MATEJ BENKO

je slovenský klavírista a skladatel působící v Praze. Na scéně se uvedl interpretací standardů a latinskoamerické hudby s kapelou Jana Přibila No Borders, ze které po odchodu jejího zakladatele vzniklo jeho první trio. Výsledkem je deska Universality (2006). Ještě před tím ale natočil album Keporkak (Arta, 2004) s kontrabasistou Vítem Švecem a bubeníkem Janem Linhartem, pro které napsal většinu skladeb. Tuto spolupráci zakončil sérií úspěšných koncertů v Japonsku. Před pár lety hrával s různými kapelami a sólisty (Pragasón, Jana Koubková, Eva Emingerová, Radka Fišarová, František Uhlíř, Filip Gondolán), rok 2007 se však pro Benka nesl ve znamení změn. Stále víc prezentuje svoje kompozice a pro další spolupráci zformoval nové trio s Tomášem Liškou a Pavlem Zbořilem, které později rozšířil na Quintet (Miroslav Hloucal - trubka a Radek Zapadlo - saxofon). Další hudebníci, kteří se objevují po boku Matěje Benka jsou například Roman Vícha, Jiří Slavíček, Rasťo Uhrík, Robert Balzar, Martin Lehký, Oskar Török, atd. Vedle svých kapel hraje Benko se skvělou slovenskou zpěvačkou Miriam Bayle, pro kterou i aranžuje. Příležitostně vystupuje s Yvonnnou Sanchez, Saxtimem Bedřicha Šmardy, a dalšími.
Vedle komponování se Benko věnuje také pedagogické činnosti. Působí jako učitel jazzové interpretace na klavírním oddělení Konzervatoře Jaroslava Ježka v Praze, kde vystudoval kompozici. Na Slovensku rok působil v big badu AUS Bratislava a před tím navštěvoval jazzové oddělení v Prešově pod vedením Petra Adamkoviče. Pochází z hudební rodiny, ale jazzu se začal věnovat až v 17 letech. Hudba, kterou dnes prezentuje, vychází částečně z tradičních jazzových stylů, hodně se inspiruje latinskoamerickými vlivy. Jeho kompozice však nabízejí různorodost, není potřebné hledat pro ně žánrové pojmenování. Rytmicky rozmanitá a dlouhá témata jsou charakteristickým prvkem jeho tvorby. I přes zdánlivou komplikovanost hudebníci hodně komunikují a mají dostatek společného prostoru pro improvizaci. Kontrabasista Tomáš Liška spolupracuje s Matejem Benkem od roku 2006. Liška patří mezi spolehlivé basisty s velmi kreativním přístupem. Hraje ještě např. s kapelou POINTS, Davidem Dorůžkou, Martou Töpferovou a Big Bandem Milana Svobody. Sám také skládá. Další kreativní skladatel a jeden z mála dobrých trumpetistů v Čechách je Miroslav Hloucal. Také on spolupracuje s kapelamai různých žánrů (Infinite Quintet, POINTS, Bucinatores Sextet, Lanugo, big band Gustava Broma). Radek Zapadlo je renomovaný saxofonista s ojedinělým měkkým tónem a bohatými zkušenostmi. Je členem Miriam Bayle Bandu, quintetu Jana Přibila, příležitostně hrává se svým triem a spolupracoval s Najponkem. Věnuje se pedagogické činnosti. Nejzkušenějším členem je Pavel Zbořil, univerzální bubeník, dlouholetý spolupracovník Františka Kopa, skupiny JAR, Miriam Bayle. Často hraje s také Beatou Hlavenkovou, s Tomášem Liškou tvoří rytmiku v Quintetu i v Triu Mateje Benka.

Time Against Us   (F10173)
Universality   (F10143)
Keporkak   (F10131)

JIŘÍ STIVÍN

je flétnista, saxofonista, skladatel a iniciátor řady originálních hudebních projektů. Původně však absolvoval Filmovou fakultu pražské AMU (obor kamera, 1960-65 ). Do jazzového dění vstoupil působením ve skupině Jazz Q; v letech 1967 a 68 byl členem jazzového souboru SHQ, vedeného Karlem Velebným. S Jazz Q dvakrát (1969 a 1970) zvítězil na jazzovém festivalu v San Sebastianu. Po návratu ze studií na londýnské Royal Academy of Music (1969) sestavil vlastní trio pod názvem Stivín & Co. Jazz System. R. 1971 vytvořil spolu s kytaristou Rudolfem Daškem duo System Tandem a zařadil se mezi evropskou jazzovou špičku. Po roce 1975 se zaměřil více na sólové hraní a krátkodobě působící formace s předními jazzmany. S pianistou Gabrielem Jonášem natočil album Zvěrokruh (1977), kde Stivínova hudba je založena na podobném instrumentálním a vokálním obsazení jako Alchymie hudby.
     Skladatelské vzdělání doplnil studiem na AMU a svoji činnost rozšířil v oblasti vážné hudby. Těžiště jeho zájmu představuje hudba baroka, renesance a středověku. Jako autor mnoha osobitých koncertních i gramofonových projektů si k jejich realizaci zve přední hudebníky z oblasti jazzu i vážné hudby. Skládá pro divadlo, televizi, film. V současné době vystupuje po celé Evropě a USA. Ve skupině Jiří Stivín & Co.Jazz kvartet s ním na bicí nástroje hrál také jeho talentovaný syn Jiří Stivín jr. (nar. 1975). V oblasti staré hudby vede volné sdružení Collegium Quodlibet.

Flétny v renesanci   (F10032)
Telemann: Komorní koncerty pro zobcovou flétnu a violu da gamba   (F10058)
Cesta do hlubin hudební minulosti   (F10084)
Alchymia Musicae   (F10044)
Inspiration By Folklore   (F10004)
Live at AghaRTA Jazz Club   (F10055)
Tak co!   (F10134)
Bye Bye Holland   (F10144)

JAROSLAV ŠIMÍČEK

je kontrabasista, skladatel a aranžér. V době studií na Pedagogické fakultě v Ostravě zakládá s Borisem Urbánkem Jazzovou labotatoř. Později spolupracuje s Richardem Kroczkem a jeho skupinou Mikro. Po vojně v AUS VN v roce 1988 se stěhuje do Prahy a nastupuje do Framus 5 Michala Prokopa. Je baskytaristou Binder-Konrád Blues bandu. V roce 1995 zakládá Orchestr Sester Havelkových, kde je kapelníkem, aranžérem a kontrabasistou. Tato kapela, zaměřena na dobovou interpretaci raného swingu natočila již pět CD. Aranžérsky spolupracuje také s Melody Makers Ondřeje Havelky.
     Jaroslav Šimíček zároveň spolupracuje s mnoha jazzovými trii a kvartety: Vojtěch Eckert, Renu Gidoomal, Petr Kroutil, Petra Ernyei, Juraj Baroš, Olga Škrancová a Dana Šimíčková (Shadde Yadda Quartet). Pro realizaci svých skladeb a hudebních vizí zakládá Jaroslav Šimíček Quartet složený z výrazných muzikantských osobností: Matej Benko, Radek Zapadlo, Tomáš Hobzek.
     Ve studiu ostravského rozhlasu je zaznamenán v roce 2005 jeho cyklus Dětských písní pro flétnu a klavír, jeho další skladatelská práce pak na CD Jazz Garage Studio Fontána 2007. Většinu svých skladeb ale vydal vlastním nákladem ve svém vydavatelství "Sám si nahrávám, sám si poslouchám": Kdykoli tě vidím 1990 (na texty Petra Motýla), Hudba z paneláku 2003, Orinich Mamirach 2006, Mloci a čolci a jiné písně 2008.

Cesta domů   (F10177)

FRANTIŠEK UHLÍŘ

(kontrabasista a skladatel) se narodil do muzikantské rodiny (děda kapelník, otec učitel hudby, skladatel a kapelník) v Ústí nad Orlicí v roce 1950. Státní konzervatoř (obory kontrabas, klavír a kompozice) studoval v Brně. V roce 1971 absolvoval klasicistním koncertem Jana Křtitele Vaňhala pro kontrabas s doprovodem Moravského komorního orchestru.
Od roku 1971 žije František Uhlíř v Praze, kde se velmi brzo zařadil mezi vyhledávané hráče na kontrabas. V roce 1973 dostává na jazzovém festivalu v Přerově cenu za nejlepší sólový výkon. O rok později se stává spolu s Emilem Viklickým členem skupiny SHQ Karla Velebného a spolupracuje také s dalšími vynikajícími československými jazzovými hudebníky a skupinami, např. Emil Viklický Quartet, Linha Singers, Impuls, Barock Jazz Quintet, Laco Deczi Cellula International, Jiří Stivín Quartet, Karel Růžička, Rudolf Dašek, Jana Koubková, Zuzana Lapčíková, Gabriel Jonáš, Peter Lipa, Josef Dodo Šošoka. Během své basistické kariéry hrál také s význačnými evropskými a světovými hudebníky: Dave Weckl, Bob Moses, Benny Bailey, Joe Newman, Woody Shaw, Paul Wilson, Sonny Costanzo, Steve Houben, Phillipe Catherine, Palle Mikkeborg, Tommy Smith, Darko Jurkovič. V rámci hudebních turné účinkoval téměř ve všech evropských zemích a také na Kypru, v Turecku, zraeli, Kanadě, Vietnamu a Japonsku.
František Uhlíř natočil tři desky autorské (Basssaga, František Uhlíř Team feat.Claus Stötter, Maybe Later) a také mnoho desek jako "sideman". Spolupracuje s rozhlasovými a televizními produkcemi jak doma tak v zahraničí a jako skladatel napsal také hudbu pro animovaný film.
Svoji vlastní skupinu "František Uhlíř Team" založil v roce 1987.

Maybe Later   (F10167)
Inspiration by Folklore   (F10004)
Trio ´01   (F10111)
Ballads And More   (F10161)

NOČNÍ OPTIKA

Prehistorii bandu tvoří stará přátelství i jednorázové spolupráce během studií části osazenstva na pražských konservatoirech. Hlavním popudem vzniku Noční Optiky v roce 2001 coby kvarteta (p, fl, bass/cello, dr) bylo zjištění, že někdejší společné provedení skladeb Jakuba Dvořáčka na jeho absolventském koncertě nechává mnohé nadějně otevřeno a nedořečeno. V létě 2002 s příchodem kytaristy a druhého komponisty Miroslava Noska soubor nachází dosud funkční personální i stylové vyvážení. Společným jmenovatelem produkce Noční Optiky je chuť hledat nové cesty, ne však za cenu samoúčelnosti a nesrozumitelnosti, a zároveň zachovat jistý nadhled – ironický i laskavější – nad jazzovými i jinými stylovými prvky. Vedle jmenovaných gentlemanů, kteří se jako skladatelé uplatňovali i v různých divadelních a vokálně-instrumentálních projektech (JD) či v uskupeních KadNos a Léčba neklidem (MN), se účastní flétnista Štěpán Zbytovský, violoncellista a baskytarista Jan Keller (mj. SOČR, Why Not Patterns) a bubeník Jan Linhart (mj. The Swings, Vít Švec Trio). Noční Optika hrává občasně převážně v pražských klubech, divadlech a síních, a účastní se festivalů (např. Jazz Goes to Town 2002, Alternativa 2004, Jimramov-Otevřeno 2007). Na jaře 2007 se kapela vydává do studia a vzniká nahrávka Herbarium, vonička esencí z nejnovějšího i staršího repertoáru.

Herbarium   (F10154)

NUO

NUO, neboli Nuselský umělecký orchestr vznikl původně pro potřebu absolventského koncertu žáka jazzového oddělení Ježkovy konzervatoře, klávesisty a skladatele Jakuba Zitka v květnu 2002 (studoval skladbu pod vedením pianisty Karla Růžičky). Z nekonečných nočních debat o tom, jak a co hrát po svém a jinak, a jak uniknout standardům a pokorné úctě k mrtvým jazzovým velikánům, vykrystalizoval nápad vytvořit větší orchestr, který by rozčeřil stojaté vody. Základem souboru byla kapela MUFF saxofonisty Marcela Bárty (v níž Zitko nedlouho předtím nahradil u Fender piana a varhan Beatu Hlavenkovou), s výjimkou postu bicích, za nimiž usedl Jakubův kolega z někdejšího kvarteta Peculiar, dnes velmi vytížený Miloš Dvořáček . Po necelých dvou letech fungování a drobných obměnách sestavy natočilo NUO materiál pro album nazvané Multimusic Minibigband.
     Jakub Zitko měl odjakživa sklony hrát vlastní hudbu a nekopírovat vzory, přitahovaly ho netradiční formy a zvukové nezvyklosti. Co se týče vkusu, je stylově dosti "bezpartijní": Charles Mingus, Medeski, Martin & Wood, Béla Bartók, Led Zeppelin. Postupem času přešel od klavíru k Hammondovým varhanám a Fender pianu, zkoumá možnosti sampleru, zkouší různé efekty a hledá nové zvuky. Je zatím výhradním dodavatelem hudebního materiálu pro NUO, inspiraci hledá v tvorbě Vienna Art Orchestra, Mingus Bigbandu, a podle jeho slov bylo přímým popudem k práci na repertoáru NUO Scofieldovo album Quiet. Hudba NUO se v průběhu času vyvíjí nepředvídatelným směrem díky všem muzikantským osobnostem, které se v kapele sešly a nasměrovaly svoji tvůrčí energii k jednomu cíli. "Na tváři kapely se svým přínosem výrazně podílejí všichni hráči, zvuk se kroutí a proměňuje podle momentálního rozpoložení hudebníků, vibruje balkánskými pohřby i svatbami, detektivka z Harlemu mizí v příboji kubánské pláže."
     Tvorba NUO je ideální pro všechny otevřené posluchače, schopné vnímat mísení žánrů bez blahosklonného úsměvu či arogantního úšklebku. Členové souboru řemeslo zvládají, ale nestačí jim. Že jdou zřejmě nepříliš probádanou, ale dobrou cestou je jasné i po poslechu nejnovější tvorby světových jazzových vizionářů - nová alba Kurta Rosenwinkela, Johna Scofielda, Brada Mehldaua či Nicholase Paytona to jen dokazují.

NUO multimusic minibigband   (F10128)

VELEBAND

Vznikl původně jako školní band při jazzových praktikách Karla Velebného. V jeho řadách se bezmála před dvaceti léty objevili poprvé dnešní přední jazzoví sólisté, např. František Kop, Štěpán Markovič, Michal Hejna, Aleš Duša a mnoho dalších. Když v roce 1991 připravila Arta koncert k nedožitým šedesátým narozeninám Karla Velebného, došlo k rozhodnutí obnovit Veleband, tentokrát již jako jakýsi český All Stars Band. Na koncertě 7. března 1991 se v tomto Velebandu sešli Velebného bývalí žáci i spoluhráči, aby společně zahráli jeho big bandové skladby. Záznam koncertu vyšel na CD „Tribute“. Idea občasného příležitostného setkání špičkových jazzových hudebníků se Artě tak zalíbila, že v roce 1992 vydala další album Velebandu nazvané „Hic Sunt Leones“, na kterém vedle Velebného skladeb zaznívají také kompozice našich předních jazzových skladatelů, Růžičky, Viklického, Zdeňka, Hály a Linky. Nejnovějším projektem Velebandu je cover verze slavného alba Velebného SHQ z počátku 70. Let, „Jazzových nebajek“, které bylo určitým milníkem českého jazzu. Jan Hála se rozhodl skladby autorů tehdejších členů SHQ, Velebného, Růžičky, Vejvody, Kořínka a Ticháčka upravit pro současný Veleband, který je teď hraje při svých současných koncertech.

Tribute to Karel Velebný   (F10019)
Hic sunt leones   (F10031)
Jazzové nebajky ... po letech   (F10069)