VĂ­tejte na eshopu ARTA Music cz en

JAROSLAV ŠIMÍ?EK QUARTET
QUINTET

 

F10224   [8595017422423]   vyšlo 6/2017   

Quintet - Jaroslav Šimí?ek Quartet 54:03
1.
New Suite, Part I 5:28
2.
New Suite, Part II 5:07
3.
New Suite, Part III 5:08
4.
A Glass Of Blueberries 4:19
5.
Agara 5:57
6.
Peace 4:33
7.
For Mat?j 6:26
8.
Snowfall 4:05
9.
White And Black 5:46
10.
Lavradeiro 5:46
11.
Imprints - epilog 1:21
 

David Fárek: tenor a soprán saxofony
Osian Roberts: tenor saxofon 
Vít Pospíšil: klavír
Dušan ?ernák: bicí nástroje
Jaroslav Šimí?ek: kontrabas



JAZZOVÝ P?ÍZRAK 
     Jako saxofonista jsem v ješt? komunistickém ?eskoslovensku dostal nejpodivn?jší job. V hrané dokumentární féerii o E. F. Burianovi „Blues pro EFB“ (režie Vladimír Sís, 1980), skryt pod tlustou vrstvou makeupu jsem m?l zt?lesnit bezejmenného ?ernošského saxofonistu, jenž údajn? žil v Praze dvacátých let. Nikdo p?esn? neví, kdo ten chlapík byl, zda v?bec existoval. Dodnes jde spíš o pitoreskní p?ízrak z minula, podivuhodn? exoticky ?nící z mírného st?edoevropského milieu tehdejší Prahy. Práv? tohle však jazz pro mnohé ?echy po desetiletí znamenal: snovou, ale i provokující fatu morganu, vidinu nonšalantntního, exoticky jiskrného, frajerského, swingujícího potápkovského kontinentu kdesi hodn? daleko. V dobách pozd?jšího útlaku, a? nacistického ?i komunistického, se pak jazz zm?nil i v echo svobody, jak to nezapomenuteln? popsal Josef Škvorecký ve svých Zbab?lcích ?i novele Bassaxofon.
     P?vodní ?eská lidová muzika a jazz se zdají být na hony vzdálené. Sta?í porovnat rozšafnou ?eskou sedláckou zemitost s nervní tenzí temných afrických rytm? ?i primordiálním ná?kem blues, postavit vedle sebe upjaté st?edoevropské malom?sto – a nadhled a drsnou sv?táckost jazzové metropole. Práv? z toho pro mnohé neposedné obyvatele usedlé Mitteleuropy pramenila neodolatelná p?itažlivost: Jazz odjakživa znamenal totáln? cizí, vzdálenou, dokonale jinou planetu. Na druhou stranu sta?í trochu zakutat, a odhalíme i p?ekvapivé podobnosti. Tak t?eba živý moravský folklór: st?ží v n?m najdeme swing jako takový – a p?ece ta muzika swinguje jako blázen! A?koli je atmosférou skoro kosmicky vzdálená blues, p?esto je bezpochyby plná emocí, i v ní lze bezpe?n? zaslechnout prvotní syrový lidský „k?ik“. ?eský románek s jazzem tudíž m?l vždycky dvojí charakter, na jednu stranu šlo o út?k n?kam do daleka, na druhou stranu jazz nabízel svobodné pole pro p?irozené instinkty, jež m?l ?lov?k dávno v sob? a sta?ilo se jim jen otev?ít.
     St?ih: Praha Léta Pán? 2017. Pod cukrkandlovými fasádami historického m?sta, zaplaveného cizinci a turisty, lze odhalit i docela kosmopolitní, inspirativní st?edoevropskou metropoli. Jist? v lec?em stále kafkovsky podivnou, únavnou a nesnesitelou, p?esto plnou ambicí a v?le tv?r?ím zp?sobem se nap?áhnout n?kam vp?ed. A také um?ní, jazz nevyjímaje. Zatímco v dvacatoletní Praze musel zbloudilý ?ernošský saxofonista p?sobit jako fantastický zjev z ?íše nadreálna, dnešní sebev?domí mladí jazzmani, ú?inkující v šviháckých podnicích jako Agharta ?i Jazz Dock, jsou venkoncem reální  a s jazzem a muzikou to myslí vážn?. Ješt? v šedesátých letech museli hudebníci jako Miroslav Vitouš nebo Ji?í Mráz odejít do exilu, aby teprve odtamtud prorazili do sv?ta jako prvot?ídní jazzoví basisté. Dnes je ?eská jazzová scéna plná talentovaných a znalých muzikant?, voln? se prolínajích s cizinci, kte?í zde na oplátku hledají novou jiskru.
     Práv? k tradici ?eské basistické školy, založené dv?ma shora zmín?nými jazzovými superhrdiny, pat?í i kontrabasista a skladatel Jaroslav Šimí?ek. Jeho kvartet (?i kvintet) je složený ze zru?ných muzikant? nové generace, zbavené vn?jších i vnit?ních zábran. Debut Šimí?kova kvartetu, nazvaný „The Way Home“, vyšel v roce 2009. Od té doby kapelník nashromáždil nový p?vodní materiál, jenž si ?asem ?ím dál naléhav?ji žádal digitální zaznamenání. Kapela v pr?b?hu let od debutu prošla personálními zm?nami, nejvýrazn?ji se to poslední dobou projevilo st?ídáním dvou frontman?, saxofonist? Davida Fárka a Osiana Robertse, hrá?e p?vodem z Walesu, jenž p?ed ?asem našel své št?stí  v ?echách (cherchez la femme!) a dnes je stálicí místní scény.
     Nápad použít dva saxofony spole?n? p?išel v hodin? dvanácté, doslova den p?ed nástupem do studia. Odtud i lehce po?ouchlý název nového CD Šimí?kova kvartetu: „Kvintet“. Nápad to byl skv?lý a docela logický. Jeho výsledkem je hudba plná razance a p?irozeného velkom?stského rozhledu  i nadhledu, zkrátka „cool“ jazzová muzika, v mnoha sm?rech abstraktní a propracovaná, zárove? však i robustní, plná bluesových názvuk?, jindy schopná navodit nálady k?eh?í a lyri?t?jší. Šimí?ek je zru?ný skladatel a aranžér, jenž má blízko i ke klasické hudb? a nebojí se náro?nosti. Hudba nového alba je založena na jemné rovnováze mezi komponovanými pasážemi a improvizovaným sólováním. Pár saxofonových „bitev“ (jako t?eba v New Suite Part III) je vybranou pochoutkou alba. Místy jazz Šimí?kova ansámblu p?ipomíná hardbop památné Blue Note éry (ve skladb? Agara), jindy, t?eba  
v kousku nazvaném Peace se hladce p?eline do melancholické polohy, m?stsky jazzov? sofistikované, p?itom jemn? vnit?n? zvrstvené názvuky až moravské n?hy a snivosti. Roberts?v lyrický saxofon je zde podporován p?emítavým perlením klavíru Víta Pospíšila. V dalších ?íslech (jako t?eba v A Glass of Blueberries) Šimí?kova kompozice prozm?nu prozradí nenásilný vliv fusion ve stylu Michaela Breckera, p?ípadn? Chicka Corey. Celému albu vévodí t?ídílná Nová svita. Tady se kompozice již docela odpoutává od konven?ní formy jazzové „písni?ky“, založené na úvodním tematu  a následujících chorusech, a vytvá?í zvln?nou krajinu plnou strukturálního a emocionálního kontrastu, sahajícího od poloh abstraktních a odtažitých až po vzrušen? naléhavé, od náznak? hravosti až po nálady docela meditativní a pohroužené. Album uzavírá krátký epilog, v n?mž místo plného bandu p?ekvapiv? (ale vlastn? pochopiteln?) zazní jen sólový klavír. Místo dramatického finále se nabízí jen st?ídmý, hloubavý okamžik s otev?eným koncem, jakoby zahled?ným již k tomu, co „p?ijde p?íšt?“. 
     Jako všichni dob?í muzikanti i ?lenové Šimí?kova kvartetu / kvintetu byli a jsou vytíženi  i dalšími projekty všelikého stylu a zam??ení. Fárek vystupoval s formacemi Nedaba a Hot Line,  Roberts pravideln? ú?inkuje s výraznými postavami ?eské jazzové scény (Najponk, Jan Ko?ínek, Ond?ej Štverá?ek a další). Pianista Vít Pospíšil je spojen s bandy jako Jazz Efterrätt nebo Luboš Andršt Group. Bubeník Dušan ?ernák pochází ze Slovenska a jeho curriculum vitae zahrnuje spolupráci  s experimentálními ?i world music soubory jako Cirilic, Oran Etkin ?i Triptych. Jarek Šimí?ek, p?vodem z Ostravy, je krom? vedení vlastního kvartetu i „veteránem“ mnoha dalších r?znorodých projekt?, a? už na postu kapelníka ?i sidemana. V posledních letech je spiritus agens v pozadí projektu ženského vokálního tria Prime Time Voice. Šimí?kovo poslední album „Kvintet“ lze sm?le považovat za jeho dosud nejsiln?jší a nejcelistv?jší tv?r?í po?in. A pokud p?ízrak neznámého ?ernošského saxofonisty, zabloudilého kdysi do Prahy dvacátých let, stále naslouchá, musí být docela p?ekvapen – a pot?šen. 

Jan Štolba, hudebník, spisovatel

    

www.jareksimicek.net

© Studio Svengali, září 2021
coded by rhaken.net