VĂ­tejte na eshopu ARTA Music cz en

H.I.F.Biber: R?žencové sonáty 
Lucie Sedláková H?lová, Jaroslav T?ma

 

F10256   [8595017425624]   vyšlo 12/2020

Lucie Sedláková H?lová - barokní housle (kopie Dalibor Bzirský)
Jaroslav T?ma - varhany Tobiase Flecka z roku 1712 obnobvil borovanský varhaná? Vladimír Šlajch v roce 2019.

Vybrané zvukové ukázky:

Rosenkranz-Sonaten 2:07:18
1.
Sonata 1 Praeludium 2:19
2.
Sonata 3 Courente 3:06
3.
Sonata 5 Praeludium 1:16
4.
Sonata 9 Sonata 2:21
5.
Sonata 10 Praeludium 1:14
6.
Sonata 11 Sonata 2:31
7.
Sonata 12 Aria Tubicinum 1:27
8.
Sonata 14 [...] Grave 2:30
9.
Sonata 16 Canzon 2:13
10.
Passagalia 9:09

O chytání Biberových r?ží
     R?žencové sonáty Heinricha Ignaze Franze Bibera jsou naprosto ojedin?lým zjevem v d?jinách hudby, což je zp?sobeno kombinací hudby samotné, její dedikace patnácti r?žencovým tajemstvím a technických nárok? jak na samotné housle, tak na interpretujícího houslistu. Dílo vzniklo n?kdy kolem roku 1676 v Salzburgu a bylo v?nováno salzburskému knížeti-arcibiskupovi Maxmiliánu Gandolfu hrab?ti z Kuenburgu, který sed?l na arcibiskupském stolci v letech 1668–1687. Pozd?ji kompozice upadla do zapomn?ní a byla znovu objevena až roku 1905. Od té doby je nejen perlou hudebních d?jin, ale také nep?ekonatelnou výzvou pro mistry houslové hry. Stejn? tak jako datum vzniku, i konkrétní ur?ení díla a jeho spojitost s r?žencovými tajemstvími jsou obest?eny jistou mírou nejasnosti. Ve všech svých dimenzích jako by toto dílo vystupovalo z mlhy a teprve postupn? získávalo jasné kontury. V tomto smyslu je obrázek andílk? házejících r?že na obalu CD, který je detailem z oltá?ního obrazu Navštívení Panny Marie z kostela v Horní Polici namalovaného jistým Franzem Hagenem, o n?mž toho také moc nevíme, p?ízna?ný. Biber na nás v tomto svém díle nechává prost? házet r?že jednotlivých sonát a jejich ?ástí a je na nás, co se nám poda?í pochytit. Lze v tom ovšem spat?ovat nejen ur?itou mysterióznost celého projektu, ale poslucha? se m?že také tešit, že se CD nikdy neohraje, protože lze v hudb? nalézat znovu a znovu n?co nového – prost? si tu r?ži od and?la chytit zase trochu jinak.
     Spojení Biberových sonát s modlitbou r?žence lze vyvodit jednak z názvu „Mysterien
-Sonaten“, jednak z m?dirytin, které uvozují p?vodní vydání sonát a které zobrazují patnáct r?žencových tajemství. Šestnáctá rytina na za?átku passacaglie pro sólové housle zobrazuje and?la strážného. Tyto rytiny se poda?ilo objevit i v jiném kontextu, v roce 2008 byl v arcibiskupském archivu v Salzburgu nalezen leták r?žencového bratrstva, který je v identické podob? obsahuje. Lze tedy vznik r?žencových sonát dát práv? do souvislosti s tímto bratrstvem založeným v roce 1676, stejn? jako s rozvojem poutí na nedaleké poutní místo Maria Plain, kde zmín?ný salzburský arcibiskup v roce 1674 konsekroval nový kostel.
     Po všech t?chto informacích by poslucha? od r?žencových sonát o?ekával programní hudbu, kde ona tajemství uslyší. Ale i v této rovin? se sonáty jaksi vyno?ují z mlhy a dostávají jasné kontury teprve postupn?. Je jist? možné, aby poslucha? zaslechl v rychlých pasážích první sonáty svist and?lských k?ídel, v sedmé sonát? v opakovaných figurách sarabandy údery bi?e, v desáté sonát? v te?kovaných rytmech úder kladiv a v rychlých pasážích trhající se oponu Jeruzalémského chrámu. Citace velikono?ní písn? v jedenácté sonát? nás nenechává na pochybách, že tato skladba pojednává o Ježíšov? zmrtvýchvstání, slavnostní tónina, rytmus i vzh?ru stoupající melodie v následující sonát? nám m?že snadno evokovat Ježíšovo vystoupení do nebe. Je zde však mnoho míst, která bychom mohli s klidným sv?domím p?i?adit jakémukoli r?žencovému tajemství a poselství tón? k tomu kterému mystériu je nám jakoby skryto. N?kdy skladba m?že vyložen? mást. Dlouho jsem si nap?íklad myslel, že skordatura s p?ek?ížením prost?edních strun p?ece musí evokovat k?íž a Ježíšovo uk?ižování, a ona je p?itom použita až v sonát? následující, týkající se Ježíšova zmrtvýchvstání. P?es toto všechno se však pokusme nalézt v jednotlivých sonátách jakousi ilustraci obsahu r?žencových tajemství.

     Prvních p?t sonát reflektuje p?t tajemství radostného r?žence. Tato tajemství pojednávají o po?átcích spásy ?lov?ka v Ježíši Kristu, jde o události bezprost?edn? p?edcházející Ježíšovu narození a poté o epizody z Ježíšova d?tství. První sonáta, pojednávající o Zv?stování Pann? Marii, je zkomponována v tónin? d  moll a má normální houslové lad?ní. Zpo?átku m?žeme vnímat p?ílet and?la a jeho slova: „Neboj se, Maria, nebo? jsi nalezla milost u Boha“ (Lk 1,30). Následuje klidn?jší pasáž evokující Mariinu pokoru. Poté uslyšíme variace rozvinuté nad basso ostinato plné stejn? klidu jako neklidu. Záv?r sonáty m?že navodit jak p?edstavu vzdalujícího se and?la, tak slova Písma o zv?stovaném Mesiáši: „Jeho království nebude mít konce.“ (Lk 1,33)
     Druhá sonáta se týká tajemství Navštívení Panny Marie u Alžb?ty. Housle jsou nalad?ny v kvintách a oktávách na tónech a, e1, a1, e2. Tónina A dur nás p?ivádí do intimní a poklidné atmosféry setkání dvou žen, které si navzájem sd?lují radostné tajemství, že budou matkami. Allemande a záv?re?né presto vyjad?ují radost, která vyza?uje z chvalozp?vu Magnificat: „Od této chvíle m? budou blahoslavit všechna pokolení, že mi u?inil veliké v?ci ten, který je mocný.“ (Lk 1,48–49)
     Narození Pán? a klan?ní pastý?? je tématem t?etí sonáty v tónin? h moll. Housle jsou nalad?ny ve skordatu?e h, fis1, h1, d2. Sonáta za?íná rozjímavou pasáží, na níž navazuje slavnostní prohlášení nebeských k?r?: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má B?h zalíbení.“ (Lk 2,14) Následuje krátké presto, pravd?podobn? znázor?ující pospíchání pastý?? k jeslím, a poté se hudba vrací k p?vodnímu tempu. Tane?ní melodie courante postupn? citliv? zdobená m?že znázor?ovat klan?ní pastý?? a jejich dary p?inesené narozenému Dít?ti. Sonáta je uzav?ena adagiem, které navozuje klidnou, pokornou, p?ece však slavnostní atmosféru klan?ní.
     Uvedení Pán? do chrámu znázor?uje ?tvrtá sonáta v d moll se skordaturou a, d1, a1, d2. Sonáta má jedinou ?ást s hudební formu ciacony, kde se t?ináctkrát opakuje basový motiv, nad nímž skladatel rozvinul nejr?zn?jší melodické a virtuózní houslové variace. Hudba jako by znázor?ovala Simeona chovajícího ve své náru?i malého Ježíše a sou?asn? jej znovu a znovu ukazujícího nám jako toho, který se stal napln?ním jeho nad?jí: „Nyní m?žeš, Pane, propustit svého služebníka v pokoji, nebo? moje o?i uvid?ly tvou spásu. Sv?tlo k osvícení pohan? a k sláv? tvého izraelského lidu.“ (Lk 2,29–30.32)
     Pátá sonáta – v tónin? A dur a se skordaturou a, e1, a1, cis2 – se v?nuje r?žencovému tajemství kontemplujícímu dvanáctiletého Ježíše v chrámu. Na za?átku sonáty uslyšíme krátký, rytmicky precizní motiv, který p?ipomíná Ježíšova slova v chrám?, která byla jasná, a nad nimiž p?ítomní žasli. Následující allemande m?že znázor?ovat sílu Ježíšových slov a její tane?ní charakter lehkost jeho argumentace. Stejný dojem vytvá?í na poslucha?e následující gigue. Sarabande nás vede ke klan?ní tomuto mladíkovi, v n?mž poznáváme Božího syna. Rychlé figury double, které uzavírají sonátu, nás v tomto p?esv?d?ení utvrzují. A?koli sou?ástí tohoto r?žencového tajemství bývá i starost o ztraceného Ježíše na zpáte?ní cest? z Jeruzaléma a ur?itá vý?itka p?i jeho nalezení, zdá se, že tento motiv v sonát? nenalézáme. Ale kdo ví?

     Druhá p?tice sonát se v?nuje bolestným r?žencovým tajemstvím, tedy Ježíšovu utrpení. Šestá sonáta v tónin? g moll se skordaturou as, es1, g1, d2 pojednává o utrpení Ježíše v Getsemanské zahrad?. Je to neuv??iteln? expresivní ná?ek popisující utrpení, ná?ek duše p?ed o?ekávanými mukami, strach a chv?ní, avšak také harmonii vyjad?ující pevné spojení s Bohem. Je to snad nejkrásn?jší a nejdojemn?jší ze sonát. Ve st?edu sonáty je sarabande, která svým klidným rytmem p?ináší téma út?chy. Z mollové skladby ob?as prosvitne durový akord nebo krátká pasáž, která navozuje út?šné p?ijetí Boží v?le. „Ot?e, chceš-li, odejmi ode m? tento kalich. Ale ne má v?le a? se stane, ale tvá.“ (Lk 22,42)
     Sedmá sonáta v F dur se skordaturou c1, f1, a1, c2 p?ipomíná Ježíšovo bi?ování. Nezaznívají v ní p?íliš tragické tóny. Atmosféra skladby ukazuje na to, že Ježíš své utrpení p?ijal jako poslání od Otce a v této síle se dokáže povznést nad fyzické utrpení. Bi?ování m?žeme zaslechnout v saraband? v druhé ?ásti, kde má houslový part svým zp?sobem trhaný a nesouvislý rytmus. Ani zde však nenalézáme beznad?j, snad jen záblesk p?íležitosti ke klidnému soucitu poslucha?e v p?edposlední variaci.
     B dur je tónina osmé sonáty rozjímající nad Ježíšem, který je korunován trním. Skordatura této sonáty je d1, f1, b1, d2. Adagio na po?átku ukazuje Ježíšovu ponižovanou d?stojnost. Následující presto je ve své syrovosti znázorn?ním vlastního korunování trním s veškerou brutalitou tohoto ?inu. Poté se skladba vrací k soustrastnému tónu. Gigue s ob?ma doubles je jakýmsi korunova?ním hymnem, který odpovídá na Pilátovu otázku: „Jsi tedy p?ece král?“  slovy „Ano, já jsem král!“ (Jan 18,37)
     Kristus, který nese k?íž na Golgotu je nám?tem deváté sonáty: s tóninou a moll a ve skordatu?e c1, e1, a1, e2. Po?átek sonáty s pomalu stoupající a krá?ející melodií nad basem evokuje cestu na Golgotu. Klidnou hudbu p?erušují divoké pasáže, které snad znázor?ují pok?ikující a nenávistný dav. Na konci první ?ásti m?žeme slyšet trioly, které by mohly být symbolem Ježíšovy vy?erpanosti. Courante za?íná smí?liv?, pravd?podobn? je to reflexe Šimona z Kyrény, který pomáhá Ježíši nést k?íž, avšak rychlé zm?ny jsou znázorn?ním Ježíšova vy?erpávajícího stoupání na horu. V sonát? se objevují n?které motivy z první sonáty, jako by autor cht?l zd?raznit, že výstupem na Golgotu se naplnilo to, co bylo Marii zv?stováno. Jako by se ozývala v?ta, kterou v pašijích evangelisté ?asto opakují: „Tak se m?lo splnit písmo”. (Jan 19,28) Na konci sonáty op?t slyšíme trioly, znamení naprosté vy?erpanosti po vystoupání na Kalvárii.
     Desátá sonáta v g moll se skordaturou g, d1, a1, d2 uzavírá bolestná tajemství a pojednává o Ježíšov? uk?ižování. Sonáta za?íná mohutným akordem následovaným te?kovanou melodií, která evokuje p?ibití Ježíše na k?íž a jeho vzdechy bolesti. Záv?re?ný akord této ?ásti je ozna?en jako „piano“, což by poslucha?e mohlo vést od myšlenek na utrpení k myšlenkám o vykoupení ?lov?ka. Následuje aria, která jako by svou melodií formovala pohled a otázku v n?m obsaženou, durový akord na konci pasáže p?ináší paprsek sv?tla a nad?je. Hudba p?ináší myšlenku sv??ení Matky u?edníkovi a u?edníka Matce, ur?itá rozhodnost této ?ásti podtrhuje odvahu osob stojících kolem k?íže: Marie, Jana, Marie Magdalény a dalších. Konec sonáty, podobající se tanci v extázi, se vyma?uje z podru?í bolesti a utrpení, divoké pasáže houslí p?ipomínají, že p?i Ježíšov? smrti „se chrámová opona roztrhla odshora až dol?, zem? se zat?ásla, skály se rozpukly, hroby se otev?ely a mnoho t?l zesnulých bylo vzk?íšeno”. (Mt 27,51–52) Symbol toho, že smrtí byla p?emožena smrt a poslední propast mezi Bohem a ?lov?kem padla. Jsme svobodní!

     T?etí p?tice r?žencových tajemství bývá ozna?ována jako slavný r?ženec. Pojednává o Ježíšov? triumfu, seslání Ducha Svatého a Mariin? oslavení. Jedenáctá sonáta v G dur a s mimo?ádnou skordaturou g, g1, d1, d2, vyžadující p?ek?ížení dvou prost?edních strun, pojednává o Ježíšov? zmrtvýchvstání. Skordatura umož?uje hrát velmi jednoduše v oktávách, což je využito v prost?ední ?ásti sonáty, která je passacaglií na téma písn? „Surrexit Christus hodiae“, melodie polského p?vodu, která se objevuje od roku 1561 v mnoha variantách zvlášt? v n?meckojazy?ném prost?edí. Melodie je p?tkrát opakována v basu a nad ní je v houslích postupn? vytvá?en kanonický kontrapunkt. Pošesté je melodie v houslích citována v oktávách a kontrapunkt p?echází do basu. Poté se melodie a kontrapunkt st?ídají a nakonec se citace písn? objevuje v unisonu ve t?ech oktávách. P?ed touto st?ední pasáží je úvod, který používá r?zné nezvyklé obraty a je tak znázorn?ním jedine?ného zázraku zmrtvýchvstání. Záv?r sonáty reprezentuje obdiv a zbožné rozjímání tohoto tajemství. „Není tady. Byl vzk?íšen, jak ?ekl. Poj?te a podívejte se na to místo, kam byl položen.“ (Mt 28,6)
     Následující, dvanáctá sonáta, zkomponovaná v C dur, se skordaturou tvo?ící akord v této tónin?, tedy c1, e1, g1, c2, reflektuje Nanebevstoupení Pán?. Radostnou událost evokuje úvod, imitující v houslích intrády trubek. Následuje Aria tubicinium, slavnostní pasáž s motivy z p?irozené série harmonických tón?, op?t napodobující trubky, zatím co part basu napodobuje údery tympán?. Za t?chto slavnostních tón? Kristus vystupuje do nebe. Následující allemande ješt? komentuje Ježíšovo vystupování, ale Courante s double je radostným tancem, který by mohl ilustrovat slova liturgie: „And?lé žasnou, že ?lov?k je soudcem sv?ta a pánem vesmíru a my se radujeme, že Kristus nep?estal být jedním z nás.“ (1. preface o Nanebevstoupení Pán?)
     D moll je tóninou t?inácté sonáty se skordaturou a, e1, cis2, e2 pojednávající o seslání Ducha Svatého. Úvodní ?ást má tajemný i slavnostní charakter zárove?. Za?átek v jemné barv? tón? je vyst?ídán fortem a fortissimem s kaskádami triol a trylk?. Tato pasáž zobrazuje hukot, který se snesl z nebe p?i seslání Ducha Svatého na apoštoly ve Ve?e?adle podle biblických slov: „Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se p?ižene silný vítr, a naplnil celý d?m, kde se zdržovali. Byli napln?ni Duchem Svatým.” (Sk 2,2.4) Následuje noblesní gavotte, která poukazuje na to, že tato událost je sou?asn? plná tajemství. Gigue op?t p?ichází s ohn?m. Sonátu uzavírá sarabande, barokní vyjád?ení silného proniknutí Duchem. 
     ?trnáctá sonáta v D dur vypráví o nanebevzetí Panny Marie a má skordaturu a, e1, a1, d2. Sonáta za?íná figurami, které jsme mohli pozorovat již v první, šesté a deváté sonát?. Následuje aria ve form? passacaglie, která je zárove? vy?erpávající a virtuózní oslavou Panny Marie. Uprost?ed této pasáže je citována píse? „Seele, dein Heiland ist frei von den Banden“. „Duše, tv?j Spasitel je volný od okov? (smrti)“. Na konci passacaglie vstupují housle až po dvou dobách basso ostinata a z?stávají dv? doby pozadu, což je považováno za vyjád?ení Mariina odchodu z tohoto sv?ta. „Maria byla vzata do nebe, plesají zástupy and?l?.“ (antifona k p?ijímání ze slavnosti Nanebevzetí Panny Marie)
     Patnáctá sonáta pojednává o korunování Panny Marie v nebi. Je zkomponována v tónin? C dur a používá skordaturu g, c1, g1, d2. Za?átek sonáty je slavnostní, následuje fugato v tém?? orchestrální sazb?. Skladba pokra?uje citlivou arií, která je východiskem pro sérii t?í velmi r?zných variací. První z nich je slavnostní a virtuózní, druhá pokorná a jemná, t?etí brilantní.  Následuje canzona ve striktním kontrapunktu mající za základ téma arie. Sonáta je zakon?ena sarabandou. Tato sonáta je záv?rem celého cyklu, tak jako tajemství korunování Panny Marie je záv?rem modlitby r?žence a poukazuje na poslední cíl ?lov?ka – koruny stvo?ení.

     Zdaleka ne jako pouhý appendix je k cyklu patnácti sonát na motivy r?žencových tajemství p?ipojena passacaglia (v manuscriptu je psáno passagalia) pro sólové housle nazvaná „And?l strážný“. Je možné, že se ?lenové r?žencového bratrstva na konci r?žence modlili modlitbu k And?lu strážnému. Tato skladba je zkomponovaná v tónin? g moll a je v normálním houslovém lad?ní, tedy bez skordatury. Téma passacaglie se objevuje ve skladb? p?tašedesátkrát. Jeho statická a nem?nná p?ítomnost m?že mít symbolický význam – v jakkoli prom??ujícím se sv?t? je zde stále k dispozici Boží posel, který nám je ochoten pomoci nejen v sout?skách našich nejr?zn?jších a stále se prom??ujících životních situací, ale v základním sm??ování naší existence, totiž na cest? k Bohu. Práv? proto and?l strážný, na rytin? uvozující skladbu, drží  jednou rukou sob? sv??ené dít?, zatímco druhou ukazuje do nebe. „Vždy? svým and?l?m vydal o tob? p?íkaz, aby t? st?ežili na všech tvých cestách.“ (Žl 91,11)
     P?edchozí ?ádky nebyly vy?erpávajícím rozborem tohoto jedine?ného souboru skladeb, ale mají být jen malým uvedením do stále nového rozjímání o tajemstvích Božího p?sobení v d?jinách: jak t?ch velkých, tak t?ch našich osobních. Chytejme tedy stále znovu a znovu Biberovy r?že, které nám posílají and?lé z obálky tohoto CD prost?ednictvím krásné hudby prorozjímané Lucií Sedlákovou H?lovou a Jaroslavem T?mou. 

Stanislav P?ibyl

Heinrich Ignaz Franz Biber z Bibernu (1644–1704) se narodil v m?ste?ku Wartenbergu, dnes Stráži pod Ralskem. Hudební vzd?lání získal na jezuitském gymnáziu v Opav?. Tam se seznámil s Pavlem Josefem Vejvanovským, s nímž nejpozd?ji od roku 1668 p?sobil v Olomouci 
a v Krom??íži v kapele biskupa Karla II. z Lichtenštejna-Kastelkornu (1624–1695). Ve službách tohoto biskupa nez?stal dlouho. Nevrátil se z jedné služební cesty a v roce 1670 byl angažován salzburským arcibiskupem Maxmiliánem Gandolfem hrab?tem z Kuenburgu (1622–1687). Zde se stal v roce 1678 vicekapelníkem arcibiskupské kapely a v roce 1684 získal místo kapelníka. V roce 1672 se oženil, se svou manželkou Marií m?l jedenáct d?tí, z nichž t?i synové se stali hudebníky a dv? dcery ?eholnicemi. Biber byl cen?n nejen jako skladatel, ale také jako významný houslový virtuos. Za jeho kompozi?ní ?innost jej císa? Leopold I. v roce 1690 povýšil do šlechtického stavu. V roce 1692 byl jmenován majordomem arcibiskupa Jana Arnošta hrab?te z Thun-Hohensteinu (1643–1709). Zem?el v Salzburgu 3. kv?tna 1704 a byl poh?ben na h?bitov? Petersfriedhof. Jeho dílo se vyzna?uje oblibou ve zvláštních harmonických postupech, které se pozd?ji pln? uplatnily p?edevším v dílech Johanna Pachelbela a Johanna Sebastiana Bacha. V hudb? pro sólové housle ?asto p?edepisuje nekonven?ní lad?ní nástroje, tzv. skordaturu.

 

Díky za Biberovy r?že...
     Biberovy R?žencové sonáty jsou v sou?asnosti mým nejmilejším houslovým repertoárem z doby baroka. Když jsem však p?ed sedmi lety dostala nabídku ke koncertnímu provedení p?ti z nich, cht?la jsem ji odmítnout. Biber totiž každé sonát? p?edepisuje jiné lad?ní strun na houslích, tzv. skordaturu. (Je to speciální technika p?elad?ní strun za ú?elem dosažení specifické barvy tón? a možnosti nezvyklých harmonických souzvuk?, která se v dob? baroka b?žn? užívala). P?išlo mi nemožné na jednom koncert? p?tkrát p?eladit struny a v?bec být schopna zahrát noty podle zápisu, který p?i b?žných hmatech na p?elad?ných strunách zní úpln? jinak. Moje zv?davost mi však nedala, a tak jsem za?ala postupn? zkoušet zahrát to, co Biber napsal a p?edepsal. Pochopila jsem záhy, že p?ela?ování strun na každou sonátu není samoú?elné a zárove?, že se skute?n? nedá nijak obejít. Respektive dá, ale skladba pak nevyzní tak, jak byla zamýšlena. Zejména pak v sonát? ?. 11, kde se dokonce dv? prost?ední struny musí p?ek?ížit (za kobylkou a p?ed pražcem, tedy ve žlabu houslové hlavice), díky ?emuž je možné hrát b?žn? nehratelné souzvuky.
     Dnes po mnoha koncertních provedeních (by? vždy jen výb?ru sonát) v?bec nelituji, že jsem se do objevování tohoto originálního díla navzdory všem úskalím pustila. Je to proces nikdy nekon?ící, protože každé provedení je specifické a musí se p?izp?sobit všem podmínkám. Varhany v kostele jsou jinak lad?né, mají jinou dispozici. I akustika a místo samotné hrají svou roli pro pat?i?né vyzn?ní t?chto sonát. V neposlední ?ad? je to i osobnost varhaníka, který má na výsledné interpretaci zásadní podíl. Houslový part R?žencových sonát je od Bibera pom?rn? podrobn? zapsán, v?etn? improviza?ních ?ástí. Na rozdíl od toho má part doprovodného harmonického nástroje pouze jednu linku s tzv. ?íslovaným basem. Je to návod, které akordy kde použít. Zkušený hrá? ale v rámci dané harmonie m?že dále sv?j part dotvá?et a zdobit. 
V tomto ohledu je mi velkým pot?šením, že na této nahrávce i na mnohých koncertech mohu spolupracovat s Jaroslavem T?mou, jehož živelná muzikalita je nakažlivá a jeho hudební invence inspirativní.
     Místo pro po?ízení nahrávky nebylo zvoleno náhodn?. Cht?li jsme nahrávat v kostele a na barokní housle se st?evovými strunami v základním lad?ní a = 415 Hz, a k tomu bylo zapot?ebí najít odpovídající varhany. A takové ideální varhany se nacházejí na významném mariánském poutním míst? - v kostele Navštívení Panny Marie v Horní Polici (okr. ?eská Lípa) - navíc pouhých 35 km od Stráže pod Ralskem, místa Biberova narození. P?išlo nám symbolické, že Biberovo dílo„ožije” v jeho rodném kraji, kde je jinak jeho vzácný hudební odkaz tém?? zapomenut.
     Celý poutní areál v Horní Polici v?etn? varhan byl v dob? uvažování o nahrání tohoto CD teprve p?ed otev?ením po rozsáhlé rekonstrukci. Když jsme pak v ?ervenci 2020 mohli vyzkoušet, zda volba byla š?astná, byli jsme mile p?ekvapeni, jak varhany i prostor samotný jsou pro tento projekt vhodné. Je totiž pravd?podobné, že p?edepsanými skordaturami zamýšlel Biber docílit i jemných odstín?ní barevnosti jednotlivých tónin. A v kombinaci se st?edotónovým lad?ním hornopolických varhan, kterému jsem se musela lad?ním houslí i tvo?ením hmat? p?izp?sobit, docházelo k neopakovatelným zvukovým efekt?m. Jednotlivé sonáty se tak staly ješt? origináln?jšími.
     P?vodn? jsem cht?la celý cyklus nahrávat na jedny housle, ale náro?nost p?ela?ování v rámci ?asu, který jsme m?li k dispozici, se ukázala jako p?íliš riskantní. A tak mi housla? Dalibor Bzirský, na jehož kopii barokních houslí hraji, zap?j?il ješt? jedny housle. D?ležitým aspektem pro mne bylo i to, že jsem se rozhodla použít jiný typ st?evových strun, než na jaký jsem byla doposud zvyklá. Struny jsem od amerického výrobce objednala v kv?tnu 2020, abych m?la dostatek ?asu si je vyzkoušet. Vlivem omezené letecké zaoceánské p?epravy v dob? koronavirové však struny dorazily pouhý týden p?ed nahráváním. P?esto se i takto narychlo osv?d?ily.
     Dlouho jsem váhala, jestli má v dnešní dob? v?bec smysl nahrávat a vydávat CD. Když jsem pak doma v dob? celosv?tové izolace kv?li koronaviru na ja?e 2020 n?kolik týdn? cvi?ila na housle bez vidiny jakéhokoliv koncertu ?i spole?enské akce, uv?domila jsem si, že zrovna CD nahrávka je v??i všem vir?m a omezením odolná a trvanlivá. Také mi izolace pomohla hloub?ji promeditovat jednotlivá r?žencová tajemství, a tak mi p?išlo, že je pro po?ízení nahrávky vlastn? vhodná doba. ?íká se, že kdo zpívá, dvakrát se modlí. Cítím, že to platí i pro hraní na hudební nástroje… V??ím, že z nahrávky, kterou máte práv? v ruce, se na vás p?enese ta symbióza prost?edí, hudby, nástroj?, duchovna, tv?r?í a p?átelské atmosféry, kterou jsme poci?ovali jak p?i nahrávání, tak p?i následných p?ípravách k vydání.
     D?kuji tímto všem, kte?í mi pomohli m?j sen zrealizovat, a to nejvíce Jaroslavu T?movi, Vít?zslavu Jandovi, Stanislavu P?ibylovi a své rodin?.

Lucie Sedláková H?lová

Houslistka Lucie Sedláková H?lová je absolventkou Konzervato?e v Praze a hudební fakulty AMU. Zú?astnila se ?ady mistrovských kurz? a získala n?kolik ocen?ní v mezinárodních sout?žích. Na svém kont? má mnoho úsp?šných sólových vystoupení s orchestry, je vyhledávanou komorní hrá?kou a v?nuje se též pedagogické ?innosti. Se svým manželem, violoncellistou Martinem Sedlákem tvo?í ?eské smy?cové duo a spolu se svými dv?ma d?tmi p?íležitostn? vystupují jako Sedlák Virtuosi. V roce 1998 spole?n? založili také klavírní trio Kinsky Trio Prague, kde nyní hrají s klavíristkou Veronikou Böhmovou. Lucie ?asto koncertuje se svým otcem, houslistou Pavlem H?lou. Je sólistkou a ?lenkou komorního orchestru Praga Camerata. Zabývá se zárove? autentickou interpretací staré hudby. V této oblasti spolupracuje s renomovanými soubory (nap?. Capella Regia, Musica Florea, Capella Ornamentata aj.) a sólisty. Sólov? se mj. zabývá interpretací Biberových R?žencových sonát v p?vodních skordaturách. N?kolik sezón p?sobila v mládežnických orchestrech (Orchestr Evropské unie, UBS Verbier Festival Orchestra), kde spolupracovala s renomovanými sv?tovými dirigenty a sólisty. Se všemi t?mito soubory i jako sólistka absolvovala již stovky koncert? na festivalech i v nejslavn?jších koncertních síních po celém sv?t? a nato?ila n?kolik CD. 

www.lucie.kinskytrio.cz

Na této nahrávce hraje Lucie Sedláková H?lová na kopie barokních houslí zhotovené housla?em Daliborem Bzirským podle modelu Giuseppe Guarneri del Gesù "Leduc", 1745.
Housle I.:  op. 157, Praga anno 2012 (Sonáty 1, 2, 4, 5, 6, 10, 11, 13, 14, 15, 16)
Housle II.: op. 252, Praga anno 2020 (Sonáty 3, 7, 8, 9, 12)
www.bzirsky-violin.cz

Struny: Damian Dlugolecki www.damianstrings.com
Smy?ec: Peter Richtárik www.bowmaker.sk
 

Jaroslav T?ma je koncertním varhaníkem a profesorem Akademie múzických um?ní v Praze. Koncertuje i na cembale, klavichordu, pianoforte a dalších klávesových nástrojích. V?nuje se též hudební kompozici a publika?ní ?innosti. Vystudoval Pražskou konzervato? u prof. Jaroslava Vodrážky a Akademii múzických um?ní v Praze u prof. Milana Šlechty (varhany) a prof. Zuzany R?ži?kové (cembalo). Je nositelem prvních cen v sout?žích ve varhanní improvizaci v Norimberku v roce 1980 a v holandském Haarlemu v roce 1986, laureátem ?ady interpreta?ních varhanních sout?ží, nap?. v Linci v roce 1978, v sout?ži Pražského jara v roce 1979, v sout?ži Johanna Sebastiana Bacha v Lipsku v roce 1980 a mnoha dalších. Pravideln? ú?inkuje na domácích i sv?tových pódiích, bývá p?edsedou nebo ?lenem porot mezinárodních hudebních sout?ží, vyu?uje na mezinárodních varhanních kurzech a seminá?ích. V T?mov? repertoáru nalezneme st?žejní skladby ?eských i sv?tových skladatel? v širokém spektru styl? od renesance až po 21. století. V?nuje se také varhanní improvizaci. Jeho diskografie ?ítá p?es šedesát sólových titul?, od roku 2001 vydávaných p?evážn? u firmy Arta Music. Je autorem hudby k filmu dokumentaristy Pavla Kouteckého Prom?ny Pražského hradu, dvou sbírek varhanních skladeb na témata Adama Václava Michny (Svaté lásky labirynth aneb ?eská mariánská muzika 2014 a Loutna ?eská 2016) a odborných publikací O interpretaci varhanní hudby s p?ihlédnutím k jiným klávesovým nástroj?m (2016), K vybraným varhanním skladbám Petra Ebena (2019), Klavichord - tém?? zapomenutý nástroj (2019).

www.jaroslavtuma.cz

Varhany, na které hraje Jaroslav T?ma na této nahrávce postavil v roce 1712 Tobias Fleck, jejich  obnovu dokon?il v roce 2019 borovanský varhaná? Vladimír Šlajch.


Lucii Sedlákovou H?lovou m?žete aktuáln? slyšet také na nahrávce ?eského smy?cového dua, Jaroslava T?mu pak na mnoha CD z katalogu Arta:
   

© Studio Svengali, září 2021
coded by rhaken.net