ARTA Records - 2HP Production - ARTA Music cz en

Ivana Bilej Brouková
David Cizner
Karel Doležal
Peter Graham
Petr Hejný
Robert Hugo
Edita Keglerová
Jan Krejča
Jiří Krejčí
Andreas Kröper
Jana Lewitová
Václav Luks
Giedré Lukšaité-Mrázková
Rudolf Měřinský
Michael Pospíšil
Miroslav Pudlák
Petr Rajnoha
Jiří Stivín
Jaroslav Tůma
Peter van Dijk
Michael Verner
Pavel Verner
Petr Wagner
Ivan Ženatý

Agon
Antiquarius Consort Praga
Capella "Sancta Cæcilia"
Capella Regia
Collegium 1704
Český komorni orchestr
Doležalovo kvarteto
(La) Gambetta
Hipocondria Ensemble
jewishmusic.cz
Kvinterna
Mondschein Ensemble
Musica Bohemica
Nové Vlachovo kvarteto
Orphée Sextet
Pro arte antiqua Praha
Ritornello
Rožmberská kapela
Schola Benedicta
Societas Incognitorum
Tourbillon Ensemble
Verner Collegium

sólisté

IVANA BILEJ BROUKOVÁ

je absolventkou Pražské konzervatoře a „Hochschule der Künste“ v Berlíně (2000) v oboru píseň/oratorium, kde se zároveň pod vedením loutnisty Nigela Northa seznámila s autentickou interpretací staré hudby. Odtud pramení její zájmem o hudbu raného baroka až po raný klasicismus. Účastnila se mistrovských kurzů u Emmy Kirkby, Jill Feldman, Richarda Wistreicha, Reného Jacobse aj. Získala ocenění v interpretační soutěži Biagio Marini (BRD) a roční stáž na „Akademie für Alte Musik“ v Brémách. V minulých letech byla přizvána do operních projektů např. Lužického operního léta nebo Sferisterio operního festivalu v Maceratě. Doma i v zahraničí koncertuje s různými soubory zabývajícími se tzv. starou hudbou (Capella Regia, Hipocondria Ensemble, Collegium 1704, Ensemble Tourbillon či v duu s Ophirou Zakai nebo s Janem Krejčou). Významná je CD nahrávka Ivany Bilej Broukové se souborem Hipocondria Ensemble „Hudba v pražské katedrále“ (Arta, 2007).

Hudba v pražské katedrále   (F10149)
Amor tiranno   (F10159)

DAVID CIZNER

se narodil 12. února 2002 v Praze do muzikantské rodiny. Jeho matka Květoslava Ciznerová je renomovaná pražská hlasová pedagožka a umělecká vedoucí souboru staré hudby „Musica Fresca“. Davidovi i jeho sestře, dvojčeti Tereze, začala matka dávat hodiny klasického zpěvu už v jejich pěti letech (v průměru tři až čtyři hodiny týdně). Toto školení vyústilo po několika letech v první rozsáhlou práci, na níž se sourozenci podíleli. Pro internetovou učebnici zpěvu pro děti „Unique Vocal Technique for Kids“ (www.vocaltechniqueforkids.com), jíž je Květoslava Ciznerová autorkou, nazpívali pěvecká cvičení a hudební ukázky.
     Pokračovat dál ve zpěvu a věnovat se koncertní dráze se však rozhodl jen David. V devíti letech vystupoval jako plnohodnotný vokalista s „Musicou Frescou“ a později i mimo ni. V dubnu 2012 se například představil na koncertě v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Brno, na němž Michael Pospíšil uváděl „Responsoria Svatého týdne“ od Jana Jakuba Ryby. David zde provedl diskantový sólový part. Sólově či ansámblově zpívá rovněž při liturgii z kůru pražského kostela Nejsvětějšího Salvátora. Dnes, ve svých téměř jedenácti letech, je laureátem nejvýznamnějších dětských republikových pěveckých soutěží: Vinohradský slavíček (2010, 1. místo, 2011, 1. místo), Karlovarský skřivánek (2011, 2. místo), Pražský pěvec (2011, mezinárodní soutěž, 1. místo). Na jeho hlasovém a hudebním rozvoji se podílí rovněž zkušený pěvecký pedagog Jiří Kotouč, s nímž začal spolupracovat na Letní škole staré hudby
ve Valticích v roce 2011.
     Z hlediska pěveckého vývoje se nyní David Cizner coby chlapecký soprán blíží ke svému vrcholu. Jakmile nastane mutace (pravděpodobně mezi třináctým a čtrnáctým rokem), hlas se zásadně promění a s ním projde radikální proměnou také Davidův hudební repertoár. I proto byl jeho současný zpěv zaznamenán na sólové nahrávce. Album „Krása chlapeckého sopránu“ vznikalo pod uměleckým vedením Květoslavy Ciznerové v roce 2012.

Krása chlapeckého sopránu   (F10189)

KAREL DOLEŽAL

violista, studoval na pražské konzervatoři pod vedením profesorů Vincence Zahradníka a Lubomíra Malého. Umělecké vzdělání si v letech 1972 - 1975 dále rozšířil u proslulého profesora Ladislava Černého, jemuž dedikoval svou skladbu sám Paul Hindemith. Ve svých čtyřiadvaceti letech zakládá Doležal vlastní smyčcové kvarteto, se kterým v roce 1975 získává titul laureáta mezinárodní hudební soutěže Pražského jara a o dva roky později stříbrnou medaili na Mezinárodním festivalu mladých sólistů ve francouzském Bordeaux. Zároveň často vystupuje také jako sólista v mnoha zemích Evropy a nahrává pro televizní a rozhlasové stanice včetně britské BBC. Těžištěm Doležalovy práce zůstává vedení mezinárodně renomovaného Doležalova kvarteta. S ním podnikl úspěšná turné po většině evropských zemí, hostoval se svým souborem opakovaně také ve Spojených státech amerických a v Japonsku. Důležité je rovněž Doležalovo pedagogické působení. Vedl například mistrovské kurzy ve Finsku, Španělsku, Koreji a v rámci Bohemia festivalu. Jako profesor má svoji třídu na konzervatoři v Praze a působí rovněž na hudebním gymnasiu v Praze. Jeho studenti pocházejí z různých zemí světa (např. Norsko, Korea, Itálie, Japonsko, Argentina, atd.). Jeho studenti jsou úspěšní jak na domácí scéně, tak i ve světovém kontextu, mnozí pokračují ve studiích i v zahraničí (Německo, Francie, atd.). V říjnu roku 2005 byl jmenován členem komorního spolku Pražské Filharmonie. Karel Doležal hraje na italský nástroj Carlo Testore z roku 1731.

Viola / Rubinstein, Hindemith, Bloch, Matoušek   (F10062)
Viola II / Mendelssohn, Reger, Weber   (F10082) 
Janáček: Smyčcové kvartety   (F10034) s Doležalovým kvartetem
Dvořák: Smyčcový kvartet op.105, Cypřiše   (F10063) s Doležalovým kvartetem
Fibich, Smetana: Smyčcové kvartety   (F10072) s Doležalovým kvartetem

PETER GRAHAM

(umělecký pseudonym Jaroslava Šťastného – Pokorného) vystudoval na brněnské konzervatoři hru na varhany u Josefa Pukla a kompozici u Bohuslava Řehoře. Ve studiu pokračoval na Janáčkově akademii múzických umění ve třídě Aloise Piňose, absolvoval roku 1980 Trojkoncertem pro lesní roh, housle, klavír a orchestr (oceněno ve skladatelské soutěži Ministerstva kultury ČSR a na soutěži JAMU v témže roce). Po dokončení vysoké školy prošel řadou zaměstnání – byl korepetitorem tanečního oddělení brněnské konzervatoře, rozhlasovým hudebním režisérem, dělníkem Českého hudebního fondu a učitelem na hudební škole. V současnosti pracuje v České televizi v Brně a každoročně dramaturgicky připravuje mezinárodní festival soudobé hudby v Brně (Expozice nové hudby). Hlavní Grahamovou doménou je hudební tvorba, jež má široký stylový i žánrový záběr, i když převažují intimně laděná komorní díla s výrazným hledačským impulsem. Jeho skladby se pravidelně objevují na koncertech soudobé hudby v Praze, Brně, Ostravě i dalších městech a setkávají se s velkým ohlasem i v zahraničí (Velká Británie, Německo, Polsko, Rakousko, Itálie, Rumunsko, Nizozemí, Švédsko, Francie, USA a další země). Za svou komorní kantátu Der Erste získal třetí cenu v mezinárodní soutěži skladeb na texty Franze Kafky v rámci pražského festivalu Musica iudaica 1993.

Graham: Der Erste   (F10091)
Mondschein / Konec 20. století v české hudbě   (F10073)

PETR HEJNÝ

violoncellista, gambista, skladatel a také malíř a sochař, se narodil v Praze, v rodině sochaře. V šesti letech začal chodit do houslí, od devíti se učil na cello u prof. Karla Pravoslava Sádla. Brzy byl přijat do přípravky státní konzervatoře, kde později studoval řádně u prof. Viktora Moučky (Vlachovo kvarteto). Z druhého ročníku však jako výjimečný talent přechází rovnou na Akademii múzických umění. Po roce přerušuje z politických důvodů a dál studuje už jen soukromě u prof. Miloše Sádla. Ve dvanácti a šestnácti letech získal dvakrát první cenu na mezinárodní soutěži Concertino Praga, ve dvaceti pak třetí cenu ministerstva kultury a zvláštní ocenění za nejlepší provedení skladby Davida Poppera - Tarantella. Od roku 1977 hrál na violu da gamba a barokní violoncello s Pražskými madrigalisty. Členem Doležalova kvarteta se stal v roce 1987.
     Vystupuje často se sólovými recitaly, v duu, s houslistou Josefem Sukem, cembalistkami Giedré Lukšaité-Mrázkovou či Zuzanou Růžičkovou, flétnistou Jiřím Stivínem, s violoncellistkou Jitkou Vlašánkovou. Jeho repertoár zahrnuje díla od středověku až po současnost, hudbu komorní, sólové koncerty, ale také improvizaci. Ve svém výtvarném životě se Hejný, člen Unie výtvarných umělců zabývá především malbou a plastikou, v cellové literatuře dává přednost 19.a 20. století.

Abel: Šest sonát pro violu da gamba   (F10046)
Bach: Sonáty pro violu da gamba a cembalo   (F10024)
Telemann: Komorní koncerty pro zobcovou flétnu a violu da gamba   (F10058)

ROBERT HUGO

se začal hudbě soustavně věnovat po absolutoriu přírodovědecké fakulty UK v Praze. Na pražské AMU vystudoval obor hudební teorie a zároveň zde studoval varhany u profesorů Milana Šlechty a Jaroslava Tůmy. Hrou na cembalo se zabýval pod vedením Johna Tolla na Drážďanské akademii staré hudby. Zúčastnil se také kursů prof. Zuzany Růžičkové, Johanna Sonnleitnera, Jacquesa Ogga a Helmuta Frankeho. Pracoval jako korepetitor divadla Laterna Magika, vyučoval sborový zpěv na dramatickém oddělení pražské konzervatoře a krátce působil jako dirigent Janáčkova divadla v Brně. Nyní je varhaníkem studentského kostela Nejsvětějšího Salvátora v Praze. Již během studií uvedl řadu československých premiér oratorií Giacoma Carissimiho a scénické provedení Gaglianovy opery "Dafne". Trvale spolupracuje s Jiřím Stivínem, v zahraničí např. s berlínským ansámblem Musicalische Compagney. Jako cembalista a varhaník koncertoval v řadě států Evropy. V roce 1992 založil soubor Capella Regia, s nímž se věnuje převážně české hudbě. Připravil mj. novodobé světové premiéry několika oratorií Jana Dismase Zelenky, hudby Adama Michny z Otradovic, Pavla Vejvanovského, a řady dalších. V oblasti muzikologie je Robert Hugo významným odborníkem v oblasti staré české a jihoněmecké hudby. Věnuje se především zkoumání vztahů české, rakouské a jihoněmecké duchovní hudby a hudby pro klávesové nástroje. Pravidelně spolupracuje s Českým rozhlasem a Českou televizí.

Michna: Officium vespertinum   (F10104)
Varhany břevnovského kláštera   (F10162)
Stivín: Cesta do hlubin hudební minulosti   (F10084)
Intavolatura di tiorba   (F10142)

EDITA KEGLEROVÁ

vystudovala Konzervatoř v Plzni obor klavír a cembalo. V roce 1993 byla přijata na Akademii múzických umění v Praze, kde dále rozvíjela svůj zájem o hru na cembalo pod vedením Prof. Giedré-Lukšaité Mrázkové.
Následně pokračovala ve studiích v mistrovské třídě u prof. Jacquese Ogga na Královské Konzervatoři v Den Haagu, kde obhájila diplom MMUS v sólové a komorní hře V roce 2002 jí bylo uděleno stipendium Královskou Akademií hudby v Londýně na roční stáž, kde se věnovala převážně studiu hry číslovaného basu (prof. Laurence Cummings), ale též hře na klavichord (prof. Terence Charleston) a kladívkový klavír (prof. Carole Cerasi). V září 2007 úspěšně obhájila svoji doktorskou disertaci na Akademii múzických umění v oboru „Interpretace a teorie interpretace“ na téma: Koncertantní tvorba J. A. Bendy.
V roce 1997 získala spolu s Ivou Štrynclovou 1. cenu a Zvláštní cenu nakladatelství Bärenreiter za nejlepší interpretaci skladby, dle historicky poučené provozovací praxe, na nejprestižnější Mezinárodní soutěži pro dva klávesové nástroje v belgických Bruggách. V roce 2000 získala „Honorable mention“ na téže soutěži, tentokráte v sólové cembalové hře. V roce 1998 se členky cembalového dua staly finalistkami mezinárodní rozhlasové soutěže Tribuna mladých interpretů TIJI.
Jako sólistka nebo členka různých komorních souborů vystoupila na řadě významných pódií nejen v Evropě, ale i v zámoří.(Londýn, Berlín, Drážďany, Den Haag, Praha, Tokio aj.). Spolupracuje s ansámbly zaměřenými na interpretaci staré hudby (Pražský barokní soubor, Capella Regia, Hipocondria). V roce 2004 založila spolu s flétnistkou Julií Branou soubor Accento. Nahrává pro Český rozhlas a spolupracuje s Českou televizí.
V letech 2003-2005 vyučovala na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Od roku 1996 pedagogicky působí na pražském Gymnáziu Jana Nerudy s hudebním zaměřením.

Benda: Koncerty pro cembalo   (F10153)
Benda: Koncerty a sonáty pro cembalo   (F10183)

JAN KREJČA

studoval nejprve hru na renesanční loutnu pod vedením Rudolfa Měřinského a poté, již jako samouk, rozšířil svůj zájem o teorbu a barokní kytaru. Zúčastnil se četných interpretačních kurzů pod vedením Evangelini Mascardi, Hopkinsona Smithe, Lyndy Sayce, Jacoba Lindberga a dalších.
V poslední době vystupuje se sólovými recitály. Jako vyhledávaný hráč bassa continua spolupracuje s mnoha domácími a zahraničními soubory (Collegium Marianum, Collegium 1704, Ensemble Tourbillon, Capella Regia, Societas Incognitorum, Ritornello, Verba Chordis, Musica Florea, Harmonologia aj.). Pravidelně hraje na festivalech Pražské jaro, Pražský podzim, Concentus Moraviæ, Svatováclavské slavnosti, Haydnova Lukavice, Letní slavnosti staré hudby aj. Zúčastnil se četných nahrávek pro Českou televizi, Český rozhlas, vydavatelství ARTA Records, Supraphon, Rosa. Věnuje se také pedagogické činnosti. 

Intavolatura di tiorba   (F10142)
Amor tiranno   (F10159)
Finger: Sonatae, Baletti, Aria   (F10137)

JIŘÍ KREJČÍ

je absolventem AMU v Praze, ve třídě profesora Vladimíra Říhy. Ve studiích dále pokračoval na Accademia Chigiana v Itálii a u profesora Guy Deplus na pařížské konzervatoři. Zúčastnil se mezinárodních soutěží Pražského jara, kde získal v roce 1968 čestné uznání I. stupně a v roce 1974 titul laureáta. Několik let působil ve Slovenské filharmonii. Jako sólista účinkoval s našimi komorními a symfonickými orchestry, zvláště pak s Pražským komorním orchestrem, Českým komorním orchestrem a Jihočeskou komorní filharmonií. Těžištěm jeho umělecké činnosti je komorní hra, kde dlouhodobě spolupracoval s klavíristkou Zorkou Zichovou, Panochovým kvartetem, Novým pražským triem a Kvartetem Martinů. Vystupoval sólově také v Itálii, Francii, Německu, Maďarsku a Rakousku. Do svého repertoáru zařazuje skladby všech slohových období, z nichž některé natočil pro čs. rozhlas, televizi a na gramofonovou desku. Pedagogicky působil v Jižních Čechách a vedl odborné semináře v Itálii.
     Jiří Krejčí se věnuje intenzívně také hře na historický klarinet. Provedl na něm mj. komorní díla J. Haydna, W. A. Mozarta, L. van Beethovena, G. Sciroliho, J. A. Fr. Míči, V. Pichla, J. P. Veselého a anonym "L" vesměs jako novodobé premiéry na dobový nástroj. Pro tuto nahrávku vybral ze své sbírky původní 6ti klapkový klarinet ze zimostrázového dřeva od pražské firmy W. Horák. Nástroj není datován, avšak historické prameny dokazují, že pochází z nadace pianisty a skladatele abbé Josefa Jelínka, který byl osobním přítelem Mozartovým.

Pichl, Mozart: Komorní hudba pro klarinet a smyčce   (F10079)
Vaňhal: Tria pro 2 klarinety a bas   (F10092)

ANDREAS KRÖPER

se narodil v Německu. Po studiích na univerzitě v Heidelbergu (hudební věda, dějiny, filozofie) a na Mozarteu v Salcburku (teorie a provozovací praxe staré hudby) debutoval jako flétnista i jako dirigent téměř ve všech evropských i amerických hudebních centrech. V toce 1989 byl hostujícím docentem na PennState University (USA), od roku 1990 působí na Ústavu hudební vědy na Masarykově univerzitě v Brně, kde byl do roku 2004 ředitelem Akademie staré hudby.
     Jako lektor a vedoucí mistrovských i interpretačních kurzů hostoval na: Akademie für Alte Musik Radovlijca (SLO), Akademie für Alte Musik Salzburg (A), Aroser Sommerkurswochen (CH), Forum für Alte Musik Rostock (D), Hamburger Telemann-Symposium (D), Hochschule für Musik Mannheim (D), JAMU Brno (CZ), Konzervatoř Brno (CZ), Konzervatoř Plzeň (CZ), Landesmusikakademie Brandenburg (D), Landesmusikakademie Nordrhein-Westfalen (D), School of Music Worchester (USA), PennState University (USA), UK Praha (CZ), The Cambridge Longy School (USA), Universität Salzburg (A).
     Andreas Kröper pracuje s různými orchestry, 1991 založil concertino notturno praha, soubor hrající barokní a klasicistní hudbu na dobové nástroje. Jeho aktivity jsou rozšířeny o nahrávky pro televizi i rozhlas a o publikování jeho vědecké práce. Kröper byl uměleckým vedoucím hudebních festivalů Musique ancienne en chapelle Saint Bernard v Paříži (F) a Dörrenbacher Kirchenkonzerte (D). 1999 dirigoval svou rekonstruovanou verze Kouzelné flétny W.A. Mozarta na pražském festivalu "Opera Praha Open Air" v Lichtenštejnském paláci (HAMU) a řídil festival „Mozart & Salieri“ v pražském Rudolfinum.V letech 1994-2002 byl dramaturgem Haydnových hudebních slavností na zámku Dolní Lukavice. Od roku 2002 je uměleckým šefem švýcarského operního festivalu Alpenoper Ope(r)n Air Arosa.
     I přes to jej lze jen těžce žánrově zařadit. Na jedné straně je jednou z proslulých osobností barokní a klasicistní hudby, na druhé straně koncertuje s různými jazzovými, funkovými a bluesovými formacemi doma i v zahraničí. Pro realizaci své vlastní tvorby založil Hyperion Jazz Quintet. Při svém hraní používá jen originální historické flétny z 18. století, které jsou pro neakustickou produkci dodatečně vybaveny snímačem.
     V roce 1999 natočila a následně také odvisílala ČT v Čechách a ve Švýcarsku televizní hudební dokument „Andreas z Černotína“.

Rejcha, Mysliveček, Pichl: Trios   (F10051)
Haydn: Fortepiano Trios   (F10052)
Rejcha: Kvartety s flétnou, Op.98 / 1,5,6   (F10099)

JANA LEWITOVÁ

mezzosopranistka, absolventka pražské Akademie múzických umění, patří mezi přední interprety renesanční a barokní hudby. Studovala klasický zpěv u profesora Karla Bermana, Terezie Blumové a pod vedením Jessici Cash se zúčastnila kursů Letní akademie staré hudby v Innsbrucku. Na svých sólových recitálech doma i v zahraničí (např. Early Music Network - Londýn) uvádí často neznámé a dosud nepublikované skladby. Vystupuje a nahrává se soubory staré hudby (Camerata RSX, Musica Florea, Capella Regia Musicalis, Collegium Quodlibet Jiřího Stivína, Ritornello) a s renomovanými sólisty. Její zájem patří i hudbě moderní. Spolupracuje s českým souborem AGON, slovenským VENI, souborem S.E.M. Petra Kotíka z New Yorku a slovenským souborem tEóRia OtraSu.
     S loutnistou Rudolfem Měřinským nahrála roku 1991 CD Evropských loutnových písní 16. a 17. století (ARTA, F10047). U téže společnosti nahrála roku 1993 CD Sefardských písní, za které získala prémii Českého hudebního fondu a které se umístilo v soutěži Grammy classics na druhém místě. 
     Po letech prožitých převážně ve společnosti hudebníků provozujících renesanční a barokní hudbu se nyní stále více zabývá dávnými anonymními písněmi (sefardskými, moravskými, českými, slovenskými, britských ostrovů) z různých sbírek a zápisů. Vystupuje s hudebníkem a multiinstrumentalistou Vladimírem Mertou, maďarskou zpěvačkou a houslistkou Ágnes Kutas a s loutnistou Miloslavem Študentem. V netradičních, intimních prostorách čajoven, synagog, starých sídel a galerií vystupuje sama a doprovází se na barokní violu a malou harfu. 
     Od roku 1998 vede spolu s Vladimírem Mertou letní školu ve Slavonicích. Je autorkou hudby k divadelnímu představení Étáín divadla Tineola.

Evropské loutnové písně 16. a 17. století   (F10017)
Sefardské písně   (F10047)
Sefardské inspirace   (F10077)
Adam a Eva - staré moravské balady   (F10089)
Halé dítě - starobylé uspávanky   (F10098)
Svet zmotaný - piesne a tance zo slovenských lúk   (F10109)
Ve tmě mě zanechte... - písně Johna Dowlanda   (F10169)

VÁCLAV LUKS

po studiích na konzervatoři v Plzni a na AMU v Praze ukončil své hudební vzdělání na Schole Cantorum Basiliensis (obor – historické klávesové nástroje) ve třídě Joerga-Andrease Böttichera a Jespera Boje Christensena. Ještě během svého studia založil soubor Collegium 1704 (1991) a v letech 1996 – 1999 vyučoval generálbas na AMU v Praze a v letech 2001 – 2003 vyučoval na Vysoké hudební škole Felixe Mendelssohna Bartholdi v Lipsku. Jako sólista nebo člen různých komorních souborů vystoupil na řadě významných pódií v celé Evropě i v zámoří (Salzburg, Zürich, Davos, Barcelona, Paříž, Varšava, Berlín, Drážďany, Praha, Mexico City, aj.). Kromě koncertní činnosti se věnuje intenzivně studiu historických pramenů, týkajících se hudební minulosti Čech, Rakouska a Německa a studiem historických kulturních vazeb ve středoevropském regionu.
     Další významnou oblastí jeho zájmu je studium pramenů hry generálbasu (basso continuo) na klávesové nástroje doby baroka. Pravidelně je zván ke spolupráci s předními evropskými orchestry specializujícími se na interpretaci historické hudby (např. Akademie für Alte Musik Berlin, La Cetra Basel) Pravidelně spolupracuje s různými rozhlasovými stanicemi (ČR 3 – Vltava, Deutschland Radio Berlin, DRS, ÖRF, Radio France atd.) a hudebními vydavatelstvími jako je Supraphon, Pan Classics, Zig Zag, Accent a ARTA Records.

Benda: Koncerty pro cembalo   (F10133)
Tůma: Triové sonáty   (F10093)
Vzhůru na ptáky   (F10108)

GIEDRÉ LUKŠAITÉ-MRÁZKOVÁ

se narodila v Litvě, kde také brzy začala rozvíjet svoje mimořádné hudební schopnosti. Státní konzervatoř, obory klavír a varhany, absolvovala ve Vilniusu. Potom pokračovala ve studiu hry na varhany na Moskevské státní konzervatoři P.I.Čajkovského a dál u prof. Jiřího Reinbergera (varhany) a prof. Zuzany Růžičkové (cembalo) na pražské Akademii múzických umění. Po ukončení postgraduálního studia a tříleté aspirantury zůstává v Čechách (od roku 1976), kde nyní působí jako docentka hry na cembalo v Praze.
     Jako cembalistka a varhanice byla sólistkou Litevské státní filharmonie, koncertovala m.j. s Drážďanskou filharmonií, Bachovským orchestrem z Lipska a pražským Filharmonickým komorním orchestrem. Od r. 1984 byla také členkou souboru Ars rediviva. Dnes, vedle své pedagogické činnosti vystupuje po celé Evropě především se sólovými recitály.

Italský clavier 17. a 18. století   (F10053)
Bach: Sonáty pro violu da gamba a cembalo   (F10024)
Život s cembalem   (F10155)

RUDOLF MĚŘINSKÝ

se loutně intenzívně věnuje již více jak dvacet let. Své znalosti získal především soukromým studiem u řady významných loutnistů, jako je kupř. Nigel North, Jacob Lindberg, Anthony Rooley či Hopkinson Smith. Rudolf Měřinský absolvoval také specializované kursy na Letní akademii v Innsbrucku a při Mezinárodní letní škole v Dartingtonu.
     Repertoárově se věnuje především hudbě renesance a baroka. Vystupuje sólově, v malých consortech a je vyhledáván i jako hráč continua. Má za sebou již několik úspěšných nahrávek: spolu se zpěvačkou Janou Lewitovou natočil v roce 1991 CD Evropské loutnové písně 16. a 17. století, v roce 1993 s pětičlenným souborem mimořádně úspěšný titul Sefardské písně (oba tituly pro ARTA Records) a v roce 1994 se souborem Capella rudolphina antologii Musica temporis Rudolphi II.
     Rudolf Měřinský se věnuje také badatelské práci, jejíž výsledky využívá především při své koncertní činnosti. Nezanedbatelné je i jeho pedagogické působení, které se zhodnocuje především v nové nastupující generaci českých loutnistů.

Zlatý věk loutny v Čechách   (F10057)
Sefardské písně   (F10047)
Evropské loutnové písně 16. a 17. století   (F10017)

MICHAEL POSPÍŠIL

po studiích na Pražské konzervatoři ve třídě prof. Jaroslava Horáčka pokračoval soukromě u prof. Teresie Blumové. Navštěvoval interpretační kursy, které vedli Holger Eichhorn, Marius van Altena, Stephen Stubbs, aj. Od roku 1986 se jako hudebník ve svobodném povolání specializuje na „starou“ hudbu.
     V roce 1993 založil vlastní soubor Ritornello. Kromě práce s tímto ansámblem spolupracuje jako zpěvák - sólista a instrumentalista na různých projektech, koncertech, nahráváních. Intenzivní badatelskou práci s originálními prameny zúročuje jako hudebník, dramaturg a editor not ( např. kroměřížské sonáty, tance Valeria Otta z r. 1611, Michnova Loutna Česká, písně z kancionálů, hudebně-literární pořady České Křesťanské Akademie a Památníku Národního Písemnictví, přednášky pro Centrum Aletti Olomouc, rekonstrukce „barokních“ procesí, aj.).
Organizuje interpretační semináře, učí na mezinárodních prázdninových seminářích. Spolupracuje s rozhlasem a televizí, které o něm a jeho práci odvysílaly několik pořadů. Natočil přes 50 CD titulů, společně s Collegiem pro arte antiqua Brno připravuje pravidelně každý rok v Jindřichově Hradci Slavnosti Adama Michny z Otradovic, projekty obnovy kulturní krajiny na Broumovsku, v Českém ráji intenzivně pracuje na odhalování hudebního, básnického a vůbec všestranného odkazu V. K. Holana Rovenského.
     Jako sólista spolupracoval např. se soubory: Musica Antiqua Praha, Collegium Quodlibet Jiřího Stivína, Schola Gregoriana Pragensis, Musica Florea, Choeur Grégorien de Paris, Linnamuusikuud Tallinn, Fiori Musicali (Krakov), Bornus Consort (Varšava), Musicalische Compagney (Berlín), Le Monde Classique (Vídeň), Musica Eterna (Bratislava) aj.
Od r. 1996 vede i soubor Pražští komorní pěvci, s nímž připravil vlastní cyklus tematických koncertů na schodech Národního Musea v Praze.
     Koncertuje po celé Evropě, v USA jako oratorní pěvec i s vlastním souborem Ritornello, s nímž se na labelu ARTA zaměřil na opomíjené poklady české hudební kultury baroka, na písně.

Michna: Loutna česká   (F10075)
Masopust juž nastal   (F10085)
Jesličky   (F10103)
Vzhůru na ptáky   (F10108)
Michna: Missa super   (F10120)
Holan Rovenský: Čas jako hlas   (F10124)
Kadlinský: Zdoro-slavíček   (F10140)
Hlavou dolů! aneb Bacchanalistica   (F10145)

MIROSLAV PUDLÁK

skladatel, dirigent a muzikolog. Studoval skladbu na pražské konzervatoři a hudební vědu na Karlově universitě v Praze a na Université de Paris. Jako student skladby se účastnil skladatelských kurzů v Darmstadtu, Kazimierzi a Amsterdamu. V roce 1985 založil soubor pro soudobou hudbu Agon a vedl jej jako umělecký vedoucí až do roku 1990. V roce 1993 získal cenu "Young Composer Award" a zakázku od orchestru Academy of St. Martin in the Fields v Londýně. Tentýž orchestr objednal a premiéroval jeho skladbu "A Winged Creature", kterou provedl také londýnský Jupiter Orchestra, Pražský komorní orchestr s ní reprezentoval českou tvorbu na ISCM World Music Days v roce 2000 v Lucemburku a Pražská komorní filharmonie ji nahrála pro český rozhlas. V letech 1995 - 1996 Pudlák působil na Fulbrightově stipendiu v USA, kde jako hostující skladatel a přednášející navštívil university v Kalifornii a Oregonu. Od roku 1996 vede Hudební informační středisko v Praze, vyučuje na Hudební fakultě AMU a od r. 2005 přednáší hudební teorii také na New York University in Prague. V roce 1996 spoluzakládal soubor pro soudobou hudbu MoEns (dříve Mondschein Ensemble), se kterým pravidelně spolupracuje jako dirigent a skladatel, a který uvedl mnohá svá díla na mezinárodních festivalech. Získal skladatelské zakázky od Deutschland Radio v Kolíně n.R. a od festivalu Klangspuren v Rakousku. Jeho hudba zněla na festivalech a koncertech v USA, Británii, Německu, Rakousku, Švýcarsku, Itálii, Polsku, Finsku, Lucembursku, Ukrajině, Mongolsku, Francii a v Kanadě. Jeho skladby vyšly na CD u firmy Arta Records. Kromě koncertní hudby Miroslav Pudlák píše pravidelně hudbu pro divadelní představení a jako klavírista hraje experimentální jazz se souborem Why Not Patterns.

Pudlák:A Winged Creature   (F10101)
Agon / Contemporary Music Ensemble Prague   (F10018)
Mondschein / Konec 20. století v české hudbě   (F10073)

PETR RAJNOHA

absolvoval v roce 1995 obor varhany na brněnské konzervatoři u prof. Zdeňka Nováčka. Ve stejném roce byl přijat na Janáčkovu akademii múzických umění, kde pracoval ve stejném oboru pod vedením doc. Kamily Klugarové a ve hře na cembalo u Barbary Marie Willi. V letech 1996-1997 studoval varhanní hru na Conservatoire National de Région de Rueil-Malmaison v Paříži u profesorky Susan Landale. Po návratu domů pokračoval ve studiích na AMU v Praze ve třídě doc. Jaroslava Tůmy a v roce 2000 získal stipendium na stáž do Lyonu k proslulému profesoru Jeanu Boyerovi. Během studií využil možnosti poznat názory jiných významných varhanních pedagogů na jejich mistrovských kurzech (Martin Sander, Ludger Lohmann, Michael Radulescu, Michel Chapuis, Hans Fagius, Jon Laukvik aj.)
     Petr Rajnoha zaznamenal ve své dosavadní umělecké činnosti řadu úspěchů na mezinárodních soutěžích. Získal mj. titul laureáta na 51. mezinárodní soutěži Pražské jaro (včetně Ceny za nejlepší interpretaci soudobé české skladby a Zvláštní ceny vydavatelství Bärenreiter za nejlepší provedení varhanního díla z hlediska historické praxe) a zvítězil na dvou prestižních soutěžích v Německu: v Gelsenkirchenu a v Norimberku (Cena Johanna Pachelbela a Cena publika).
Díky svému přístupu k autentické interpretaci varhanní hudby všech období je Petr Rajnoha často zván na různé české i evropské hudební festivaly. Koncertoval v mnoha evropských zemích, mimo jiné i na Islandu. Nahrává pro Český rozhlas snímky na historických nástrojích. Spoluúčinkoval s Českou filharmonií, Pražskou komorní filharmonií, s Neue Filharmonie Westfallen nebo s Filharmonií Bohuslava Martinů ve Zlíně. Nyní působí v Praze, kde se věnuje výuce mladých varhaníků a editorské práci v nakladatelství Bärenreiter. Své dosavadní teoretické i praktické znalosti se přitom snaží prohlubovat při doktorandském studiu na Akademii múzických umění. Za téma své disertační práce si zvolil Varhanní dílo Josefa Kličky.

Klička: Fantasie pro varhany   (F10138)
Klička: Legendy pro varhany   (F10151)

JIŘÍ STIVÍN

je flétnista, saxofonista, skladatel a iniciátor řady originálních hudebních projektů. Původně však absolvoval Filmovou fakultu pražské AMU (obor kamera, 1960-65 ). Do jazzového dění vstoupil působením ve skupině Jazz Q; v letech 1967 a 68 byl členem jazzového souboru SHQ, vedeného Karlem Velebným. S Jazz Q dvakrát (1969 a 1970) zvítězil na jazzovém festivalu v San Sebastianu. Po návratu ze studií na londýnské Royal Academy of Music (1969) sestavil vlastní trio pod názvem Stivín & Co. Jazz System. R. 1971 vytvořil spolu s kytaristou Rudolfem Daškem duo System Tandem a zařadil se mezi evropskou jazzovou špičku. Po roce 1975 se zaměřil více na sólové hraní a krátkodobě působící formace s předními jazzmany. S pianistou Gabrielem Jonášem natočil album Zvěrokruh (1977), kde Stivínova hudba je založena na podobném instrumentálním a vokálním obsazení jako Alchymie hudby.
     Skladatelské vzdělání doplnil studiem na AMU a svoji činnost rozšířil v oblasti vážné hudby. Těžiště jeho zájmu představuje hudba baroka, renesance a středověku. Jako autor mnoha osobitých koncertních i gramofonových projektů si k jejich realizaci zve přední hudebníky z oblasti jazzu i vážné hudby. Skládá pro divadlo, televizi, film. V současné době vystupuje po celé Evropě a USA. Ve skupině Jiří Stivín & Co.Jazz kvartet s ním na bicí nástroje hrál také jeho talentovaný syn Jiří Stivín jr. (nar. 1975). V oblasti staré hudby vede volné sdružení Collegium Quodlibet.

Flétny v renesanci   (F10032)
Telemann: Koncerty a sonáty pro zobcovou flétnu a violu da gamba   (F10058)
Cesta do hlubin hudební minulosti   (F10084)
Alchymia Musicae   (F10044)
Inspiration By Folklore   (F10004)
Live at AghaRTA Jazz Club   (F10055)
Tak co!   (F10134)
Bye Bye Holland   (F10144)

JAROSLAV TŮMA

Varhaník, cembalista, hráč na klavichord a kladívkový klavír Jaroslav Tůma se narodil v roce 1956. Vystudoval pražskou konzervatoř u prof. Jaroslava Vodrážky (varhany a varhanní improvizace) a hudební fakultu Akademie múzických umění v Praze u Prof. Milana Šlechty (varhany) a Prof. Zuzany Růžičkové (cembalo). Absolvoval též mistrovské kurzy pod vedením významných osobností, např. Prof. Hanse Haselböcka a Prof. Pieta Kee. Je nositelem prvních cen v soutěžích ve varhanní improvizaci v Norimberku v roce 1980 a v holandském Haarlemu v r. 1986. Dále se stal laureátem řady interpretačních varhanních soutěží, např. v Linci v r. 1978, v soutěži Pražského jara v r. 1979, v Lipské bachovské soutěži v r. 1980 a mnoha dalších. Bohatá koncertní činnost zavedla J. Tůmu do většiny zemí Evropy včetně Islandu, do USA, Japonska, Mongolska, Singapuru či Jihoafrické republiky.
     V letech 1990 až 93 uvedl v Praze v jedenadvaceti koncertních programech kompletní varhanní dílo J. S. Bacha. Za uskutečnění tohoto projektu obdržel Výroční cenu Nadace Českého hudebního fondu. Zabývá se i koncertováním na historických nástrojích či jejich kopiích, kromě varhan i na kladívkovém klavíru (dílna Paula McNultyho), cembalu (František Vyhnálek) nebo varhanním positivu (Vladimír Šlajch a Dalibor Michek). Na klavichordu přednesl několikrát souborně Bachův Dobře temperovaný klavír. K 250. výročí úmrtí J. S. Bacha v r. 2000 nastudoval také cembalové Goldbergovy variace (provedeny mj. na Pražském jaru, v Bayreuthu, ve Stralsundu a na Haydnovských slavnostech v Dolní Lukavici).
     V minulosti spoluúčinkoval při různých příležitostech doma i v zahraničí s řadou výjimečných sólistů, ať již zpěváků či instrumentalistů, např. s Gabrielou Beňačkovou, Evou Urbanovou, Plácidem Domingem, Josephem Malowanym, Romanem Janálem, Franzem Brüggenem a mnoha dalšími. Na koncertních pódiích měl tu čest pracovat i pod vedením osobností jako byli či jsou Miroslav Venhoda, Milan Munclinger, Peter Schreier, Libor Pešek nebo např. japonský dirigent Otaka Tadaaki, pod jehož taktovkou provedl v Kyotu a Sapporu varhanní koncert Francise Poulenca. Tůmovými pravidelnými komorními partnery jsou např. houslisté Gabriela Demeterová a Bohuslav Matoušek, japonský flétnista Yoshimi Oshima, zpěvačka Irena Troupová a mnozí další.
      Tůmova diskografie čítá již přes padesát titulů, převážně sólových. U firmy Supraphon vyšla jeho CD řada "Historické varhany Čech", která zachycuje autentický zvuk vzácných varhan různých epoch od renesance až po začátek 20. století. Mezi kompaktní disky oceňované odbornou kritikou patří i Tůmovy projekty "bachovské", např. nahrávky Varhanní mše (Dogmatické chorály), Umění fugy (ve spolupráci s Giedré Lukšaité-Mrázkovou), či Dobře temperovaného klavíru J. S. Bacha na klavichordu (1. díl). Kromě toho pořídil další četné snímky pro rozhlas a televizi v tuzemsku i v zahraničí. Byl autorem a hlavním protagonistou jedenáctidílného seriálu o historických varhanách vysílaného Českou televizí v rámci cyklu To nejlepší z klasiky. Pro Český rozhlas připravuje pravidelně pořady o varhanní i jiné klasické hudbě.
     Tůmův repertoár zahrnuje všechna stylová období. Zejména ve varhanní literatuře se nevyhýbá ani hudbě soudobé, provádí především díla stěžejních českých "varhanních" skladatelů 20. století jako jsou např. Petr Eben (mj. cykly Nedělní hudba, Laudes, Okna pro trubku a varhany), Klement Slavický (cyklus Fresky) a jiní. Důraz klade na stylovou interpretaci a využití specifických technických možností a zvukových předností historických nástrojů českého a moravského varhanářského regionu. Proto jsou jeho preferovanými autory např. Josef Seger, Jan Křtitel Kuchař, Josef Klička, či Bedřich Antonín Wiedermann.
Kromě děl nejznámějších romantických varhanních skladatelů (César Franck, Max Reger) se věnuje i zřídka slýchaným autorům. Nastudoval a provádí např. Svatováclavský triptych Vítězslava Nováka (mj. na Pražském jaru v roce 1995), Fantasii a fugu op. 75b Aloise Háby (mj. na festivalu Internationale Orgelwoche Nürnberg 2000), apod. Českou hudbu prezentuje pravidelně na mnoha festivalech a ve významných koncertních cyklech. V posledních sezónách účinkoval mj. v Berlíně, Mnichově, Hamburku, Drážďanech, Bruselu, Amsterodamu, Gentu, Ženevě, Miláně, Florencii, Barceloně, Vídni, Stockholmu, Göteborgu, Budapešti, Varšavě, Vilniusu, Petrohradu, Moskvě, Lublani, Tokiu, Clevelandu, Houstonu, Bostonu, Chicagu, atd.
     Zvláštní kapitolu v Tůmových programech tvoří čísla improvizační, kdy na témata zadaná z obecenstva bezprostředně před koncertem vzniká hudba "šitá na míru" konkrétním nástrojům i náladě okamžiku. Zvukové záznamy některých improvizací z koncertů uskutečněných zejména na významných varhanách v zahraničí byly vydány firmou ARTA Records na CD "Varhanní improvizace".
     Jaroslav Tůma je docentem Hudební fakulty AMU v Praze a bývá často zván do porot mezinárodních varhanních či cembalových soutěží, jako jsou např. Mezinárodní soutěž Pražské jaro, Mezinárodní varhanní soutěž Opava 2002, Soutěž Johanna Pachelbela v Norimberku, Internationaal Orgelimprovisatieconcours v holandském Haarlemu či Soutěž Georga Muffata v rakouském Schläglu. Své zkušenosti předává také na interpretačních nebo improvizačních kurzech doma i v zahraničí.

Bach: Invence & Sinfonie, Dueta, BWV 772 - 805   (F10076)
Bach: Goldbergovy variace   (F10136)  2CD
Bach: Temperovaný klavichord   (F10165)  4CD
Bach: Varhanní knížka   (F10156)
Bach: Great Organ Works   (F10205)  3CD
České varhanní koncerty   (F10191)
Froberger: Fantazie pro klavichord   (F10184)
Janáček, Hindemith, Tůma   (F10147)
Mozart: Sonáty pro flétnu a cembalo, KV 10-15   (F10023)
Příběh plaských varhan   (F10157)  3CD
Rejcha: 36 fug pro klavír   (F10146)  2CD
Rejcha: Sonáty pro flétnu a klavír    (F10096)
Svatohorské chórové varhany   (F10174)
Tomášek: Eklogy, op. 35 & 51   (F10086)
Tůma: Moje vlast    (F10190)
Varhanní improvizace   (F10064)
Varhany v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích   (F10179)
Život s cembalem   (F10155)

PETER VAN DIJK

absolvoval obory varhany a církevní hudba na Vysoké hudební škole v Utrechtu, cembalo na Sweelinckově konzervatoři v Amsterdamu a hudební vědu na utrechtské univerzitě. Své hudební aktivity prezentuje po celé Evropě. Jako varhaník dává přednost koncertům na historické varhany od renesance do pozdního romantismu. Každoročně se účastní řady významných evropských festivalů. Intenzivně se zabývá nahráváním varhan a to jako interpret, hudební režisér i jako producent. Spolupracuje s několika rozhlasovými společnostmi na území Holandska, stejně jako s nahrávacími firmami při produkci CD. V tomto širokém pracovním záběru připravil rozhlasové série a CD komplety s historickými varhanami Alsaska, severní Itálie, Rakouska a Čech. V roce 1992 založil svoji vlastní hudební produkci (Tsjilp Studio).
      Jako publicista pracoval v letech 1977 - 1983 pro holandský měsíčník Het Orgel (Varhany), kde nyní působí jako odborný redaktor pro otázky stavby varhan. Pro časopiseckou i knižní produkci napsal řadu článků na témata z hudební rétoriky, provozovací praxe, stavby varhan a historie varhan. Přednáší a působí jako lektor na seminářích i mistrovských kursech pořádaných univerzitami a vysokými hudebními školami v Holandsku i zahraničí.
      Je varhaníkem Tuindorpkerk v Utrechtu a zároveň působí jako odborník pro varhany evangelické církve. Pod jeho dohledem a ve spolupráci s Nizozemským památkovým úřadem bylo restaurováno mnoho historických nástrojů v Holandsku. Ve stejné funkci působil také při restaurování týnských varhan firmou Orgelbau Johannes Kleis.

Týnské varhany   (F10112)

MICHAEL VERNER

studoval hru na fagot na Pražské konzervatoři a poté absolvoval Akademii múzických umění v Praze ve třídě prof. Františka Hermanna. Zúčastnil se “Mezinárodní interpretační soutěže Pražského jara” v roce 1980, kde získal zvláštní cenu pro nejmladšího účastníka finále. V roce 1981 zvítězil v soutěži konzervatoří v Teplicích. Je členem Symfonického orchestru Českého rozhlasu v Praze, zároveň autor celé řady komorních i sólových snímků pro Český rozhlas a mnohá hudební vydavatelství. Od roku 1993 působí pedagogicky na konzervatoři v Praze, kde vede fagotovou třídu. Člen Pachtovy komorní harmonie, souborů Ars Rediviva, Symposium Musicum a Verner Collegium.

Stamic: Komorní koncerty pro hoboj a fagot   (F10016)
Telemann: Sonáty   (F10015)
Evropská dvorská hudba   (F10126)  j.h. souboru Rožmberská kapela

PAVEL VERNER

solohobojista Pražských symfoniků, laureát a násobný sólista mezinárodního festivalu Pražské jaro a dalších festivalů (Lausanne, Paříž, Los Angeles), profesor pražské konzervatoře (od roku 1971).
Člen reprezentačních komorních těles Musica da Camera Praga (od roku 1968), Ars Rediviva (od roku 1969) a elitního komorního orchestru Evropských solistů se sídlem v Lucemburku.
Umělecký vedoucí "rodinného" souboru Verner Collegium, bohatá koncertní a nahrávací činnost.

Stamic: Komorní koncerty pro hoboj a fagot   (F10016)
Telemann: Sonáty   (F10015)

PETR WAGNER

studoval na pražské konzervatoři, obor violoncello, u prof. Josefa Chuchra a poté muzikologii na Karlově Univerzitě v Praze a na Royal Holloway University of London. Zde se začal plně věnovat hře na violu da gamba, kterou studoval u Richarda Boothbyho a u Jaapa ter Lindena na Akademie für Alte Musik v Drážďanech. Po skončení studií v Drážďanech byl Petr přijat na Královskou konzervatoř v Haagu k prof. Wielandu Kuijkenovi, kde mu byl v roce 1998 udělen prestižní sólistický diplom Uitvoerend Musicus jako doklad nejvyššího hudebního vzdělání.
     Jako sólista a hráč continua Petr Wagner vystoupil na řadě evropských koncertních a festivalových pódiích (South Bank Center, Festival Ile de France, Pražské jaro, Sopron Early Music Days, Mitte Europa, Brežice Early Music Festival, Forum Musicum Wrocław), a spolupracoval s vynikajícími osobnostmi, jako jsou např. Jacques Ogg, Shalev Ad-El, David Roblou, Mitzi Meyerson, Philip Pickett, Bruce Dickey, Brent Wissick, Ophira Zakai, Miklós Spányi, Péter Szüts, Simon Standage, Magdalena Kožená, Noémi Kiss a se soubory New London Consort, Concerto Palatino, Orfeo Orchestra, Les Inégales Köln, Concerto Armonico Budapest, Oslo Baroque Soloists, ad.
     V roce 1998 Petr Wagner založil Ensemble Tourbillon, který se zaměřuje na komorní repertoár 17. a 18. století (F. Couperin, J. S. Bach, M.Marais, J.-F. Rebel, G. Finger, G. Händel, G. Telemann, ad.). Se skvělým přijetím odborné kritiky se setkalo Petrovo sólové CD s dílem Charlese Dollého „Piéces de Viole“, které ve světové premiéře natočil s vynikajícím cembalistou Jacquesem Oggem pro americkou firmu Dorian Recordings.
     Petr Wagner je uměleckým šéfem Pražského barokního centra a vyučuje na Hudební akademii Karola Lipinského ve Vratislavi.

Finger: Sonatae, Balletti scordati, Aria et variationes   (F10137)
Amor tiranno   (F10159)
Krajina želobudná   (F10125)

IVAN ŽENATÝ

Svou rozsáhlou aktivitou si Ivan Ženatý vydobyl čelné místo mezi českými houslisty. Ješte jako konzervatorista debutoval s Českou filharmonií, v r. 1982 stanul ve finále Čajkovského mezinárodní houslové souteže v Moskvě, v r. 1986 zvítězil v mezinárodní soutěži Pražského jara. Získal laureátský titul Mezinárodní tribuny mladých interpretů UNESCO (1986) a hlavní cenu mistrovských kurzů Ruggiera Ricciho v Berlíne (1990), což mu prineslo sólistické angažmá u Berlínských symfoniků.
     Hudební projev Ivana Ženatého ovlivnili na mistrovských kurzech v Zurichu a Weimaru Nathan Milstein, André Gertler a Igor Bezrodny. Od r. 1988 se stal soukromým žákem Josefa Suka, s nímž dnes často vystupuje na mezinárodních festivalech.
     Po těchto úspěších byl Ivan Ženatý jmenován stálým sólistou Pražských symfoniků, Českého rozhlasu a s Českou filharmonií absolvoval evropské turné. Vystoupil na společném koncertě s Yehudi Menuhinem, Yo-Yo Ma, spolupracoval se Serge Baudo, Neville Marrinerem, hrál v berlínské Filharmonii, londýnské Queen Elisabeth Hall, Barbican Hall, Wigmore Hall, v tokijské Metropolitan Hall, amsterodamské Concertgebouw, v madridském Auditoriu, jeruzalémské King David Hall, v edinburské Queen´s Hall, v torontském Ford Center, v Teatro Colón v Buenos Aires aj.
     Repertoár Ivana Ženatého je mimořádně bohatý, neboť zahrnuje na padesát orchestrálních koncertů všech hudebních stylů. Ve své nahrávací činnosti se soustřeďuje na komplety velkých autorů. V současné době natáčí pro Dorian Recordings (New York).
     Ivan Ženatý je profesorem na Vysoké hudební škole C. M. von Webera v Drážďanech. Hraje na proslulý nástroj "Princ Oranžský" italského mistra Giuseppe Antonia Guarneriho (del Gesu) z r. 1743.

Benda: Sonáty pro housle   (F10022)
Stockhausen: Tierkreis / Zvěrokruh  (F10030)
Zach: Sinfonias   (F10033)

soubory

AGON

Počátky Agon Orchestra spadají do roku 1983, kdy byl platformou pro tehdy nastupující generaci mladých skladatelů, jejichž činnost se vyvíjela nezávisle na tehdejším kulturním establishmentu (Petr Kofroň, Martin Smolka, Miroslav Pudlák a další). Kromě těchto kmenových autorů soubor uváděl tvorbu české avantgardy šedesátých let minulého století, díla Johna Zorna, Franka Zappy, Philipa Glasse nebo Eliotta Sharpa, spolupracoval s Blixou Bargeldem z Einstuerzende Neubauten, The Plastice People, MCH Bandem, DG 307 či Filipem Topolem. Posledním projektem bylo zhudebnění poezie Ivana Martina Jirouse.

Agon Orchestra   (F10018)
Česká Nová hudba 60. let   (F10048)

CAPELLA REGIA

Soubor byl založen roku 1992 jako Capella Regia Musicalis Robertem Hugem. Název se odkazuje ke slavné sbírce české duchovní hudby Karla Václava Holana Rovenského z roku 1693. Dnes patří Capella Regia Praha k nejznámějším souborům staré hudby v Čechách. Repertoár tvoří především česká a středoevropská barokní hudba 17. a 18. století. (Michna, Biber, Fischer, Schütz, Mazak etc.) zvláštní důraz klade soubor na duchovní dramata baroka (oratoria - J. D. Zelenka, G. Carissimi, A. Graghi, etc.) a jejich scénické provozování.
     Základní obsazení tvoří 4 - 5 zpěváku a basso continuo. Podle povahy a obsazení jednotlivých projektů vystupuje až do velikosti komorního orchestru se sólisty a sborem. Instrumentalisté hrají výhradně na historické nástroje nebo jejich kopie.
     Capella Regia Praha vystupuje pravidelně na renomovaných festivalech v Čechách i v zahraničí (Pražské jaro, WDR festiwal Herne, La semaine sainte Caen, Festival duchovní hudby Brno, Concentus Moraviae, Krakow 2000, Stará hudba v Jaroslawi - Polsko atd.)

Michna: Officium vespertinum   (F10104)
Varhany břevnovského kláštera   (F10162)

COLLEGIUM 1704

Soubor založený v roce 1991 dirigentem a cembalistou Václavem Luksem, si v posledních letech získalo na mezinárodní scéně staré hudby renomé výjimečného souboru. V roce 2005 iniciovalo a realizovalo Collegium 1704 ojedinělý projekt Bach – Praha – 2005, v jehož rámci byla v Praze provedena nejvýznamnější díla J. S. Bacha. Tento projekt se stal impulsem k založení vokálního souboru Collegium Vocale 1704 a základem pravidelné spolupráce s mezinárodním festivalem Pražské jaro. Následovala pozvání na nejvýznamnější evropská pódia, díky kterým mohl francouzský tisk oslavovat v roce 2007 koncerty Collegia 1704 & Collegia Vocale 1704 na festivalech v Sablé a La Chaise-Dieu titulky jako „Laudes à la joie“ (Chvála radosti). Oba ansámbly jsou od roku 2007 rezidenčními soubory Svatováclavského hudebního festivalu v Ostravě.

Benda: Koncerty pro cembalo   (F10133)

LA GAMBETTA 

je instrumentální soubor hrající na historické nástroje a zabývající se interpretací a studiem hudby 16. a 17. století. Svou badatelskou a interpretační činností se snaží nalézt odpovídající zvukovou podobu a dnešnímu posluchači co nejvěrněji přiblížit hudební život té doby. Ansámbl představuje na koncertech zejména komorní hudbu pro violy da gamba. Jádro souboru tvoří čtyři instrumentalisté a v případě realizace většího projektu, podobně jako u projektu Musicus salutaris, jsou zváni další hráči a zpěváci.
La Gambetta realizuje širokou paletu koncertních projektů s originální dramaturgií. Soubor účinkuje na mezinárodních hudebních festivalech, při prestižních příležitostech i na běžných koncertech v Česku a v zahraničí. Zejména pečlivý výběr uváděných titulů, pozorné studium a příprava hudebních materiálů společně s odbornými znalostmi dobových souvislostí umožňuje ansámblu vyniknout mezi ostatními tělesy zabývajícími se hudbou starších období.
     Po úspěšném valtickém představení scénického projektu Duel mezi zpěvem a tancem, evokujícího atmosféru společenských koncertů na dvoře Ludvíka XIV. a představení Il Festino, zkomponovaného z madrigalů Adriana Banchieriho a dobových tanců, se La Gambetta intenzivně věnuje studiu hudebního odkazu fenomenálního pražského houslisty a lékaře Jana Ignáce Františka Vojty, jehož téměř kompletní hudební dílo představuje na tomto monografickém CD.

Vojta: Musicus salutaris   (F10141)

HIPOCONDRIA ensemble

Soubor vznikl v roce 2000. Zakládajícími členy byli mladí profesionální instrumentalisté, kteří se po několikaleté činnosti v předních českých ansámblech rozhodli vytvořit vlastní komorní soubor, specializovaný na autentickou interpretaci staré hudby. Ansámbl hraje ve variabilním obsazení dvoje housle, viola a basso continuo, dle potřeby rozšiřovaném o flétnu či hoboj. Ve snaze přiblížit se původnímu znění interpretovaných děl 17. a 18. století soubor používá dobové nástroje nebo jejich kopie a historické systémy ladění. Při provádění vokálně-instrumentálních skladeb spolupracuje se zpěváky, specializovanými na interpretaci staré hudby.
     V repertoáru souboru převažují instrumentální díla období vrcholného a pozdního baroka a raného klasicismu. Zvláštní pozornost věnuje Hipocondria interpretaci opomíjených a méně uváděných skladeb českých mistrů (Josef Antonín Plánický, František Ignác Antonín Tůma, Jiří Antonín Benda, František Xaver Richter, Jan Zach, Jan Dismas Zelenka). Výsledkem této činnosti v roce 2001 byla novodobá premiéra cyklu šesti chrámových sonát Františka Ignáce Antonína Tůmy v rámci projektu Národní Galerie „Sláva Barokní Čechie“ a česká premiéra cembalového koncertu Františka Xavera Richtera.
     Soubor má za sebou řadu koncertních vystoupení. V Čechách např. Sláva barokní Čechie, Bachovské slavnosti v Novém Městě na Moravě, koncert s podtitulem „Hudební život Bologni“ pro Národní Galerii Praha, Hudební slavnosti Emy Destinové České Budějovice, festival Musica Ecumenica, Festival duchovní hudby Česká Lípa, Festival mladé podium Karlovy Vary. V zahraničí se zúčastnil mj. Festival de musique et d’art baroque en Tarentaise, Festival Arpèges en Alpages, Musique en fête dans le Val Saint-Grégoire ad.
     První nahrávka Hipocondrie obsahující chrámové sonáty Františka Ignáce Antonína Tůmy a výběru z Plánického díla Opella Ecclesiastica zaujala nejen stálé posluchače barokní hudby, ale také odbornou kritiku. Za svoji druhou nahrávku s kompletním dílem barokního skladatele Bohuslava Matěje Černohorského obdržel soubor mj. nejvyšší ohodnocení (5 ladiček) od prestižního francouzského odborného měsíčníku Diapason.

Černohorský: Laudetur Jesus Christus   (F10139)
Hudba v pražské katedrále   (F10149)
Benda: Koncerty pro cembalo   (F10153)
Benda: Koncerty a sonáty pro cembalo   (F10183)
České varhanní koncerty 18. století   (F10191)

JEWISHMUSIC.CZ

Slovenská klavíristka Aneta Majerová (*1979) je absolventkou Konzervatoře
v Žilině ve třídě Dariny Švarné, Akademie umění v Banské Bystrici ve třídě prof. Mariana Lapšanského a Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Zúčastnila se stáží
na pražské HAMU a na Akademii Gnessiných v Moskvě ve třídě prof. Marie Gambarjan a její asistentky Nany Nemsicveridze. Své interpretační umění si zdokonalovala
na Mezinárodních interpretačních kurzech pod vedením osobností, jakými jsou Lazar Berman, Eugen Indjic, Jiří Skovajsa, Robert Roux, Eugen Pridonoff, Boaz Sharon nebo Maria Gambarjan. V posledních deseti letech se věnuje koncertní činnosti – vystupovala na Slovensku, v České republice, v USA, Rusku a na Seychellách. Je držitelkou prvních cen Státní soutěže slovenských konzervatoří v komorní hře a Mezinárodní Schubertovy soutěže klavírních duet v Jeseníku. Jako oddaná interpretka hudby Gideona Kleina je držitelkou podpory Nadace Gideona Kleina. Od roku 2009 pedagogicky působí
na Pražské konzervatoři.
     Sopranistka Bronislava Tomanová (*1981) se věnuje koncertní a pedagogické činnosti. Je absolventkou třídy s hudebním zaměřením pražského Gymnázia Jana Nerudy, na kterém studovala hru na housle a zpěv u Magdy Bělohlávkové. Ve studiu pokračovala na Pedagogické Fakultě Univerzity Karlovy v Praze a na Pražské konzervatoři, kde byla žákyní Jarmily Krásové. Mezi osobnosti, jejichž mistrovské kurzy navštěvovala, patří Marta Beňačková, Zdena Kloubová, Gery Grice, Marta Scheffel, Alan Nonat, Dona D. Vaughn a Tom Krause. Získala ocenění na Duškově pěvecké soutěži, Pěvecké soutěži Olomouc a Mozartovské soutěži při festivalu Ad Honorem Mozart. Na festivalu Pražské premiéry uvedla s Pražskou komorní filharmonií skladbu Slavomíra Hořínky Pour mon Berger a v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro 2009 v Národním divadle vystoupila jako sólistka v Otvírání studánek Bohuslava Martinů.
     Roman Patočka (*1981) patří mezi nejvýraznější české hudebníky mladé generace. Hraje s předními českými i zahraničními orchestry, jako jsou Pražská komorní filharmonie, Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu, Hamburští symfonikové nebo Nagojská Filharmonie. Vystupoval mj. s Radkem Baborákem, Jiřím Bělohlávkem, Douglasem Bostockem nebo Sirem Charlesem Mackerrasem, se kterým provedl Janáčkův houslový koncert Putování dušičky. Hru na housle studoval ve třídě Dagmar Zárubové na Pražské konzervatoři, na HAMU v Praze byl žákem prof. Ivana Štrause. Ve studiu dále pokračoval v zahraničí - v nizozemském Utrechtu a v německém Lübecku, kde byl žákem Shmuela Ashkenasiho. Je držitelem mistrovského diplomu z berlínské Musikhochschule “Hanns Eisler“ a účastnil se mistrovských kurzů pod vedením Hagaie Shahama, Menahema Presslera, Leona Fleishera, Idy Haendel a mnoha dalších hudebníků. Získal řadu cen na mezinárodních soutěžích (Soutěž Pražského jara, soutěž Václava Humla v Záhřebu, Flame Competition v Paříži, soutěže Maxe Rostala v Berlíně, Pabla de Sarasate v Pamploně, Leopolda Mozarta v Augsburku). Natočil několik snímků pro Český rozhlas, BBC Radio 3, ORF, Radio 4 Netherlands, Rumunský rozhlas a japonskou televizi NHK. V letech 2008 - 2009 byl Patočka koncertním mistrem Německého symfonického orchestru v Berlíně.
     Petr Nouzovský (*1982) je jedním z nejúspěšnějších mladých českých violoncellistů. Již čtyřikrát vystoupil na mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro, koncertoval v nejprestižnějších světových koncertních sálech, jakými jsou amsterdamský Concertgebouw, Sál Moskevské konzervatoře, nebo Glinkův sál v Petrohradu. Na Pražské konzervatoři studoval u Jana Páleníčka a Jřího Bárty, na HAMU v Praze byl žákem Miroslava Petráše. Ve studiu dále pokračoval na Hochschule für Musik v Drážďanech a na Královské konzervatoři v Madridu. Už během studia na Pražské konzervatoři byl pozván na Piatigorského seminář v Los Angeles. Zúčastnil se i celé řady mistrovských kurzů, které vedli nejlepší světoví violoncellisté – Mstislav Rostropovič, David Geringas nebo Boris Pergamenschikov. V roce 2007 získal ocenění Europäische Förderpreis für Musik. Petr Nouzovský vystupuje jako sólista i komorní hráč, v roce 2005 založil Jihočeský komorní festival, jehož je ředitelem.

Ukolébavka / Lullaby - Hudba židovských skladatelů 20. století  (F10199)

KVINTERNA 

K hlavním oblastem zájmu členů souboru Kvinterna patří křesťanská a židovská hudba Evropy 13. až 15. století. Vedle španělských středověkých písní typu Cantigas de Santa María má na repertoáru také duchovní a dvorskou hudbu z Čech, především z doby panování císaře Karla IV. Zabývá se rekonstrukcí křesťanských rituálů a provozuje hudbu inspirovanou středověkou alchymií. Důležitou součástí všech vystoupení souboru je improvizace jeho členů, kteří zároveň komponují a vlastní skladby pak sami provozují. Používají kopie dobových hudebních nástrojů, rozmanitý etnický instrumentář a v jejich hře se objevují i neevropské, často orientální vlivy, ornamentika a rytmické modely. Interpretačním záměrem je znovuoživení inspirativního multikulturního prostředí starého věku.
     Soubor obnovil svoji činnost v roce 1994 a od té doby pravidelně koncertuje doma i v zahraničí, účastní se různých hudebních festivalů staré, ale i alternativní hudby. Koncertní vystoupení mívají mnohdy scénický charakter, kde hudba je umocněna pohybem a světelnými efekty. Kvinterna spolupracuje s rozhlasem a televizí a v nedávné době se podílela na vzniku hudebního doprovodu k americkému celovečernímu filmu o alchymii v Čechách. Z dřívějších nahrávek zaujaly zejména "Dvorská hudba doby Karla IV" – snímek použitý ve filmu Magister Theodoricus k výstavě Národní galerie v Praze, "Rituály středověku", album obsahující věštecké zpěvy Sibyliny a mariánské oslavné písně černé Madony montserratské. "Středověké inspirace" je alchymický projekt, ve kterém členové souboru Kvinterna zpracovávají hudební témata na základě vlastní improvizace, souborových interpretačních zkušeností i astrologického předurčení.

Středověké inspirace   (F10095)
La rosa enflorece - sefardské romance a aškenázské modlitby   (F10105)
Flos florum - hudba v českém království XIV. století   (F10115)
Krajina želobudná - staré moravské a sefardské balady o lásce, smutku, naději a víře   (F10125)
Mystéria   (F10135)

MONDSCHEIN ENSEMBLE

Soubor (od roku 2001 hraje pod názvem MoEns) byl založen v roce 1995, skupinou pražských hudebníků a skladatelů, kteří chtěli do českého hudebního života vnést platformu pro profesionální interpretaci soudobé v podobě stabilního hudebního tělesa. Cílem souboru je věrná a specializovaná interpretace, která podněcuje vznik náročných nových děl pro tento soubor. Základem repertoáru je hudba mladší generace českých skladatelů doplňovaná o vybraná zahraniční současná díla a hudbu klasiků 2. poloviny 20. století. V koncertních projektech se dramaturgie souboru často zaměřovala na jednotlivé skladatelské osobnosti a směry (Kagel, Reich, Kurtág, Andriessen, New Complexity) nebo současnou tvorbu jiných zemí (Litva, Finsko, Maďarsko, Japonsko, Německo a pod.). Soubor každoročně poskytuje zakázky mladým skladatelům a za deset let své existence koncertně premiéroval nejméně 50 nových děl. Soubor také pravidelně nahrává českou soudobou hudbu pro Český rozhlas a CD nahrávky. Vystupoval na mezinárodních festivalech jako: Fliesende Grenzen - Hamburg, Pražské jaro, Exposice nové hudby - Brno, Melos Ethos - Bratislava, New Music Marathon - Praha, Roaring Hooves - Ulanbaatar, Forum neuer Musik - Koeln, Dartington Music Festival, Weimarer Fruhjahrstage für Zeitgenössische Musik, Klangspuren Schwaz, Trieste Prima, Contempuls - Praha.

Konec hudby 20. století v Čechách   (F10073)
Peter Graham: Der Erste   (F10091)
Miroslav Pudlák: A Winged Creature   (F10101)


RITORNELLO                        fotogalerie

(z italského ri- = znovu, tornare = vracet se, -llo = zdrobnění) znamená cosi jako „návratek“, refrén. V hudbě jde o nejmenší formu, někdy jen úryvek, opakovaný hlasem či nástrojem (anebo davem), který je však velkým signálem nástupu „Baroka“. Pro nás muzikanty je to nejen „pozvánka“ k přidání se, následování, pokračování, ale i program způsobu života, návrat k dávným hodnotám, kde „písnička“ či „taneček“ byly „základním“ a „úhelným kamenem“, svátkem všedního dne. Soubor :II:RITORNELLO:II: se věnuje především hudbě 17. století a jeho programy jsou založeny na pečlivém studiu pramenů, na vlastních edicích, na užívání originálních nástrojů nebo jejich věrných kopií, dobových ladění a temperatur, na hluboké práci s textem slovním, a na propojení toho všeho živelným muzikantstvím. V tom vidíme svou „autentickou“, „poučenou“ interpretaci.
     Tak vznikla řada sedmi CD, mapujících systematicky dnes v Čechách zanedbaný žánr baroka, totiž českou píseň: 1. Adama Michny z Ottradovic LOUTNA ČESKÁ, 2. Český Karneval 17. stol. MASOPUST JUŽ NASTAL!, 3. Vánoční Tanečky JESLIČKY, STARÉ NOVÉ PÍSNIČKY, 4. Lovecké a Pytlácké Písně Barokní Čechie VZHŮRU NA PTÁKY!, 5. Michnova Vánoční Mše super: „JIŽ SLUNCE“, 6. Písně z Hollanova Kancionálu Capella Regia Musicalis (1694) ČAS JAKO HLAS, 7. Felix Kadlinský: ZDORO-SLAVÍČEK - :II:RITORNELLO:II: - ((:-FRAUCIMOR:)), 8. Ba©chanalistica aneb HLAVOU DOLŮ.

Michna: Loutna česká   (F10075)
Masopust juž nastal   (F10085)
Jesličky   (F10103)
Vzhůru na ptáky   (F10108)
Michna: Missa super   (F10120)
Holan Rovenský: Čas jako hlas   (F10124)
Kadlinský: Zdoro-slavíček   (F10140)
Hlavou dolů! aneb Bacchanalistica   (F10145)

ROŽMBERSKÁ KAPELA 

Historická Rožmberská kapela působila v letech 1552 až 1602 na českokrumlovském zámku, později v Třeboni, a přispívala k lesku jihočeského panovnického dvora Viléma a Petra Voka z Rožmberka.
     Novodobá Rožmberská kapela byla založena v roce 1974 panem Františkem Pokem. Během třiceti let působení se v ní vystřídala řada vynikajících hudebníků, prošla generační výměnou a přetrvává i po odchodu svého zakladatele a dlouholetého uměleckého vedoucího (zkušenost ukazuje, že to bývá často příčinou úpadku a rozpadu i mimořádně úspěšných těles). V době svého vzniku byla u nás unikátním souborem. I v dnešní době, kdy se interpretace staré hudby stala běžnější, si udržuje svou výjimečnost díky bohatým zkušenostem, trvalým kontaktům se zahraničními soubory (prostřednictvím působení na mezinárodních festivalech staré hudby) i díky vysoké profesionální úrovní. Ta vychází z toho, že všichni členové souboru jsou profesionální hudebníci, kteří působí ve významných hudebních tělesech v Praze (Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Státní opera Praha, Hudební divadlo v Karlíně). Hráče spojuje zájem o starou hudbu a ochota učit se ovládat více dnes už neobvyklých nástrojů, což ovšem bylo v dřívějších dobách samozřejmostí.
     Hudební všestrannost a pružnost všech členů i celého souboru umožňuje interpretačně pokrýt široké období instrumentálně vokální hudby středověku a renesance. Instrumentář Rožmberské kapely je pozoruhodný. Čítá na čtyřicet strunných, dechových, klávesových a bicích nástrojů. Ty jsou používány v různých kombinacích, což evokuje zvukový obraz hudby rozmanitých epoch. Některé nástroje pocházejí z dílny zakladatele souboru Františka Poka, jiné jsou replikami historických nástrojů od různých specializovaných výrobců.
     Úpravy skladeb respektují pravidla interpretace staré hudby, kladou současně důraz na zvukovou barevnost, pestrost a původní emocionální působivost. Rezonují s přirozenou muzikálností, která je společná posluchačům před pěti sty lety, tak i těm dnešním. Tím si Rožmberská kapela zajišťuje trvalou oblibu publika všech kategorií vzdělání i věku. Přestože má za dobu svého působení za sebou řadu úspěšných zahraničních turné, dokáže vyvolat stejně nezapomenutelnou atmosféru na prestižním mezinárodním festivalu, jako na výchovném koncertě v nejzazším koutě naší vlasti.
     Kromě vlastních gramofonových a CD nahrávek pořídil soubor snímky pro některé evropské rozhlasové stanice: např. rakouské ORF, WRD, Deutschland Radio Berlin, Radio Nacional de España, Řecký rozhlas. Opakovaně nahrával pro Československý, resp. Český rozhlas.
Spolupracoval na několika vlastních pořadech s Českou televizí (např. z cyklu „Ti nejlepší z klasiky“ a nahrál hudbu k několika českým i zahraničním filmům.
     Zahraničních turné a festivaly staré hudby: Řecko (1982, 1984, 1988), Švédsko (1987, 1991), Španělsko (1995, 1998, 2001), Malta (1996), Švýcarsko (1989, 1993, 1995, 1998), Wales (1996), Lucembursko ( 2004) a další.

Evropská dvorská hudba   (F10126)
Angelica belta     (F10178)

SCHOLA BENEDICTA 

Komorní ženský vokální soubor Schola Benedicta založil v roce 1997 Jiří Hodina. Soubor se specializuje na interpretaci hudby středověku, zejména pak gregoriánského chorálu, a to v rámci liturgie i koncertní činnosti. Mimo koncertní činnost v České republice soubor účinkoval na festivalech gregoriánského chorálu v belgickém Watou (2003), lucemburském Clervaux (2005), koncertoval po Francii, Belgii, Německu a Rakousku, kde prezentoval své programy Lumen Verbi, Rosarium a Canticum Canticorum. U příležitosti sedmistého výročí úmrtí krále Václava II., zakladatele cisterciáckého kláštera na Zbraslavi, rozšířil soubor svůj repertoár o program Planctus Domus Aulae Regiae. Tento koncertní program s hudbou doby krále Václava II. soubor s úspěchem provedl v rámci venezuelského festivalu Atempo 2007 v Caracasu a Meridě.
      Soubor se taktéž věnuje interpretaci soudobé hudby. V roce 2006 uvedl v rámci festivalu Svatováclavské slavnosti premiéru skladby Corde-Lingua-Voce současného českého skladatele Michala Rataje. Členkami souboru jsou z velké části absolventky konzervatoří a vysokých škol s hudebním zaměřením. Jejich interpretační záběr není pouze v hudbě staré, ale v celém spektru dějin hudby. Spolupracují s předními českými i zahraničními soubory (Collegium 1704, Collegium Marianum, Capella Regia, Musica Florea, Ensemble Inégal, Doulce Memoire, Collegium Vocale Gent apod.).

Václav II.   (F10160)

TOURBILLON ensemble

který v roce 1998 založil Petr Wagner tvoří mezinárodně uznávaní hudebníci z celé Evropy, kteří jsou vynikajícími komorními hráči a léta se věnují historicky poučené interpretaci především barokního a raně klasicistního repertoáru.
     Svým mezinárodním složením Ensemble Tourbillon reprezentuje evropskou interpretační tradici staré hudby, která ve spojení s hlubokou znalostí repertoáru a přirozenou muzikálností propůjčuje souboru nezaměnitelný styl, jež se vyznačuje zvukovou barevností a technickou virtuozitou.
     Ensemble Tourbillon se pod vedením Petra Wagnera věnuje interpretaci české, francouzské, německé, anglické a italské hudby 17. až raného 19. století (C. F. Abel, C. Ph. E. Bach). Velikost souboru se pohybuje od čtyř hráčů (2 barokní housle, viola da gamba, theorba či cembalo) až po velké vokálně instrumentální obsazení, které umožňuje provádět významná vokální díla světského i duchovního charakteru.
     Ensemble Tourbillon pravidelně koncertuje doma i v zahraničí. Patří mezi stálé hosty mezinárodních festivalů Mitte Europa (Německo), festivalů staré hudby v Pärnu a Talinu (Estonsko), maďarské Soproni a polské Vratislavi. V Čechách soubor v čele s Petrem Wagnerem účinkoval např. v cyklech staré hudby Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, Národní galerie a na mezinárodních festivalech Struny podzimu, Svatováclavských slavnostech a Haydnových slavnostech, či Festivalu staré hudby v České Krumlově.

Finger: Sonatae, Balletti scordati, Aria et variationes   (F10137)

© 2HP Production, kvten 2017
coded by rhaken.net