Co znamená název MarZ? Dle vysvětlení na webu kapely www.marzband.cz je to „boj římského boha Marta, který svádíme každý sám se sebou, syrovost i naděje březnového rána, pohled do kosmu.“ Prozaičtěji řečeno, MarZ je tvorba Markéty Zdeňkové, mladé zpěvačky a kytaristky, jejíž písně na pomezí žánrů nabízí širokou škálu témat od sousedských starostí s řezníkem přes temné babiččino dědictví až po meditativní plavbu Ves Mírem. Titulní písní alba je epická skladba Zlatovláska nořící se do hlubin mytologie a archetypů obsažených pod povrchem příběhu.
Výrazným spoluhráčským protipólem je Markétě Štěpán Janoušek, který rychlostí blesku přepíná mezi jednotlivými svými funkcemi – trombónistou, zpěvákem, cajonistou a vládcem (decentních) počítačových efektů. Spolu vytvářejí velmi kompaktní a zvukově neobvyklé duo. Na nahrávku si do několika písní přizvali také další hudební hosty.
„Jsou dny, kdy u stolu bez hlavy sedíš, ani jednu notu ze sebe nevysoukáš, všechny tóny jsou nějak bledý, ve svý duši marně křísíš brouka.”
Unikátní duo. Variabilní a elegantní, ponecháno v slzách, ideální pro jakýkoliv druh práce, protože vám dává hloubku toho ‘důvodu’ žít prostě a myslet na to, že jsme měli své předky a budeme mít své potomky. Stylově je to hlavní proud nové české progrese s 360° vlivů, protože ani latina, ani cikánská hudba nikdy nevymře. Na jazz ani nepomýšlejte, je tam obsažen jen tak na dochucení u stolu. Celý fór je v té kombinaci.
Vzít trombón do rukou a hrát tak, aby zněl jako kytara nebo fretless bass je dost drzé, dost happy a dost účinné. Nemalou roli hrají ústa a prsty, legáta i staccatta. Česká hudba se Scarlattiho půdorysem a Mussorgského odkazem: “Moje hudba musí být uměleckým přetvořením lidské řeči v jejích nejjemnějších odstínech.” Dále — ..., “Nechci obdělávat zúrodněné pole, prahnu po nedotčené půdě. Nechci se pouze seznámit s lidem, žízním po sbratření. A — ... “ještě nikdy se tak do krajnosti vystupňovaná senzibilita nevyjadřovala tak jednoduchými prostředky.” — Claude Debussy
