Malá noční hudba
Mozart, Mysliveček, Haydn, Boccherini

Wolfgang Amadeus Mozart (1756 - 1791): Serenáda G dur, K. 525 "Eine kleine Nachtmusik"
Josef Mysliveček (1737 - 1781): Smyčcový kvartet C dur
Joseph Haydn (1732 - 1809) nebo
Roman Hoffstetter (1742 - 1815) * : Smyčcový kvartet F dur, Op.3, No. 5
                         * někteří hudební vědci Haydnovo autorství zpochybňují
Luigi Boccherini (1743 - 1805): Smyčcový kvintet E dur, Op. 13, No. 5

Pro arte antiqua Praha
Václav Návrat - housle, Franz Anton Wild, Brno 1792
Jan Šimon - housle, francouzský mistr, 2.pol. 18. století
Ivo Anýž - viola, německý mistr, Orfönburg 1808
Petr Hejný - violoncello, Peregrino Zanetto, Bresciae 1531
Hana Fleková - violoncello (12 - 15), Sebastian Rauch, 1720
Ondřej Balcar - kontrabas (1 - 4) anonym, 18. století
         a = 428 Hz

Wolfgang Amadeus Mozart (27.1.1756, Salcburg - 5.12.1791, Vídeň) v mládí nenavštěvoval školy, neboť o jeho vzdělání pečoval jeho otec Leopold Mozart, který byl sám skladatelem. Wolfgang projevil záhy obrovské hudební nadání a jako zázračné dítě koncertoval před císařovnou ve Vídni, kde také slavil první úspěchy. Ty byly podnětem k mnoha koncertním cestám po celé Evropě. Tak měl mladý Mozart možnost seznámit se s operní tvorbou tehdejší Itálie, s hudbou mannheimských skladatelů a nechal se ovlivnit i skladbami Josepha Haydna. Ve svých kompozicích sice neobjevoval nové hudební formy, ale již stávající žánry dovedl k naprosté dokonalosti. Jeho přínos je cítit ve všech hudebních oborech - v symfoniích, koncertech, komorní hudbě i v operách. A právě zde se nachází těžiště jeho tvorby. Únos ze Serailu, Cosi fan tutte, Figarova svatba, Don Giovanni, Kouzelná flétna jsou neobyčejně životná díla. Také symfonie, zejména C dur (Jupiterská), g moll a Es dur patří k vrcholným. Světoznámé jsou klavírní koncerty A dur, d moll či C dur a houslové koncerty G dur, D dur a A dur. Z oblasti komorní hudby je nejpopulárnější kvintet Malá noční hudba. Za záhadných okolností vzniká vokálně instrumentální Requiem, které však zůstává nedokončeno, neboť Mozart v 35 letech umírá. Přesto však po sobě zanechává obrovské dílo čítající dle Köchlova seznamu 626 hudebních čísel. Mozart tak spolu s Haydnem a Beethovenem představuje vrchol hudebního klasicismu.
     Jedním z významných představitelů české hudební emigrace 18. století byl Josef Mysliveček (9.3.1737, Praha - 4.2.1781, Řím). Narodil se jako syn mlynáře, vyučil se řemeslu, ale po smrti otce předal mlýn bratrovi a sám se věnoval výhradně hudbě. Základy vzdělání získal u pražských dominikánů a jezuitů a na kůru u sv. Michala, kde byl regenschorim Felix Benda. Později studoval u F.V.Habermanna a J.Segera. Roku 1763 se natrvalo usadil v Itálii. Zde se záhy zařadil mezi nejúspěšnější autory italské opery seria a ovlivnil tak italskou operní scénu. Jeho značná obliba mu vysloužila u italského publika přezdívku "Il divino Boemo". V roce 1770 se Mysliveček setkal v Bologni s mladým Mozartem a od té doby je vázalo pevné přátelství. S neúspěchem své opery Armida (1779) se nesmířil a když přišly další a další neúspěchy, Myslivečka to zcela zlomilo. K tomu se ještě přidala nemoc a tak, dříve vážený a vyhledávaný umělec, nakonec zemřel sám a opuštěný v bídě. Z jeho rozsáhlé tvorby se dochovala jen část. Jsou zde zastoupena díla klavírní, sonáty, komorní a orchestrální koncerty, ouvertury. Mysliveček však byl především skladatelem operním. Byl umělcem, který proslavil české jméno v cizině.
     Joseph Haydn (31.3.1732, Rohrau - 31.5.1809, Vídeň) byl prvním představitelem trojhvězdí vídeňského klasicismu. Jeho hudební nadání mu v osmi letech pomohlo k přijetí do sboru svatoštěpánského dómu ve Vídni, avšak po ztrátě hlasu byl propuštěn a ocitl se na hranici živoření. Hrával po hostincích a žil z příležitostných výdělků. Na doporučení svého příznivce se stal kapelníkem u hraběte Morzina a později (1760) u hraběte Esterházyho v rakouském Eisenstadtu. Je zajímavé, že Haydn byl v podstatě hudebním samoukem, který se učil napodobováním známých děl jiných skladatelů. Po smrti hraběte se Haydn stal svobodným umělcem a začal cestovat. Z Vídně odjel do Francie a potom do Anglie, kde mu byl udělen diplom na oxfordské univerzitě. Rázem se stal slavným a bohatým. Za svůj život stvořil Haydn na tisíc skladeb nejrůznějších žánrů. Navazoval na tvorbu mannheimských skladatelů, čerpal z lidových zdrojů. Napsal 104 symfonií, 24 oper a množství trií, kvartetů, koncertů a děl pro sólové nástroje. Mezi jeho vrcholné skladby patří oratoria Stvoření světa a Čtvero ročních období. Některé symfonie dokumentují svými názvy okolnost vzniku (Pražská, Oxfordská, Lovecká, ad. ). Joseph Haydn byl člověk plný elánu, optimismu a tvůrčí práce.
     Italský violoncellista a skladatel Luigi Boccherini (19.2.1743, Lucca - 28.5.1805, Madrid) pocházel z umělecky založené rodiny violoncellisty Leopolda Boccheriniho . Jeho bratr byl básník (ve Vídni psal libreta pro Haydna a Salieriho) a tanečník, sestra byla baletka. Luigi sám studoval hudbu nejprve u svého otce a později u F.Vanucciho. První veřejné vystoupení uskutečnil ve 13 letech, poté studoval krátký čas v Římě. Koncem roku 1757 získal jeho otec umístění ve Vídni a tak jej syn následoval. Vídeň navštívil Boccherini celkem třikrát. V roce 1766 se vydal na koncertní turné. Navštívil Paříž, kde publikoval některá svá díla. O tři roky později se usadil v Madridu, kde vedoucí osobností tamního hudebního života byl jiný Ital Gaetano Brunetti. Podařilo se mu však navázat kontakty s pruským princem Friedrichem Wilhelmem, velvyslancem ve Španělsku, rovněž violoncellistou, který se živě zajímal o hudbu a proto na skladateli vyžadoval stále nová díla. Boccherini byl až do posledních let svého života zaneprázdněný komponováním. Zamřel a byl pochován v Madridu, ale roku 1927 byly jeho ostatky převezeny do Luccy. Ve své skladatelské činnosti se Boccherini věnoval zvláště komorní hudbě, napsal více než 100 smyčcových kvintetů, téměř stejné množství smyčcových kvartetů a stovku dalších komorních děl. Jeho vokální tvorba zahrnuje dvě oratoria, tři kantáty, jednu operu a komorní Stabat Mater. Boccherini je však především hlavním představitelem italské instrumentální hudby v době vídeňského klasicismu.

Jan Šimon

Nový vzduch
Mohlo by se na první pohled zdát, že důvodem pro vznik této desky byla pouhá potřeba komerční úspěšnosti. Ale není tomu tak. Tato deska je výzva. Výzva dokázat, že principy, které jsme formulovali a jež cítíme by mohly osvěžit a obohatit interpretaci hudby klasicismu, a že opravdu fungují i na těchto skladbách tisíckrát obehraných a notoricky známých. Dnes je pojem klasicismu synonymem pro strnulost forem, symetrii pocitů a nudné přetrpění každého opakování. Ale ve své době, infikované novými možnostmi svobody člověka, byl objevem jiného rozměru: zjevením tónového řádu znovu čitelného světa. Posluchačům, kteří jej vnímali jako novost, se jevil jako zázrak očištění od barokní složitosti kontrapunktu, od asymetrie vinoucích se hadích melodií a nekonečných fug. Tak jako změna dnešní doby s sebou nese očištění od odpadu, symbolizovala i tehdy krystalická průzračnost nové hudby optimismus budoucnosti. Když si uvědomíme, že jedním z ideových původců tehdejšího myšlení byl filosof Jean-Jacques Rousseau (1712-1778), který viděl jako lék proti zkažené civilizaci příklad v přírodě a v umělecké tvorbě zdůrazňoval přirozenost, spontánnost a čistý cit, je úžasné, jak se tyto klasické ideály blíží fenomenologickému objevování přirozeného světa dnešní ekologické doby. Klasičtí teoretikové vždy psali o obnovení přirozených pocitů a stavů lidské duše. To, že je dnes hudba klasicismu považována za suchou a akademickou, je nepochopením doby v níž vznikla, doby, na kterou působila jako vytržení a duši uchvacující jásot. Soubor Pro arte antiqua Praha se v současné době zabývá některými projekty, které se snaží odpečetit dveře konvencí a přivést nový vzduch k zaprášeným dílům skladatelů klasicismu. Naše nové pojetí autenticity se kromě užití dobových nástrojů, strun a smyčců týká hlavně snahy o uchopení psychologických faktorů, které vedou ke znovuzískání působivosti této hudby. Jedním z nejdůležitějších prostředků oživení je tempo. Skladby z této doby je lépe reprodukovat tak rychle, jak je byli schopni provádět ti nejlepší profesionálové, než mdle po vzoru hudbymilovných amatérů v salónech. Jsou totiž napsány tak, aby byly komerčně využitelné obojím způsobem. Tato hudba je svými možnostmi stejně virtuózní a kontrastní jako hudba romantických skladatelů (i Paganini-ho); ovšem jinak - ve vytříbenosti detailů a okamžitém střídání nálad na krátkých symetrických úsecích, v jemném tempu rubatu melodií na podkladu motorického pohybu. Vždyť obratnost je snaha o přiblížení se nemožnosti a je vždy uchvacující .... Dalším z prostředků našeho záměru je odpor vůči sentimentalitě, zvláště v pomalých větách, které v romantizujícím pojetí svádějí ke stálým ritardandům v závěrech i k nadměrnému vibrátu. Místo toho se snažíme o uplatnění ozdob a variačního dotváření skladeb tak, jak to v té době bylo pořád ještě běžné při vrcholných exhibicích interpretů. Z hlediska provozovací praxe dovolovala průhlednost struktury a převaha homofonní faktury daleko větší míru variačního obohacování a svobodného výkladu frází než barokní polyfonie. Až v pozdních dobách vídeňského klasicismu a u Beethovena je toto považováno za nadbytečné, zvláště proto, že se hudba stávala opět komplikovanější. Je známo, že i sám Mozart často obměňoval druhé repetice svých adagií a počínal si i s cizí hudbou dosti volně. Opravdové ideály klasicismu jsou přirozená krása, zdraví, radost a ne rokoková zvrácenost tanečků špatných skladatelů raného galantního slohu. Klasická hudba je hudbou síly, harmonie, osvícení - to znamená pochopení přírodních procesů a jejich účinků na člověka.
Chceme vrátit tyto původní záměry do této hudby tak, aby prošla přes práh vědomí i soudobého posluchače a zanechala v něm stopu svého ideálu. To je vlastně důvod, proč se zabýváme starou hudbou, protože věříme, že pohled do minulosti dokáže ovlivnit budoucnost. A klasicismus je jedním z pokusů o vizi světa, který by se měl stát onou původní rajskou zahradou, plnou kvetoucích stromů poznání...

Václav Návrat