Karel Bendl (1838–1897) patřil koncem 19. století k nejuznávanějším a všeobecně nejpopulárnějším skladatelům v Čechách. Velkou oblibu si získal svojí tvorbou, sbormistrovstvím, činností vydavatelskou a organizační mezi pěveckými spolky všech typů. Patří k zakladatelům Umělecké besedy a pražského Hlaholu, jehož sbormistrem byl po dvanáct let a vybudoval z něj v té době nejuznávanější pěvecký spolek v českých zemích. Vyučoval na Pražské konzervatoři. Jako dirigent působil v pražském Prozatímním divadle, v Bruselu, Amsterodamu, Paříži, Nizze a Luganu. Na svém kontě má přes 200 sborových skladeb. Jako první český skladatel se systematicky věnoval i tvorbě pro děti a mládež.
Dvanáct dvojzpěvů pro soprán a alt s průvodem klavíru V přírodě na básně ze stejnojmenné sbírky Vítězslava Hálka je nejrozsáhlejším sborovým cyklem mezi Bendlovými ženskými sbory.
Jan Novák (1921–1984), rodák z Nové Říše získal všeobecné vzdělání na jezuitském gymnáziu ve Velehradě a na klasickém gymnáziu v Brně. Hudební nadání (klavír, skladba) rozvíjel na brněnské konzervatoři u Viléma Petrželky, na AMU u Pavla Bořkovce, poté v USA u Aarona Coplanda a soukromě u Bohuslava Martinů při pobytu v New Yorku, který měl na Nováka zásadní vliv. Stal se vyhledávaným skladatelem filmové a scénické hudby. Jeho ostatní tvorba narážela na doktrínu socialistického realismu, což vedlo k tomu, že byl vyloučen ze svazu skladatelů. V roce 1968 emigroval do západní Evropy, kde postupně žil a pracoval v Dánsku, Itálii a Německu. Vyučoval na Staatliche Hochschule für Musik und Darstellende Kunst ve Stuttgartu. Zemřel v Německu a byl pochován v italském Roveretu. V roce 2011 byly jeho ostatky převezeny do Brna.
Cyklus Amores Sulpiciae pro čtyři ženské hlasy z roku 1967 odráží jeho celoživotní vášnivý zájem o latinu, která se mu stala hlavním zdrojem a inspirací pro většinu kompoziční práce.
Tereza Surovíková (1979) se narodila ve Vsetíně. Vystudovala obor hudební výchova ve volném čase na Vyšší odborné pedagogické škole v Litomyšli. V roce 2016 úspěšně dokončila studium zpěvu na Janáčkově konzervatoři v Ostravě. V současnosti pracuje jako učitelka sólového zpěvu v Základní umělecké škole ve Zlíně a vede dětský pěvecký sbor Cantica. Mimo pěvecké a dirigentské činnosti se věnuje také skladbě vokálních děl pro tělesa různého hlasového obsazení na duchovní, biblické i lidové náměty. V roce 2016 získala za skladbu Soulad lásky druhou cenu v mezinárodní skladatelské soutěži v Jihlavě.
Cyklus Zrání lásky vznikl v roce 2018 na popud sbormistra Foerstrova komorního pěveckého sdružení Jaroslava Brycha a byl sboru věnován.
Foerstrovo komorní pěvecké sdružení (FKPS) bylo založeno v roce 1975 sbormistry Rudolfem Zemanem a Libuší Krejčovou a hlasovou poradkyní Dagmar Součkovou. Pod vedením těchto výrazných osobností se těleso velmi brzy zařadilo mezi špičkové ženské sbory. V devadesátých letech minulého století utvrdilo jeho vynikající pověst působení sbormistrů Zdeňka Šulce a Jany Veverkové. Významnou etapou v uměleckém životě sboru bylo i více než desetileté dirigentské působení Lukáše Vasilka (v letech 1998–2009). Od roku 2009 je sbormistrem a uměleckým vedoucím FKPS Jaroslav Brych. Soubor disponuje rozsáhlým repertoárem, jehož podstatnou část tvoří hudba 20. a 21. století – mnoho skladeb sbor premiéroval, některé mu byly autory věnovány. Sbor je zván ke koncertům doma i po celé Evropě, vystupuje na prestižních hudebních festivalech (Pražské jaro, Brněnské hudební léto, Festival sborového umění v Jihlavě) a úspěšně se účastní mezinárodních soutěží (Arezzo, Cork, Debrecen, Florencie, Klaipeda, Lindenholzhausen, Maasmechelen, Neuchâtel, Rimini, Riva del Garda, Tours, Vídeň, Zwickau). Natočil pět samostatných CD.
Jaroslav Brych vystudoval hru na lesní roh na pardubické konzervatoři a poté dirigování na pražské AMU u Václava Neumanna, Josefa Veselky a Radomila Elišky. Odborné znalosti si prohloubil na mistrovských kurzech Helmutha Rillinga ve Stuttgartu. Od začátku své umělecké kariéry spolupracuje nejen s předními orchestry, ale také s významnými pěveckými sbory. V letech 1984 až 1997 byl dirigentem Vysokoškolského uměleckého souboru Univerzity Karlovy, v období od roku 1994 do roku 2005 sbormistrem Pražského filharmonického sboru. V současnosti je sbormistrem Foerstrova komorního pěveckého sdružení a Kühnova smíšeného sboru, příležitostně spolupracuje s Pražským filharmonickým sborem a řadou orchestrů. Vedle dirigentské a sbormistrovské činnosti vyučuje na Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění v Praze, na Pražské konzervatoři a na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze.
