Welcome to the on-line-store ARTA Music cz en

HISTORIC ORGANS OF THE KNIGHTS OF THE CROSS
Jakub Janšta

 

F10237   [8595017423727]   released 6/2019

Praha, Starck 1702 – kostel sv. Františka
Georg Muffat (1653–1704): Toccata duodecima et ultima
Josef Seger (1716–1782): Toccaty a fugy

Český Krumlov, Christeindl-Wollers 1682 – kostel Božího Těla
Georg Muffat (1653–1704): Toccata decima
Jakub Janšta (1979): Improvizace – Partita

Wien, anonym 1739 – kostel sv. Karla
Jan Křtitel Vaňhal (1739–1813): Fuga C dur, F dur
Jakub Janšta (1979): Improvizace – Physharmonica
Jan Křtitel Kuchař (1751–1829): Fantasie d moll

Karlovy Vary, Zaus 1899 – kostel sv. Máří Magdalény
Johannes Brahms (1833–1897): Es ist ein Ros‘ entsprungen, Herzlich tut mich erfreuen

Chlum Sv. Maří (Maria-Kulm), Zaus 1895 – poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie
Adolf Hesse (1809–1863): Einleitung, Thema und Variationen in A dur, op. 47

Tachov, Rieger 1929 – kostel Nanebevzetí Panny Marie
Max Reger (1873–1916): Fantasie und Fuge d moll, op. 135b

Jakub Janšta, organ 

play album Historic Organs of the Knights of the Cross 77:09
1. Toccata duodecima et ultima 7:46
2. Toccata a moll 1:59
3. Fuga a moll 1:28
4. Toccata d moll 2:09
5. Toccata D dur Pastorell 2:18
6. Fuga G dur 2:14
7. Toccata decima 6:15
8. Improvizace - Partita 6:32
9. Fuga C dur 2:54
10. Fuga F dur 2:08
11. Improvizace - Physharmonika 1:24
12. Fantasie d moll 7:42
13. Es ist ein Ros' entsprungen 2:52
14. Herzlich hut mich erfreuen 3:03
15. Einleitung 1:31
16. Thema 0:52
17. Variation I 1:11
18. Variation II 1:15
19. Variation III 1:19
20. Variation IV - Minore 1:12
21. Variation V 2:44
22. Fantasie d moll op. 135b 7:31
23. Fuge. Molto sostenuto d moll op. 135b 3:59
24. Fuge. Quasi vivace d moll op. 135b 4:47


O nástrojích a o programu
     Hlavním účelem této nahrávky je představení zajímavých historických nástrojů křižovnických kostelů. Tomuto cíli je zcela podřízen výběr repertoáru i jeho interpretační uchopení, a to včetně volby registrace. Program sestává výhradně z děl skladatelů české a německé provenience, jejichž hudba na dané nástroje nejlépe vyznívá.
     Je potěšující a pozoruhodné, že se vzácné varhany zachovaly v tak významných lokalitách.
Zároveň je zřejmé, že mezi nimi není žádná vzájemná spojitost. Vznikaly v různých obdobích
a v různých historických souvislostech. Je potřeba podotknout, že v kostelích patřících Řádu
se nacházejí i další pozoruhodné nástroje, které se na nahrávku kvůli momentálnímu horšímu
stavu nedostaly (např. romantický nástroj z dílny E. Š. Petra u sv. Petra v Praze na Poříčí či barokní Burkhardovy varhany v Lokti).
     Varhany v hlavním řádovém kostele sv. Františka z Assisi v Praze na Starém Městě postavil
roku 1702 Abraham Starck z Lokte. Nedávno prošly úspěšným restaurováním v dílně Kánský-
-Brachtl, a jejich stav je proto bezvadný. Naprosto nevšední obsazení pozitivu svádělo dlouho
k domněnkám, že dispozice není původní. To ale expertíza při restaurování definitivně vyloučila
a potvrdila neobvyklou dispozici se zjevným zaměřením na možnost pestré registrace
continua v komorní hudbě. Zvukově jde o mimořádně hodnotný nástroj světové úrovně, který
je téměř kompletně dochován, jen Mixtura v pozitivu musela být nově dostavěna. Josef Ferdinand Norbert Seger, jeden z nejlepších českých varhaníků a pedagogů 18. století, působil na kůru kostela sv. Františka 37 let. Jeho hudbu můžeme nyní slyšet na tentýž nástroj, na kterém je interpretoval on sám. Už jen proto nesmí jeho toccaty a fugy na této nahrávce chybět.
     Savojský rodák Georg Muffat je skladatelem jihoněmecké varhanní provenience, který
dlouho působil v Pasově. V jeho dílech se však odráží také vliv italské, severoněmecké
i francouzské hudby. Apparatus musico-organisticus vyšel v roce 1690 a je doslova pokladnicí různých hudebních stylů své doby. Dvě Toccaty z tohoto cyklu dávají svou členitostí vyniknout rozličným barvám královského nástroje.
     Druhou z nich můžete slyšet na unikátní varhany českokrumlovského klášterního kostela
Božího Těla. Ty jsou patrně z roku 1682, pocházejí z dílny českobudějovických mistrů Nicolause
Christeindla a Bernhardta Wollerse a jsou jedněmi z nejstarších takřka zcela dochovaných
nástrojů u nás. V 18. století zde proběhla jen drobná úprava rozsahu pedálu a pravděpodobně
dostavba jedné řady v Mixtuře hlavního stroje. Částečné restaurování provedl v 80. letech
Vladimír Šlajch. Varhany nejsou momentálně v úplně nejlepším stavu, přesto však velmi dobře
slouží liturgickým i koncertním účelům. Kuriozitou je jejich umístění za hlavním oltářem,
v důsledku čehož nejsou z lodi kostela vůbec vidět. Jejich plnému a sytému zvuku to však na
nádheře vůbec neubírá. Improvizovaná Partita v jihoněmeckém stylu se snaží využít nepřeberných kombinací zdejších barev.
     Varhany ve vídeňském kostele sv. Karla Boromejského z roku 1739 pochází od neznámého
barokního stavitele. V roce 1847 Josef Seyberth dostavěl boční křídla a dispozici rozšířil
o pozitiv, který hlavní stroj zvukově dobře doplňuje zcela v intencích pozdního baroka. Z této
doby pochází také místní zajímavost - harmoniový rejstřík (Physharmonica) vestavěný v hracím stole, kterému je na nahrávce věnována krátká improvizace. Varhany byly opraveny v roce 1989 Gerhardem Hradetzkym a bezproblémově slouží liturgickým a koncertním účelům. Jejich ušlechtilý zvuk snoubící se s nádhernou akustikou mě inspiroval k zařazení klasicistního repertoáru.
     Jan Křtitel Vaňhal působil padesát let ve Vídni jako jeden z prvních nezávislých umělců
bez oficiálního postavení. Jeho svěžích 12 fug bylo několikrát vydáno už za jeho života, což
svědčí o jejich oblíbenosti. Jeho jmenovec Jan Křtitel Kuchař studoval mj. i u Josefa Segera
a působil 39 let v pražském strahovském klášteře. Byl ceněn zejména jako pedagog a varhaník.
     Je vysoce pravděpodobné, že se v Praze setkal s W. A. Mozartem. Každopádně byl jeho hudbou ovlivněn - jeho drobné rokokové skladby jsou psány právě v mozartovském duchu. Fantasie d moll, která díky častému střídání charakteru dobře umožňuje představení varhan, není v tomto ohledu výjimkou.
     Johannes Brahms byl již za svého života mnohokrát oceňován jako vůdčí všestranná hudební osobnost své doby. Známý je ovšem jeho výrok: „Když mě napadne pěkná melodie,
znamená to pro mě víc než císařský Leopoldův Řád.“ Chorální předehry pro varhany napsal
v posledním roce svého života. Půvabná vánoční „Aj, růže rozvila se” zpracovává téma téměř
nepostřehnutelně - zdobí melodii vloženými následnými osminovými notami. Slova druhé
chorální předehry jsou přebásněna z původní světské poezie. Mluví o druhém příchodu Kristově
a přináší přehledně zpracovanou melodii s až klavírně stylizovanými mezihrami.
     Tyto drobné skvosty jsem se rozhodl interpretovat na varhany v karlovarském kostele
sv. Máří Magdalény. Pocházejí z dílny chebského varhanáře Martina Zause a byly postaveny
roku 1899. Dispozice není zcela originální, při opravě v devadesátých letech minulého století
byly nově přistavěny některé registry a postaven nový hrací stůl. Pro účel této nahrávky jsem
použil osmistopé registry, které zní nejpůvodněji. Nástroj je v dobrém stavu, je pravidelně
používán při liturgii i koncertně. Zaus však v roce 1895 postavil také varhany na proslulém
křižovnickém poutním místě Chlum Sv. Maří (Maria-Kulm). Před několika lety v nich sice byly
naneštěstí provedeny některé dispoziční změny (viz dispozice), nástroj zní však přesto stále
jednolitě. Používá se pouze příležitostně při liturgii, přesto je však v relativně dobrém stavu.
Jedná se o intonačně jeden z nejlepších Zausových nástrojů, jednotlivé registry i jejich kombinace znějí velmi osobitě.
     Vratislavský Němec Adolph Friedrich Hesse býval nazýván „slezský Bach”. Byl nejen velmi plodným skladatelem, ale byl velice oceňován i jako virtuóz. To zejména pro svou brilantní pedálovou hru, která za jeho života ještě nebyla obvyklá. Jeho Variace A dur nezapírají virtuozitu jejich autora. Jsou psány v klasicistní formě, ale v raně romantickém zvukovém hávu, a s Zausovým nástrojem si dobře rozumí.
     „Na námitky, že píši úmyslně složitě, odpovídám jen tolik, že v mé hudbě není ani nota navíc.“ S touto větou bouřliváka Maxe Regera by se jistě dalo polemizovat. Jeho varhanní kompozice jsou každopádně často interpretačně velmi náročné a zaměřené na složitý kontrapunkt. Typickým příkladem je Fantazie a fuga d moll. Ta je psána v posledních letech Regerova života. Skladatel byl zde již ovlivněn nastupujícími směry 20. století (dvanáctitónová řada), přesto však zůstává věrný své oblíbené rozšířené tonalitě.
     V hlavním tachovském chrámu se nachází romantický nástroj firmy Rieger. Postaven byl
roku 1929 do původní barokní skříně. Spolehlivě slouží potřebám farnosti i při příležitostných
koncertech. Dispozičně i zvukově je dochován v původním stavu a představuje krnovskou dílnu
v nejlepším světle. Je rejstříkově bohatě obsazen a vyhovuje regerovské estetice. Zvukový
výsledek jednoho z absolutních vrcholů varhanní literatury je tak zcela uspokojivý.

Jakub Janšta, březen 2019


 Varhany u sv. Ludmily v Praze na Královských Vinohradech
 další nahrávka Jakuba Janšty 




 


HISTORICAL ORGANS IN DOBRUŠKA (East Bohemia)

 

© Studio Svengali, November 2019
coded by rhaken.net