Vítejte na eshopu ARTA Music cz en

JESLIČKY, staré nové písničky
Vánoční tanečky z barokních kancionálů

  

F10103   [8595017410321]   vyšlo 10/2000

play all Jesličky, staré nové písničky - Ritornello 70:53
1.
Všickni Věrní Křesťané 5:42
2.
Nuž Andělíčkové 1:55
3.
Poslyš ó Křesťané 2:51
4.
Ó Duše má rozmilá 2:45
5.
Jáť dám narozenému 4:14
6.
Vítr v pusté oulici 3:15
7.
Toto malé Děťátko 5:03
8.
Chtíc aby spal 3:19
9.
Ach kdož Podpal společný 4:03
10.
Maria žal cítila 5:58
11.
Puer natus in Bethlehem 1:39
12.
Děťátko se narodilo 1:36
13.
Veselme se všickni nyní 2:26
14.
K Ježíškovi Miláčkovi 4:33
15.
Zavítej k nám Dítě milé 4:14
16.
Usni, usni ctné Poupátko 3:39
17.
Ach můj milý Ježíšku 3:49
18.
Spanilé z Archy Holubičky a) 0:54
19.
Spanilé z Archy Holubičky b) 2:24
20.
Děťátko rozkošné nám se narodilo 3:04
21.
Narodil se Kristus Pán 2:44

Ritornello, umělecký vedoucí Michael Pospíšil
Jan Mikušek - alt, cimbálek, hackbrett, positiv
Richard Sporka - tenor, perkuse
Michael Pospíšil - bas, positiv, cink, šalimó
Tomáš Najbrt - loutna, tiorba, barokní kytara, kejdy, niněra, sbor
Jan Novotný - basa, harfa, šalimó, gemshorn, fletna, traversa, sbor
Marek Štryncl - violoncello, positiv, sbor
Libor Meisl - housle, sbor

JESLIČKY
staré nové Písničky aneb
Barokní Rendez-vous v roce 0


Podívejme se na něj barokníma ušima: Smrdutý chlívek - jeskyně za městečkem, ještě k tomu nejmenším z Davidových, hostila podivnou společnost: nezletilá panenka, starý mládenec, přihlouplí špinaví pastevci i se svými stády, distinguovaní, teď rozněžnělí králové-mudrci-mágové se svými koňmi a komoňstvem, vůl a osel! A uprostřed nich To, kvůli Čemu jsou všichni vlastně tady (a vůbec jsou) - no, skoro nic. Dítě. Kolik se v tom zmatku ještě motalo Andělů, asi nikdo nespočítal. A přesto je to Nepatrné v jeslích "ten, kterého Nebesa pojmout nepostačí"?1?!
     Sláva a sláma, kadidlo a lejna, myrha a seno, zlato a tma, všechno bohatství Světa a všechna jeho bída, Bůh a - Člověk. Ten Človíček je samým středem rozporů: Bůh-Člověk, v jeskyni narozen, do jeskyně nakonec zase pochován, první lůžko Jesle, poslední Kříž. Jak se má Ten, "který tahá ubožáka z lejna a obklopí ho princi, princi svého lidu"?2 ?sám vytáhnout? A ještě později sám sestoupit z Kříže?3?? To není o naivitě Čapkova Pejska a Kočičky?4?. Celá bezmoc mocného. Každého nás někde čeká, jde o to jak si ji ochočit. Galilejský, narozený v Judsku (z Panny k tomu - ehm, Otec neznámý...), pak ty Herodesovy skety, které sem vlastně přivedl, ilegální úprk do Ejipta, brrr, země komárů a poroby. Měli na něj vztek, i když jim byl takto sympatický?5?. Tolik protiv pohromadě, to se jen tak nevidí! Ostré kontrasty, dávající akci napětí a spád, teatralitu užaslému "ó", přetavují tajemnou látku do domácké, důvěrně barokní kancionálové podoby: betlémský hnůj servírují s celou ceremonií barokních kudrlinek. Texty, z nichž je cítit chlév a osobní zkušenost s ním, jsou obuty do dobových tanečních hitů. Udělejte i Vy něco pro své zdraví a nechte svou Duši vydechnout a proskočit se! Ostatně Muzika byla od začátku při tom: dvojí Zvěstování Člověku v "Ave"?6 ?a v "Nebojte se"?7? bylo asi zazpíváno, aby to vůbec pochopili. Anebo byla generální pauza, Ticho. To je také Muzika. Pastýři s dudami - speciálním muzikoterapeutickým nástrojem na rychlé zatučňování ovcí?8 ?a také plašákem na vlky?9?, králové se svými trubači.
     Nejeden z barokních "autorů" - prostředníků, skladatelů a vydavatelů písní o Narození, nespokojen sám se sebou v tomto Světě, hledal cestu do jiného. Michna možná založením nadace na zaopatření tří chudých žáků-muzikantů (1673), Bridel ošetřováním umírajících morem, s nimiž sám zemřel (1680), Božan vydáním svého pohrobka "Slavíčka rajského" (1719), Kadlinský přetlumočením Speeova oblíbeného "Zdoroslavíčka" z němčiny do češtiny (1665, 1726...), Holan kamenickou prací v pustině rozvalin hradu Valdštejn (cca 1695). Toto všechno byly jisté eremitáže - skalní poustevny, brány do podsvětí a nadsvětí.
     Také náš hudební příběh poskládaný z nepatrného zlomku barokních "koled" začíná v Nazarétě oblíbenou písní, "skočnou" Všickni věrní..., tj. "Ave", kterou kombinujeme z více pramenů. Michnova skoro neznámá Nuž Andělíčkove / Jiná o Narození Pána Ježíše oslovuje posly nesoucí "Čáku", tj. dobrou zprávu, tj. evangelium o Narození. Bridelova Poslyš ó ..., je tím anjelským "Nebojte se". Téhož Ó Duše má rozmilá je pochodem do Betléma. "Ecloga" Jáť dám... je dohadováním, trumfováním pastýřů kdo dá víc. O sto let později, v pastorelách Jiřího Ignáce Linka už byli tak chudí, že neměli co dát a museli to nejprve ukrást! V Kratičkém jednání je Fujavice zabalená do "voňavého dychání" hovádek a rozněžní nás sentimentálně hladkou melodií dvorských dvorných písní a la Thomas Campian (cca 1600). "Ballo dell'Granduca" zakleté ve Vánoční Roztomilosti naopak vnáší důstojnost řadových tanců jako je pavana. Gagliardě Chtíc aby spal, zlidovělé, tisíckrát zpronevěřené a rozplizlé se snažíme vrátit kolébavkový pevný rytmický obrys. Známá "Es ist ein Ros' entsprungen", skvěle upravená Michaelem Praetoriem, přetavena z hymny do "domácké" písně vyšla 1658 v Bridelových "Jesličkách" jako Ach kdož podpal. Jako čistě pánské hudební seskupení si nemůžeme odepřít jemný akcent na poesii laktace. Proč takovou píseň mezi slušnými lidmi nezpívat vážně, společně? "Lyrnická", poutnická, je balada Útěk do Egypta. Slepí pěvci, vyzbrojení svými lyrami - niněrami jako pasporty, vycvičeni ve zpěvu písní o stovkách slok, křižovali se zpívanými poselstvími celou Evropu od středověku až do 20. století. Monotónnost, vnitřní rytmus, básnivost a snivost - až vizionářství není vynálezem baroka, ale barokní litanie jsou jim příbuzné. Ještě jinak přímočarý téměř hymnus Puer natus in Bethlehem jsme si vypůjčili z ciziny, ale vzápětí doplnili českým překladem a barokně jemným zpracováním z Božanova kancionálu. "Ponocensko-cimbálovková" intráda Veselme se všickni nyní otvírá poslední blok písní, poustevníka Holana. K Ježíškovi Miláčkovi je sarabanda a odkazuje nás do světa oblíbených dvorských Passacaglií. Zavítej k nám... (z německé světské Mein Herz will ich dir schenken) vydané Bridelem v roce 1658 přepracoval a vydal roku 1693 Holan a my kombinujeme obě verse. Znaivizované prvky francouzské galantní hudby, které nás provokují k dozdobování partů v ukolébavce Usni, usni... , příkře kontrastují se syrovostí původně asi lidové Ach můj milý Ježíšku, jejíž řeč už věrněji popisuje betlémskou "šlamastyku". Také zlidovělá píseň Spanilé z Archy Holubičky, nápadně podobná imitacemi Praetoriově Nun freut euch, (1621) možná vylétla Holanovi z Vyšehradu do Světa ještě před vydáním jeho kancionálu a uhnízdila se ve sbírce J. E. Košetického na Strahově. Anebo byla předloha dvakrát různě zpracována? Písnička Děťátko rozkošné je asi také lidového původu. Když se jí znovu ujme cimbálovka, vyprchá všechna zatuchlost. Přídavek Narodil se Kristus Pán jistě znáte a neznáte. Ale po jedné, dvou slokách se už jistě (ve stoje, tak jako před "Sametovou revolucí") přidáte.

Dopsáno v Nebuželích, v chlívku-eremitáži, 8. 7. LP 2000

Michael Pospíšil

N.B.: O čem to vlastně všechno má být? Ať už věříme čemukoliv, vyznáváme cokoliv a třeba nevidíme - neslyšíme barokně: Člověk, i hloupoučký, i zrozený do chudoby, je z rodu královského a zaslouží úctu a péči, má povolání, i když ho my okolo ještě neznáme. Takový maličký, jako byl Bůh, když se svěřil do ušmudlaných rukou Světa, je někde v každém z nás. Zpříjemnit Svět každému maličkému, ne zas jen věcmi, ale sebou samým, je veliká šance a naše "zásluhy" nám budou připsány k dobru. I tomu, kdo si jinak počínal jako Herodesovy "gorily". Já tedy věnuji tuto nahrávku těm nenarozeným a těm nekolíbaným, (echo: nelíbaným).

Další nahrávky Michaela Pospíšila a jeho souboru Ritornello:

© Studio Svengali, listopad 2024
coded by rhaken.net