Stockhausenův Zvěrokruh je cyklus 12 skladeb inspirovaných znameními zvěrokruhu. Dílo z roku 1975 je určeno pro jeden melodický a jeden akordický nástroj, přičemž realizace zápisu je do jisté míry svobodná. Ivan Ženatý nabízí verzi, v níž každé znamení realizuje jiný akordický nástroj. Sólové housle naopak procházejí všemi znameními, ovlivněny však významem jednotlivých znamení, tak jako charakterem nástroje, který je právě doprovází...
Ivan Ženatý - housle
Aleš Bárta - varhany (kostel sv. Jiljí v Praze), Jana Boušková - harfa, Rudolf Dašek - kytara, banjo, Pavel Drešer - akordeon, Josef Hála - klavír, cembalo, celesta, Jiří Mazánek - sitár, Daniel Mikolášek - vibrafon, marimba, krotaly, zvony
Wassermann / Aquarius 6:08
Jiří Mazánek - sitar + Ivan Ženatý - housle
Fische / Pisces 6:13
Daniel Mikolášek - vibrafon, krotaly + Ivan Ženatý - housle
Widder / Aries 3:12
Josef Hála - klavír + Ivan Ženatý - housle
Stier / Taurus 4:57
Pavel Drešer - akordeon + Ivan Ženatý - housle
Zwillinge / Gemin 4:59
Josef Hála - cembalo + Ivan Ženatý - housle
Krebs / Cancer 3:55
Rudolf Dašek - kytara + Ivan Ženatý - housle
Löwe / Leo 6:38
Aleš Bárta - varhany + Ivan Ženatý - housle
Jungfrau / Virgo 4:43
Jana Boušková - harfa + Ivan Ženatý - housle¨
Waage / Libra 4:38
Josef Hála - celesta + Ivan Ženatý - housle
Skorpion / Scorpio 2:57
Rudolf Dašek - banjo + Ivan Ženatý - housle
Schütze / Sagittarius 7:41
Daniel Mikolášek - marimba + Ivan Ženatý - housle
Steinbock / Capricorn 6:44
Daniel Mikolášek - zvony + Ivan Ženatý - housle
O hvězdách, o zvěrokruhu, o Stockhausenovi a jeho melodiích
Představa vesmíru zůstává fascinující po tisíciletí. Nespočetné varianty rozmístění hvězd v prostoru a čase přivádějí celé generace k myšlenkám o lidském duchu a jeho závislosti na nevyřčených zákonitostech světa. Každý z nás je více či méně ovlivňován skutečností, že se narodil právě nyní, každý z nás pátrá ve své minulosti, aby vytušil možnosti budoucí. Každý z nás občas hledí na nebe, aby si uvědomil svoji malost a velikost stvořeného. ___ Pátráme ve svých srdcích nejen proto, abychom poznali sami sebe, ale také proto, abychom pochopili zákonitosti světa, společné znaky i odlišnosti jednotlivých subjektů. Poznáváme přírodu nejen proto, abychom s ní mohli v souladu žít, ale také proto, aby se nám vyjasnil smysl existence. ___ Také slavný Karlheinz Stockhausen (1928) se zamýšlí a také on sní. Dokonce vytváří nové zákonitosti na základě poznatků o jednotlivých planetách a hvězdách, o jednotlivých znameních zvěrokruhu. Stockhausen komponuje pomocí konkrétních tónů abstraktní hudbu, otvírá tak nový prostor pro meditaci a zároveň pro nové, vzrušující poznání. ___ Tak vzniklo roku 1975 dvanáct melodií pro dvanáct znamení zvěrokruhu: „Začal jsem se zabývat dvanácti lidskými charaktery zvěrokruhu, o kterých jsem dosud nic určitého nevěděl. Při vymýšlení každé melodie jsem měl na paměti povahy dětí, přátel a známých, kteří jsou narozeni v jednotlivých hvězdných znameních a studoval jsem důkladněji lidské typy. Každá melodie je teď zkomponována ve všech proporcích v souladu s charakterovou vlastností svého hvězdného znamení.“ ___ Každá melodie má také svůj centrální tón (např. vodnář, hvězdné znamení Juliky, mladší Stockhausenovy dcery, má hlavní tón Es, centrální tóny ostatních melodií postupují chromaticky nahoru). ___ Zvěrokruhu nabízí autor mnoho možností. Tak například poprvé hrál toto dílo soubor „Percussions de Strasbourg“ v roce 1975. Existuje však také vydání z roku 1976 pro libovolné melodické a harmonické nástroje, dále vydání pro soprán, alt, tenor, baryton a bas s akordickým instrumentem (dosud v němčině, angličtině a italštině – na texty Stochausena), stejně tak verze pro komorní orchestr nebo verze pro trubku, soprán, basklarinet a bas. ___ Jednotlivé melodie se doporučuje interpretovat několikrát za sebou, aby vyniknul jejich charakter, je však možné hrát několik melodií současně v libobvolném tempu nebo melodie transponovat. Jinými slovy interpret se stává na popud autora aktivním spolutvůrcem, který by měl vkládat do provedení celou svou fantazii, a tak zřetelně projevit vlastní originální individualitu. ___ Naše nahrávka z roku 1992 (tedy 17 let po vzniku díla) byla zvažována z mnohých stran. Jejím hlavním smyslem se stalo zvýraznění jednotlivých znamení prostřednictvím rozdílné instrumentace. Podobně jako při pohledu na hvězdné nebe se stává každý z nás součástí vesmíru, podobně jako je každá individualita ovlivvňována svým okolím – stejně tak i na naší nahrávce prochází jeden melodický nástroj(housle) proměnami, které symbolizují nástroje harmonické. Jednotící linka houslí však sama o sobě také zaznamenává proměny – jednou artikulační, dymanické, jindy tempové, transpoziční. Jednou je melodie přenesena plynule, neokázale a prostě v celé své kráse, podruhé je interpretována naopak přerývavě, vzdychavě nebo úsečně, jindy zaznívají pouhé její části, zlomky nebo dokonce jen její centrální tón. Harmonický nástroj nikdy neplní pouhou doprovodnou funkci. Tak např. hned v první části (vodnář) zaznívají úvodní akordy hrané na silár nejprve bez melodie. Teprve potom se ozývají tóny houslí, poté zlomky melodie, aby mohla na vrcholu skladby zaznít celá Stockhausenova verze a opět zvolna rozplynout do neurčita. Naproti tomu v části druhé (ryby) jsou oba nástroje od začátku do konce spjaty podivným poutem a vytvářejí nejrůznější variace pomocí artikulace, akcetů, přerušování a podobně. Volba harmonických nástrojů nevycházela pouze z impulsivních pocitů příbuznosti (panna-harfa, lev-varhany, váhy-celesta), ale především z charakteru hudby samotné. Např. řídká faktura akordů ve znamení Kozorožce odpovídá hře na zvony lépe než komplikovaná partitura Střelce, pro kterou jsme zvolili marimbu. ___ Při nahrávce Stockhausenova Zvěrokruhu jsme odhalili mnoho interpretačních možností a zároveň také pochopili, že tato „universální hudba“ se dá chápat tisíci způsoby dalšími. Přinesla nám zamyšlení a s ním i radost, částečné pochopení nebo spíše vytuší smyslu díla. Přinesla nám další důkaz o kráse vesmíru a jeho nepochopitelnosti.
