VĂ­tejte na eshopu ARTA Music cz en

Jan Dismas Zelenka: Psalmi Varii
Ensemble Inégal, Adam Viktora

Zelenka _ Missa Paschalis     

DNI165   [8595056601650]   digipack     

Gabriela Eibenová: soprán, Lenka Cafourková: soprán
Filippo Mineccia: alt, Tobias Hunger: tenor, Marián Krej?ík: bas
Ensemble Inégal, Pražští barokní sólisté
?ídí Adam Viktora

Psalmi Varii Separatim Scripti 57:52
1.
Lauda Jerusalem 3:31
2.
Laudate pueri 3:15
3.
Quis sicut Dominus 5:00
4.
Amen 2:03
5.
De profundis 3:46
6.
Dixit Dominus 3:12
7.
Confitebor tibi Domine 3:46
8.
Memoriam fecit 5:56
9.
Confitebor tibi Domine 4:52
10.
Laetatus sum 3:48
11.
Illuc enim 2:56
12.
Rogate qu? ad pacem 3:22
13.
Fiat pax 4:39
14.
Gloria Patri 1:41
15.
Sicut erat in Principio 3:00
16.
Ecce nunebenedicite 2:23

Pražští barokní sólisté
soprán – Simona Jindráková, Karolína Jan?, Stanislava Mihalcová, Yvetta Fendrichová,
Kamila Zbo?ilová, Lenka Cafourková
alt – Martin Ptá?ek, Pavla Št?pni?ková, Daniela ?ermáková, Nadia Ladkany
tenor – Tobias Hunger, Václav ?ížek, Ond?ej Mú?ka, Hasan El Dunia, Stanislav Mistr
bas – Ji?í Miroslav Procházka, Michael Adair, Martin Vacula, Karel Václav Je?ábek

Ensemble Inégal
housle – Lenka Torgersen, Simona Hurníková, Veronika Manová, Jana Anýžová, Vojt?ch Jakl, Jan Hádek, Simona Tydlitátová, Martina Stillerová, Petra Š?evková, Petr Zemanec
viola – Lýdie Cillerová, Ivo Anýž, Elen Machová
violoncello – Libor Mašek, Hana Fleková
kontrabas – Ond?ej Štajnochr, Ján Prievozník
fagot – Kryštof Lada
hoboj – Markus Müller, Inge Marg
teorba – Jan Krej?a
varhany – Lukáš Vendl
tympány – Pavel Rehberger
klarina – Nicolas Isabelle, Almut Rux


Tyto kompozice pocházejí ze ?tvrtého, záv?re?ného cyklu žalm? zhudebn?ných Janem Dismasem Zelenkou, skladatelem usazeným v Dráž?anech; p?edchozí t?i cykly zahrnují t?iat?icet žalm? a Magnificat ur?ených pro nešpory. Po?áte?ním žalmem každého cyklu byl Dixit Dominus a dále následovala jedna nebo více žalmových sekvencí tak, že byly pokryty tém?? všechny nešpory v pr?b?hu liturgického roku. V roce 1726 za?al Zelenka zapisovat tato díla do svého osobního inventá?e duchovní hudby (Inventarium rerum musicarum Ecclesiae servientium), který si založil 17. ledna téhož roku. Zápisy pod hlavi?kou Psalmi Vespertini totius anni ukazují, že t?chto t?iat?icet nešporních skladeb bylo po dobu více než t?í let koncipováno ve t?ech cyklech ur?ených pro dráž?anský katolický dvorní svatostánek, konkrétn? pro královskou kapli zasv?cenou Nejsv?t?jší Trojici. S jistotou p?edpokládáme, že se jednalo o dob?e promyšlený zám?r.
     Žalmy tohoto záv?re?ného cyklu v sob? nemají žádný takový plán nebo ú?el. Podle zapsané hlavi?ky Psalmi varii: J. D. Z: Separatim Scripti se zdá, že tato skupina p?edstavuje dopl?ková díla složená p?i r?zných p?íležitostech. Poslední z nich bylo dokon?eno neznámo kdy, jist? však po polovin? roku 1730. Cyklus zahrnuje vedle nejdelších a nejbrilantn?jších Zelenkových žalmových kompozic i velmi jednoduché skladby, které jsou nepochybn? ur?eny pro mladé ?eské zp?váky a instrumentalisty z dvorní církevní kapely (Kapellknaben). Na druhé stran? delší virtuózní díla, prozrazující Zelenk?v pokrok v komponování vokální hudby (rozší?ený vokální rozsah a bohatý dynamický rejst?ík), musela být skládána pro zp?váky a instrumentalisty proslulé dráž?anské Hofkapelle. Mezi tato pompézn?jší zhudebn?ní pat?í Laudate pueri (ZWV 81, 1729), Laetatus sum (ZWV 90) a dnes nezv?stné Laudate pueri (ZWV 80), které Zelenka zaznamenal do svého Inventaria jako „a 2 Canto e Basso. Violini 2, Oboe 2, Traversa 1, Viola, Fagotto e Basso Continuo“. Tento zápis napovídá, že šlo o skladbu v operním stylu, o vokální duet se sólovým instrumentálním koncertantním doprovodem.
V dubnu 1730 dorazila do Dráž?an skupina mladých zp?vák?, kte?í byli ve dvacátých letech 18. století školeni v Itálii, aby oživili dvorní operu. Tento zám?r iniciovali budoucí saský kurfi?t a jeho manželka Marie Josefa. Vokalisty této skupiny byli sopranisté Ventura Rochetti a Giovanni Bindi (bylo mu tehdy šestnáct let) a altisté Domenico Annibali a Casimiro Pignotti. P?išel s nimi také jeden z jejich u?itel?, altista Antonio Campioli. Je pravd?podobné, že práv? pro zp?váky z této skupiny kastrát? Zelenka složil dva ze svých virtuózních žalm? a jeden další p?ekomponoval.
     Prom??oval se i soubor mladých hudebník?, kte?í zajiš?ovali b?žný hudební provoz v dráž?anské dvorní katolické kapli. V roce 1727 P. Franz Nonhardt SJ, nov? jmenovaný p?edstavený dráž?anské jezuitské misie, rozhodl, že všechny sobotní a feriální dny, které p?edcházejí mariánským svátk?m, mají být slaveny zp?vem litanií. Navíc m?la být o feriálních dnech v Adventu zpívána rorátní mše. Je z?ejmé, že tyto dodate?né bohoslužby si vyžadovaly více hudebník?. (P?vodn? bylo rozhodnuto, že zde má být deset hudebník?: šest zp?vák?, kte?í m?li sloužit také u oltá?e, a ?ty?i instrumentalisté.) Po polovin? ?íjna 1727, kdy se Kapellknaben po prázdninách strávených u svých rodin v ?echách vrátili do Dráž?an, byla evidentn? do ?ech vyslána zpráva, že se hledají další hudebníci pro službu v katolické dvorní kapli v Dráž?anech. Záznamy dráž?anských kaplan? v diá?i (Diarium missionis) ukazují úsp?ch tohoto náboru již v prvním týdnu po jeho vyhlášení: „Kantor p?išel z Postoloprt se dv?ma hudebníky, kte?í byli vyzkoušeni.“ „Dva další altisté sem byli p?ivedeni z D??ína.“ „Zaslán dopis kantoru Lejpentimu, který nabídl dva hudebníky.“ „Byl p?ijat mladý altista z D??ína Tadeáš (Thadeus) Thollkopf.“ Po?átkem roku 1729 m?l soubor dráž?anských Kapellknaben deset zp?vák?, dva houslisty a jednoho varhaníka. V roce 1730 bylo hudebník? celkem ?trnáct a v roce 1732 již sedmnáct, v?etn? fagotist? a dvou hrá?? na lesní roh. Mezi prosincem 1728 a lednem 1729 Diarium Missionis zmi?uje basistu jménem „Krancke“ jako hosta, jenž se stravuje v jezuitské rezidenci. Další dosp?lý zp?vák (tenor) a bývalý hrá? na lesní roh Johann Joseph Goetzel obdrželi podobná pozvání – jasný doklad, že tito hudebníci pomáhali jezuit?m, a to tém?? jist? p?i zp?vu s Kapellknaben v královské kapli.
     Pozd?ji, pravd?podobn? v první polovin? t?icátých let, Zelenka zanesl mnohé ze svých žalmových skladeb ješt? do jiného katalogu. Nadepsán jednoduše Psalmi varii, obsahuje tento pozd?jší korpus jak jím shromážd?ná díla jiných skladatel?, tak r?zné položky z Psalmi varii: J. D. Z: Separatim Scripti (je ale d?ležité, že se zde nenachází nic z Psalmi Vespertini totius anni) . Do Psalmi varii jsou zahrnuty pouze žalmy a chvalozp?vy p?edepsané pro ned?lní nešpory: Dixit Dominus (dev?t zhudebn?ní), Confitebor tibi Domine (dev?t), Beatus vir (t?ináct), Laudate pueri (šestnáct), Laudate Dominum (šest) a chvalozp?v Magnificat (deset). Z toho se dá vyvodit, že Zelenka p?evzal zodpov?dnost za ?ízení hudby p?i pravidelných ned?lních nešporách v dráž?anské královské katolické kapli. Jeho záznamy v Psalmi varii také odhalují, že v té dob? standardizoval v?tšinu instrumentálních doprovod? pro žalmy p?idáním dvou hoboj? a violového partu a nahrazením p?vodního smy?cového a varhanního bassa continua pouze varhanami. P?idání dvou trubek a tympán? k jednomu z žalm?, vstupnímu Dixit Dominus ?eského skladatele Franze Poppeho, a dv?ma Magnificat, jednomu od Poppeho, druhému od Johanna Georga Reinhardta, ukazují, že tato díla mohla sloužit i o nejvýznamn?jších církevních svátcích, kdy bylo obvyklé nechat zaznít sbor trubek a tympán? v po?áte?ních a záv?re?ných ?ástech nešpor.
     Opisy ?ty? d?l ze Zelenkových Psalmi varii byly kdysi v držení hudebník? metropolitního chrámu sv. Víta v Praze. Johann Anton Görbig (1684-1737), ?eský varhaník, gambista, violoncellista, právník a katedrální capellae magister od roku 1734 až do své smrti, vlastnil opis Zelenkovy pozdní kompozice Laetatus sum (ZWV 90). Houslista a skladatel Josef Antonín Sehling (1710-1756), který se sice neúsp?šn? ucházel v roce 1737 o Görbig?v post, ale z?stal spojen s katedrálou jako instrumentalista, si za svého života po?ídil tém?? 600 opus? církevní hudby, v?etn? devíti Zelenkových prací – soubor, který pozd?ji p?ešel do držení pražské katedrály.
     S výjimkou jednoho pozd?jšího zhudebn?ní Ecce nunc benedicite, žalmu p?edepsaného pro kompletá?, nesou dochované položky Zelenkova posledního cyklu tuto základní (nebo podobnou) dedika?ní formuli: „A M D G V M OO SS H AA P J R“ (nebo „P i R“), sekvenci písmen k poct? Boha (A M D G – „Ad Majorem Dei Gloriam“), Panny Marie (V M – „Virgini Mariae“), svatých (OO SS H – „Omnibus Sanctis honor“) a Zelenkova patrona (resp. patron?), tj. kurfi?ta a jeho ženy (AA P J R – „Augustissimis Principibus in reverentia“). Je zajímavé, že jediný pramen brilantní skladby Laetatus sum, dnes chyb?jící v Dráž?anech, ale dochované jako soubor part? ze sbírky pražské metropolitní katedrály, má následující dedikaci: „A M D G B S V M H“. Proto jsme p?esv?d?eni, že zde chyb?jící koncová písmena, která jsou rovn?ž vynechána v dalších pramenech Zelenkovy hudby dochovaných v Praze a v dílech složených pro Dráž?any p?ed polovinou roku 1725, se vztahují k Zelenkovu patronu a objednateli jeho d?l.

***

Lauda Jerusalem, a moll (ZWV 102), asi z roku 1728 – tato krátká, prokomponovaná skladba byla ur?it? zamýšlena pro zp?váky a instrumentalisty souboru Kapellknaben. Je složena pro ?ty?hlasý sbor (soprány jsou podpo?eny dv?ma hoboji) s instrumentálním doprovodem t?í part? pro housle v unisonu, violu a basso continuo – všemi hrajícími pr?b?žn? semi-ostinato. Opis Lauda Jerusalem je dnes jako soubor osmi part? uložen v Praze, p?vodn? byl sou?ástí Sehlingovy sbírky. V roce 1765 se tato skladba hrála v kapli sv. Václava svatovítské katedrály. P?ípisek „bonus“ v partu nám p?ipomíná, že ješt? dvacet let po Zelenkov? smrti byla v Praze stále slyšet jeho hudba a toto krátké zhudebn?ní žalmu ?. 147 bylo považováno za „dobré“.
Laudate pueri, D dur (ZWV 81) – Zelenka pravd?podobn? napsal toto brilantní sólové dílo pro Velikono?ní ned?li 17. dubna 1729. Partitura nese ?áste?n? porušené datum „13. dubna [...]“. P?vodn? byla skladba napsána pro tenor s obbligato (sólovou) trubkou. Technická náro?nost vokální ?ásti nazna?uje, že Zelenka p?i jejím komponování myslel na Matthea Lucchiniho, dvorního sólového tenoristu, který nakonec opustil Dráž?any v roce 1731 po p?íjezdu mladých kastrát?. Pozd?ji Zelenka toto dílo revidoval, když p?vodní tenorový part p?id?lil sopránu. Zp?vákem, kterého m?l Zelenka pravd?podobn? na mysli, byl sopranista Venturio Rochetti, známý jako „Venturini“. P?vodním obbligato (sólovým) trumpetistou mohl být ?len dráž?anského souboru dvanácti dvorních truba?? a tympanist? a snad Ober-Hof-Trompeter Christian Becke. Zelenkovo Laudate pueri, jehož záv?re?né Allegro je zkomponováno jako polonéza, je odrazem silné barokní tradice motetových skladeb pro sólový hlas ve t?ech ?ástech (rychle – pomalu – rychle) s da capo áriemi pro vn?jší ?ásti. Zajímavým východiskem pro srovnání je podobnost obsazení a hudební faktury Laudate pueri z roku 1729 s Bachovou kantátou Jauchzet Gott in allen Landen (BWV 51), dílem, které m?lo být provedeno v Lipsku 15. ned?li po Nejsv?t?jší trojici v roce 1730.

De profundis, a moll (ZWV 95) – Zelenka datoval toto zhudebn?ní „29. prosince 1728“ („29. Decem. 1728“). Žalm ?. 129 je p?edepsán pouze pro nešpory váno?ního Oktávu: od 25. prosince do 1. ledna. ?lenové souboru Kapellknaben (kte?í m?li volno od 24. do 28. prosince) by tedy poprvé zpívali a hráli tuto Zelenkovu skladbu den poté, co dokon?il „Credo“ své Missa Circumcisionis D. N. J. C. (s datem „1728 28. Decem.“). S délkou 49 takt? je De profundis nejkratší ze všech Zelenkových nešporních skladeb. Jako vzor mu možná posloužilo dílo z jeho vlastní sbírky, De profundis Johanna Caspara Fischera, které má také 49 takt?. I p?es tuto nevelkou délku Zelenka použil kompozi?ní princip známý jako „rámcová forma“, kdy úvodní tóny op?t zazn?jí p?i doxologickém textu „Sicut erat in principio“ („Jakož byla [sláva] na po?átku“). Autograf této skladby ukazuje, pod jakým tlakem musel Zelenka ?asto pracovat. P?vodn? horní smy?ce a hoboje jednoduše zdvojily SATB sbor a basová linie postrádala ?ísla generálního basu. („VV et Oboe colla Voci al Solito“ jsou zapsány v horní ?ásti první stránky a notovány jen ?áste?n?.) Pozd?ji se Zelenka k tomuto zhudebn?ní vrátil, aby p?idal jednoduché nezávislé houslové party, jak je patrné z hudebních incipit? zapsaných do dráž?anských katalog? v roce 1765 a kolem roku 1784.

Dixit Dominus, C dur (ZWV 67) – toto živé, prokomponované dílo netrvající déle než t?i minuty je dalším ze zmín?ných krátkých skladeb napsaných pro Kapellknaben. V sazb? pro SATB sólisty, SATB sbor za doprovodu prvních a druhých houslí, violy a bassa continua s dvojicí hoboj? ad libitum v sob? obsahuje mnohé prvky, které Zelenka použil k vykreslení textu v jiných zhudebn?ních žalmu ?. 109: „rámcová forma“, sestupná oktáva ve vztahu k sousloví „scabellum pedum“ („podnoží“) a náznak „vzrušeného“ stylu (stile concitato) na verš „confregit in die irae suae reges“ („rozdrtí v den hn?vu svého nep?átelské krále“). Typické rysy p?vodní autografní partitury napovídají, že Zelenka napsal své toto dílo ke konci roku 1728. Soubor jedenácti part? uložených v Praze (v?etn? dvou pro trubky v C) pochází ze Sehlingovy sbírky.
Confitebor tibi Domine, c moll (ZWV 71) – Zelenka datoval toto zhudebn?ní pro sólový basový hlas „1729“. Charakteristickým znakem této skladby je zádum?ivý refrén na slova „Confitebor tibi, tibi, tibi, Domine“ – vždy v c moll. Je zajímavé, že Zelenka nezhudebnil text druhého verše žalmu, což snad nazna?uje, že toto dílo bylo ur?eno pro liturgii ned?lních nešpor, kdy je p?edepsanou antifonou druhý verš žalmu: „Magna opera Domini...“. Když bylo toto dílo p?evzato do pozd?jší sbírky Psalmi varii, k p?vodnímu doprovodu prvních a druhých houslí byly p?idány dva hoboje a viola a p?vodní sekce bassa continua byla nahrazena varhanami. D?ležitým rysem dedika?ní formule je, že kon?í písmeny „PP in R“, což pravd?podobn? nazna?uje, že na zadání této práce se podílel jak budoucí saský kurfi?t Fridrich August, tak jeho manželka Marie Josefa.

Confitebor tibi Domine, e moll (ZWV 73) – toto krátké, rázné zhudebn?ní žalmu ?. 110, bu? z konce roku 1728, nebo za?átku 1729, se jeví jako doprovodné dílo k Dixit Dominus (ZWV 71). Ob? jsou d?kladn? prokomponována a ob? byla nepochybn? napsána pro Kapellknaben. Skladba je ve svých 99 taktech komponována pro tenor a bas sólo s ?ty?hlasým sborem a dv?ma hoboji zdvojujícími ?áste?n? unisono houslí a ?áste?n? sborový soprán, p?i?emž obvyklý doprovod smy?c? a bassa continua je po celou skladbu vystav?n na kvazi-ostinátní figu?e. Do 9. a 10. verše „Sanctum et terribile nomen eius: initium sapientiae timor Domini“ („Svaté a báze? budící je jeho jméno: po?átek moudrosti je bát se Hospodina“) Zelenka vt?lil krátkou dramatickou szene, hudební prvek, který m?žeme slyšet již v jeho d?ív?jším zhudebn?ní žalmu ?. 110. V Praze se dochovalo dev?t part? opsaných Sehlingem.

Laetatus sum, A dur (ZWV 90) – tato brilantní kompozice je posledním známým Zelenkovým zhudebn?ním žalmu. Bohužel se v Dráž?anech nedochovala v autografu. Místo n?j máme v Praze k dispozici soubor osmi part?, kdysi sou?ást Görbigovy sbírky. Tato nejsložit?jší, nejdelší a stylov? nejvíce „galantní“ ze všech Zelenkových žalmových skladeb je rozložena do šesti ?ástí jako série skvostných árií a duet? pro sólový soprán a alt s bohatým orchestrálním doprovodem. Zcela jist? byla ur?ena pro kastráty, sopranistu Venturiniho a jednoho z altist? vyškolených v Itálii, což nás p?ivádí k datu jejího vzniku po roce 1730. Pozoruhodným rysem díla je zp?sob, jakým ?tvrtá ?ást zhudeb?uje text 7.-9. žalmového verše: „Fiat pax in virtute tua et abundantia in turribus tuis...“ („Kéž je pokoj v síle tvé a hojnost ve v?žích tvých...“). Zelenka zde využívá styl a formu polské mazurky, zjevn? aby svým poslucha??m p?ipomn?l sousední polské království, jehož vládcem se pozd?ji stal saský kurfi?t August II. Silný jako polský král. V této krásné árii pro sólový alt jsou využity jako obbligato (sólové) nástroje dv? flétny. Když ji Zelenka komponoval, m?l z?ejm? na mysli Pierre-Gabriela Buffardina a Johanna Joachima Quantze, flétnisty p?sobící tehdy v dráž?anské Hofkapelle. Vytvo?il tak brilantní ukázku toho nejlepšího pro dva kastráty doprovázené oblíbenými instrumentalisty z Hofkapelle jako hudbu provozovanou v nejsváte?n?jší dny v dráž?anské královské katolické kapli.
Ecce, nunc benedicite, a moll (ZWV 99) – žalm ?. 133 je ?tvrtým žalmem p?edepsaným pro kompletá?. Toto pozdní dílo z doby kolem roku 1739, zkomponované pro ?ty?hlasý sbor s jednoduchým doprovodem smy?c? a bassa continua, je jedinou známou Zelenkovou hudbou pro záv?re?nou bohoslužbu liturgického dne. Zatímco v jiných Zelenkových žalmových skladbách nalezneme tu a tam drobné zásahy do latinských kanonických text?, ve t?etím verši tohoto zhudebn?ní se objevuje zajímav?jší odchylka. Zelenka nahradil slovo „manus“ („ruce“) výrazem „voces“ („hlasy“), ?ímž zm?nil text 3. verše „In noctibus extollite manus vestras in sancta et benedicite Dominum“ (Za nocí pozvedn?te ruce své k svatým míst?m a dobro?e?te Hospodina“) na „In noctibus extollite voces vestras in sancta et benedicite Dominum“ („Za nocí pozvedn?te hlasy své k svatým míst?m a dobro?e?te Hospodina“).

Janice B Stockigt, The University of Melbourne
(Z anglického originálu p?eložil Ji?í K. Kroupa)


Zelenka: Psalmi vespertini I, II, III

         

© Studio Svengali, září 2021
coded by rhaken.net