VĂ­tejte na eshopu ARTA Music cz en

Jan Anselm Fridrich: Musica in luctu sive piae considerationes in amarissimam Christi passionem (oratorium)
František Ignác Antonín T?ma: Stabat mater

 

F10246   [8595017424625]   vyšlo 11/2019   

Fridrich T?ma Musica Florea 68:12
1.
Musica in luctu - Introductio 3:58
2.
Musica in luctu - Recitativo 1:31
3.
Musica in luctu - Aria I. Largo 7:47
4.
Musica in luctu - Aria II. Largo 6:15
5.
Musica in luctu - Aria III. Tardissime 7:40
6.
Musica in luctu - Aria IV. Adagio 7:01
7.
Musica in luctu - Aria V. Tarde 8:12
8.
Musica in luctu - Aria VI. Largo 3:45
9.
Musica in luctu - Chorus. Andante 4:56
10.
Stabat Mater - Largetto 2:17
11.
Stabat Mater - Chorus 1:48
12.
Stabat Mater - Andante / Largetto / Andante 1:50
13.
Stabat Mater - Chorus 1:39
14.
Stabat Mater - Aria. Largetto 3:16
15.
Stabat Mater - Chorus et soli 1:43
16.
Stabat Mater - Chorus 1:46

Musica Florea, Collegium Floreum
Marek Štryncl
, dirigent
nahrávka ve sv?tové premié?e 
www.musicaflorea.cz

Hudba a oratorní produkce v želivském klášte?e Želivský klášter ?eholních kanovník? ?ádu premonstrát? pat?il v 18. století k  nejvýznamn?jším duchovním a kulturním centr?m ?eskomoravského pomezí. Hudba zde byla nezbytnou sou?ástí liturgie, ale i dalších slavností, a to i sv?tského charakteru. Hudební provoz zajiš?ovali do velké míry žáci latinského gymnázia, které bylo p?i klášte?e založeno v  roce 1652. Hudební schopnosti alumn? byly vyžadovány ješt? p?ed jejich p?ijetím do školy a dále byly rozvíjeny pod dohledem speciáln? ur?ených pedagog? (cantor musicae), zpravidla z  ?ad ?eholník?. Nejmladší žáci pravideln? zpívali soprán ?i alt p?i bohoslužbách v  ?ádovém kostele Narození Panny Marie, starší p?sobili také jako instrumentalisté. Hudební úrove? želivského kláštera snad nejlépe dokládá dochovaná sbírka hudebnin, která, ponecháme-li stranou n?kolik liturgických knih (antifoná?e, graduály apod.), dnes ?ítá p?es 660 skladeb z  let 1707–1858. T?žišt? sbírky spo?ívá ve  skladbách z  2. poloviny 18. století, mezi nimiž je mnoho d?l významných ?eských i cizích skladatel?, nap?. A. Boroniho, F. X. Brixiho, C. Ditterse von Dittersdorfa, B. Galuppiho, Ch. W. Glucka, J. A. Hasse, J. Lohelia-Oehlschlägla, V. Maška, J. Myslive?ka, J. J. Ryby, A. Reichenauera ?i J. A. Sehlinga. Mezi nejcenn?jší skladby pat?í unikátní soubor kantát Cithara Nova (1707) od Josefa Leopolda Václava Dukáta (1684–1717), který v  klášte?e p?sobil v  posledních letech svého života v  r?zných hudebních funkcích. Sbírka obsahuje p?edevším skladby liturgické, které pokrývají prakticky celý církevní rok, ale také operní árie, které byly – s novými latinskými texty – za?azovány p?i r?zných slavnostních bohoslužbách. N?kolik málo skladeb instrumentálních (symfonie, koncerty, divertimenta, partity) lze vztáhnout k  hudebním recreatio provozovaných p?i návšt?vách vznešených host?, oslavách jubileí opat?, hostinách ?i ryze pro obveselení brat?í. K želivským tradicím pat?í ovšem také provozování rozsáhlých pašijových oratorií, ozna?ovaných jako oratorium musicum nebo opera passionis. Jedno z  nich bylo provedeno v  roce 1764 jako sou?ást velkopáte?ních ob?ad?. Celý název zní: Musica in luctu sive piae considerationes in amarissimam Christi passionem ex prophetarum Oraculis extractae et sacro die Parasceves in Monasterio Fontis B. V. Mariae ad Zaram post solis occasum ad sepulcrum Domini auri et audiendum: Menti ad conteplandum Oratorio musico praepositae (Hudba v  zármutku neboli zbožné rozjímání o ho?kém utrpení Krista, z knih prorok? vybrané a ve svatém dni na Velký pátek v  klášte?e u Pramene Blahoslavené Panny Marie po západu slunce u hrobu Pán?, k  vid?ní a poslouchání, k zamyšlení a kontemplaci provedené). Jak titulní list napovídá, dílo bylo p?vodn? provedeno nikoliv v  Želiv?, ale v  cisterciáckém klášte?e ve Ž?áru nad Sázavou, který se – co do produkce oratorní – želivskému klášteru p?inejmenším zcela vyrovnal. Autorem oratoria je Jan Anselm Fridrich, ž?árský varhaník, o jehož život? a díle není bohužel tém?? nic známo. V  zápisech ze ž?árského  klášterního archivu, které po?ídil archivá? Otto Steinbach, je pouze jedna zmínka: „v roce 1769 zem?el skladatel hudební a p?eslavný varhaník Anselm Fridrich.“ Skladba J. A. Fridricha se do Želiva dostala patrn? b?hem p?sobení opata Arnošta Morávka (1752–1774), pravidelné kontakty mezi ob?ma kláštery jsou ovšem doloženy i v  p?edchozích letech. Provedení v  Želiv? dokládají p?ípisy na partech klarin od kopist?, žák? želivského gymnázia, s  datem 1764. Ke skladb? je p?iloženo latinské libreto neznámého autora, které podle ?ádových zvyklostí napsal ?eholník, jeho jméno však neznáme. Text je založen na vý?atcích z  knihy proroka Izajáše (zejména p?esná citace 6. verše z  kapitoly 53 v  altové árii). Z  provozovacího materiálu se k  tomuto oratoriu dochovaly ?ty?i zp?vní hlasy a dev?t instrumentálních hlas?: dvoje housle, viola, sólové violoncello, dv? klariny, altový a tenorový pozoun, a varhany. Úvod k oratoriu nevybo?uje z  b?žné klášterní produkce a je uzav?ený fugou. Po úvodním recitativu, v n?mž dva hlasy spolu rozmlouvají o utrpení Krista, následují uzav?ené recitativy a árie da capo. Árie jsou provázeny smy?ci a varhanami. Altová árie Peccator non morare (H?íšníku, nemeškej), doprovázená sólovým violoncellem, nabízí h?íšníkovi smírné ?ešení. Soprán je sólov? zastoupen ve dvou odlišných polohách, nejprve v  durové tónin? v  árii Planctu cor concidit (Žalem srdce umdlévá) a v árii Dura corda convolate (Shromážd?te se tvrdá srdce) v tónin? e moll, v  níž je provázen dv?ma pozouny, zvýraz?ujícími melodickou linku sopránu. Tenorová árie Compucto corde suspira (Truchli nad probodeným srdcem) klade na zp?váka velké nároky a je doprovázená v  n?kterých pasážích colla parte. Trombony v  záv?re?ném sboru mají funkci sólových nástroj?, které posilují hudební afekt textu spojeného s  ná?kem Plangite montes, en in cruce moritur justus (Na?íkejte hory, hle, na k?íži zem?el Spravedlivý). Mezi ostatními dochovanými kompozicemi želivské hudební sbírky vyniká tato skladba velikostí instrumentálního obsazení a dramatickým zpracováním pašijového tématu. Skladba mimo jiné dokládá, že krom? importovaného repertoáru vznikala p?ímo v  klášterním prost?edí pozoruhodná díla komponovaná v  moderním duchu soudobého hudebního stylu.

Pavla Semerádová

Fridrichovo oratorium dopl?uje na nahrávce další skladba s  pašijovou tématikou, a sice Stabat mater Františka Ignáce Antonína T?my (1704–1774), dosud málo známého ?eského skladatele, který v?tšinu svého tv?r?ího života strávil ve Vídni. Své Stabat mater v  tónin? g moll složil T?ma roku 1747, tedy jen n?kolik málo let poté, co byl p?ijat na místo dvorního varhaníka u císa?ovny Alžb?ty, vdovy po Karlu VI. a matky Marie Terezie. T?mova kompozice je dnes proslulá coby mistrovský kus v  chrámovém stylu. Obsazení pro ?tve?ici vokálních hlas? a continuo odpovídá tradici stile pieno, tedy primárn? „sborové“ sazb? oproti módnímu p?ístupu opernímu/ kantátovému, s  množstvím árií a ansámbl?, které zvolili pro své nemén? cenné kompozice Alessandro Scarlatti ?i Giovanni Battista Pergolesi. T?ma ve svém díle navazuje spíše na tradici Emanuela Astorgy, text d?lí po menších úsecích a rozmanit? uplat?uje homofonní i polyfonní sazbu. P?sobivost skladby spo?ívá v  obdivuhodné ší?i invence (melodické, harmonické, formální), která T?movi umož?uje rozehrát text st?edov?ké sekvence mnoha barevnými odstíny, ale zárove? také v  autorov? sebekázni, resp. dokonalém propojení všech rozmanitých složek hudební struktury do  stylov? vyt?íbené jednoty.

Marc Niubò

Další nahrávky Marka Štryncla a orchestru Musica Florea:

     

© Studio Svengali, září 2021
coded by rhaken.net