Rubinstein, Hindemith,  Bloch, Matoušek
Viola

F10062    [8595017406225]   vyšlo 7/1995

Anton Rubinstein (1829 – 1894): Sonáta f moll, Op. 49
Paul Hindemith (1895 – 1963): Sonáta pro sólovou violu, Op. 25, No. 1
Ernest Bloch (1880 – 1959): Suite Hébraique
Lukáš Matoušek (1943): Intimní hudba (pro sólovou violu)

Karel Doležal, viola (Yu Iida, 1993)
Kyoko Hashimoto, klavír Petrof

Violista, který chce svůj recitál uvést hudbou 19. století, nemá příliš velký výběr. Období romantismu bylo fascinováno zvukem velkého symfonického orchestru. Ani v oblasti komorní hudby nemělo velký smysl pro barevné odstíny a zvukové zvláštnosti nástrojů. Oblibě se proto těšily nástroje s velkým a jiskřivým zvukem a s vysoce propracovanou virtuózní technikou: housle, violoncello a klavír, z komorních souborů smyčcové kvarteto. Sonáta f moll op. 49 Antona Rubinštejna je proto spíš výjimkou než skladbou běžného obsazení. I tak existuje také ve verzích pro housle a violoncello.
     ANTON RUBINŠTEJN (1829 - 1894) byl ve své době slavný pianista. Již ve svých dvanácti letech zahájil své první koncertní turné po západní Evropě. Původem byl z židovské rodiny ze západního pomezí Ruské říše. To zřejmě předznamenalo jeho otevřenost vůči západoevropským vlivům. Často a rád také v západní Evropě pobýval. Jeho skladatelský styl nebyl nijak průbojný, vycházel z Mendelssohna a Schumanna. V Rusku byl kárán pro nedostatek národních prvků ve své hudbě. Některá jeho díla, zejména komorní, jsou dodnes živá v koncertní praxi. Sonáta f moll op. 49 k těmto stále živým dílům bezesporu patří.
     Zvláštní kouzlo zvuku violy plně objevilo až 20. století. Skladeb pro violu náhle přibývá. Karel Doležal si z této nabídky vybral tři skladby. Třívětá Suite hébraique pro violu (nebo housle) a klavír Ernesta Blocha tvoří jakýsi pandán k Rubinštejnově sonátě. ERNEST BLOCH (1880 - 1959) se narodil ve Švýcarsku, studoval housle a kompozici v Ženevě, Bruselu, Frankfurtu a Mnichově. Od r. 1916 žil střídavě v USA a v Evropě. Svým tzv. "židovským" cyklem, k němuž patří i slavná rapsodie pro violoncello a orchestr Schelomo, se proslavil jako "židovský" skladatel. Třívětý cyklus Suite hébraique (původně pro violu a orchestr, později i s doprovodem klavíru) je z r. 1951. Většina těchto Blochových má epický, rapsodický charakter. Bloch je také ve svých dílech poplatný neoromantickému cítění. Melodika jeho "židovských" skladeb není odvozena z lidových nebo synagogálních zpěvů, je spíš výrazem celkového vcítění, nebo - podle slov skladatelových - výsledkem "naslouchání vnitřnímu hlasu".
     Zbývající dvě skladby recitálu Karla Doležala jsou určeny sólové viole. PAUL HINDEMITH (1895 - 1963) je jednou z významných osobností evropské hudby první poloviny 20. století. Sám vystupoval jako houslista i jako violista sólově i v kvartetu, takže důvěrně znal možnosti těchto nástrojů. Nástup nacistické moci v Německu mu postupně natolik znesnadnil život, že r. 1938 volil emigraci, nejdříve do Švýcar, pak do USA. V 50. letech se vrátil do Evropy. Byl to jeden z nejplodnějších skladatelů tohoto století. Pro violu napsal hned několik sonát, první v roce 1919. Pětivětá Sonáta pro sólovou violu op. 25, č. 1 je z r. 1922, z prvního zralého tvůrčího období skladatelova. Je věnována vynikajícímu českému violistovi Ladislavu Černému (1891 - 1975). Hindemithův kompoziční styl koření hluboko v tradici. Vyznačuje se konstruktivní přísností a vždy pevným řádem. Nikdy zcela neopustil tonalitu.
     Český skladatel LUKÁŠ MATOUŠEK (nar. 1943) studoval hru na klarinet a skladbu v Praze, skladbu později i v Brně. Založil a řídí vokálně instrumentální soubor Ars cameralis. Soubor, v němž Matoušek hraje na klarinet a historické nástroje, se věnuje interpretaci středověké a současné hudby. Intimní hudbu pro sólovou violu napsal Lukáš Matoušek na jaře r. 1968 pro Karla Doležala. Je to jakési zastaveníčko neznámé dívce "se studánkovýma očima", jak o ní tehdy Karel Doležal snil. Základem skladby je všeintervalová dvanáctitónová řada. Matouškův skladatelský sloh dozrával v 60. letech, kdy se v tehdejším Československu dostávala ke slovu skupina skladatelů, reagujících po svém na vlnu Nové hudby (Vostřák, Piňos, Kopelent, Komorous a řada dalších). Ve svých skladbách zpracovává osobitým způsobem vlivy dodekafonie a druhé vídeňské školy spolu s ohlasy kompozičních principů středověkých skladatelů.

Petr Pokorný