VĂ­tejte na eshopu ARTA Music cz en

KEITH JARRETT – CREATION / ECM 2450                                                     player
                                                                                              sloupek Pavla Klusáka 

Creation signals a departure from the ‘traditions’ of Keith Jarrett’s many ECM recordings of solo improvised piano. Earlier concert recordings have reflected the flow of musical ideas and inspirations as developed in the course of an evening (as on The Köln Concert, Paris Concert, Vienna Concert, Rio etc.) or several evenings (Bremen-Lausanne, Sun Bear Concerts, Testament etc.) Creation – drawn from concert recordings made in Japan, Canada and Europe in 2014 – is different.

After reviewing all the music from his 2014 performances, Keith Jarrett honed in on the most revelatory episodes from six concerts in Toronto, Tokyo, Paris and Rome and sequenced them, effectively creating a new concert, a new suite of pieces with its own inner logic and momentum. The concept opens up fresh possibilities, extending the improviser’s art to include an intuitive reassembling of material. The resultant album is perhaps the most strongly lyrical of Jarrett’s recent solo releases, the choice of music emphasizing pieces in which there is a sense of song being born, voices striving to be heard. Creation also offers the most up-to-the minute account of Jarrett’s uncanny capacity to construct compelling music in real-time: his melodic-harmonic imagination as an improviser and his ability to consistently find and shape new forms remain, after all these years of solo concerts, remarkable.

The album begins with music from Toronto. Paul Wells of Canadian national news magazine Maclean’s, reviewed the concert at the Roy Thomson Hall, concluding that “Jarrett matters because he possesses the improviser’s secret to greater degree than almost anyone. He can spin melody and logic, structure and surprise, richly and indefinitely.”

Three of the improvised pieces sequenced here – Part IV, Part VII and Part VIII – are from a concert Jarrett gave at Rome’s Auditorium Parco della Musica on July 11, 2014. Jarrett returns to Italy on May 18, to play a solo concert at Teatro San Carlo in Naples. 

 

 

Pr?tokový Jarrett

Ten rekord po?ád platí: Keith Jarrett má na sv?domí nejprodávan?jší klavírní album všech dob. TituluThe Köln Concert se prodalo p?es t?i a p?l milionu nosi??. Jarrett te? svoje sedmdesátiny oslavil po svém: vydáním dvou alb najednou.
Na tom koncert? v Kolín? nad Rýnem (1975) jsem m?l vždycky rád, že ho po?ádala devatenáctiletá dívka: Vera Brandes (snad m?la mezi p?edky n?jaké Brandejsovy?) se nikoho neptala, co se sluší, a už od patnácti organizovala jazzové koncerty. Musela být pod?s: p?esv?d?ila kolínskou operu, aby jí pronajala budovu pro v?bec první jazzový koncert na jejich scén?. Neuhlídala servis, který místo velkého koncertního k?ídla dodal menší „baby grand“, ur?ené jen ke zkoušení, nedokonalé, rozlad?né. Jarrett nakonec neodmítl vystoupit hlavn? proto, že byl po cestování nevyspalý a cht?l to mít za sebou – a taky už bylo prodáno 1 400 lístk? po ?ty?ech západních markách... 
To je legenda! Korunuje ji pochopiteln? dost krásná nahrávka na dvojalbu, která se lidem líbí nejen pro sm?s jazzu, gospelu a ozv?n klasiky, ale i pro Jarrettovo tajemství, které máte na koncert? p?ed o?ima a stejn? nic neprokouknete. Za?al totiž (na výzvu producenta Manfreda Eichera) spontánn? improvizovat – hrát z voleje. Sólov?. První album Facing You vzniklo ve studiu, pak už chodil Jarrett provokovat svou imaginaci p?ed publikum. Rychle se stal senzací: inspirace protéká jeho prsty spojit?, v asociativních proudech, jež propojují d?dictví Bacha, Debussyho, Šostakovi?e, Gershwina, Monka, Hancocka i Milese Davise, v jehož kapele si Jarrett odbyl inicia?ní léta.
Jak p?ichází hudební nápad, kde se bere schopnost „být pr?tokovým oh?íva?em Stvo?itele“, což je nep?esný citát klavírist?v? V roce 1987 m?l Jarrett za sebou sto sólových koncert?, alba dokumentují, že mnohdy hrál po celý ve?er v kuse, bez pauz (Vienna Concert, La Scala, box japonských koncert? Sun Bear Concerts). Když na n?kolik let ude?il únavový syndrom, nemohl Jarrett z domu: nahrál své žen? jako dárek album melodií, k nimž m?la vztah (The Melody at Night, With You, 1999) a pak se opatrn? vracel na scénu. Nejd?ív hrál kousky t?eba jen na minutu a p?l, je to slyšet na koncertu z Osaky (Radiance, 2006). Aktuální Creation sám poskládal z ploch kolem sedmi minut, jak je vloni hrál na koncertech v Pa?íži, ?ím?, Tokiu a Torontu. Je to možná nejzp?vn?jší, nejlyri?t?jší hudba, jakou za léta vydal: vyvažují ji i temn?jší místa, ale vlastn? by se tu n?která (pochopiteln? zase improvizovaná) místa dala textovat a prom?nit v písn?. Se smyslem pro jin a jang vydali Jarrett s producentem Eicherem soub?žn? album s klavírními koncerty Bartóka a Barbera (ten druhý hnal v roce 1962 sv?j kus s orchestrem do freejazzov? st?emhlavého allegra molto, lah?dka a adrenalin!).
Na Jarrettovi je pozoruhodné, že z?stal absolutn? v?rný n?kolika formám, jež p?ijal za vlastní. D?ív ob?as nahrál klasiku, hraje pov?stná sóla a š?astn? se našel ve Standards Triu s Garym Peacockem a Jackem DeJohnettem. Jinak po dekády nezkouší nic dalšího: je to v ?emsi mnišské, trochu znepokojující. Nikdy nehostoval v nahrávce jiných hv?zd, ne?kuli popa?? ?i rocker?. V mládí vyhlásil averzi v??i elektrickým nástroj?m: dodrženo. Jde po?ád jedním sm?rem, hra se mu mírn? m?ní. Sedmdesátiny (8. kv?tna) jsou jen místem na cest?. Jak ?ekl cellista Pablo Casals, když se ho v devadesáti ptali, pro? denn? cvi?í: „Když já se po?ád zlepšuji.“ 

Pavel Klusák, psáno pro Orientaci LN (23.5.2015)

© Studio Svengali, září 2021
coded by rhaken.net