VĂ­tejte na eshopu ARTA Music cz en

Zlatý v?k LOUTNY V ?ECHÁCH

 

F10057   [8595017405723]   vyšlo 7/1995

The Golden Age of Lute in Bohemia - Rudolf M??inský 70:26
1.
Intrada 1:40
2.
Courante Gothier 1:39
3.
Volta Tambourina 2:08
4.
Ballet 2:35
5.
Galliarde 2:13
6.
Courante della Gothier 2:14
7.
Passamezo 2:12
8.
Suita g moll - Prelude 0:52
9.
Suita g moll - Allemande 2:46
10.
Suita g moll - Courante 1:29
11.
Suita g moll - Gavotte 1:56
12.
Suita g moll - Boureé 0:55
13.
Suita g moll - Sarabande 3:07
14.
Suita g moll - Gigue en Angloise 1:08
15.
Capricio detto il Capricioso 4:50
16.
Gagliarda detta la Generosa 1:18
17.
Gagliarda detta la Traurich 1:38
18.
Corrente detta la Retrosa 1:03
19.
Rigodon (St.Luc) 1:28
20.
Menuet 0:56
21.
Rigodon C.Q. (Comte Questenberg) 1:19
22.
Courante Carillon (Losy) 1:41
23.
Courante Lepin 1:40
24.
Toccata 2:17
25.
Courante 1:49
26.
Ballet Lepin 1:24
27.
Courante Lepin 1:39
28.
Menuet 0:58
29.
Sarabande e Double 2:05
30.
Menuet 1:14
31.
Rondeau 1:38
32.
Passapié 1:17
33.
Suita d moll - Allemande 4:13
34.
Suita d moll - Menuet 1:05
35.
Suita d moll - Courante 2:18
36.
Suita d moll - Sarabande 2:51
37.
Suita d moll - Menuette 1:27
38.
Suita d moll - Guigue 1:05

Rudolf M??inský
renesan?ní loutna (1-7,23-27), 10 sbor?, Ji?í ?epelák 1993 (M. Tieffebrucker, Benátky 1604)
barokní loutna (8-14,19-22,28-38), 13 sbor?, Ji?í ?epelák 1994 (J.Ch. Hoffman, Lipsko 1716)
teorba (15-18), 16 sbor?, Ji?í ?epelák 1993 (M. Sellas, Benátky 1637)

Uvedené názvy skladeb jsou p?evzaty z p?vodních rukopis?.


Testudo nostissima in nostris patribus instrumentum, nam tanta per omnes domos,quocunque te verteris in triurbe hac Regia, Lautnarum est copia, ut nescio quot Maximorum Palatiorum, in casu hujus probandi assert, tectis ex integro construendis succurrere cum eis posses ...
(Clavis ad thesaurum magnae artis musicae)

Loutna je v našich krajích nejznám?jším nástrojem, nebo? po všech domech, kamkoliv se v tomto královském trojm?stí obrátíš, je tak veliké množství louten, že bys s jejich pomocí v p?ípad?, že by bylo pot?eba podat d?kaz tohoto tvrzení, mohl znovu postavit st?echy nevím kolika nejv?tších palác? ...
(Klí? k pokladu velikého um?ní hudebního, Praha 1701, s.283)

     Výše uvedená slova napsal po?átkem 18. století varhaník Týnského chrámu v Praze a autor ve své dob? velmi rozší?eného hudebního slovníku Tomáš Balthasar Janovka. I když nepochybujeme o tom, že jeho tvrzení je poeticky nadnesené, množství tabulatur pro loutnu a p?íbuzné nástroje, které se do dnešní doby na našem území dochovaly a ?etnost archivních zpráv sv?d?í o mimo?ádné oblib? tohoto hudebního nástroje v ?echách po celé 17. století.
     Skladby, které naleznete na této desce, pocházejí v naprosté v?tšin? z ?eských archiv? a knihoven. Napsány byly v období, jež je právem považováno za zlatý v?k loutny, tedy v letech 1620 - 1700. Nejstarší vrstvu skladeb p?edstavuje p?edevším rukopis z let 1623 - 1627, který je dnes uložen v Národním muzeu v Praze. Podle dochovaného ex libris pat?il dnes v podstat? neznámému Joannovi Aegidiovi Bernerovi de Retenwert z Lampotingu. Do ?ech se rukopis dostal z?ejm? už po?átkem 19. století. Na více než dvou stech stránkách zachycuje loutnové skladby italského, francouzského, polského, anglického a n?meckého p?vodu z po?átku 17. století. Kompozice jsou zapsány italskou a francouzskou tabulaturou a ve svém souhrnu p?edstavují mimo?ádn? cenný pramen ke studiu loutnové hudby vrcholné renesance a raného baroka. Auto?i skladeb této sbírky již pat?í ke generaci, ktará se vymanila ze závislosti na vokálních p?edlohách a tvo?ila svébytné instrumentáln? cít?né kompozice. Skladby rukopisu jsou zapsány v tabulatu?e pro renesan?ní loutnu a na naší nahrávce jsou také realizovány na tomto nástroji.
     Tvorba italského skladatele a loutnisty Pietra Paola Melliho se sice do dnešní doby na našem území nedochovala, nicmén? jeho skladby a životní osudy jsou s ?eskými zem?mi propojeny velice úzce. Melli byl od roku 1612 dvorním hudebníkem císa?e Matyáše a po jeho smrti p?ešel do služeb nového panovníka Ferdinanda II. V doprovodu obou Habsburk? bezpochyby opakovan? navštívil i ?echy. Znalost prost?edí potvrzuje i jeho t?etí svazek skladeb pro loutnu z roku 1616, v kterém nalezneme kompozice dedikované ?eským šlechti?nám, a také jeho doposud nevydaná korespondence. Výb?r skladeb na naší nahrávce byl po?ízen z tisku jeho páté knihy intavolatur z roku 1620, který vyšel v Benátkách v oficín? Alessandra Vincentiho. Sbírka je dedikována samotnému císa?i Ferdinandovi II. a ur?ena je pro theorbu.
     Po?átkem 17. století došlo ve Francii k dynamickému rozvoji loutnové hry. Loutna se v té dob? stala ve Francii pravd?podobn? nejoblíben?jším nástrojem a hra na tento nástroj byla módou, které podlehl i panovník. Kolem roku 1630 položili francouzští lounisté základy novému stylu lounové hry i kompozice. Novátorství spo?ívalo p?edevším v zavedení nového kvart-terciového lad?ní a také v prosazení techniky tzv. lomeného stylu (style brisée), který umožnil rozvoj ?ady zvukových specifik tohoto nástroje. V neposlední ?ad? pak francouzští lounisté prosadili svébytné instrumentální žánry, které byly pov?tšinou velice umnými stylizacemi tanc?. Kolem poloviny 17. století ovládl nový francouzský loutnový styl celou Evropu a hudba loutnových dynastií Gaultier? a Gallot? zn?la v každé hudbymilovné spole?nosti a na mnoha šlechtických sídlech.
     Mezi nejv?tší milovníky nového francouzského loutnového stylu a to i v celoevropském kontextu pat?ili ?lenové ?eské šlechtické rodiny Lobkovic?. Díky jejich zájmu a pé?i byla na rodovém sídle v Roudnici vybudována jedna z nejzajímav?jších a z?ejm? i nejpo?etn?jších soukromých sbírek francouzské loutnové hudby v Evrop?. Lobkovicové však nebyli pouze pasivními vnímateli této hudby. N?kte?í ?lenové tohoto rodu byli i výkonnými lounisty a jejich kontakty s dobovými skladateli, loutnovými pedagogy a staviteli nástroj? byly zcela osobní a p?ímé. Lobkovická sbírka tabulatur, která je po neš?astných svozech archivních materiál? v 50. letech tohoto století rozptýlena na více místech, tak obsahuje skladby zajímavé nejen co do po?tu. Nalezneme mezi nimi i ?adu skladeb a suitových celk?, které jsou unikátní v evropském kontextu. Výb?r ze dvou rukopis? této sbírky naleznete i zde.
     Hudba pro sólovou loutnu, která je obsahem této nahrávky, je repertoárem velmi svébytným. Hrána byla p?edevším v komorním prost?edí vybrané spole?nosti. I když se jedná o skladby nevelké rozsahem, jejich význam pro formování dobového vkusu a hudebního cít?ní byl naprosto zásadní. Po?átkem 18. století se nástroje loutnového typu staly pon?kud t?žkopádnými. Obliby se do?kaly rychlejší nástroje klávesové nebo technicky jednodušší a lidov?jší kytara. Dnešní poslucha? však bezpochyby na loutn? ocení její specificky barevný zvuk, možnosti velice ornamentální hry a osobitý repertoár. A možná tak i pochopí, pro? byl tento nástrojve své dob? považován za královský.
     Po více jak dvou staletích nadvlády kytary se po?átkem 50. let za?ala na evropská koncertní podia navracet loutna. Zpo?átku pozvolna a opatrn?, nebo? kytaristé ji pov?tšinou brávali jako dopln?k ?i zpest?ení svých vystoupení. Od sedmdesátých let tohoto století však postupn? rostl po?et hudebník?, kte?í se pln? a profesionáln? v?novali nástroj?m loutnového typu. Obdobn? se i v ?echách v posledních letech obnovuje tradice hry na loutnu. Zásluhu na tom má bezpochyby i interpret této nahrávky - pražský loutnista RUDOLF M??INSKÝ (nar. 1960).
     Loutn? se intenzívn? v?nuje již více jak deset let. Své znalosti získal p?edevším soukromým studiem u ?ady významných loutnist?, jako je kup?. Nigel North, Jacob Lindberg, Anthony Rooley ?i Hopkinson Smith. Rudolf M??inský absolvoval také specializované kursy na Letní akademii v Innsbrucku a p?i Mezinárodní letní škole v Dartingtonu. Repertoárov? se v?nuje p?edevším hudb? renesance a baroka. Vystupuje sólov?, v malých consortech a je vyhledáván i jako hrá? continua. Má za sebou již n?kolik úsp?šných nahrávek: spolu se zp?va?kou Janou Lewitovou nato?il v roce 1991 CD Evropské loutnové písn? 16. a 17. století, v roce 1993 s p?ti?lenným souborem mimo?ádn? úsp?šný titul Sefardské písn? (oba tituly pro ARTA Records) a v roce 1994 se souborem Capella rudolphina antologii Musica temporis Rudolphi II.
     Rudolf M??inský se v?nuje také badatelské práci, jejíž výsledky využívá p?edevším p?i své koncertní ?innosti. Nezanedbatelné je i jeho pedagogické p?sobení, které se zhodnocuje p?edevším v nové nastupující generaci ?eských loutnist?.

Petr Dan?k

Další nahrávky s Rudolfem M??inským:

© Studio Svengali, září 2021
coded by rhaken.net