ARTA Records - 2HP Production - ARTA Music cz en

Marc Copland, John Abercrombie: SPEAK TO ME                                   PIT3058

Bill Evans a Jim Hall, Bred Mehldau a Pat Metheny, Karel Růžička a Rudolf Dašek – vybráno namátkou. A čerstvě pianista Marc Copland s kytaristou Johnem Abercrombiem. Kytara s klavírem vytvářejí pospolu jeden z nejintimnějších zvuků komorně předkládaného jazzu. Repertoárově si oba muzikanti a současně skladatelé nové album rozdělili na třetiny. Každý dodal tři vlastní motivy a další tři kousky si vybrali od vývojově zcela odlišných skladatelů. Tím nejstarším je Ralph Rainger (1901– 1942), newyorský skladatel populární hudby a filmových písní. Dalším je spolutvůrce muzikálové slávy Broadwaye, syn východoevropských Židů usazených v Bronxu Cy Coleman (1929–2004), a do třetice, jeden z otců free jazzu Ornette Coleman (1930). V této sadě zazní nejdříve Raingerův světem jazzu protřelý song If I Should Lose You, který je melodií z filmu Rose of The Rancho (1936) a s oblibou hraný a nahraný vedle řady předních zpěváků také Charliem Parkerem (1950), Keithem Jarrettem (1985) či Kurtem Rosenwinkelem (2005) – jak vidno, patří k standardním melodiím, které procházejí stoletím do našich dnů. Abercrombieho kytara v ní nechá melodii vzdušně poletovat a posluchače nechává vychutnat rozvíjení melodie písně.
Když Copland převezme sólistické otěže, podání skladby se změní ve svěží bopový poklus. Společný závěr je již volným improvizačním duelem. Následuje Colemanovo Blues Connotation, což je úvodní skladba alba This Is Our Music z roku 1960 (na něm s ním hrají Don Cherry, Charlie Haden a Ed Blackwell). Naše duo ve skladbě stvrzuje, že nejen nosný muzikálový motiv, ale také bluesové téma ve volném improvizačním podání jsou pro oba jazzmany s chutnými inspiracemi. Witchcraft Cy Colemana bylo zařazeno až na závěr alba. Skladbu proslavila už nahrávka zpěváka Franka Sinatry z roku 1957 (pak ji znovu nazpíval v letech 1963 a 1993). Je to svěží, be bopem už ovlivněná skladba a tomu také odpovídá podání Coplanda s Abercrombiem. Abercrombieho přínos skladatelský i stylový je dobře poznatelný, což nám kytarista předvede hned v úvodní skladbě alba, Left Behind. Oba vytvářejí zvláštní atmosféru plnou impresí, ať už hrají skladbu klidnější nebo rytmicky odvázanější. Titulní skladbu Speak To Me napsal Copland zpěvnou jako árii, a o to zajímavější jsou příslušné improvizace na dané téma obou hráčů. Evansovsky nejromantičtějším tématem je Abercrombieho So Long. Naopak, v Coplandově Talking Blues se Abercrombie přiblíží určité míře bluesrockových zvyklostí, dokonce i kytara je přepojena na trochu drsnější rejstřík.
Pianista Marc Copland (1948, Philadelphia, původním příjmením Cohen) zkraje své dráhy jazzového hudebníka hrával na altsaxofon, dokonce pod vlivem nastupujícího jazzrocku v šedesátých letech experimentoval s jeho elektronickou modulací. Od počátku sedmé dekády hraje výhradně na klavír. Od osmdesátých let působí a tvoří hlavně na newyorské scéně. S Johnem Abercrombiem hrávali společně už ve svých počátcích v kapele známého magnetu talentů bubeníka Chico Hamiltona. Copland s Abercrombiem se následně při spolupráci setkávají v každé další dekádě. Z jejich společných improvizací září energie, radost a muzikální hravost s tématy. Lehkost, s níž tito zkušení muzikanti proživší si na svých uměleckých cestách mnohé styly moderního jazzu svůj výběr hrají, se na posluchače snadno přenáší.

Vladimír Kouřil, Magazín UNI, 12/2011

© 2HP Production, říjen 2017
coded by rhaken.net