K velmi otřelým klišé patří tvrzení, že hudba nezná hranic, spojuje národy, umožňuje porozumění mezi lidmi. Jako leckomu jinému i mně přinesly životní zkušenosti poznání, o jak hluboké pravdy v daném případě jde. Japonsky nebo česky si s Yoshimi Oshimou moc nepopovídáme, jakýkoli třetí jazyk má také svá omezení, jedině v hudbě si můžeme rozumět dokonale.
Někdo by přesto očekával, že pro českého varhaníka a japonského flétnistu bude spolupráce na poli klasické evropské hudby přinášet určitá úskalí. Přinejmenším v latentní rovině působení různých kulturních prostředí, ve kterých jsme vyrůstali, což by mohlo teoreticky znamenat i náš rozdílný přístup k hudbě. Podle úvah mnohých lidí by prý Středoevropan měl mít k Bachovi a jeho složité polyfonii vzhledem ke svým kořenům jaksi přirozeně blíž. Jenže uvědomme si, že už dávno nežijeme v prostředí blahodárně působícím na lidské tvory kvalitní hudbou a také tichem. Jen málokdo, kdekoli na světě, tedy i na starém kontinentu, má to štěstí, že ho od kočárku neobklopují zvuky převážně nelibé, a to i v podobě takzvané „hudby“. Hudební nadání jedinců je ale dáno našimi geny, neseno naším podvědomím eventuelně zušlechťováno cíleně vyhledávanými okolními vlivy a pílí. V Japonsku je v tomto směru výchozí situace naprosto stejná. Vlastní touha hudebníka po poznávání krásy a kvality je daleko důležitější než vnější prostředí se všemi tradicemi.
Hudba Johanna Sebastiana Bacha patří ke zdrojům v oblasti hudebních prožitků nejušlechtilejším. Přináší lidstvu uspokojení jak po stránce intelektuální, tak po stránce citové. Má řád a rovnováhu, zároveň nadprůměrně emotivní obsah. Na světě je v současnosti jen málo flétnistů hrajících Bacha s takovým zaujetím a tak často na četných koncertech, jako Yoshimi Oshima. Díky tomu si vytvořil k Bachově hudbě osobitý vztah, který respektuje svět barokní polyfonie s jeho plastickým a zřetelným frázováním i výrazové možnosti a krásu zvuku moderní, soudobé flétny.
Klávesové nástroje jsou v Bachových skladbách sólistovi vždy důležitým partnerem. Ať se jedná v našem případě o cembalo v Sonátě h moll, nebo o varhany v sonátě e moll a Suitě c moll, která je úpravou skladby Bachem určené původně loutně.
