PRAŽŠTÍ PĚVCI, sbormistr Stanislav Mistr
BARBORA DE NUNES-CAMBRAIA: mezzosoprán
Jen pozvolna si vybavuji setkání, která mně s Josefem Vejvodou zprostředkovala hudba, a to během několika desetiletí. Opakovaně jsme se stali spoluhráči v jedné skladbě na stejném podiu, nebo v nahrávacím studiu. Například v Trojkoncertinu pro hoboj, klarinet, fagot, dvoje bicí nástroje a smyčce Alexeje Frieda. Zastávám názor, že nejlépe a nejdůkladněji poznáváme ostatní při práci, v případě hudební interpretace to platí dvojnásobně. Okamžitě si můžete navzájem porovnat přípravu, přístup, profesionalitu, invenci a nápaditost, bez nichž se kvalitní nastudování a provedení hudebního zápisu neobejde. V některých případech se silná fantazie a vysoká hráčská inteligence promítne až do vlastní kompoziční tvorby. Vynikající hráč na bicí nástroje Josef Vejvoda se stal právě takovouto všestranně zralou hudební veličinou. Navázal na jedinečný a světově doceněný skladatelský odkaz svého otce Jaromíra Vejvody, kompoziční geny předal do třetí generace i své dceři Monice. Rod Vejvodů se stal silnou oporou české hudby 20. století dokonce v několika žánrech, v hudbě dechové, taneční, jazzové i vážné…
Josef Vejvoda (narozen 13. 7. 1945 v Praze) hudební skladatel, dirigent, kapelník, vydavatel a hráč na bicí nástroje. Konzervatoř v Praze absolvoval v roce 1970 vlastní jazzovou skladbou „MOTUS“. Byl prvním skladatelem, který si na konzervatoři dovolil absolvovat jazzovou skladbou. V roce 1967 získal 1. místo ve hře na bicí nástroje v celostátní soutěži jazzových hudebníků. Mnohokrát zvítězil v jazzové anketě All Stars Band. Je znám naší i zahraniční veřejnosti jako člen řady hudebních formací např. SHQ, Linha Singers, JOČR, TOČR, Jazz Cellula, Kvartet Karla Růžičky, a ze spolupráce s Rudolfem Daškem, Jiřím Stivínem, Emilem Viklickým, Tony Scotem, Benny Baileym, Tedem Cursonem, a mnoha dalšími. V roce 1998 založil Josef Vejvoda Trio, se kterým natočil šest alb. Trio velice často zapojoval do svých projektů a skladeb se symfonickými nebo komorními orchestry. Josef Vejvoda se uplatnil též jako dirigent, pohostinsky dirigoval orchestry u nás i v zahraničí, např: Big Band Českého rozhlasu, Žesťový soubor Janáčkovy fi lharmonie, Big Band Gustava Broma, Ústřední hudbu Armády České republiky, Mississipi Brass Band, v Anglii Trinity Concert Band. V roce 2002 se Josefu Vejvodovi dostalo výjimečné příležitosti dirigovat ve vyprodané newyorské Carnegie Hall Hudbu Hradní stráže a Policie České republiky. Od roku 1969 je členem Ochranného svazu autorského, v němž má do roku 2021 ohlášeno 441 hudebních děl. Sám jsem se o účinku jeho skladeb přesvědčil při nastudování a opakovaném provedení Koncertu pro Jiřího Hlaváče. Původním záměrem bylo vzdání holdu Karlu Krautgartnerovi a jeho legendární hře na klarinet, sopránový a altový saxofon. Autor využil této jedinečné nástrojové kombinace ve skladbě, v níž na pevném formálním základu, poskytuje velký prostor pro sólový zvuk tří nástrojů, doprovázený sekcemi smyčcových nástrojů v rámci komorního orchestru. Kompoziční práce je bezvadně promyšlena i provedena a výsledný účinek skladby je vždy nesmírně spontánní, a to nejen mezi posluchači, ale i samotnými hudebníky. Mám tedy ověřeno, že skladatelská tvorba Josefa Vejvody má nejen vysoké hudební parametry, ohlas a dopad, ale i význam pro nabídku naší současné hudební palety. A to jak v rovině instrumentální, tak i vokální. Jeho vstup do sborového repertoáru vnímám nejen jako žánrové rozšíření, ale i jako ukázku dalšího možného autorského přístupu k lidskému hlasu a vokální skupině.
