Jan Dismas Zelenka: Psalmi Vespertini III
Ensemble Inégal, Adam Viktora

Lenka Cafourková, Gabriela Eibenová – soprán; 
Pascal Bertin – alt; Virgil Hartinger – tenor; 
Marián Krejčík – bas
Ensemble Inégal, Pražští barokní sólisté
řídí Adam Viktora

Da pacem Domine ZWV 167

Psalmi Vespertini III:
Confitebor tibi Domine ZWV 70
In exitu Israel ZWV 84
In convertendo ZWV 91
Laudate Dominum ZWV 87
Beati omnes ZWV 94
Confitebor Angelorum ZWV 100
Memento Domine David ZWV 98
Domine probasti me ZWV 101

dirigent – Adam Viktora

Pražští barokní sólisté
soprán – Simona Jindráková, Karolína Janů, Stanislava Mihalcová, Yvetta Fendrichová,
Kamila Zbořilová, Lenka Cafourková
alt – Martin Ptáček, Pavla Štěpničková, Daniela Čermáková, Nadia Ladkany
tenor – Tobias Hunger, Václav Čížek, Ondřej Múčka, Hasan El Dunia, Stanislav Mistr
bas – Jiří Miroslav Procházka, Michael Adair, Martin Vacula, Karel Václav Jeřábek

Ensemble Inégal
housle – Lenka Torgersen, Simona Hurníková, Veronika Manová, Jana Anýžová, Vojtěch Jakl, Jan Hádek, Simona Tydlitátová, Martina Stillerová, Petra Ščevková, Petr Zemanec
viola – Lýdie Cillerová, Ivo Anýž, Elen Machová
violoncello – Libor Mašek, Hana Fleková
kontrabas – Ondřej Štajnochr, Ján Prievozník
fagot – Kryštof Lada
hoboj – Markus Müller, Inge Marg
teorba – Jan Krejča
varhany – Lukáš Vendl
tympány – Pavel Rehberger
klarina – Nicolas Isabelle, Almut Rux


Mezi polovinou roku 1725 a prosincem 1728 složil Jan Dismas Zelenka (1679-1745), český hudebník působící u drážďanského dvora, tři cykly celkem 33 žalmů a Magnificat určených pro nešpory. Každý z těchto cyklů zahajuje zhudebněný žalm Dixit Dominus, na nějž posléze navazuje jedna či více žalmových sekvencí tak, že jsou pokryty téměř všechny nešpory v průběhu liturgického roku (Zelenka nezhudebnil pouze žalmy pro první, tj. sobotní nešpory čtyř adventních nedělí a první devítníkové neděle [Septuagesima] a pro středeční nešpory pašijového týdne).

     V roce 1726 Zelenka započal se zapisováním těchto zhudebněných žalmů do svého osobního inventáře duchovní hudby (Inventarium rerum musicarum Ecclesiae servientium), který založil 17. ledna téhož roku. Tyto záznamy potvrzují, že Zelenka svých 33 nešporních skladeb koncipoval ve třech cyklech a zkomponoval je pro drážďanský katolický dvůr, konkrétně pro královskou kapli zasvěcenou Nejsvětější Trojici. Na základě těchto informací můžeme usoudit, že se jednalo o dobře promyšlený záměr. Zajímavé je, že jej Zelenka začal realizovat v době, která se téměř přesně shoduje s jeho návratem z pouti do chrámu Panny Marie Bolestné v Krupce v severních Čechách, který připadl na 12. září 1725. Tato pouť byla s podporou drážďanského dvora zahájena v Krupce o den dříve mariánským procesím, během něhož jedenáct mladých hudebníků (Kapellknaben) z dvorní katolické kaple v Drážďanech, spravované jezuity z české provincie, zpívalo Zelenkovy mariánské litanie (Litaniae de Beatissima Virgine, ZWV 150).

     V návaznosti na tento svůj plán realizovaný v letech 1725-1728 Zelenka zhudebnil i dalších osm nešporních žalmů, které ve svém inventáři zaznamenal odděleně pod názvem Psalmi varii. | J. D. Z. Separatim | scripti. Vypadá to tedy, že od poloviny roku 1725 se stal Zelenka částečně zodpovědným za hudební stránku nešpor v drážďanské dvorní katolické kapli, což vysvětluje, proč si v následujících letech opatřil více než osmdesát žalmových kompozic, zejména od italských a českých skladatelů, které zanesl rovněž do svého invenáře, a to pod názvem Psalmi varioru[m] authorum.

     Svůj soubor 33 zhudebněných žalmů Zelenka v inventáři označil jako „nešporní žalmy pro celý rok“ (Psalmi Vespertini |totius anni. | Joannes Disma: Zelenka. | quae habentur in libros). Jeho záznamy překvapivě nezačínají nejranějšími kompozicemi z roku 1725 (které jsou již nahrány a vydány na CD Jan Dismas Zelenka: Psalmi Vespertini I. Ensemble Inégal, Prague Baroque Soloists, dir. Adam Viktora, Nibiru, 2015), ale těmi z druhého nešporního cyklu, který Zelenka začal skládat v roce 1726 (CD nahrávka téhož souboru Jan Dismas Zelenka: Psalmi Vespertini II, 2016). A třetím cyklem, který můžeme slyšet na tomto CD, jeho Psalmi Vespertini končí. Až za nimi následuje další skupina již zmíněných osmi nešporních žalmů (Psalmi varii. | J. D. Z. Separatim | scripti), které plánuje Ensemble Inégal nahrát v roce 2018.

* * *

Tento třetí, poslední cyklus Zelenkových Psalmi Vespertini totius anni... tvořilo původně patnáct skladeb. Začínal pěti žalmy (Dixit Dominus; Laudate pueri; Laetatus sum; Nisi Dominus; Lauda Jerusalem) a Magnificat pro mariánské nešpory. Dnes je těchto šest děl nezvěstných, stejně jako zhudebnění žalmu Beatus vir. To, že byl do tohoto cyklu zahrnut žalm č. 110 (Confitebor tibi, Domine), dnes chybějící Beatus vir a krátké zhudebnění žalmu Laudate Dominum, mělo umožnit, aby dnes ztracené mariánské nešpory mohly být adaptovány na nešpory de Confessore (Dixit Dominus; Confitebor tibi, Domine; Beatus vir; Laudate pueri; Laudate Dominum; Magnificat), takže vznikl z liturgického hlediska velmi užitečný soubor skladeb. Již kolem roku 1784, kdy byla kolekce liturgické hudby z drážďanského dvorního chrámu (Hofkirche) katalogizována, byla k těmto dnes nezvěstným hudebninám připsána poznámka, že chybějí. Třetí a poslední část Zelenkových Psalmi Vespertini totius anni... tak utrpěla velké ztráty, které zredukovaly tento cyklus na jedno Confitebor tibi, Domine, jedno Laudate Dominum a skupinu žalmů, které jsou požadovány jako závěrečná čísla při zvláštních příležitostech a je možné je slyšet v rámci liturgického roku jen zřídka. Většina skladeb třetího cyklu má běžnou instrumentaci: první a druhé housle, viola, první a druhý hoboj a basso continuo doprovázející sopránová, altová, tenorová a basová sóla a sbor. Přesto mezi nimi najdeme zajímavá a neotřelá díla, některá z nich jsou poměrně krátká. Notový zápis, byť nedatován, ukazuje, že všechna byla napsána v průběhu roku 1728. Podle seznamu katolíků u drážďanského dvora, kteří se těšili privilegiu, že mohou být pohřbeni na dvorním katolickém hřbitově, sloužilo v kapli v tomto roce deset mladých hudebníků známých jako „Kapellknaben”, „musici” nebo „iuvenes”. Zelenkův zápis pro sopránová a altová sóla a sbor naznačuje, že díla z tohoto cyklu mohla být nastudována právě těmito mladými hudebníky s „výpomocí” buď členů „Hofkapelle”, nebo tzv. „Italianische Comoedianten”.

     S jedinou výjimkou zapsal Zelenka na konec každého žalmu stejnou dedikační formuli „A M D G B V M OO SS H AA P I R”, oslavující Boha (A M D G – „Ad Maiorem Dei Gloriam”), Pannu Marii (V M – „Virgini Mariae”), všechny svaté (OO SS H – „Omnibus Sanctis honor”) a Zelenkova patrona, saského prince (AA P I R – „Augustissimo Principi in reverentia”). Výjimkou je skladba Memento, Domine, David (ZWV 98): odlišný konec její dedikační formule „A M D G B V M OO SS H AA PP I R” naznačuje, že na objednávce tohoto díla se podílel saský princ i se svou ženou Marií Josephou.

* * *

     První dochovanou skladbu z třetího Zelenkova nešporního cyklu je nádherné Confitebor tibi, Domine o dvou větách. Jak vlastní žalm, tak malá doxologie, tj. text na závěr každého žalmu („Gloria Patri, et Filio, et Spiritui Sancto. Sicut erat in principio, et nunc, et semper, et in saecula saeculorum. Amen” – „Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen“) jsou posazeny do jedné rozsáhlé prokomponované věty o pěti hlavních úsecích. Úvodním úsekem prochází opakující se ritornel se třemi hlavními motivy prokomponovanými v reálném čtyřhlase, které se znovuobjevují v různých tóninách, takže působí jako sjednocující prvek velké síly. Ke zhudebnění devátého verše je užita tzv. Szene, dramaticko-hudební segment vystavěný na sekvenci podúseků, v nichž je slyšet v těsné blízkosti vedle sebe řadu různých prvků. V druhé větě (tj. doxologii) je slovo „Amen“ zhudebněno jako čtyřhlasá fuga nad ostinátním basem, což je rys, který odlišuje tuto fugu od všech ostatních fugových zakončení Zelenkových žalmů. Zdá se, že se Zelenka snažil začlenit do vstupního ritornelu a jeho opakování efekt chiaroscura za využití kontrastní dynamiky a instrumentačních technik, v nichž se distinkce mezi orchestrálním tutti (smyčce plus hoboje a plné continuo) a solo (smyčce bez hobojů a redukovaný počet hráčů continua) ocitají v těsné blízkosti. Opakování jednotlivých slov prvního verše („Confitebor tibi, tibi, tibi, Domine: in toto, toto corde meo”) jsou příkladem vysokého stupně rétorické působivosti a tím podtrhují expresivní charakter této skladby.

     Při zhudebnění žalmu č. 113 (In exitu Israel) s jeho rozsáhlým textem o 27 verších plus doxologie si Zelenka vystačí se čtyřmi krátkými větami o pouhých 110 taktech. Koheze dosahuje v první větě – s vynalézavostí sobě vlastní – pomocí sopránových hlasů zpívajících cantus firmus na transponovaném tonus peregrinus, což působí jako jednotící prvek vůči sborovým altům, tenorům a basům, které reprodukují verše 1-11 na „teleskopickém“ principu (tzn., že jeden nebo více veršů je rozprostřeno přes vokální party tak, aby byly všechny zpívány současně) nad „kráčejícím basem“. Zbývající text je zhudebněn v následující větě o 84 taktech pro SATB sóla a SATB sbor, doprovázené prvními a druhými houslemi, prvním a druhým hobojem a bassem continuem. Po krátkém zpracování úvodní části doxologického textu „Gloria Patri et Filio et Spiritui Sancto“, pro niž Zelenka volí symbolicky na počest Nejsvětější Trojice vokální trio v třídobém metru, je celá úvodní věta zrekapitulována, ozdobena a obměněna, aby se přiblížila k textu „Sicut erat in principio“ („Jako byla [sláva] na počátku“), čímž je vytvořen strukturální oblouk. Toto převážně vokální dílo s podporou nástrojů vytváří dojem, že – na rozdíl od Zelenkova rozsáhlého staršího zhudebnění z roku 1725 (ZWV 83) – mohlo být uváděno při běžných nešporách talentovanými mladými Kappelknaben z drážďanské dvorní katolické kaple. Žalm č. 113 je předepsán pro nedělní nešpory od Adventu až po Nanebevstoupení, stejně jako pro druhé nešpory důležitých svátků propria: Zjevení Páně, Velikonoc a Letnic.

     In convertendo je jediná Zelenkova skladba a cappella v celém cyklu třiatřiceti žalmů. Nástroje jsou použity pouze k dublování hlasů, což spolu s vokálně nenáročnými sólovými pasážemi naznačuje, že kompozice byla určena pro Kapellknaben. V této strohé, avšak důmyslně koncipované skladbě Zelenka předvádí své kontrapunktické dovednosti. A přesto se hudba neobyčejně hodí k textu. Mezi kompozičními technikami najdeme imitační motetový styl, ricercar, dvojitý kontrapunkt a kánon s inverzí, jenž je použit v pátém verši: „Converte, Domine, captivitatem nostram, sicut torrens in austro“ („Změň, Pane, náš úděl, jako měníš potoky na jihu země“). I v rámci přísného a capella stylu využil Zelenka všechny možnosti vykreslit text s využitím hudebních figur. Mimořádně působivé je zvláště zhudebnění sedmého verše s chromaticky vzestupnou pasáží na slově „flebant“ („plakali“). Doxologický text „Gloria Patri“ je opět symbolicky podán v třídobém metru pro tři hlasy v celkem 33 taktech. In convertendo byl jako v pořadí čtvrtý žalm pro druhé nešpory o svátcích Apoštolů a Evangelistů jedním z méně často zhudebňovaných žalmů, a to právě kvůli malému počtu příležitostí k uvedení v průběhu liturgického roku.

     Žalm Beati omnes je předepsán pro první a druhé nešpory o svátku Božího těla. Tato krátká, v sevřené konstrukci prokomponovaná skladba o 101 taktech je napsána pro sólový tenor, SATB sbor, první a druhé housle, první a druhý hoboj a basso continuo. Tenorové sólo napovídá, že Zelenka měl při jeho psaní na mysli Mattea Lucchiniho, italského sólového zpěváka působícího u drážďanského dvora, zatímco jednoduchost dueta pro soprán a alt na text „Gloria Patri“ naznačuje, že tyto sólové party mohli zpívat vybraní Kapellknaben.

     Zhudebnění Laudate Dominum z třetího cyklu je vůbec nejkratší skladbou ze všech těchto žalmů. Skladba zcela překypující veselím a radostí nabývá responsoriálních kvalit díky sboru interagujícímu se sólovým tenorem, jehož brilantní pasáže sugerují místy zvuk zvonů. Když Zelenka komponoval toto své dílo, měl opět zcela jistě na mysli Mattea Lucchiniho.

     Žalm č. 137 (Confitebor ... quoniam) zhudebnil Zelenka pouze jednou. Jedná se o pátý žalm předepsaný pro druhé nešpory o andělských svátcích (Zjevení sv. Archanděla Michaela, 8. května; Den Andělů strážných, dnes 2. října, ale tehdy slaven v sobotu a neděli po 1. září; sv. Archanděla Michaela, 29. září; sv. Archanděla Rafaela, 24. října). Dobový pramen potvrzuje, že svátek sv. Archanděla Michaela požíval v drážďanském dvorním katolickém prostředí obzvláštní úctu spojenou s devítidenními pobožnostmi. I když je Zelenkova kompozice rozvržena do čtyř částí, třetí z nich („Gloria Patri“) je pouhou sedmitaktovou překlenovací pasáží, zatímco zbytek doxologie je vystavěn jako dvojitá fuga.

     Vynikající zhudebnění žalmu č. 131 Memento, Domine, David mohlo být prováděno o nešporách v průběhu Vánoc a v rámci druhých nešpor při svátku biskupa vyznavače. Dílo je zkomponováno v pěti nezávislých větách, z nichž je obzvláště zajímavá třetí, protože předznamenává některé ze Zelenkových „galantních“ arií z třicátých a čtyřicátých let 18. století. Tato věta je silně prodchnuta symbolikou. Všude je použito třídobé metrum s 6/4 taktem s výjimkou taktu 33, kde je použit takt 9/4. Navíc se jedná o jeden z velmi vzácných případů, kdy Zelenka použil tóninu Es-dur. Tato vůbec nejdelší skladba z celého třetího cyklu Zelenkových žalmů je zakončena dvojitou fugou.

     Domine, probasti me je žalm předepsaný pro druhé nešpory při svátcích Apoštolů a Evangelistů. Zelenka jej zhudebnil pouze jednou. Základním rysem této prokomponované skladby, posledního z 33 „žalmů pro celý rok“ („psalmi totius anni“), je silný smysl pro jednotu, projevující se již ve vstupním ritornelu, jehož rytmika vychází z rytmu úvodních slov: „Domine, probasti me“. Tato malá dvoutaktová fráze nabírá na mimořádném významu díky tomu, že se neustále znovu objevuje jak v sólových vokálních pasážích, tak ve spojujících instrumentálních přechodech. Zahájení doxologie („Gloria Patri“) nabízí krátký oddech od energií sršícího pojetí této skladby. Zde, ale jen v prvních deseti taktech, se mění metrum, tempo a sazba, aby pak doxologie pokračovala návratem k vstupnímu ritornelu. Tato melodie se pak stává prvním tématem závěrečné dvojité fugy na text „Et in saecula“. Je zřejmě příznačné a případné, že si hluboce duchovně založený Zelenka vybral právě žalm č. 138, aby jej zhudebnil na závěr svého velkého projektu: jeho úvodní verš „Domine, probasti me et cognovisti me“ má v překladu význam „Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě“.

     Předpokládá se, že offertorium Da pacem, Domine mohlo být zkomponováno pro mimořádnou bohoslužbu v drážďanské dvorní katolické kapli, když vypukla v roce 1740 první ze tří slezských válek. Tyto konflikty znamenaly vzestup Pruska vedeného Fridrichem II. a devastaci nejen velkých saských center, jako byly Drážďany, nýbrž i rozsáhlých oblastí střední Evropy. V jednovětém zhudebnění pro dva sbory sopránových, altových, tenorových a basových hlasů („a 2 Cori; ora reali; ora obligati”) a za doprovodu houslí, violy, hobojů a bassa continua se Zelenkova majestátní úvodní hudební invokace „Da pacem, Domine“ („Dejž nám mír, Pane“) vrací dvakrát jako refrén mezi slovy „in diebus nostris“ („za našich dnů“). Zelenkova naléhavá prosba je zesílena v Allegro assai na konci textu: „quia non est alius, qui pugnet pro nobis, nisi tu, Deus noster“ („protože není nikdo jiný, kdo by za nás bojoval, než ty, Bože náš“).

Janice B. Stockigt
The University of Melbourne

(Z anglického originálu přeložili Jiří K. a Šebestián Kroupovi)

Zelenka: Psalmi vespertini I, II