Vážení zákazníci,
v době od 10. do 14. února jsme mimo kancelář. Vaše objednávky tak budou postupně odbaveny a posílány v týdnu od 17. února. Děkujeme za pochopení.
Studio Svengali / Arta Music
Johann Sebastian Bach se během své tvorby – což můžeme pozorovat v celém jeho životním díle – snažil spíše o dokonalost než o krásu. Krásu považoval za přitažlivou sílu dokonalosti, za závislost částic na ideálních matematických vztazích, za uspořádanost, za harmonii.
Kompozice s názvem „Aria mit verschiedenen Veraenderungen vors Clavicimbal mit 2 Manualen” vydaná jako čtvrtý svazek Clavierübungu, není ve skutečnosti nic jiného, než transfigurace, projev Jednoho.
Celé dílo, celá série variací je vlastně toto projevené číslo, ve kterém jednotlivé věty nikdy nevystoupí z Centra, z kruhu Jednoho, protože moc Jednoho je přítomná ve všech větách. Proto bas, který je základem díla, a s ním spojený harmonický průvod, nestojí proti Mnohu, nýbrž jej vytváří. Aby byl Jeden dostatečně srozumitelný a aby Bach vědomí jeho bytí dokázal předat, potřebuje v celém rozsahu rozvést významnost Jednoho.
Jen tímto je zdůvodněna přítomnost 32 „Fundamental-Noten” (Bachův vlastní výraz), které zazní ve 32 taktech úvodní Árie a skutečnost, že celá kompozice s opakováním Árie se skládá celkem ze 32 samostatných vět. I toto dílo, jako všechny Bachovy klávesové suitové série, tvoří dva velké celky, z nichž každý obsahuje 15 variací. Jelikož bachovské křesťanské vyložení čísel je trinitární, 15 vět je rozděleno na dalších pět 3-variačních celků, u kterých na konci trojitých skupin nalezneme po jednom trojhlasném kánonu. Vzdálenost nástupu hlasu kánonů se stále zvětšuje, až nakonec v posledním, dvacátém sedmém, který je jako výjimka jediný dvojhlasný, dosáhne velké nóny.
Ve tříhlasných kanónových variacích se k horním hlasům připojuje basový hlas, jehož hlavní tóny jsou shodné s basem původního tématu. V celém díle je každá věta dle své hodnoty na správném místě a proto vyvíjí činnost odpovídající své hodnotě, čímž potvrzuje, že v Jednotnosti je vše pravdou.
Proč jsou však trojité skupiny zakončeny zrovna imitační formou, kánonem? A co je vlastně imitace? Na tuto otázku také dostaneme odpověď z Bachovy série variací. Imitace je ztělesnění počaté formy ve hmotě. Tak jako zní v Otčenáši: ”…jako v nebi, tak i na zemi…” což je přesně to, co rozumíme pod výrazem „stvoření“.
V Bachově díle však přesto není ohromující téměř nepřeberně rozmanitá série variací nebo samotné formy, nýbrž význam ozařující tyto formy, zevnitř vržená záře. Uskutečnění Jednotnosti, která netvoří rovnost mezi jednotlivými prvky, avšak uskutečňuje rozvinutí jejich vlastností a charakteristik. Tím rozumíme pořádek, ve kterém je vše pravdou, protože je na pravém místě a tím hlásá: Věčný je zde mezi námi, a jeho prostřednictvím září Jeden. Záře Jednoho nám připomíná nekonečnou dobrosrdečnost Stvořitele, původní znění bytí.
Salamon Kamp
Slovo interpreta
Svá pražská studia u profesorky Zuzany Růžičkové jsem ukončila dílem Johanna Sebastiana Bacha Aria mit verschiedenen Veränderungen, známějším pod názvem Goldbergské variace. Tato kompozice je jednou z nejvyznamnejsích skladeb cembalové literatury, ale je možno říct, že je jedním z nejvyznamnejsích děl celé klávesové literatury, které uchvátí každého posluchače.
S Petrem Šeflem nás už dlouhá léta spojuje přátelství i mnoho pěkné společné práce. Právě proto mi učinil velkou radost svou nabídkou, abych nahrála Dílo na vynikající kopii cembala podle Michaela Mietkeho, kterou vyrobil se svými spolupracovníky janem Bečičkou a Stanislavem Hüttlem.
J. S. Bach osobně znal Michaela Mietkeho a jelikož si byl vědom kvality jeho hudebních nástrojů, koupil od něho v roce 1719 jedno cembalo pro köthenský dvůr. Byli jsme zvědavi, jak zazní Bachovo grandiózní dílo na kopii tohoto nástroje a doufáme, že tato nahrávka je patřičnou odpovědí. Obzvlášť mě těší skutečnost, že vychází v péči firmy Nibiru v Praze, kde jsem strávila nezapomenutelná vysokoškolská léta. Děkuji špičkovým výrobcům hudebních nástrojů, zejména Petru Šeflovi, který svou aktivní spoluprací velkou mírou přispěl k vydání této nahrávky. A zvlášť poděkování náleží panu ing. Tomáši Janečkovi v zastoupení firmy Nibiru.
Borbála Dobozy
Slovo o nástroji
K nahrávce byla použita kopie cembala z dílny stavitelů Jana Bečičky, Stanislava Hüttla a Petra Šefla postavena podle originálu Michaela Mietkeho, Berlín 1710.
Mietkeho originál stojí na zámku Charlottenburg (Berlín) a je dosti pravděpodobné, že J.S. Bach, na Mietkeho nástroje hrál při své návštěvě u Bedřicha Velikého na Pruském dvoře. Zmíněný nástroj byl v průběhu času několikráte restaurován a měnil částečně svoji podobu i rozsah klaviatury. Při stavbě této kopie jsme se snažili maximálně přiblížit původnímu záměru stavitele Mietkeho, včetně použití mosazných strun, které byly na originále před pozdějšími zásahy. Mietkeho nástroj nám po porovnání několika dalších originálů cembal německých významných stavitelů, připadl pro realizaci cembalové Bachova hudby jako nejvhodnější. Pro jeho hudbu je typická barevná i dynamická rozmanitost, spolu s dokonalou kompoziční architekturou, která potřebuje nástroj zvukově zajímavý a zároveň dostatečně transparentní. Jen takový je schopen dostatečně rozlišit složitou bohatost Bachovy mistrovské polyfonie.
Technická data: tónový rozsah FF – f3 , transpozice 415/440 Hz, 61+1 znělých tónů, rejstříky 2x8“, 1x4“, loutna, rozměry 239x95x29 cm. Korpus z olše, dno ze smrku, rezonanční deska z rezonančního smrku - Valle di Fiemme, dvoumanuálová klaviatura – celé tóny-švestkový potah, půltóny- švestkové, potažené ebenem. Dřevěné trsací sloupky, delrinové plektrum, ostrunění červená a žlutá mosaz. Nástroj je dekorován transparentní barvou a malbou stříbrnými, zlacenými a barevnými ornamenty.
Petr Šefl
Borbála DOBOZY se narodila v Budapešti. Studium hry na cembalo započala pod vedením Zuzany Růžičkové na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě a pokračovala u ní ve studiu na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze, kde jej s vyznamenáním ukončila. V následujících letech se věnovala historické interpretační praxi: nejdříve v salzburském Mozarteu pod vedením Liselotte Brändle, Nikolause Harnoncourta a Johanna Sonnleitnera. Zde získala druhý vysokoškolský diplom - opět s vyznamenáním. Potom strávila ještě jeden rok na Hudební akademii v Zürichu jako žačka Johanna Sonnleitnera.
Rozhodující událostí její životní dráhy bylo získání ceny na významné cembalové mezinárodní soutěži, uspořádané v roce 1983 v belgickém městě Brugge, kde dostala možnost vrátit se v roce 2001 jako člen poroty.
Vedla četné kurzy v Maďarsku, Norsku, Bělorusku. Je profesorkou na kurzech staré hudby „Brillamment baroque”, pořádaných každoročně ve francouzské obci Thoiry.
Účastní se nejprestižnějších festivalů jako jsou například Budapešťský jarní festival, Salzburské slavnostní hry, Bergenský festival nebo Concentus Moraviae. Středem umělecké tvorby Borbály Dobozy je dílo Johanna Sebastiana Bacha, avšak její repertoár zahrnuje celou cembalovou literaturu včetně hudby 20. století i soudobé tvorby. Komponovalo pro ni již několik maďarských skladatelů – György Arányi-Aschner, Árpád Balázs a Frigyes Hidas. Koncertovala ve většině evropských zemí a v USA, zhotovila četné nahrávky v rozhlase, v televizi i na gramofonové desky. Její album (Componimenti musicali per il cembalo), obsahující díla Gottlieba Muffata, získalo v roce 1992 Cenu německých hudebních kritiků v Hamburku. Patří mezi zakládající členy Maďarské Bachovy společnosti a zastává funkci předsedkyně kuratoria její nadace. Vyučuje na Hudební akademii Ference Liszta v Budapešti.
RECENZE
Ve čtvrtém díle svých Clavierübung Johann Sebastian Bach otiskl jedinou skladbu, která nes¬la název Aria s rozličnými varia¬cemi pro dvoumanualové cemba¬lo. Dnes tuto skladbu známe pod názvem Goldbergovy variace. Be¬zesporu se jedná o jedno z nej¬významnějších děl v literatuře pro klávesové nástroje a tvoří vý¬znamný předěl, kterým Bach do¬vršil vývoj předchozích variačních forem a zároveň položil základ bu¬doucím variacím všech pozdějších skladatelů. Monumentální dílo se skládá z úvodní árie a třiceti va¬riací, které Bach zpracovává nej¬různějšími způsoby, nejčastěji růz¬nými druhy kánonu či stylizacemi barokních tanečních forem. Celá kompozice je pak vrcholným vyu¬žitím možností velkého cembala, jak po stránce technické, tak i zvu¬kové. Náročné dílo vyžaduje nejen dokonalou technickou zdatnost hráče, ale také vytříbený hudební vkus, bez něhož se rozměrné dílo stává neúnosně dlouhým. Nahrávek Goldbergových variací vznikla celá řada, z nichž mezi nej¬zajímavější patří záznamy legen¬dárního klavíristy Glenna Goulda nebo francouzské cembalistky Blandine Verlet. Posledním pří¬spěvkem do řady interpretací to¬hoto díla je nahrávka z produkce vydavatelství Nibiru, které se uja¬la maďarská cembalistka Borbá¬la Dobozy. Interpretka má nejen dokonalou technickou výbavu, která jí umožňuje hrát i ty nejtěžší části s okouzlující lehkostí, ale ta¬ké pracuje s dokonalým citem pro Bachovu hudbu. Její propraco¬vaná interpretace je založena na skvělé práci s časem, tempy jed¬notlivých variací a detailně pro¬myšlené artikulaci, která skladbě dodává na dynamičnosti. Všech¬ny variace jsou navíc připraveny s respektem k celkovému kon¬ceptu díla, takže jejich zvolená provedení nejsou nahodilá, ale ří¬dí se pevným vnitřním řádem, dí¬ky němuž je dílo i přes svou délku kompaktní. Uvedené věci nejsou takovou samozřejmostí, jak by se mohlo zdát, čehož dokladem jsou nahrávky některých uznávaných cembalistů. Opomenout nelze ani skvěle volenou registraci, čemuž jistě pomohlo, že Borbála Dobozy pro svoji nahrávku zvolila kopii ně¬meckého dvoumanuálového cem¬bala Michaela Mietkeho, kterou podle originálu ze zámku v Charlottenburgu z roku 1710 postavila bystřičká dílna Jana Bečičky, Sta¬nislava Hüttla a Petra Šefla. S Mietkem se Bach osobně znal, jeho nástroj zakoupil v roce 1719 pro kapelu v Köthenu a na jiný nástroj z jeho dílny hrál při své návštěvě u pruského krále Fridricha Veliké¬ho. Goldbergovy variace byly do¬konalým testem, nakolik je Miet¬keho cembalo vhodné pro inter¬pretaci Bachovy hudby. Nástroj nabízí snad vše, co tato skladba potřebuje, a interpretka tak vyni¬kajících kvalit, jako Borbála Do¬bozy, jeho předností bezezbytku využívá. Díky velmi dobré zvukařské práci je pak záznam dokonale barevný a vyvážený. Výsledkem je skutečně výborná nahrávka, kte¬rá patří mezi nejlepší interpretace Goldbergových variací. Kompakt¬ní disk v decentním obalu s Bachovým anagramem lze jednoznačně doporučit, protože symbolizuje tu nejvyšší interpretační úroveň a zá¬roveň může být vzorem, jak praco¬vat s hudbou Johanna Sebastiana Bacha.