A. Rejcha, J. Mysliveček, V. Pichl
GRAND TRIO 

Andreas Kröper: traverso
Simon Standage: housle
Thomas Fritzsch: violoncello

ANTONÍN REJCHA, narozený 26. února 1770 v Praze, přijel na doporučení svého strýce Josefa do Bonnu, kde díky působení v divadelním orchestru navázal přátelství s Ludwigem van Beethovenem, známým mistrem hry na violu. Po krátkém pobytu v Hamburku podnikl v roce 1799 Rejcha svoji první, málo úspěšnou cestu do Paříže. V roce 1802 přijel do Vídně, kde vznikla ucelená řada jeho významnějších skladeb. Zvlášť důležitý byl pro Rejchu vliv Josefa Haydna, kterému v přátelské úctě věnoval několik skladeb. Během svého pobytu ve Vídni vytvořil Rejcha základy pro kompoziční techniku svých "učebních" skladeb. V roce 1808 se vrátil zpět do Paříže a na doporučení Cherubinse byl jako pedagog povolán na konzervatoř. Právě z této doby pochází Grand trio pro flétnu, housle a violoncello, které se díky své virtuozitě a harmonické dokonalosti řadí k vrcholům romantické komorní hudby. 28. května 1836 Antonín Rejcha zemřel, ale ještě dlouho po jeho smrti šířili Rejchovu slávu po světě jeho žáci: Charles Gounod, César Franck, Hector Berlioz, Georges Onslow a Franz Liszt. Rejchovi se podařilo uchovat tradici hudebních forem, které naplnil novým obsahem. Také si včas začal uvědomovat, že hudba v důsledku nových, virtuózních fenoménů stává nebezpečně povrchní a líbivá jen pro publikum. Následující ostře formulovaný a dodnes ve své platnosti nedotknutelný citát pochází z roku 1813, kdy byly uveřejněny Rejchovy skladby: "Když umění dospěje na nejvyšší stupeň své dokonalosti, když je lidové, když se o něj konečně zajímá celý svět, právě tehdy stojí na opravdovém vrcholu, z něhož vzápětí začíná rychle klesat dolů. Vzdaluje se od svých pravých základů, vytrácí se vkus, zneužívají se pomocné prostředky umění a jeho vlastní úloha. Umění se stává nadsázkou a pozlátkem, je zlehčováno a znesvěcováno. Naneštěstí si posluchač zvyká na špatnou hudbu stejně rychle jako na hudbu dobrou. Přijímá jí s jistou arogancí, která je pro umění nanejvýš zhoubná. Skladatelé, kteří jsou závislí na publiku, obětují svůj zájem o umění v touze zalíbit se velkému počtu posluchačů."
Již dříve před Rejchou se čeští skladatelé pokoušeli komponovat tria pro flétnu, housle a violoncello. JOSEF MYSLIVEČEK, narozený roku 1737 v Praze, slavil v Itálii velké úspěchy především jako operní skladatel. Stejně se proslavil také v Německu a zvláště v Mnichově. Myslivečkovo trio bylo uvedeno v roce 1795 v Londýně a stalo se zastupujícím prvkem divertimentního zábavného stylu v klasické hudbě. V podobném duchu složil své trio, Divertimento in A, Myslivečkův krajan VÁCLAV PICHL, který dosáhl největší slávy rovněž v Itálii. Jeho skladby zazněly například na eszterházském dvoře pod vedením Josefa Haydna. Pichl, žijící ve Vídni, patřil k té skupině českých emigrantů, jejichž vliv na vídeňskou klasiku je dodnes zřejmý a pozoruhodný.

Andreas Kröper