VĂ­tejte na eshopu ARTA Music cz en

JAKUB JAN RYBA: MISSA SOLEMNIS IN C

DNI 152

DNI168   [8595056601681]   vydáno 1/2020

Markéta Böhmová soprán (2, 3, 5)
Tereza Mali?kayová soprán (7)
Jarmila Balážová mezzo-soprán (2, 3)
Lucie Hilscherová mezzo-soprán (8, 10)
Matúš Šimko tenor (2, 3)
Jaroslav Pato?ka bas (2, 3, 9, 11)

L’Armonia Terrena & L'Armonia Vocale, ?ídí Zden?k Klauda

Ryba Missa Solemnis 56:17
1.
Missa solemnis in C - Kyrie 4:05
2.
Missa solemnis in C - Gloria 8:10
3.
Missa solemnis in C - Credo 7:40
4.
Missa solemnis in C - Sanctus 1:10
5.
Missa solemnis in C - Benedictus 3:30
6.
Missa solemnis in C - Agnus Dei 4:25
7.
Octo ariae et duetto - O Deus ego amo te 4:44
8.
Octo ariae et duetto - Jesu decus angelicum 4:03
9.
Octo ariae et duetto - Eloquia Domini 4:31
10.
Octo ariae et duetto - O Jesu mi dulcissime 3:42
11.
Octo ariae et duetto - Et factus est 6:35
12.
Salve Regina 3:11

Jakub Jan Ryba (26. 10. 1765–8. 4. 1815), je renesan?ní osobností, jejíž odkaz ?eká na své znovuzrození již více než dv? staletí. Rybova hudební tvorba je pokládána za vrchol tzv. kantorské hudby v ?eských zemích, ale v mnohém jí svojí kvalitou p?evyšuje a výrazn? se jí vymyká. Po Rybov? podn?tném období studií v Praze byl celý Ryb?v život nedobrovoln? spojen s venkovským prost?edím, kde natrvalo zakotvil jako u?itel a regenschori v Rožmitále. Hudebn? podn?tné prost?edí, v n?mž odmali?ka vyr?stal, dalo vyklí?it jeho velkému talentu, který mu byl v nep?íznivých životních podmínkách oporou. Ryba z n?j sice ?erpal svojí neutuchající pílí a houževnatost, ale stigma trpkosti plynoucí z nespln?ných p?ání a sn? se však v krizových obdobích p?esto p?ipomínalo a prohlubovalo Rybovy duševní útrapy. Krom? hudby se Ryba v?noval i literární ?innosti. Byl ctitelem rodné ?e?i a p?isp?l neobvyklou m?rou i rodícímu se národnímu obrození. Nejpopulárn?jším Rybovým dílem se ve své dob? staly Poh?ební písn?, k nimž zveršoval ?eské texty, zhudebnil a podložil je dechovou harmonií. Jako u?itel napl?oval ve své hudební tvorb? myšlenku, aby lid v co nejv?tší mí?e rozum?l zpívanému slovu a m?l tak z n?j co nejv?tší užitek. O pr?nik mate?ské ?e?i do latinské liturgie se zasloužil p?edevším prost?ednictvím skladeb, v nichž bylo tehdy užití ?eského textu naprosté unikum (Te Deum, Regina coeli, Stabat mater). Dosud pln? nedocen?ným vrcholem t?chto snah jsou Nešporní zp?vy, uvedené v koncertní sv?tové premié?e v ?ervnu 2019 v rámci Festivalu Jakuba Jana Ryby, pro n?ž z latiny p?eložil p?t ned?lních žalm? a chvalozp?v Magnificat, následn? je zveršoval a zhudebnil. V oblasti liturgické hudby s latinským textem, která v jeho tvorb? dominuje, považujeme za ojedin?lý úctyhodný projekt s názvem Cursus sacro-harmonicus. S jeho tvorbou Ryba zapo?al v roce 1808 a intenzivn? se jí v?noval až do konce svého života. Koncept souboru skladeb je mimo?ádný tím, že m?l obsahovat mše, gradualia a offertoria pro každou ned?li liturgického roku a význa?né svátky. P?estože Ryba stihl vytvo?it pouhou jednu t?etinu, kterou p?edstavují skladby od 1. adventní ned?le po Zelený ?tvrtek, srovnatelnou obdobu bychom v jeho dob? i pozd?ji hledali marn?. Ryba vytvo?il ?esky psanou hudební nauku, první v ?echách od doby Jana Blahoslava (tiskem vyšla v roce 1817), a stal se též autorem prvních um?lých písní s ?eským textem, které byly vydány tiskem. Záv?r Rybova života poznamenala neut?šená situace po státním bankrotu v roce 1811, odklon od p?vodních školských reforem a všeobecná deziluze. Pod tíhou nemoci, vy?erpání a bezvýchodné životní situace ukon?il sv?j život vlastní rukou. T?žko bychom dnes hledali n?koho, komu by se po vyslovení jména Jakuba Jana Ryby nevybavila jeho nejznám?jší kompozice, kterou zná doslova celý sv?t pod názvem ?eská mše váno?ní „Hej, mist?e“. Avšak žádný hudební skladatel by nem?l žít v pov?domí národa jen prost?ednictvím jediné skladby, obzvlášt? je-li jeho hudební tvorba tak bohatá, rozmanitá a hodnotná, jako je tomu v Rybov? p?ípad?. Z cca 1500 hudebních d?l, která za sv?j t?žký i pom?rn? krátký život vytvo?il, se do dnešních dn? dochovala pouhá t?etina z nich, ale i z nich chápeme, že Ryba dokázal vytvá?enou kompozici mistrovsky p?izp?sobit podmínkám a provozovacímu aparátu, který m?l k dispozici. V?tšina jeho skladeb ale odkazuje k p?vecké vysp?losti tehdejších zp?vák?, a? už p?sobili na k?rech ve velkých m?stech nebo na venkov?, jakým byl i Rožmitál. Rybovy latinské mše a árie, jejichž pr??ez byl vybrán pro toto CD, jsou toho nejlepším d?kazem. Ryba duchovní tvorbu vnímal jako nejú?inn?jší prost?edek, který povznáší duši k Bohu – tv?rci, který je „nej?istší radostí.“ M?la se p?edevším pravdiv? dotknout lidských srdcí, ?lov?ka m?la p?itáhnout k vznešeným, mírným, dobrotivým a laskavým pocit?m a odpoutávat od pozemských v?cí… Opravdová radost prýštící z Rybových duchovních kompozic je odleskem tohoto jeho hlubokého p?esv?d?ení a nejlepším d?kazem vlastního tvrzení „Co jde od srdce, jde k srdci“. Ryba v naprosté v?tšin? svých mešních kompozic zhudebnil kodifikovaný text latinského ordinária s jeho p?ti (šesti) neprom?nlivými ?ástmi Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus, Benedictus a Agnus Dei, jemuž díky tehdejší jednotné latinské liturgii rozum?li všichni. Takové mše byly vlastn? univerzálními chrámovými skladbami, do nichž se dle pot?eby a konkrétního svátku v?azovaly prom?nlivé složky s odpovídajícími texty.

O okolnostech vzniku slavnostní mše, jejíž notový materiál uložený v ?eském muzeu hudby v Praze (sign. III D 43) je opat?en titulem Missa solemnis in C pro Festo Resurrectionis (N 347), Ryba nezanechal ani v jednom ze svých životopis? žádné zprávy. V tematickém soupise svých d?l, který p?ipojil ke sbírce mší z roku 1796, je prost?ednictvím dvoutaktového incipitu uvedena mezi slavnostními mšemi jako ?tvrtá z nich s datací 1788. Pokud vznikla v Rožmitále, což je nanejvýš pravd?podobné, pak mohla být jednou z prvních skladeb, ne-li v?bec první, kterou mladý kantor ve svém novém p?sobišti zkomponoval. Cht?l-li se zde uvést jako skladatel na pat?i?né úrovni, pak ji mohl vytvo?it v prvním m?síci svého, tehdy ješt? ne, definitivního pobytu v Rožmitále, a jak její název vypovídá, ur?it ji k provedení o slavnosti Zmrtvýchvstání Pán?, která však tehdy p?ipadla na velmi brzké datum, 23. b?ezen. Mohla však vzniknout i b?hem následujících m?síc? a zaznít mimo velikono?ní období nebo až o Velikonocích v následujícím roce. Hudebn? se Mše vyzna?uje vysp?lým kompozi?ním jazykem víde?ského klasicismu a vyrovnaností všech použitých složek. Obsazení orchestru je pom?rn? bohaté: Flauto traverso concertante, aneb pro Rybu tak typický, sólisticky koncipovaný part flétny, dále pak dvojice hoboj?, lesních roh?, trubek, tympány, smy?cové nástroje a varhany jako basso continuo. V?tšina ?ástí je komponovaná pro smíšený ?ty?hlasý sbor s drobnými vokálními sóly zcela jist? zamýšlenými pro zp?váky ze sboru. Jedinou výjimkou je Benedictus, které je koncipované jako sopránová árie s doprovodem bassa continua a dvou sólových viol. Jak jsme u Ryby zvyklí i z jiných jeho kompozic, ?asto pracuje s jednotlivými nástrojovými skupinami odd?len? tak, aby výsledná partitura obsahovala co nejvíce zvukových barev a jejich odstín?. Celkovou koncepcí Mše odpovídá v plné mí?e primárnímu služebnému ú?elu a rozm?ry jednotlivých ?ástí jsou rozvrženy tak, aby nenarušovaly pr?b?h liturgie. Pokud však hovo?íme o služebném zám?ru, nemáme na mysli jakoukoliv formu rutiny ?i všední invence. Ryb?v eminentní zájem o duchovní hudbu byl dán jeho velmi živým pojetím víry a hudba pro n?j byla prost?edek, jak dát p?i bohoslužb? vyniknout obsahu a emocionálnímu náboji liturgického textu a vlít lidem do srdcí lásku a odhodlání. Ani tato Mše není v tomto ohledu výjimkou.

Kyrie otevírá mešní ordinárium ve ztišené a pokorné atmosfé?e vstupem smy?cových nástroj?. Hudba náladou p?ipomene Schubertovu Mši ?. 2G dur zejména ve své samoz?ejmosti a prosté p?irozenosti. Homofonní vstupy sboru jsou st?ídány antitezí v podob? unisono te?kovaného rytmu smy?cových nástroj? n?kdy podporovaných lesními rohy a ve vrchní oktáv? dobarvené Rybovou tolik oblíbenou flétnou. Christe eleison zahajuje drobné fugato, které je tektonicky využito k postupné gradaci, aby se v plném tutti celého ansámblu mohlo vrátit Kyrie eleison, které je posléze také zpracováno jako expozice fugy. Antitetický motiv z úvodního oddílu není zapomenut, ale Ryba s ním i nadále pracuje v basových nástrojích (violy, violoncella, kontrabas) a rozvíjí jej do figurace, která se tak stává doprovodem hudby, které v expozici výrazov? oponoval. Formální t?ídílnost této ?ásti uzav?e skladatel volnou reminiscencí úvodu. Malou kódu pak utvá?í ze sestupných motivk? v houslích a hobojích a hudba se tak rozplývá do ticha, ze kterého v po?átku vzešla. ?ást Gloria za?íná v plném zvuku orchestru i sboru a je vpravd? oslavou. Stoupající stupnicové motivy ve smy?cových nástrojích jako by se vzpínaly k Bohu. Synkopický doprovod prvních houslí jen ješt? více jit?í celkový náboj této v?ty. Posléze p?ichází motiv st?ídajících se tón? v sekundovém pom?ru, který posléze použil nap?íklad i ve svém slavném latinském Stabat mater, kde pomocí n?j graduje dramatické okolnosti p?edcházející Ježíšovu uk?ižování. Zde je tento motiv zasazen do durového kontextu a lze jej vnímat jako oslavné pohnutí. Posléze se z n?j narodí doprovodná složka (unisonu celé smy?cové skupiny), kde velmi netypicky v pouhých dvou pásmech (1. sbor unisono – quasi chorál, 2. figurace smy?c?) Ryba zhudeb?uje text „et in terra pax hominibus“. Toto ?ešení je sice neot?elé, ale dramaticky velmi p?sobivé, navíc také zohled?uje dobrou srozumitelnost nov? exponovaného textu. Laudamus Te je hudebn? reprízou Gloria. Text Domine Deus sv??il Ryba sólovému altu, doprovodil jej pouze jemným p?edivem smy?cových nástroj? a podpo?il ve vrchní oktáv? flétnou. Qui tollis je sv??ena sólovému vokálnímu kvartetu za doprovodu smy?cových nástroj?. Ob? tyto skupiny jsou pojaty do zna?né míry nezávisle. Orchestrálnímu partu dominuje ostinátní figura prvních houslí. Vokální linky jsou naopak vedeny horizontáln? v dlouhých frázích, které elegantn? p?eklenují zmín?né ostináto. Quoniam Tu solus op?t p?ináší návrat úvodního Gloria. Celý oddíl Gloria je pak ukon?en ?ty?hlasou fugou na text Amen, kde nechybí ani t?sna. V úplném záv?ru Ryba komponuje kódu z hlavního tematického materiálu Gloria. Celkov? má tedy tato ?ást charakter ronda: A-B-A-C-D-A-E-KA. Jádro mešního ordinária Credo op?t vychází z quasi chorálního zp?sobu zhudebn?ní, kdy autor všechny hlasové skupiny spojuje do jediného mohutného proudu unisona lidu, který se vyznává: „Credo in unum Deum, Patrem omnipotentem“ a doprovázen je stejn? semknutou skupinou smy?cových nástroj?. Tento syrový zp?sob uchopení v n??em p?ipomene jiného hudebního velikána Ludwiga van Beethovena, se kterým m?l Ryba spole?nou celou ?adu charakterových vlastností i zp?sob hudebního uvažování. Tuto naléhavost posléze skladatel odleh?í sóly altu (Deum de Deo), tenoru (Genitum non factum) a basu (Qui propter). ?ást Et incarnatus je pojata zvukomalebn?, p?i?emž hudební aparát je redukován pouze na smy?ce a sólový p?vecký kvartet. Tektonicky zde Ryba klene velký oblouk od úvodního „Et incarnatus“ k vrcholu „Crucifixus etiam pro nobis“ a zp?t k „passus et sepultus est“. Et resurexit v souladu s významem textu p?ináší radostnou hudbu s jasnými barvami, kterým dominují trubky, lesní rohy a tympány. Credo pak uzavírá v?tou Et vitam, která je zhudebn?na jako expozice ?ty?hlasé fugy s homofonním záv?rem. Sanctus je v pom?ru k ostatním ?ástem mše velmi stru?né. V po?átku op?t Ryba využívá imita?ní kontrapunkt a v meditativní atmosfé?e doprovázené smy?covými nástroji nechává postupn? rozeznít všechny ?ty?i sólové hlasy, aby se k nim posléze p?ipojil celý sbor a orchestr v slavnostním zvuku Pleni sunt coeli et terra. Benedictus je koncipováno jako sólová árie sv??ená sopránu a doprovod je z celkového orchestrálního zvuku redukován na basso continuo a dv? sólové violy. Jedná se tedy o takovou oázu komorní hudby v rámci celé kompozice. Mešní ordinárium se uzavírá ?ástí Agnus Dei. Úvod je op?t sv??en sólist?m, ke kterým se posléze p?idá sbor. Styl a charakter této v?ty je ?ist? mozartovský. Pozoruhodné jsou t?i takty zdánliv? oby?ejných stupnicových postup? (housle, flétna) s basovou prodlevou (viola), které zde zazní celkem ?ty?ikrát a vytvá?í jakési zastavení v ?ase ur?ené pro usebrání. Celá Mše pak kon?í pokorným smí?ením v pianissimu sboru a celého orchestru.

Árie a duety jsou nejmenšími útvary církevní hudby, ale v Rybov? tvorb? pat?í vedle t?ch naopak nejv?tších, tedy mší, k nej?etn?jším, dochovalo se jich více než osm desítek. Melodicky uhlazené i virtuózn? pojaté kompozice pro jeden ?i dva hlasy komponoval Ryba, podobn? jako mše, celý život. Zhudebnil v nich p?evážn? mimoliturgické, výhradn? latinské texty. Velké koloraturní árie psal pro soprán, výjime?n? pro bas, altové a tenorové bývají naopak st?ízliv?jší, ale zato melodicky vroucí (J. N?me?ek). Výb?r pro toto CD pochází z jednoho souboru s názvem Octo ariae et duetto (N 32-40), který vyšel tiskem ješt? za autorova života a jeho vydání u knihkupce Josefa Polta v Praze Ryba zmínil ve svém Denníku rodinném takto: Roku 1808. vydal jsem u téhož knihkupce 8 chrámových arií a jedno duetto pro chrámní k?ry. P?íležitost k vydání tiskem cht?l Ryba jist? co nejlépe zúro?it, vybral tedy, nebo spíše nov? zkomponoval po dvou áriích pro každý zp?vní hlas, z nichž v jedné je zpravidla v pop?edí složka melodická a v druhé technická, virtuózní. Soubor zakon?il duetem pro soprán a alt pouze s doprovodem dvou viol a varhan. Jejich oblibu dokládají ?etné opisy s r?znými variantami nástrojového obsazení i textu, rozší?ené po mnoha ?eských k?rech. Soubor otvírají dv? sopránové árie s texty vyjad?ujícími niterný vztah k Bohu. Žádný z nástroj? doprovodného orchestru ani v jedné z nich, podobn? jako u árií tenorových, nemá sólovou funkci, jako je tomu u árií altových a basových. Hudební jazyk celé této sbírky je pevn? ukotven v klasicismu a s ním je spojený smysl pro vyváženost proporcí, p?ehledná formální stavba a sv?ží invence. Árie O Deus ego amo te pro soprán je komponována pom?rn? virtuózním zp?sobem, jsou v ní hojn? obsaženy koloratury a skýtá p?íležitosti pro další zdobení dle možností sólistky. Je zajímavá také tím, že je v ní obsažena citace melodie z jeho nejznám?jší pastorely Rozmilý slaví?ku, a to konkrétn? z místa „zazpívej, zazpívej, mému Ježíšku“. V první z altových árií s názvem Jesu decus angelicum (N34) je využita koncertantním zp?sobem sólová viola. Ani tato árie není prosta koloraturních pasáží, avšak svým charakterem je více intimní. V následující árii O Jesu mi dulcissime (N 35) Ryba exponuje sólový klarinet. Tato árie je asi ze všech nejprostší, ale i v této nepochybn? zám?rné jednoduchosti je obsažena p?sobivost Rybovy melodiky a nápadité práce s použitým instrumentá?em. Bez zajímavosti není, že hned úvodní vstup klarinetu p?ipomene svým melodickým obrysem úvodní Taminovu árii Dies Bildnis ist bezaubernd schön z Mozartovy opery Kouzelná flétna. Z tohoto a mnoha dalších Rybových citát? Kouzelné flétny se tedy domníváme, že Ryba tuto operu musel znát. Není jisté, zda ji osobn? slyšel b?hem svého studijního pobytu v Praze nebo se mu dostala do ruky až pozd?ji v tišt?né podob?. Zcela z?etelný vrchol p?edstavují poslední dv? árie na texty starozákonních žalm? ur?ené sólovému basu, z nichž v první s názvem Eloquia Domini (N 38) uslyšíme jako koncertantní nástroj sólový fagot. Jedná se o náro?nou árii, která od sólisty vyžaduje rozsah plných dvou oktáv od velkého Es do es1. Obsahuje decimové skoky, kde autor p?edpokládá dokonalé legato a vysp?lou p?veckou techniku. Sólovému fagotu v pr?b?hu zdatn? sekunduje klarinet. Za zcela výjime?nou lze ozna?it poslední árii celého souboru, rozsáhlou basovou árii na vybrané verše z žalmu 9 a 10 s názvem Et factus est (N 39), v níž jsou jako koncertantní pojaty hned t?i nástroje (klarinet, lesní roh, viola). Árie je z?eteln? dvojdílná, první pomalou ?ást (Adagio) Ryba napl?uje citem prosycenou lyrikou a postupn? exponuje všechny sólisty. Druhá, rychlá ?ást (Allegro) je pak velmi virtuózní, zejména její vokální part, který obsahuje efektní koloratury, což u basového oboru nebývá tak b?žné jako t?eba u sopránu. Ryba tu také využívá recitativ accompagnato (doprovázený orchestrem) po operním vzoru, což z árie d?lá naprosté unikum celé této oblasti jeho tvorby.

V Rybov? dob? hudba v chrámu nikdy nezaznívala v dnešním slova smyslu „koncertn?“, ale byla organickou sou?ástí liturgie, která jí byla základem, inspirací a d?vodem její tvorby. Hudba zn?la výhradn? z k?ru, umoc?ovala duchovní prožitek, pozornost p?ítomných však byla soust?ed?na k hlavnímu oltá?i, u n?jž byla mše sloužena. Mistrná instrumentace, pozoruhodná práce s textem s d?razem na jeho význam a nesporná autorova zbožnost a úcta k liturgii d?lají i z t?chto drobných kompozic díla duchovn? hluboká, hudebn? hodnotná a poslucha?sky vd??ná. St?edov?ký text mariánské antifony Salve Regina zhudebnil Jakub Jan Ryba mnohokrát. Z celkového, blíže neur?eného po?tu se dochovalo t?ináct t?chto skladeb, u dvou z nich však není Rybovo autorství jisté. Další dv?, které uvádí v soupise svých skladeb, jsou nezv?stné, a to v?etn? té z roku 1774, první skladby, o níž se sám zmínil v hudebním životopise v souvislosti se svými hudebními za?átky, kterou složil již v devíti letech. Jedna z nejznám?jších mariánských modliteb ho tedy provázela po celý život. V n?kterých verzích využil jeden ?i dva sólové hlasy, v?tšinou jsou však skladby ?ty?hlasé s doprovodem orchestru s r?znorodým obsazením, od toho nejskromn?jšího po to nejbohatší, srovnatelné s nejv?tšími Rybovými církevními díly. Kompozice, která byla vybrána pro toto CD (N 294), je dochovaná v jednotlivých partech pro varhany a ?ty?i zp?vní hlasy a uložena v Moravském zemském muzeu v Brn? pod sign. A.32.548. Rukopis je jednozna?n? Ryb?v a krom? roku 1809 je zde výslovn? uvedeno, že skladbu zkomponoval ve svých 44 letech. Na pravé stran? titulního listu je napsáno Ex rebus Guilielmi Ryba paedag: Rosmital 1815, což odkazuje k Rybovu synovi Vilémovi, který se stal po otcov? smrti rožmitálským u?itelem a vlastnil notový materiál n?kterých jeho d?l, v?etn? part? ?eské mše váno?ní. Tato Salve Regina pat?í v celé Rybov? tvorb? k nejmén? obvyklým, nebo? se v jejím zhudebn?ní zcela proti svým zvyklostem vzdal orchestru a ponechal pouze varhany (basso continuo). Poskytl tak maximální prostor pozoruhodné polyfonii ?ty? hlas?, kterou hojn? a mistrovsky využíval i ve svých nejhodnotn?jších dílech. Po v?tšinu ?asu se jedná o volnou polyfonii s imita?ními prvky, p?i?emž kompozice je prosta jakýchkoliv mechanicky ?emeslných postup?. Naopak je dob?e patrné, že se jedná o dílo prodchnuté inspirací, kterou pro Rybu byla tato mariánská antifona. Jednotlivé textové pasáže jsou vhodn? rétoricky, harmonicky i barevn? podtrženy. Ad te clamamus (k tob? voláme) ?i Ad te suspiramus (k tob? vzdycháme) jsou zvýrazn?ny zmenšenými septakordy, které jsou obsaženy jak latentn? v jednotlivých melodických linkách, tak harmonicky jako vertikální výslednice polyfonního vedení hlas?. In hac lacrimarum vale (v tomto slzavém údolí) je vyjád?eno sledem sestupných sextakord?. Celá skladba je však vytvo?ena z jediného motivického jádra, které prochází v jejím pr?b?hu r?znými prom?nami. Tato jednotící monotemati?nost je pro celou kompozici ur?ující, a a?koliv se jedná o skladbu svým rozm?rem drobnou (80 takt?), její kompozi?ní úrove? pat?í k tomu nejlepšímu, co se z díla Jakuba Jana Ryby zachovalo.

                                                                                             Hubert Hoyer a Zden?k Klauda


Dirigent Zden?k Klauda (*1979) je komplexní um?leckou osobností. Vedle kariéry dirigenta se v?nuje vedení hudebního nastudování v Národním divadle v Praze a sou?asn? je dramaturgem Festivalu Jakuba Jana Ryby. Mezinárodní kariéru zapo?al v roce 2008, kdy byl p?izván k nastudování Dvo?ákovy Rusalky v rámci Salcburského festivalu. Od té doby je pravideln? zván do prestižních evropských operních dom? (Bavorská státní opera v Mnichov?, Semperova opera v Dráž?anech, Víde?ská státní opera ?i Pa?ížská národní opera). V roce 2012 se podílel na hudebním nastudování Janá?kových P?íhod lišky Bystroušky pro festival v Glyndebourne a v další sezon? pak Mozartovy Figarovy svatby tamtéž. V roce 2012 získal 3. cenu na dirigentské sout?ži v rumunské Constant?. Jako asistent spolupracoval s dirigenty Franzem WelserMöstem, Kyrillem Petrenkem, Vladimirem Jurowskim nebo Tomášem Netopilem. Je zakladatelem a šéfdirigentem vlastního orchestru Komorní filharmonie L‘Armonia Terrena, ve kterém spolupracuje s hrá?i absolutní ?eské špi?ky. Pro vydavatelství Nibiru Publishers nato?il se svým orchestrem t?i CD, první „DECADE“ se sopranistkou Simonou Šaturovou a s díly Mozarta a Myslive?ka, druhému CD s nahrávkou sv?tové premiéry díla Jakuba Jana Ryby Stabat mater bylo ud?leno prestižní ocen?ní DIAPASON DÉCOUVERTE a zá?í roku 2019 vyšla u stejného vydavatelství nová nahrávka „Requiem“ Antonína Rejchy. Hostuje u ?eských orchestr? (Jiho?eská komorní filharmonie, Filharmonie Hradec Králové, Moravská filharmonie Olomouc, Komorní filharmonie Pardubice), operních dom? (Národní divadlo Moravskoslezské v Ostrav?) a na významných ?eských festivalech (Svatováclavský hudební festival). Pravideln? doprovází s orchestry špi?kové ?eské i sv?tové p?vce jako jsou Simona Šaturová, Adam Plachetka ?i Veronika Dzhioeva. V lednu 2018 debutoval jako dirigent na scén? moskevské Nové opery. V témže roce uvedl s orchestrem Národního divadla v Praze ve sv?tové premié?e oratorium Augustýna Šenký?e Dies Numini et Principi. V lednu 2019 se podílel na hudebním nastudování Prodané nev?sty v dráž?anské Semperov? ope?e, debutoval u Štátnej filharmónie Košice a v únoru 2019 debutoval v Národním divadle v p?edstavení Mozartovy opery Kouzelná flétna. V sezón? 2019/2020 bude dirigovat v Národním divadle v Praze Mozartovu operu Figarova svatba. V listopadu 2019 vystoupil se svým orchestrem jako host ?eského spolku pro komorní hudbu v rámci jejich koncertní sezóny pro ?eskou filharmonii.

 

Komorní filharmonie L‘Armonia Terrena je stálým um?leckým t?lesem tvo?eným špi?kovými instrumentalisty na poli interpretace sólové, komorní a orchestrální hudby fungujícím v ?ele s výraznou um?leckou osobností koncertního mistra Jana Valty (mj. Heroldovo kvarteto). Orchestr byl založen v roce 2014 dirigentem a renesan?ní hudební osobností Zde?kem Klaudou u p?íležitosti realizace projektu sólového alba sopranistky Simony Šaturové „Decade“ s operní tvorbou dvou hudebních géni? klasicismu Josefa Myslive?ka a Wolfganga Amadea Mozarta vydaného téhož roku u spole?nosti Nibiru Publishers. Od roku 2016 je orchestr pravidelným hostem festival? a prestižních po?adatel?, kde publiku p?edstavují p?edevším díla ?eských mistr? 18. a 19. století. ?lenové p?edních ?eských komorních soubor? (nap?. ?eské filharmonické kvarteto, Baborák Ensemble, Heroldovo kvarteto, Sedlá?kovo kvarteto, Doležalovo kvarteto, Smy?cové kvarteto Hanse Krásy apod.), p?edních ?eských orchestr? (?eská filharmonie, Národní divadlo) a mladí vynikající sólisté spole?n? hrají pod zna?kou L‘Armonia Terrena na moderní nástroje, avšak se z?etelem na stylovou vyhran?nost interpretovaného repertoáru. Jejich nahrávka sv?tové premiéry Rybova latinského Stabat Mater i díky tomu získala mimo jiné prestižní ocen?ní DIAPASON découverte. Rybovo Stabat mater orchestr koncertn? provede v Praze dne 07. dubna 2020 v kostele sv. Šimona a Judy v komorním cyklu Symfonického orchestru hl. m?sta Prahy FOK. V zá?í 2019 orchestru vyšlo op?t u spole?nosti Nibiru Publishers nové CD s nahrávkou sv?tové premiéry díla Antonína Rejchy Requiem a u téže spole?nosti je o?ekáváno do konce roku 2019 i vydání CD s dílem Jakuba Jana Ryby Missa Solemnis in C per Festo Resurrectionis. Orchestr toto Rybovo dílo koncertn? zrealizuje dne 18. kv?tna 2020 v Bazilice na Svaté Ho?e u P?íbrami v rámci 3. ro?níku Festivalu Jakuba Jana Ryby.


Další nahrávky souboru L'Armonia Terrena se Zde?kem Klaudou:
   

© Studio Svengali, září 2021
coded by rhaken.net