ANTONÍN DVOŘÁK: MŠE D DUR
Tři duchovní písně, Varhanní skladby

Ensemble Inégal, řídí Adam Viktora
sóla - Gabriela Viktorová, Markéta Cukrová, Jaroslav Březina, Mathias Gerchen
varhany - Christoph Bossert, Adam Viktora

Vztah Antonína Dvořáka (1841 - 1904) a architekta Josefa Hlávky (1831 - 1908) velkého mecenáše vědy a umění byl dlouhodobý, hluboký a všestranný. Na mecenáše v oblasti hudby měla nemalý vliv jeho choť Zdeňka (1843 - 1902), všestranně umělecky nadaná žena. Sama výborně zpívala (absolvovala Pivodovu pěveckou školu) a stejně dokonale hrála na klavír. Ve svém domě pořádali Hlávkovi pravidelné „hudební pátky", kde se scházela umělecká a intelektuální špička české společnosti a kde se přehrálo hodně hudby - včetně tvorby Dvořákovy. Paní Hlávková Dvořákovu hudbu milovala (ač jen o dva roky mladší, byla také jeho žačkou) a pořizovala si prakticky vše, co z jeho tvorby vyšlo tiskem pro klavír nebo v klavírní úpravě. Často hrávala s Dvořákem čtyřručně a to i skladby nové, veřejně dosud neprovedené a na jejím hodnocení novinek Dvořákovi vždy záleželo. Byla to právě paní Hlávková, která Dvořáka požádala o napsání mše k vysvěcení nové zámecké kaple v Lužanech u Přeštic (rodiště J. Hlávky) - mimopražského sídla Hlávkových. Dvořák ochotně vyhověl a zároveň vytvořil dílo daleko převyšující úroveň pouhé příležitostné skladby.

Mše D-dur (původně číslovaná jako op. 76, definitivně op. 86) je soustředěná, dokonale vystavěná a výrazově bohatá skladba, jejíž umělecké ambice byly rozhodně od samého počátku větší než pouze příležitostné a lokální. Původní obsazení díla Dvořák přizpůsobil podmínkám lužanské kaple: použil pouze čtyři sólové hlasy, smíšený sbor a varhany. Na díle pracoval zhruba tři týdny od 26. května do 17. června 1887. Premiéra se uskutečnila 11. září téhož roku v Lužanech za Dvořákova řízení. V sólovém pěveckém kvartetu (sóla jsou jinak koncipována tak, aby byla dostupná přímo zpěvákům ze sboru) vystoupily při premiéře Z. Hlávková (soprán) a Dvořákova manželka Anna (alt) a společně s nimi plzeňští pěvci - tenorista R. Huml a basista O. Schwenda. Zpíval Hlahol plzeňský, na varhany hrál profesor pražské varhanické školy Josef Klička. Pro pozdější provedení díla v Plzni Dvořák mši instrumentačně přepracoval pro dvě harmonia, violoncello a dva kontrabasy. Konečnou podobu dostalo dílo v roce 1892, kdy Dvořák Mši D-dur na žádost londýnského nakladatelského domu Novello upravil pro symfonický orchestr. Tato konečná verze díla nese dedikaci „Panu Jos. Hlávkovi, presidentu České akademie věd a umění v Praze". Forma Mše D-dur vychází z klasického schématu šestidílného mešního ordinária, kde myšlenkově nejzávažnější hudba je umístěna do částí Credo a Agnus Dei, což má hluboký smysl nejen stavebný, nýbrž i obsahový.

Tato nahrávka přináší původní znění díla s varhanami a její výjimečnost spočívá v tom, že byla pořízena v autentickém prostředí lužanské kaple.

Tři duchovní zpěvy op. 19b jsou vysloveně příležitostné skladby, které vznikly postupně v letech 1877,1878 a 1879 a to během Dvořákových prázdninových návštěv u přítele Aloise Gobla na zámku Sychrov na Turnovsku. Podobně jako Mše D-dur byly i tyto drobnosti na duchovní texty komponovány pro zámeckou kapli (v tomto případě sychrovskou) a určeny ženskému hlasu a varhanám. Součástí této série je ještě čtvrtá skladba, O Sanctissima, pro dva hlasy - alt a baryton s varhanami (ta ovšem do této nahrávky pojata nebyla). Všechny tři sólové zpěvy jsou věnovány Dvořákově manželce Anně, výborné altistce. Nejstarší z nich -Ave Maria - vznikla v červenci 1877 a paní Dvořáková s Dvořákem u varhan ji poprvé provedli v sychrovské kapli na svátek sv. Anny 26.7. 1877. Druhá v pořadí - Hymnus ad Laudes infesto Sanctissimae Trinitatis vznikla o rok později, její premiéry se však na svátek Nanebevzetí Panny Marie 15.8.1878 ujal sám A. Gobi, který byl obstojný barytonista. Na varhany hrál opět skladatel. V následujícím roce vznikly dvě další skladby Ave, maris Stella a zmíněná již O Sanctissima. Anna Dvořáková zpívala prvou z nich 4. září 1879 a druhou provedla společně s Aloisem Goblem o čtyři dny později - v den Dvořákových 38. narozenin.

Nahrávku doplňují Dvořákovy studijní skladby pro varhany, komponované v roce 1859 ve druhém ročníku studia na varhanické škole. Dochováno je celkem osm skladeb - pět preludií (D-dur č. 1, G-dur, a-moll, B-dur a D-dur č.2) a tri fugy (D-dur č. 1, D-dur č. 2 původně mylně označená jako Fughetta a g-moll). Jsou to samozřejmě skladby začátečnické, které nicméně prozrazují Dvořákovu kontrapunktickou zdatnost a nadhled nad základními technickými úskalími polyfonní sazby, který mu umožnil obě nepříliš rozsáhlé varhanní věty (které původně netvořily celek typu preludií a fug Bachových!) přehledně a logicky vystavět. Preludium D-dur č.2 a Fugu g-moll hrál Dvořák na závěrečné („výstupní") zkoušce varhanické školy 30. července 1859.

Doc. Jaromír Havlík

Mendelssohn považoval komponování liturgické hudby pro symfonicky smýšlejícího skladatele za velmi obtížné. Umělecky hodnotná a užitá hudba se od této doby vydaly převážně rozdílnými cestami. Již z tohoto důvodu můžeme Dvořákovu Mši D dur považovat za zázrak, který tyto obtíže překlenul. Aniž by působil staromódně, projevuje se jako suverén sil harmonie, melodie a kontrapunktu čtyřhlasé sazby. Propojení hlasů oplývá hloubkou výrazu a bohatstvím vnitřních vztahů. Zároveň si uvědomujeme mistrovské osvojení tradic vedení hlasů sahající daleko do předbachovských dob. jež se lehce a nenásilně spojují s rozšířenou výrazovou škálou 19. století.

Najdeme zde tolik skladatelských klenotů hodných obdivu, například v působení začátku Kyrie. Prvním dojmem je průzračná, ukolébávající nálada v základní tónině D dur. Ale již po několika málo taktech zdůrazňuje Dvořák nástupem pedálu tóninu h moll a navozuje tak v posluchači daleko vážnější ladění: od tohoto okamžiku je nosným prvkem hudby stále narůstající střídavé prostoupení atmosférou bezstarostnosti a zároveň hluboké vážnosti. Pozoruhodné je také kompozičně prosté zpracování ..et incarnatus est". Jeho melodie je přejata ze začátku Creda. Ze sestupného tetra-chordu b-a-g-f se stává b-a-g-ťis a přibližuje tak našim smyslům myšlenku početí z Ducha svatého ,.k naší spáse". „Et homo factus est" je pojato jako obrácení této melodické linie: obě vycházejí z tónu b. základního tónu Creda - Božsky a lidský svět je jako rectus a inversus; citlivý tón fis má svůj protějšek v exclamatiu ..es".

Mistrovsky je pojato Sanctus jako ..Třikrát svaty". Z v uk narůstá po metrických jednotkách jednoho, dvou a tří taktů, pak následuje postupné trojité diminuendo. Sanctus je se svým do sebe směřujícím působením symetrickým protikladem k světlému jasu Gloria. Jeho zvolání sboru ve fortissimu. na které odpovídají mohutné akordy ve varhanním partu, korespondují v Sanctu s něžnými souzvuky hlasů a ještě jemnější ozvěnou varhan. Díky těmto výrazovým prostředkům obdaroval Dvořák celou mši vyváženou stavbou, jejíž stěžejní bod tvoří Credo obklopené částmi Gloria a Sanctus. Kyrie a Agnus Dei.

linterpretace Adama Viktory vytváří most zviditelňující rétorické tradice barokního období s vnitřním světlem vycházejícím z deklamace a artikulace. aniž by přitom zanedbal Dvořáka jako romantika. Mimovolně pociťujeme blízkost světlem zaplavených barokních kostelů Čech. jejich filigránní lehkost a dynamický náboj jejich proporcí.

Takovýto most je možno vytvořit na základě úsporného nasazení výrazových prostředků. Stejně jako při premiéře bylo při této nahrávce použito 12 zpěváků a sedmi registrů malých varhan v zámecké kapli v Lužanech. Ne prebujelost. ale znalost těchto prostředků a koncentrace na to podstatné charakterizuje opravdového mistra.

Prof. Chrisrnnh Bossert

Ensemble Inégal založil v roce 2000 varhaník a dirigent Adam Viktora společně se sopranistkou Gabrielou Viktorovou (Eibenovou). Soubor je tvořen profesionálními pěvci a instramentalisty mladé generace. Věnuje se stylové interpretaci hudby 16. až 20. století se zvláštním zřetelem ke stylovému provozování staré hudby. Ve své interpretaci usiluje především o přirozenost a prostotu vokálního projevu. Za první sezónu svého působení má za sebou řadu koncertů, bezpochyby nejzajímavějším projektem byla letošní spolupráce s významným anglickým dirigentem Andrew Parrottcm v Praze. Toto CD s Dvořákovou Mší D Dur „Lužanskou" je první nahrávkou, která byla pořízena v autentických prostorách zámecké kaple v Lužanech. a zároveň první nahrávkou souboru Ensemble Inégal.

Varhaník a dirigent Adam Viktora vystudoval Konzervatoř v Plzni a Akademii múzických umění v Praze. Své vzdělání si dále rozšířil na mistrovských varhanních kurzech u F. L. Tagliaviniho. Ch. Bosserta. H. O. Erikssohna. ad. V popředí jeho zájmu stojí historické varhany a aktivity usilující o jejich záchranu. Na toto téma publikuje v odborné literatuře a aktivně spolupracuje na mezinárodním projektu Varhany jako evropská kulturní hodnota a zároveň se věnuje pedagogické činnosti na plzeňské konzervatoři. Učinil nahrávky pro rozhlas i televizi.

Sopranistka Gabriela Viktorova patří mezi vyhledávané interpretky mladé generace. V r. 1993 absolvovala Pražskou konzervatoř, soukromě studovala u prof. Libuše Tomiškové a v r. 1998/99 navštěvovala lekce u prof .Julie Kennard na Royal Academy of Music v Londýně. Upozornila na sebe sólovými vystoupeními na festivalech u nás i v zahraničí (Pražské Jaro. MusicaAntiqua Bruggy . Europalia Brusel ad.). Jako sólistka účinkovala s významnými orchestry (Česká Filharmonie. Súdwestfunk Orchester Freiburg aj.(Intenzivně se věnuje interpretaci staré hudby, spolupracovala s renomovanými osobnostmi v tomto oboru, např. S. Standage. S. Stubbs. A. Parrott, E. Tubb. 1. Partridge, E. L. Banzo ad.

Mezosopranistka Markéta Cukrová se od raného mládí věnovala hře na klavír a zpěvu v dětském sboru Bambini di Praga. Hudbu studoval na Univerzitě Karlové a klasický zpěv soukromě u Antonie Denygrové a dále na Státní konzervatoři v Bratislavě u Magdaleny Martinčekové. Zabývá se především interpretací barokní hudby, ale není ji cizí ani komorní hudba 20. století. Pravidelně spolupracuje s prestižními českými i zahraničními festivaly (Pražské jaro. Festival staré hudby v Bruggy. atd.).

Tenorista Jaroslav Březina absolvoval Pražskou konzervatoř ve třídě Zdenka Jankovského. Je laureátem několika mezinárodních pěveckých soutěží a pro svůj stylově čistý projev je vyhledávaným tenoristou v projektech barokního a klasického repertoáru. Jako sólista Capella Regia Musicalis sklidil pochvalu české i zahraniční kritiky za pěvecký výkon v oratoriích Handla, Zelenky, Grauna. V současnosti je sólistou opery Národního divadla.

Varhany v zámecké kapli v Lužanech, postavil v roce 1887 pražský varhanář Karel Eisenhut. Nástroj má mechanickou traktům, kuželkovou vzdušnici a tuto dispozici: I. manuál - Pricipal houslový 8\', Kryt líbezný 8\', Principal houslový 4\'. II. manuál - Salicional 8\', Voix céleste 8\', Flétna příčná 4\'. Pedál - Subbass 16\'. I M(an). Forte, II. M. Forte, Fortissimo, Žaluzie (I. man. + II. man. + ped.). Spojky: II /1,1 / Ped., Tónový rozsah: manuál C - f ", pedál C - ď.

Další nahrávky souboru Inégal: