FOOD - MERCURIAL BALM / ECM 2269 recenze player
“Mercurial Balm” is the second Food album on ECM and follows “Quiet Inlet”, released in 2010, of which The Guardian’s John Fordham wrote, “ECM’s scrupulousness about sound quality certainly counts here.‘Quiet Inlet’ vibrates with irresistibly fascinating detail and visceral excitement. Strønen ushers it in with a clamour of percussion and electronic sound, from rattlesnake fizzes to running feet, while Iain Ballamy’s soprano sax floats above... This is contemporary music through and through, with an urgent mix of acoustic and electronic sound.”
Originally formed as a quartet in 1998, Food was reconfigured in 2006, and has since revolved around the unit core of Norwegian drummer and electronics artist Thomas Strønen and UK saxophonist Iain Ballamy, joined by selected musicians for recordings and live performance. This open door policy has the double effect of keeping a sense of surprise alive in the work while also maintaining a sense of sonic continuity, a flexible group identity informed by Strønen’s floating grooves and sound-colouration and Ballamy’s strong melodic sense.
“We seek clear and solid ideas,” said Strønen recently to radio journalist Fiona Talkington, “There can be too much going on in a jazz ensemble, so we’re conscious to pare things down to what’s absolutely necessary. To express what you’re really trying to say without overplaying. It’s better to just give a clue, give small hints. Keeping everything open, but strong, that’s a difficult combination. A lot of people don’t realise that we’re making improvised music. People make assumptions, but in our case it’s pretty much everything. Music that has strong form can sound like composition.”
For this to work, however, like-minded players are needed who share, at least broadly, Food’s fondness for textural exploration, for lyrical non-idiomatic improvising, for minimalistic settings, but also for strong pulses and the creation of soundscapes, atmospheres and environments... Guest players require a sense for all of this, but there is room for other viewpoints, too. Iain Ballamy likens the process to a debate: “If everyone is agreeable it can make for a rather benign conversation. It often sounds more interesting to be counterintuitive musically, using unrelated rhythms, or tonalities which aren’t immediately obvious”.
Ballamy and Strønen record almost all their concerts. Material on “Mercurial Balm” was drawn from recordings at three locations, the Cheltenham Jazz Festival, the Victoria National Jazz Scene club in Oslo and Rainbow Studio.
This year’s guests are Christian Fennesz and Eivind Aarset on guitars and electronics, Nils Petter Molvær on trumpet and Prakash Sontakke on slide guitar and vocals. Sontakke’s innovative approach to the slide guitar conveys the expressive emotional range of Hindustani music in a freely improvised context, and it’s particularly interesting to hear him alongside Eivind Aarset whose use of drones in his own work often conjures ‘Eastern’ associations.
Prakash Sontakke makes his ECM debut on “Mercurial Balm”. Aarset has several earlier ECM appearances including Nils Petter Molvær’s landmark “Khmer” and “Solid Ether” albums, as well as his own newly-released “Dream Logic” album. The rapport of Norwegian trumpeter Molvær and Austrian guitarist Christian Fennesz with Food’s world was evidenced already on “Quiet Inlet”: both find new things to play here.
Further ECM recordings with Food personnel are in preparation. Next up is the project Quercus with Iain Ballamy, pianist Huw Warren and the great English folk singer June Tabor, for release in Spring 2013.
Thomas Strønen’s work outside Food includes the trio Meadow with John Taylor and Tore Brunborg, and Humcrush, variously a duo with keyboardist Ståle Storløkken and a trio with Storløkken and singer Sidsel Endresen. Strønen made his first appearance on ECM in 2004, as a member of the band Parish.
-----
Skandinávští elektronici na hranici žánrů vždycky oslovovali několik typů publika. Nové nahrávky Eivinda Aarseta a skupiny Food vzešly z (post)jazzu, ale zaujmou hlavně posluchače ambientní hudby: ať už hledají něco „krásného“, nebo spíš dobrodružného.
S generací „nu-jazzové“ elektroniky si vydavatelství ECM začalo, když v devadesátých letech vydalo hudbu trumpetisty Nilse Pettera Molvaera. Jazzové linie tu úplně nescházely ale potácely se v hustých elektronických výparech nebo se slalomářsky proplétaly mezi programovanými beaty. Příznačné bylo, že Molvaer byl „žánrový přeběhlík“: svůj elektrostyl si vynalezl až ve středním věku, poté, co toho dost odehrál mezi jazzmany, ale taky ve společnosti sámijské šamanky Mari Boine, která kloubila akustický rituál s elektronikou, jako by se nechumelilo. Z Molvaera je dnes hvězda: jeho hudba se ukázala jako široce sdělná, navíc časem nasákla softerotickou smyslností a emocemi.
Laboratoř s hledištěm
Dvě nová alba teď představují alchymistické hraní jeho kolegů – shodou okolností hráli v poslední době v Česku. Norský kytarista Eivind Aarset se zaplétá s ECM už patnáct let: hrál spolu s perkusistkou Marilyn Mazur nebo autorem fikčních „etnických ambientů“ Jonem Hassellem. Na své sólové desce Dream Logic nechává vyznít kytaru: někdy to dokonce zní jako normální prst na normální struně, jindy se zvuk žene „krabičkami“ a máme pocit, že Aarset nechává nasáknout psychedelickými akvarely nějaké vesmírné mapy.
U hudby, kterou má na povel šéfdramaturg ECM, slavný producent Manfred Eicher, občas hrozí nenarušená krása lyrické čistoty, která je v mnichovských kancelářích vydavatele vyžadovanou metou. Aarsetovu Snovou logiku v tomto směru skvěle zachraňuje jeho jediný spoluhráč, elektronik Jan Bang. Do meditativního proudu trousí konfrontační zvukové poznámky, nechává zvuk koktat ve smyčce, vaří ho, dusí a špikuje. Jan Bang vůbec přesahuje význam tohoto alba. Stojí totiž za každoročním norským festivalem Punkt, který funguje jako špičkové nahrávací studio v akci, laboratoř otevřená publiku. Soustředí se na živou interakci s elektronikou: tedy různé procesy a samplování, které se stávají součástí koncertu. Neznamená to jen „trénink“ v ovládání strojů: také se tu páří instinkt hráčů v ráži s náturou mašinek a programů.
Když data vedou duet s dechem
Deskou jaksi „do série“ je titul Mercurial Balm kapely Food. Ta má dnes podobu stálého dua s rotujícími hosty. Britský saxofonista Iain Ballamy se leckdy hodně blíží nordické zpěvnosti Jana Garbarka, což je bolest nahrávek Food. Ale naštěstí se tu dá slyšet i dost cenných míst, počínaje neúnavným stylem druhého ze stálých členů, bubeníka Thomase Stronena. O elektronickou omáčku se tu postaral větším dílem Christian Fennesz, přispěl i Eivind Aarset.
Fennesz má zkušenost z naprosto volných forem, kdy s elektronikou přepadal od vypůjčených témat (Rolling Stones, Beach Boys) řetězcem souvislostí přes snivou melancholii až k temné černi noisu a hluku. Jenže vedle Drsoně v něm přebývá i Jasoň, jak lze slyšet ve spolupráci s oskarovým soundtrackářem Ryuichim Sakamotem. Na albu s Food šťastně zkombinoval obojí, krásné i dobrodružné. Hodně taky pomohl otevřít formy skladeb, kdy se z živého hraní staly jakési skici, v nichž můžeme najít téma a centrum, ale taky chuť zapomenout se u pěkného detailu a vyrážet nečekanými směry.
Obě novinky od ECM dost dobře poslouží k – řekněme – důstojnému relaxačnímu poslechu, když po práci dovrávoráme domů a chceme se naložit do dobrých zvuků (však také v databázích mívá podobná hudba žánrové označení „home listening“). Dá se v ní zaslechnout DNA dnešní doby. Pořád tu tečou eletronická data a instantně se proměňují: a s nimi vedou dialog akustické struny a klapky, pevný bod z nevirtuálního světa dřeva, prstů a lidského dechu.
Pavel Klusák pro Lidové noviny, únor 2012