Pavel Vranický (1756 - 1808)
Smyčcové kvartety, opus 23 / 4,5,6

  F10078   [8595017407826]   vyšlo 4/1998   VYPRODANÉ

Pro Arte Antiqua Praga
Václav Návrat - housle (Franz Anton Wild, Brunn 1792)
Jan Šimon - housle (francouzský mistr 2. pol. 18. stol.)
Ivo Anýž - viola (německý anonym, Orfönburg 1808)
Petr Hejný - violoncello (Pellegrino Zanetto, Brescia 1581)

V Nové Říši na Moravě, ve svém rodišti, které patřilo ve své době mezi významná kulturní střediska, studoval Pavel Vranický hru na housle, violu, varhany a klavír u zdejších premonstrátů. V letech 1770 - 71 pokračoval ve svých studiích v Jihlavě na jezuitském gymnáziu. Z Jihlavy pak odešel do Olomouce, kde studoval bohoslovectví a stal se také výborným houslistou. Teprve jako dvacetiletý vstoupil do semináře ve Vídni. Zde studia dokončil a pokračoval dále v rozšiřování hudebního vzdělání u Josefa Martina Krause, což byl dvorní kapelník ve Stockholmu, který ale v té době působil ve Vídni. Znalosti hudební skladby a teorie si Vranický rozšiřoval u Josefa Haydna. Tak vlastně začala jeho hudební kariéra.
     U Jana Nepomuka Esterházyho z Galanty získal Vranický místo hudebního ředitele. Okolo roku 1790 se stal ředitelem orchestru vídeňských divadel, mj. Burgtheatru a Kärntnertortheatru. V této době byl také velmi plodným autorem. Psal opery, operety, balety.
     Jeho první nejznámější kus byl singspiel Oberon z roku 1789. Toto dílo Vranický předvedl během slavnostní korunovace Leopolda II. ve Frankfurtu nad Mohanem. Oberon byl natolik úspěšný, že se stal inspirací i jiným skladatelům, neboť Vranický hrál důležitou roli v hudebním životě tehdejší Vídně.
     Z toho důvodu také jak Haydn, tak Beethoven dali Vranickému přednost při řízení jejich děl. Haydn například přenechal k volnému provozování svá oratoria a také si přál, aby Vranický řídil jeho vídeňská představení. Beethoven mu 2. dubna 1800 svěřil řízení premiéry své 1. symfonie. V roce 1803 navštívil Vranického ve Vídni Carl Maria von Weber. Toto setkání bratří Vranických s několika dalšími umělci v bytě u Beethovena mile a přátelsky popsal ve svých pamětech Carl Czerny. Pro korunovaci Františka II napsal Vranický v roce 1792 symfonii. Skládal však i drobná díla pro osobní potřebu Marie Therese, Františkovy druhé ženy.
     Do poněkud složité pozice na dvoře se dostal se svou oslavnou symfonií za mír s Francouzskou republikou. Císařským dekretem z roku 1797 bylo dílo zakázáno, neboť se jeho název zdál být provokativní.
     Ve vysokém uměleckém postavení u divadel však Vranický zůstal až do své smrti v roce 1808, kdy ve Vídni ve věku 52 let zemřel na tyfové onemocnění. Řízení orchestru pak převzal jeho bratr Antonín.
     Vranického první známá díla jsou datována počátkem roku 1780 a za krátkou dobu už získal uznání jako skladatel symfonií a komorní hudby, které psal hlavně v letech 1786-1805. Jeho singspiely jsou důležité pro další vývoj vídeňské operety. Nedivadelní tvorbu zastupují mše, kánony atp. Nejvýznamější je ale jeho tvorba instrumentální. Napsal 51 symfonií, ještě větší počet děl komorních, kde převažují kvartety (uvádí se jich 70 a je zde patrný vliv Josefa Haydna), dále tria, kvintety - přes 20. Psal také koncerty - houslový, flétnový, violoncellový, různá divertimenta, tance.
     Vranického hudba je bohatá, plná nápadů a invence a je z ní patrný také autorův původ. Právě tímto bohatstvím přispěla k mnohostrannosti vídeňského klasicismu.

Jan Šimon