Pražská komorní filharmonie, řídí Miroslav Pudlák (3)
I. housle - Martin Bialas, Alexandra Kadlecová, Dmitrij Samojlov, Jana Svobodová, Miloslav Vrba, Hana Vrbová, Ivana Ferová, Radek Trupl, II. housle - Jan Adam, Lukáš Kroft, Alena Miřácká, Ondřej Skopový, Zöe Vobořilová, Lada Ševčíková, viola - Kusama Sayaka, Ludmila Sovadinová, Zdeněk Suchý, Stanislav Svoboda, violoncello - Libor Mašek, Lukáš Pospíšil, Petra Pospíšilová, kontrabas - Radim Otépka, Pavel Klčka, flétna - Jiří Ševčík, hoboj - Vladislav Borovka, Lenka Filová, klarinet - Vojtěch Nýdl, fagot - Jiří Jech, lesní roh - Jan Vobořil, Zdeněk Vašina
Letím... pro 7 nástrojů (1985) je introvertní tichá hudba pro spáče. Inspirací byl sen - jeho metamorfózy, reminiscence, rozpomínání a zapomínání. Také vytržení a sladké znovuusínání. Hudební motivy se vracejí v pokřivených variacích, jakobychom se na ně obtížně rozpomínali a ony nám unikají a proměňují se před očima (tak jako ve spánku, když se hudba ocitá mimo naši vůli a podvědomí samo nabízí variace). Skladba vznikla v době mé vojenské služby, kdy spánek byl i nebyl vzácný a přicházel v kteroukoli denní dobu a v nečekaných situacích. V pokynech v partituře stojí, že hráči se v pauzách nehýbají a setrvávají ve strnulých gestech až do příštího hraní, jsou rozesazeni zády k sobě, hrají bez vzájemného kontaktu v pohroužení do sebe. To jim napomáhá v koncentraci na výraz a pro publikum by mělo navodit hypnotizující dojem. Skladba je roztažená do šíře, plná ticha a dlouhého doznívání, nástroje zřídka hrají spolu, spíše se střídají v sólech přerušovaných skupinou smyčců. Skladba byla napsána pro čerstvě založený soubor Agon, který ji provedl na mnoha koncertech. Studiovou nahrávku se však podařilo pořídit až po mnoha letech se souborem Mondschein. The Last Word, pro flétnu, violoncello a klavír (1993). Do programu premiérového provedení jsem napsal toto: "Iritace a nostalgie jsou dvě základní výrazové polohy evokované i samým názvem, který je mnohoznačný. Sled hudebních gest, majících stále charakter kódy a frenetické vytloukání motorických osminových not, nástroje v rytmickém unisonu, prvky rocku - to je rezolutnost, absence dialogu (kontrapunktu), hluchota (krutost světa). Spíše nostalgicky znějí reminiscence na hudební minimalismus, (který možná ještě neřekl své "poslední slovo"), ale nakonec dobře zapadají do divoké hudební melanže, kde je vše dovoleno." O premiéru se postarala Clara Nováková a její pařížské dívčí Trio Salomé. A Winged Creature (1994) pro orchestr. Název vystihuje působivou vizi z mého snu - zjev jakési neurčité bytosti s křídly, která je zároveň vznešená (winged) i strašná (creature). Sen se dostavil po četbě pasáže z Bible o předpotopních polobozích "Nephillim" (překládáno jako zrůdy nebo obři), kteří měli být lidskými potomky padlých andělů. Forma skladby je sledem pěti částí nazvaných pracovně: Vzývání, Let, Zpěv, Tanec, Procesí. Jediným zcelujícím prvkem je různě tvarované hudební gesto, napodobující svist křídel. V úvodu je zvukový citát ze Stravinského Ptáka Ohniváka (flažolety na D strunách). Skladba vznikla na objednávku britského orchestru Academy of Saint Martin-in-the-Fields, který ji premiéroval pod mým dirigováním 9.11.1995 v londýnském Queen Elizabeth Hall. Dalších provedení se dočkalo díky londýnskému Jupiter Orchestra (1998) a na festivalu ISCM v Lucembursku (2000). Chandra (angl. Khandra) pro klarinet violoncello a klavír (1995) má také víceznačný název. Je to jméno měsíčního démona ženského rodu, ale je to také ruský spleen, opilecká melancholie, (sebe)vražedná nálada. Skladba vystřídá dvě výrazové polohy sledující oba zmíněné významy - nejdříve lunární, mystická nálada, potom quasi barová hudba s nádechem nostalgie. Premiéru uskutečnilo příležitostné trio Kamil Doležal, Jiří Bárta a Patricia Goodson v Eugene v Oregonu na festivalu Music Today v r. 1995. OM-Age pro 7 nástrojů (1998) - název skladby (čti "óm ejdž") je složen z jogínské mantry "óm" a anglického "age" = věk, (jako New Age) - čili "věk ómu". Zároveň to lze číst i jako "omáž" (hommage = pocta). Je to moje vlastní verze meditativní hudby a zároveň pocta přírodě (ekologická hudba), protože mnoho rytmických a tvarových prvků skladby je odvozeno z přírody (lety ptáků, vlny, tlukot srdce a pod). Tyto mimohudební asociace doprovázejí notový zápis a pomáhají interpretům dosahovat zcela určitý druh nepravidelností, jinak těžko notovatelných. V závěru zazní zvuk z magnetofonového pásku, na němž je smyčka utvořená z jednoho taktu z Ptáka Ohniváka (tentýž citát jako ve Winged Creature) - přirozené harmonické tóny od tónu D působí jako nečekaný pohled do skutečné zvukové přírody, zatímco předchozí hudba přírodu jakoby uměle imituje. Skladba byla napsána přímo na míru souboru Mondschein, tak aby si v ní snadný klávesový part zahrál i sám autor.
Miroslav Pudlák
Realizaci této nahrávky podpořily Hudební nadace OSA a Nadace Český hudební fond.
Letím... pro 7 nástrojů (1985) je introvertní tichá hudba pro spáče. Inspirací byl sen - jeho metamorfózy, reminiscence, rozpomínání a zapomínání. Také vytržení a sladké znovuusínání. Hudební motivy se vracejí v pokřivených variacích, jakobychom se na ně obtížně rozpomínali a ony nám unikají a proměňují se před očima (tak jako ve spánku, když se hudba ocitá mimo naši vůli a podvědomí samo nabízí variace). Skladba vznikla v době mé vojenské služby, kdy spánek byl i nebyl vzácný a přicházel v kteroukoli denní dobu a v nečekaných situacích. V pokynech v partituře stojí, že hráči se v pauzách nehýbají a setrvávají ve strnulých gestech až do příštího hraní, jsou rozesazeni zády k sobě, hrají bez vzájemného kontaktu v pohroužení do sebe. To jim napomáhá v koncentraci na výraz a pro publikum by mělo navodit hypnotizující dojem. Skladba je roztažená do šíře, plná ticha a dlouhého doznívání, nástroje zřídka hrají spolu, spíše se střídají v sólech přerušovaných skupinou smyčců. Skladba byla napsána pro čerstvě založený soubor Agon, který ji provedl na mnoha koncertech. Studiovou nahrávku se však podařilo pořídit až po mnoha letech se souborem Mondschein. 