedy dvojsmyslová. Je málo takových hudebních produkcí, kdy neodtrhnete od interpreta zrak. Už když se na něj při hraní podíváte, z jeho zaujetí uvěříte tomu, že on nemůže nic předstírat. Jiří Stivín, když hraje, tak si to hraní prostě užívá.

UŽÍVÁNÍ STIVÍNA
Na to je jednoduchý recept, který si předepisuje každý sám. Vezmete jakoukoli muziku Jiřího Stivína (nar. 1942 v Praze), nejlépe Cestu do hlubin hudební minulosti, ale musí už znít, noty nejsou k ničemu, a pustíte ji. Nejlepší je živý koncert. Nástroj, žánr, druh ani seskupení nejsou důležitá. Potomek vynálezce a herečky, kameraman z FAMU hraje na všechno, hraje cokoli a zahraje i s kýmkoliv, i když má vzácný cit pro získávání skvělých muzikantských spolupracovníků počínaje skupinami Jazz Q, SHQ, Blue Effect přes Rudolfa Daška, Gabriela Jonáše, Michaela Kocába, Milana Svobodu, Pierre Favra, Alana Vitouše, Václava Uhlíře nebo skladatele IvanaKurze, Jana Klusáka, Marka Kopelenta, Miloše Štědroně až po jeho vlastní proměnlivý soubor Collegium Quodlibet. Muzika mu kouká z očí, má ji pod příslovečnou čepicí, sype se mu z rukávu, kape mu ze šosu.
     Indikace léku Stivín: na všechny smutky, bolesti i radosti. Kontraindikace není žádná. Vedlejší účinky jsou tvořivost, radost ze života, pocit sounáležitosti, optimismus a humorný pohled na svět při vší muzikantské odpovědnosti a umělecké poctivosti. Užívat můžete po kapkách i lahvích. V tabletách je doporučený interval Stivína pro děti každé 4 hodiny, pro dospělé každých 6 hodin, aby nepoklesla hladiny tak důležitého medikamentu v organismu.

Stanislav Bohadlo

© 2HP Production, říjen 2017
coded by rhaken.net