Vítejte na eshopu ARTA Music cz en

Mým prarodičům…

     „Dobře temperovaný klavír“ Johanna Sebastiana Bacha, tedy jeho 48 preludií a fug ve dvou dílech mě doprovází od raného mládí. Nejprve to byla první část cyklu, v níž jsem se s touto nádhernou hudbou seznámila. Následně byl celý můj aktivní profesní život spojen s 24 preludii a fugami z druhého dílu.

     Jestliže první díl vyšel tiskem v roce 1722, tak druhý v roce 1744. Jen s některými
výjimkami byl tento cyklus sestaven z preludií a fug, které vznikly v době Bachova tvůrčího vrcholu. Vnímáme zde Bachovu vnitřní svobodu, nezávislost na starých kompozičních vzorcích, odvážné experimenty v harmonii a kontrapunktu a v hudební formě. Obzvláště výrazné je vnímání zvuku a barev každé tóniny. Stejně tak je akcentován hluboký myšlenkový obsah.

     Od samého začátku mého seznámení s „Dobře temperovaným klavírem“ jsem vnitřně slyšela vlastní vnímání a chápání této hudby. Bylo to intuitivní hraní, které mě neuspokojovalo. Tak začala má dlouhá celoživotní cesta hledání. Hledání informací a literatury, různých podnětů a názorů, jež mohly poskytnout podporu i vysvětlení mého cítění. Pro nasměrování mého hudebního myšlení a tvůrčích impulsů mi nejvíce poskytla kniha muzikologa, teologa, filozofa a varhaníka Alberta Schweitzera (1875–1965) „J. S. Bach“, která vyšla v roce 1908.

     Prvním nejdůležitějším krokem v interpretaci 24 Preludií a fug bylo uvědomění bachovského mimořádného vztahu k hudbě a umění vůbec. Pochopení bachovského hudebního obsahu i v ostatní instrumentální tvorbě pramení podle Schweitzera v tom, že „hudba je pro něho službou Bohu“. Umění a osobnost Johanna Sebastiana Bacha tkví v jeho víře. Umění pro něj bylo náboženstvím. „Pro něho tóny nezanikají, nýbrž se vznášejí vzhůru k Bohu jako nevyslovitelný chvaloz pěv.“

     Druhým krokem pro tříbení interpretace této hluboké hudby a zároveň krokem k vyjasnění vlastních názorů bylo pochopit zásadní vliv protestantského chorálu v celé Bachově tvorbě. Protestantský chorál doprovázel skladatele v každodenním životě od narození do smrti, provozoval ho v kostele, komponoval nové chorály nebo harmonizoval existující. Chorály najdeme samozřejmě v duchovních vokálních nebo instrumentálních (především varhanních) skladbách. Ale i v obou dílech „Dobře temperovaného klavíru“ také slyším úryvky, náznaky chorálových melodií nebo chorálové myšlení. Někdy v tématu fugy najdeme přesný citát chorálu (Fuga c moll „Vater unser im Himmelreich“, Preludium b moll „Aus tiefer Not schrei ich
zu dir, Herr Gott“) jindy je melodie chorálu schovaná v zdobené formě (Fuga e moll „Wir danken dir, Herr Jesu Christ“ a Fuga F dur „Wachet auf, ruft uns die Stimme“).

    Třetím krokem v hledání mé interpretace bylo uvědomění zvláštností bachovského propojení slova s hudbou a jeho specifické rétoriky. Od svých předchůdců a současníků se Johann Sebastian Bach lišil v práci s chorálem hlavně v tom, že „ve své melodii hudební věty ztvárňuje v tónech (harmonii) zároveň i text“. Význam a cítění slova u Bacha je nepřekonatelné. Stačí se zaposlouchat do hudby chorálu v „Herzlich thut mich verlangen“, kde pro každý nový verš skladatel v Matoušových pašijích volí jinou harmonii, jinou tóninu, které dokreslují slova textu. Žádnému jinému skladateli se nepodařilo tak oživit hudbou texty z Bible jako Bachovi. Scény z Bible nacházím i v „Dobře temperovaném klavíru“. V druhém díle obrazům z Pašijí odpovídá například Preludium a fuga fis moll (Poslední večeře), Preludium g moll (Šimon nese kříž), Fuga g moll (Bičování), Fuga a moll (Ukřižování), atd. Tak pro mne každé preludium a fuga dostává svůj hudební obsah. Nedávno jsem objevila autora podobných postupů v hledání obsahu „Dobře temperovaného klavíru“. Boleslav Leopoldovič Javorskij (1877–1942), ruský klavírista a pedagog, už od roku 1916 na svých klavírních seminářích na Petrohradské a Moskevské
konzervatoři analyzoval 48 preludií a fug tímto způsobem.

     Čtvrtým krokem v interpretaci je moje vnímání světa. Přijímám názor, že základem Všeho jsou energie a energetické vibrace. Každá neživá věc, každá živá bytost je projevem energií. Naše tělo, myšlenka, emoce, vyřčené slovo, zvuk a barva vysílá určitou vibraci. Johann Sebastian Bach zvolil pro každou skladbu velice jasně zformulovanou myšlenku – energii, kterou zdůrazňuje odpovídajícími vibracemi tóniny, harmonie, hudební pulsace, rétoriky. „V Bachově díle je však zhudebněno nejen tělo, ale také duše slovní věty“. A duši jsem hledala pomocí vibrací, kterým dopomohla nálada i slova odpovídající veršům slyšitelného chorálu ve fugách.
     
     Pokud bych chtěla slovy popsat, čím je pro mne druhý díl „Dobře temperovaného klavíru“, nejlépe bych to vyjádřila slovy: modlitba, meditace a svým způsobem deník zralého Johanna Sebastiana Bacha. Nechávám se vést myšlenkou největšího bachovského badatele Alberta Schweitzera: „Povznášející na něm není forma ani výstavba skladeb, nýbrž světový názor, jenž se v nich zrcadlí. Z „Dobře temperovaného klavíru“ nemáme jen požitek, toto dílo nás povznáší. Radost, bolest, pláč, nářek, smích: všechno z něho vyznívá, ale tak, že skrze tóny, které to vyjadřují, přecházíme ze světa neklidu do světa míru. Nikde nepochopíme tak samozřejmě, že Bach pociťoval své umění jako náboženství, jako v „Dobře temperovaném klavíru“. Líčí realitu života, jak ji pociťuje duch, jenž si je v jednom okamžiku vědom, že stojí nad životem. Kdo spoluprožíval toto zázračné uspokojení, ten porozuměl záhadnému duchu, jenž zde v tajuplné řeči tónů vyzrazuje svůj světový názor. A děkuje za to, jak může člověk děkovat jedině velkým tvůrcům, jímž je dáno, aby dokázali usmířit člověka s životem a přinesli mu pokojný mír“.

     Giedré Lukšaité-Mrázková
(Uvedené citáty jsou z knihy Alberta Schweitzera „J. S. Bach“.)

 

Giedré Lukšaité-Mrázková se narodila v Litvě. S vyznamenáním absolvovala obory hra na klavír a na varhany na litevské hudební akademii ve Vilniusu. V roce 1968 se stala laureátem mezinárodní varhanní soutěže M. K. Čiurlionise. Aspiranturu v oboru hra na varhany na Konzervatoři P. I. Čajkovského v Moskvě absolvovala v letech 1967–1970 a aspiranturu v oboru hra na cembalo u prof. Zuzany Růžičkové na pražské AMU v letech 1981–1984. V roce 1992 absolvovala stáž v Holandsku zaměřenou na historickou interpretaci barokní hudby (Utrecht, Haag, Amsterdam).
     Pedagogicky činná je Giedré Lukšaité-Mrázková 50 let. Působila v hlavních oborech klavír, varhany a cembalo. Od roku 1981 působí v cembalové třídě na HAMU, je profesorkou a vede cembalové oddělení. V letech 2011 až 2015 byla hostujícím profesorem na Akademii hudby a divadla ve Vilniusu v Litvě. Mistrovské cembalové kursy vedla v Čechách, Litvě, Lyonu, Paříži a Tokiu. Byla členem poroty mezinárodních soutěží Pražského jara a M. K. Čiurlionise v Litvě. Mnohostrannou činnost více než 1 000 koncertů v oblasti sólistické (varhany, cembalo, kladívkový klavír) a komorní dosvědčují nejenom vystoupení v Evropě a Japonsku, ale také nahrávky pro Český rozhlas. Natočila zde mimo jiné 37 Koželuhových sonát pro kladívkový klavír a 6 sonát pro cembalo a kladívkový klavír Josefa Antonína Štěpána. Premiérovala skladby pro cembalo od Jiřího Gemrota, Petra Ebena, atd.
     Giedré Lukšaité-Mrázková nahrála dvacet CD pro česká, litevská, dánská nahrávací studia. Zejména Bachovy instumentální 3 sonáty pro violu da gamba (Petr Hejný), 6 sonát pro housle a cembalo (Gabriela Demeterová), sonáty pro flétnu a cembalo (Algirdas Vizgirda), dále Sonáty českých mistrů 18. století pro housle, cembalo/kladívkový klavír s Gabrielou Demeterovou, sólové CD Cembalo v české hudbě 20. století, J. S. Bach Fantazie a fugy pro cembalo, Italský klavír, Život s cembalem a jiné.
     V roce 2001 byla Giedré Lukšaité-Mrázková oceněna řádem knížete Gediminase za přínos Litevské republice ve sféře kultury. 

© Studio Svengali, říjen 2018
coded by rhaken.net