Leckdo by si mohl myslet, že vážná hudba je cosi uzavřeného, jakýsi kanonizovaný soubor časem prověřených skladeb, které se na koncertních pódiích stále opakují, jež kultivované publikum dobře zná a na nichž hodnotí zejména jemné interpretační nuance. Hudba však je jako život, který v nezměrných variacích zkouší životnost jednotlivých stvoření a ta, i když dosáhnou zdánlivé dokonalosti, vždy jsou následována dalšími, která tuto dokonalost v nějakém směru překonají nebo přehodnotí. Tak jako se nové živočišné druhy nerodí „z ničeho“, úplně nově, ale vždy vycházejí ze svých předků, i nové skladby, pokud mají být životné, nemohou minulost negovat, ale musí na ni nějakým způsobem navazovat. Způsoby to mohou být různé, důležitý je výsledek. Každý ze tří skladatelů, jejichž hudbou oslavíme radost ze společného muzicírování, která pojí již 60 let dohromady lidi rozličných profesí a osudů ve společenství zvaném Kühnův smíšený sbor, zvolil jiný způsob; každý čerpá z historie po svém. Pojďme se tedy společně radovat, oslavovat a děkovat za to, že můžeme spolu komunikovat živoucím jazykem hudby!
Sborový cyklus o šesti částech De Monstris Marinis (Mořská monstra) Jana Ryanta Dřízala (*1986) byl dokončen v létě roku 2015 a je věnován Kühnovu smíšenému sboru. Autor své dílo přibližuje takto: „Jedná se o vybrané drobné portréty ze středověkého bestiáře Tomáše z Cantimpré (1201–1272). Tomáš na těchto podivuhodných tvorech dokládá jednak rozmanitost Božího stvoření a jednak hledá paralely k lidskému chování. Celý cyklus se nese v duchu hravé nadsázky, humoru a grotesknosti, kdy může sbor využít všechny pěvecké možnosti a finesy. Formálně jsem těžil ze starých forem, v cyklu se tak nachází pseudofuga, organum, hoquetus ad. Vše je ale v novém podání, ovlivněném Veljo Tormisem, Meredith Monk i Björk. Přál bych si, aby i přes jisté technické obtíže byla tato skladba pro sbor radostí a zábavou a podařilo se mu vykouzlit pro posluchače atmosféru dávných moří a jejich obyvatel.“
Přístup Miloše Orsona Štědroně (*1973) k textům jeho oblíbeného básníka Ivana Blatného (1919–1990) ve skladbě Kouzla, kterou věnoval Kühnovu smíšenému sboru, je do určité míry divadelní. Autor k tomu dodává: „Na Ivanu Blatném mě napřed možná víc než jeho básně zajímal jeho osud – prožít čtyřicet let v sanatoriích či ,blázincích‘ v Anglii je přinejmenším zvláštní. Blatný byl mladou vycházející hvězdou poválečné československé poezie, jakýmsi korunním princem Nezvala a Halase. Poté, co se jako člen oficiální delegace spisovatelů v březnu 1948 nevrátil z návštěvy Londýna, jakoby pro svou vlast zemřel (v 50. letech u nás dokonce vyšlo několik nekrologů). Teprve v 90. letech se začalo jeho jméno a hlavně jeho básně znovu častěji objevovat. Na Blatném mě vždy fascinovala úžasná lehkost veršů a naprosto originální jazyk, vlastně spíše směsice jazyků, která významně spoluvytváří formu básní. Na jeho verše jsem napsal několik písňových cyklů a hlavně autorský Kabaret Ivan Blatný, kde jsem jeho poezii nejen zhudebnil, ale dal jí i divadelní tvar. Sborový cyklus Kouzla je hudebním spojením poetismu, surrealismu a nádechu tajemna, který je pro Blatného tolik typický.“
Missa ostinata pro smíšený sbor a jazzové trio. Její autor, klavírista, dirigent a skladatel Jakub Dvořáček (*1976), který se ujal klavírního partu, kompozici charakterizuje těmito slovy: „Ve skladbě Missa ostinata se pokouším navázat na linii, kterou ve spolupráci s Kühnovým smíšeným sborem nastolil Karel Růžička (Celebration Jazz Mass, Te Deum, Requiem – Eternal Light). Liturgický text – sbor – instrumentalisté improvizátoři – otevřenost formy – výrazná rytmická složka. Je to zápas. Uchopení textu, hledání kontrastu v práci s ním. Otevřenost formy a zároveň kontrola nad tektonikou celku. Vyvážení role sboru a kapely. Dostatečná jednoznačnost v přehlednosti zápisu a formy a přitom dostatečná mnohoznačnost inspirující interprety a improvizátory. A pak pochybnost, kam může ve snaze o originalitu skladatel zajít, aniž by byl zbytečně komplikovaný (11/8 nebo raději zjednodušit na 5/4?) a přece patřičně umíněný, tvrdošíjný, urputný. Ostinato.“
Kühnův smíšený sbor působí na hudební scéně už 60 let. Na počátku jeho existence byl dívčí komorní sbor, který v roce 1958 založil tehdy teprve dvacetiletý Pavel Kühn (1938–2003), syn významných sbormistrů Markéty a Jana Kühnových. K dívčím hlasům se začaly přidávat hlasy mužské a už o rok později tak vznikl Kühnův smíšený sbor, který se 18. června 1959 představil na svém prvním samostatném koncertě. K této příležitosti dostal do vínku kantátu Mikeš z hor od skladatele Bohuslava Martinů.
Nové těleso se v první etapě své činnosti věnovalo zejména sborovému umění a cappella, v němž pod vedením mladého sbormistra dosáhlo i mnoha vítězství v mezinárodních soutěžích. Pavel Kühn v práci se sborem přirozeně navazoval na odkaz svých rodičů, nestorů českého sborového umění, jako každý výrazný talent šel ale i vlastní cestou. Jeho sbor se záhy stal předním pěveckým tělesem, jehož kvality a pohotovost využíval rozhlas, televize i film. Záběr tělesa se brzy rozšířil i na repertoár oratorní a kantátový, a to především v úzké spolupráci se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK i s dalšími symfonickými tělesy, domácími i zahraničními.
Neméně důležitou aktivitou sboru byla vždy práce v nahrávacích studiích. Na svém kontě má řadu znamenitých nahrávek různých žánrů i období (mj. kompletní sborové dílo Bohuslava Martinů) včetně hudby filmové. Od počátku patřilo k samozřejmým činnostem tělesa také provádění novinek soudobé hudby. Mnoha významným skladatelům byl sbor inspirací ke vzniku řady děl; spolupracovali s ním mj. Václav Trojan, Jan Novák, Luboš Fišer nebo jazzový klavírista a skladatel Karel Růžička. V poslední době uvedl také díla Jakuba Dvořáčka, Miloše Orsona Štědroně, Jana Ryanta Dřízala, Jiřího Trtíka či Terezy Surovíkové a ve spolupráci s mladými českými autory dále pokračuje.
Sbor během své více než půl století trvající existence mnohokrát prokázal nesporné kvality a dodnes se řadí mezi špičková pěvecká tělesa. V současnosti má téměř 80 členů a šíře jeho záběru sahá od komorních skladeb až po velká vokálně instrumentální díla. I nadále působí v nahrávacích studiích, uvádí novinky soudobé hudby, ale především se pravidelně účastní běžného koncertního života v Praze i celé České republice. Touto bohatou činností pokračuje v odkazu svého zakladatele Pavla Kühna, který v čele sboru stál a neúnavně s ním pracoval takřka 45 let. Jeho předčasné úmrtí v roce 2003 znamenalo pro sbor obrovskou ztrátu. Začala tak nová etapa, práce s novými sbormistry: necelé čtyři koncertní sezóny vedl sbor Jan Rozehnal, po jehož odchodu se v roce 2007 stal sbormistrem Marek Vorlíček, který sbor řídil až do října 2017. Během této dekády nastudoval se sborem řadu acappellových i vokálně-instrumentálních děl českého a světového repertoáru, realizoval CD nahrávky kompozic současných zahraničních skladatelů i natáčení pro Český rozhlas. Bylo to velmi úspěšné období intenzivní koncertní i nahrávací činnosti. V současnosti sbor už třetí sezónu pracuje pod vedením sbormistra a dirigenta Jaroslava Brycha. Od roku 2014 působí u sboru jako sbormistryně také Lenka Navrátilová, z jejíž iniciativy a pod jejímž vedením vznikla tato nahrávka.
Kühnův smíšený sbor, který neodmyslitelně patří do hudebního světa, pravidelně vystupuje na významných hudebních festivalech (Pražské jaro, Dvořákova Praha, Smetanova Litomyšl, Mezinárodní hudební festival Český Krumlov, Prague Proms) spolupracuje s předními orchestry (Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Filharmonie Hradec Králové, Český národní symfonický orchestr), dirigenty, sólisty i kulturními institucemi. V posledních letech se také pravidelně podílí na inscenacích souboru Opery Národního divadla (Orango & Antiformalistický jarmark, Libuše, Turandot). Od roku 2009 každoročně pořádá vlastní řady sborových koncertů; mj. v letech 2015–2016 úspěšně zrealizoval kulturně-sociální projekt Zpívejme! podpořený z Norských fondů. V rámci něj zorganizoval řadu workshopů a koncertů, kde představil světové premiéry současných českých a norských autorů.
