Mezi nejcharakterističtější osobnosti pražského hudebního života první poloviny 19. století patřil bezesporu skladatel a hudební pedagog Václav Jan Křtitel Tomášek. Přispělo k tomu nejen jeho obsáhlé a kvalitní skladatelské dílo, jeho pedagogické působení, široké všeobecné vzdělání, ale i jeho břitký úsudek a kritický vztah k hudebnímu dění jeho doby. Ironicky byl nazýván "pražský hudební papež". Jeho pověst vynikajícího hudebního znalce daleko přesáhla české země: při svých pražských návštěvách neopomněly mu složit svou poklonu i takové osobnosti jako Paganini, Wagner a Berlioz.
Tomášek se narodil 17. 4. 1774 ve Skutči jako třinácté dítě v rodině tkalce a měšťana Jakuba Tomáška. První hudební základy (housle, zpěv) získal v Chrudimi u místního ředitele kůru. Ve dvanácti letech se stal vokalistou u jihlavských minoritů, kde zároveň studoval hudební teorii a hru na varhany. V roce 1790 odešel do Prahy, kde dokončil gymnázium a vystudoval práva. Zároveň na univerzitě studoval matematiku, historii a estetiku. Již od gymnaziálních let se cílevědomě hudebně vzdělával jako autodidakt. Opatřil si starší i nové učebnice klavírní hry a skladby a neúnavně na sobě pracoval tak, že již roku 1796 byl v Praze proslulý jako klavírní virtuóz. V roce 1806, kdy měl za sebou řadu úspěšných skladeb, jej přijal jako hudebního vychovatele a skladatele hrabě Jiří František Buquoy. Tomášek tak byl po 16 let existenčně zajištěn a měl klid na práci. Na druhé straně to mělo i své nevýhody: kdyby byl nucen živit se např. jako cestující virtuóz, byl by získal celou řadu nových podnětů. V roce 1824 si Tomášek založil v Praze vlastní hudební ústav a ve výuce klavíru a skladby úspěšně konkuroval pražské konzervatoři a varhanické škole. Mezi jeho nejvýznamnější žáky patří Jan Václav Hugo Voříšek, Josef Dessauer a Alexandr Dreyschock. Tomáškův život se uzavřel v Praze 3. 4. 1850.
Jako skladatel zasáhl Tomášek do všech oblastí od písní přes komorní a orchestrální díla ke kompozicím sborovým, kantátovým, operním i duchovním. Stylově vyšel z klasicismu Haydnova a Mozartova a byl ovlivněn též Beethovenem (jeho i Haydna osobně navštívil). Ačkoliv celý život zastával spíše konzervativní estetické názory, ve své vlastní skladatelské praxi záhy dospěl až k jasným názvukům romantismu. Nejvýrazněji se to projevilo v jeho písňové a zejména klavírní tvorbě. Na začátku své dráhy složil řadu klavírních sonát a variací, později však dospěl k přesvědčení, že těmto oblíbeným kompozičním formám hrozí nebezpečí určité manýry. A tak začal psát v roce 1806 drobné lyrické klavírní skladby. Aby je už v titulu odlišil od pastorálních klavírních skladeb 18. století, vybral pro ně označení z antického básnického názvosloví: eklogy, rapsodie, dithyramby. V průběhu let se jejich rozsah zvětšoval a klavírní technika komplikovala. Eklogy zůstávaly nejblíže původní idylické pastorální náladě, rapsodie a dithyramby přinášely energičtější, dramatičtější pasáže.
Tomášek napsal celkem 7 sešitů eklog v letech 1806 - 1823 (op. 35, 39, 47, 51, 63, 66, 83). Všechny krátce po svém vzniku našly nakladatele, většinou v zahraničí. Jednotlivé sešity se od sebe liší jak hudebním obsahem tak technickou náročností. Eklogy Op. 35 (vyšly 1807) přinášejí drobnokresby idylického, veselého charakteru , kde jako by v pozadí stál i instruktivní zřetel (etudový charakter některých pasáží však nikde není samoúčelný, vždy je součástí emotivního celku). Eklogy op. 51 (vznikly 1815, vyšly 1818) jsou rozsáhlejší, technicky náročnější a náladově diferencovanější. Oba sešity Eklog v naší nahrávce ovšem vykazují řadu rysů, které jsou společné i ostatním Tomáškovým skladbám toho názvu. Mají třídílný půdorys ABA: část B je buď pokračováním A, nebo přináší novou myšlenku obdobné nálady a odlišné sazby, případně prudký kontrast nálady i sazby (např. op. 51, č. 2). K romantismu směřující prvky jsou v nich jasně patrné. K nim patří obliba struktur ryze zvukové povahy (už např. v op. 35, č. 1), běhuté, harmonicky opalizující pasáže, drobnokresba spočívající v jemných proměnách drobných plošek, použití pastorálních elementů (např. prázdné oktávy a kvinty v op. 35, č. 2), začlenění melodických a rytmických prvků lidové hudby (např. hra tercií v op. 35, č. 5 nebo v op. 51, č. 4) i výrazných tanečních motivů (např. op. 35, č. 4 část A, op. 35, č. 6 část A).
Velkou péči věnoval Tomášek klavírní stylizaci zpěvných pasáží. Užíval s oblibou zejména dva typy: pravá ruka přináší melodický hlas v oktávách, levá doprovází triolami, v nichž je obsažen ve čtvrťových hodnotách harmonii určující bas. Nebo naopak sled triol v pravé ruce zvýrazňuje jednoduchý melodický hlas v téže ruce, který levá ruka doprovází harmonicky určujícím partem ve větších notových hodnotách.
To vše jsou nové nebo alespoň v novém kontextu použité prvky. Tomášek byl prvním skladatelem , který se v takovém rozsahu plných 40 let věnoval lyrickému klavírnímu kusu. Jeho význam vynikne, uvědomíme-li si, že vydal 6 sešitů těchto skladeb řadu let před prvními Schubertovými Impromptu (1827) a 4 sešity před Fieldovými Nokturny (1814).
