ARTA Records - 2HP Production - ARTA Music cz en

Maska červené smrti
Havelka, Loudová, Heiniö, Roloff, Fišer

 

F10152   [8595017415227]   vyšlo 11/2007

přehrát album The Masque Of The Red Death 55:23 149Kč
MP3 album
179Kč
FLAC album
1. 312 Azusa Street L.A. 12:36 30Kč
MP3
35Kč
FLAC
2. Hlasy pouště 10:51 30Kč
MP3
35Kč
FLAC
3. Wintertime 7:30 30Kč
MP3
35Kč
FLAC
4. Variaciones para un percusionista 11:38 30Kč
MP3
35Kč
FLAC
5. Hommage a E.A.Poe 12:38 30Kč
MP3
35Kč
FLAC

Svatopluk Havelka (*1925)
Po studiích muzikologie a ukončení soukromého studia skladby u K. B. Jiráka se Svatopluk Havelka zapsal do povědomí veřejnosti hlavně svou filmovou hudbou. Zkomponoval hudbu k 70 celovečerním a 150 krátkým filmům a spolupracoval na řadě divadelních inscenací. V oblasti symfonické a komorní hudby, která je co do počtu kompozic méně rozsáhlá než ta filmová, však dává české hudbě výrazné tvůrčí impulsy. Charakteristickými rysy jeho skladeb je smysl pro barvu zvuku, zvláštní melodika a rytmika. Jeho První symfonie (1956) byla během krátké doby mnohokrát reprízovaná u nás i ve světě. Jako první skladatel u nás použil ve svých symfonických skladbách neobvyklé, často etnické bicí nástroje, které poznal na svých cestách v Číně a na Kubě. Havelkovy skladby pro bicí nástroje, nesoucí v sobě myšlenky křesťanství, jsou pravými skvosty. První z nich Percussionatu pro kvartet bicích nástrojů (1978) provedl v premiéře Pražský soubor bicích nástrojů, druhou skladbou je Skrytá mana a bílý kamének pro duo (1992), třetí Parénéze pro soprán, klavír a dva hráče na bicí nástroje (1993), čtvrtá ...se zvučnými činely (1994), která je inspirována chvalozpěvem ze 150. žalmu a pátá skladba uvedená na tomto CD je 312 Azusa Street L,A. Byla věnována Radkovi Kramplovi, který jí premiéroval na svém bakalářském koncertě 30. 3. 2004.
     SLOVO AUTORA: Los Angeles, duben 1906. W. J. Seymour, černošský ordinovaný kazatel se se skupinou studentů biblické školy nachází v nevábné čtvrti megapole v ještě více nevábnější ulici (plné dílen, krámků a hospodářských budov) prázdný dvouposchoďový dům, částečně zničený ohněm. Dům má dvě místnosti bez zařízení, účastníci shromáždění sedí na nahrubo stlučených bedýnkách. V dolejší místnosti probíhají neustále bohoslužby, v hořejší modlitby. Dům je otevřen ve dne v noci, stále plný k prasknutí. Příchozí tu prožívají zkušenost, která jim připomíná událost prvních křesťanských letnic v Jeruzalémě r. 30 (seslání Ducha svatého = počátek křesťanské církve). Někteří, a těch je většina, prožívají dosud jim neznámou zkušenost-křest v Duchu svatém a duchovní dar (charisma) „jazyka“, tedy schopnost křesťana modlit se neznámým jazykem, který je přirozeným způsobem nepřeložitelný. Apoštol Pavel, sám obdařený tímto charismatem, se o něm zmiňuje ve 12. a 14. kapitole 1. listu Korinťanům. Z Azusa Street přeskakují jiskry do celých Spojených Států i do Evropy, vznikají rychle letniční církve a denominace pentekostalistů. Pentekostalisté slouží darem uzdravování bez magických praktik, účinnou pomocí narkomanům i lidem na okraji společnosti. Díky své obětavosti sloužit bližním, stoupá rekordně rychle jejich početnost a přitažlivost. S 250 miliony stoupenců jsou dnes nejpočetnější protestantskou denominací na světě. Po stu letech existence pentekostalistů můžeme říct – Díky Bohu za to dobré, čím Kristovu církev obohatili. Mezi vzácnými památkami staré církevní hudby se dochoval text i nápěv hymnu Pange lingua (Chval, jazyku) z 2. pol. 6. století, jehož autorem je Venantius Fortunatus. Během staletí byl text často zhudebňován a melodie obměňována. V mé skladbě pro sólového hráče na vibrafon, marimbu a krotaly je melodie hymnu dvakrát citována, vždy v jiné vícehlasé podobě a rytmu a má tvořit jakousi spojnici mezi vyznáním rané církve a duchovním hnutím typickým pro 20. století. Sloh skladby je atematický, s proudem stále nových hudebních objektů, jako paralela modliteb v „jazyku“. Nešlo mi ovšem o žádné líčení projevů při bohoslužbách letničních a charizmatiků. Skladba je díkůvzdáním našemu Pánu s připomenutím jubilea 100 let od začátku událostí v Azusa Street, které, jak věřím, byly pod mocným působením Ducha svatého.

Ivana Loudová (*1941)
Absolventka pražské konzervatoře a AMU studovala u významných představitelů české moderní hudby Miroslava Kabeláče a Emila Hlobila, ale také v Paříži u Oliviera Messiaena a André Joliveta, i v experimentálním studiu Centre Bourdan při ORTF. Její tvorba zahrnuje širokou paletu orchestrálních, komorních, sólových i vokálních skladeb. V instrumentálních dílech vychází často z mistrovské techniky předních sólistů či komorních souborů, jak o tom svědčí početný seznam komorních skladeb. V mnoha skladbách objevila půvab a nové možnosti skladeb pro bicí nástroje jako na příklad Hymnos, Agamemnon, Dramatic concerto, Echoes pro lesní roh a bicí nástroje, Koncert pro bicí nástroje a dechy a Ztracený Orfeus. Vedle zcela mimořádně kvalitní hudby je třeba obdivovat pečlivost, naprostou přehlednost a bezchybnost jejího notového zápisu. Zvláště v zápisu hudby pro bicí nástroje je to příkladné a ne zcela obvyklé. Jak by ne, když jí ediční centrum AMU vydalo v roce 1998 knihu Moderní notace a její interpretace. Na AMU působí jako profesorka skladby a hudební teorie. Zde v roce 1996 založila STUDIO N (Studio pro novou hudbu), se kterým rozvíjí řadu aktivit a koncertů.
     SLOVO AUTORKY: Skladba Hlasy pouště pro dva hráče na bicí nástroje je jakousi vzpomínkou na noc a dva dny strávené v ománské poušti, kam jsem se dostala v rámci pobytu v Ománu v únoru 2002 u příležitosti premiéry mého smyčcového kvartetu Renaissance. Poušť zejména v noci, má zcela zvláštní atmosféru, protože skutečně zní, šumí, šveholí, z dálky jsou slyšet bubny, hlasy a oceán. To vše jsem se snažila zachytit na papír a svěřit pečlivě vybraným bicím nástrojům.

Mikko Heiniö (*1948)
Tento finský autor vystudoval kromě skladby u J. Kokkonena také klavír u L. Pohjoly na Sibeliově akademii. Pokračoval ve studiu skladby u polského učitele W. Szaloneka v Berlíně, dále se věnoval hudební vědě na Helsinské univerzitě. V současné době působí jako profesor hudební vědy na univerzitě v Turku.Mikko Heiniö je jedním z předních muzikologů. Jeho disertační práce „Idea, inovace a tradice“ pojednává o hudební filozofii soudobých finských skladatelů. Přispívá také do knih o historii finské hudby a do prestižního Finského hudebního čtvrtletníku. Je členem Rady finských skladatelů, členem Nadace pro propagaci finské hudby LUSES a od roku 1992 je předsedou Společnosti finských skladatelů. V roce 2004 byl zvolen členem Švédské královské Akademie hudby. Skladba Wintertime, psaná pro harfu, vibrafon a marimbu, je koláží kratších úseků, zpočátku sólových, později vygradovaných souhrou všech nástrojů. Některé části jsou ryze soudobé, jiné vycházejí z prvků středověké hudby a jsou spojeny v jeden celek.

Julio Roloff (Reyes-Gavilán) (*1951)
Skladba Variaciones para un percusionista nejsou obvyklé variace. Chybí zde téma s klasickými variacemi. Variace se v tomto případě prezentují prostřednictvím různých nástrojů. Skladba má úvod a 5 variací:
Úvod Poco Ad Libitum (2 činely, 2 bonga, 2 tomtomy,1 pedálový tympán a vibrafon)
I. Más rápido (2 činely)
II. Nervioso (2 bonga, 2 tomtomy, tympán a 1 činel)
III. Tranguillo: muy ad libitum (vibrafon)
IV. Tranguillo: vibrafon sempre (vibrafon tympán, bonga, 2 tomtomy a 1 činel)
V. Nervioso: tenso (všechny dosud použité nástroje)
Všech šest částí je plynule propojeno v jeden velmi zajímavý celek a to jak po stránce technické, zvukové, barevné i hudební. Zajímavá je i technika na jednotlivé nástroje na příklad u činelů, nebo použití jednoho tympánu pro různé tónové výšky s použitím glissand.
     Tuto skladbu jsme získali přímo od autora. Julio Roloff (Reyes-Gavilán), kubánský hudebník navštívil v roce 1983 jako turista třídu bicích nástrojů na Pražské konzervatoři a nabídl nám ještě další dvě skladby s přáním, abychom je uvedli na našich pravidelných koncertech. Už v roce 1989 uvedl na svém absolventském koncertě jeho skladbu Tritema pro sólové bicí nástroje L. Krása, který je v současné době sólo tympánistou Symfonického orchestr hl. m. Prahy FOK. K prvnímu uvedení Variací v české republice došlo až na ročníkovém koncertu T. Koubka v roce 2006 a následně byl nahrán pro toto CD.

Luboš Fišer (1935 – 1999)
Dílo Luboše Fišera náleží ke klasickým hodnotám české hudby. Proslavil se už jako student konzervatoře První sonátou pro klavír (1995), na HAMU ve třídě Prof. Emila Hlobila absolventskou prací, operou Lancelot (1960), pět let po absolutoriu vytvořil své nejznámější orchestrální dílo Patnáct listů podle Dürerovy Apokalypsy, které mu přineslo uznání i trvalou pozornost doma i v zahraničí. Velká část Fišerovy autonomní tvorby vyhledává filosoficky zaměřená témata, reflektující myšlenkové proudy, jichž se jeho hudba dotýká v rovině symbolu, nebo emocionálního náznaku.
     Mezi takové patří i skladba Hommage à E. A. Poe. Hudební proud jednověté skladby vytváří stálý a mnohovýznamový dialog sólové flétny a čtveřice hráčů na bicí nástroje. Prudká ostrá střetnutí se nečekaně mění ve strnulé očekávání, hudební tvar je jedinečným způsobem dramaticky profilován a přestože Fišerova hudba není ilustrativní, přímo sugestivně vyvolává okruh představ, navozených odkazem na spisovatelovu povídku „Maska červené smrti“ (The Masque of the Red Death). Dílo vyrůstá ze třech výrazných melodických motivů, které skladatel ve dvaceti výrazně profilovaných sekvencích různě permutuje, artikulačně a zvukomalebně přetváří ve vynalézavé nástrojové stylizaci všech instrumentálních hlasů: flétna přibírá altovou flétnu a pikolu, v instrumentáři bicích, které jsou flétně hudebně rovnocenné, dominují pro autora charakteristické tympány a zvony.

Vladimír Vlasák

Tato nahrávka je významnou prezentací katedry bicích nástrojů Hudební fakulty AMU, která byla otevřena v roce 2000. Za dobu jejího sedmiletého působení prokázala mnohokrát oprávněnost svojí existence a to jak v oblasti výchovných metod, v rozsahu vyučovacích oblastí, na které nezbýval při studiu na konzervatořích čas ani nástroje, spolupráce s ostatními katedrami, (především skladatelské, dechové katedry i se zvukovým oddělením) spoluprací s katedrou bicích nástrojů brněnské JAMU, i mezinárodní spoluprací se zahraničními vysokými školami (Německo, Dánsko, USA, Rusko, Litevská republika atd.). Velmi významnou roli sehrála katedra bicích nástrojů v oblasti koncertní činnosti iniciováním nové tvorby pro bicí nástroje, ať už renomovaných skladatelů (našich i zahraničních), tak i studentů skladatelské katedry. V průměru to byly čtyři koncerty ročně. Během těchto let odvedli naši studenti i pedagogové řadu vynikajících výkonů, hodných k trvalému zaznamenání. Tak vznikla myšlenka zachytit tento krátký úsek na CD. Výběr skladeb měl zásadní požadavek: Nahrát skladby soudobé, které měly světovou nebo českou premiéru na našich koncertech. Tento požadavek byl do písmene naplněn a tak vznikla nahrávka, která je historickým dokumentem a také obohatí bílá místa v repertoáru dosud nepublikovanými skladbami.

© 2HP Production, říjen 2017
coded by rhaken.net