VĂ­tejte na eshopu ARTA Music cz en

Antonín Reichenauer: Requiem

 

F10259   [8595017425929]   vyšlo 12/2020      
ve spolupráci s Musica Florea, z.s. a za finan?ní podpory Ministerstva kultury
nahrávka ve sv?tové premié?e 

Musica Florea, Victoria Ensemble, Marek Štryncl, dirigent
www.musicaflorea.cz

Requiem 66:20
1.
Offertorium III 1:55
2.
Offertorium VI 3:06
3.
Offertorium VII 3:00
4.
Requiem aeternam 3:51
5.
Kyria eleison 1:50
6.
Dies irae 2:34
7.
Tuba mitum 1:45
8.
Liber scriptus 3:08
9.
Lacrimosa 2:00
10.
Offertorium - Domine Jesu Christe 1:48
11.
Sed signifer 1:08
12.
Hostias 1:47
13.
Quam olim Abrahae 1:45
14.
Sonata 1:32
15.
Sanctus 2:15
16.
Agnus Dei 4:24
17.
Offertorium VII 2:21
18.
Offertorium I 2:51
19.
Offertorium IV 1:47
20.
Litaniae de Sanctissimo Nomine Iesu 12:42
21.
Offertorium VIII 2:13
22.
Offertorium II 2:39
23.
Motetto pro defunctis (Ihr armen Seelen) 3:17

Chrámová tvorba Antonína Reichenauera

V období první t?etiny 18. století se Praha ?adila mezi významná st?edoevropská centra chrámové figurální hudby. Díky r?znorodým kontakt?m církevních institucí i hudbymilovných aristokrat? se do ?eských zemí dostávala nejnov?jší díla italské a víde?ské provenience. Sou?asn? vznikaly též skladby místních autor?. Jedním z nich byl i Antonín Reichenauer (c. 1694–1730), jehož dílo p?itahuje v sou?asné dob? ?ím dál tím v?tší pozornost muzikolog? a širší odborné ve?ejnosti. P?estože je dnes více známa jeho instrumentální tvorba, psal zejména kompozice chrámové. Ty byly oblíbeny a ší?eny již v dob? svého vzniku, o ?emž sv?d?í zachované dobové opisy a inventá?e kostelních k?r?. První známé zmínky o skladateli se vztahují k roku 1722, kdy byl v kostele Panny Marie pod ?et?zem na Malé Stran? v Praze pok?t?n jeho syn Jan Dominik. Další prameny jej uvád?jí jako ?lena kapely hrab?te Václava Morzina. Prost?ednictvím pražských matri?ních záznam? o k?tech Reichenauerových d?tí jsou doloženy skladatelovy kontakty s pražskými kantory, chorregenty a dalšími hudebníky. Kmotry jeho d?tí, v?tšinou opakovan?, byli nap?. Prokop Korp od sv. Jind?icha na Novém M?st?, Václav Mat?j Forst od sv. Václava a Jan Michael Schöffler od Panny Marie pod ?et?zem na Malé Stran? ?i hudební ?editel thunovské kapely Sebastian Erhardt. Pro kapelu Václava Morzina psal Reichenauer pravd?podobn? hlavn? instrumentální hudbu. V této souvislosti není bez zajímavosti hrab?ti v?novaná sbírka koncert? Il cimento dell’armonia e dell’inventione Antonia Vivaldiho, který byl Morzinovým titulárním kapelníkem. Je tedy nasnad?, že se v Morzinov? kapele Reichenauer seznámil s hudbou italského mistra, který též komponoval chrámová díla. V Morzinových službách setrval Reichenauer až do roku 1730, kdy se p?est?hoval do Jind?ichova Hradce, kde krátce zastával místo varhaníka p?i farním kostele.

Reichenauerova chrámová tvorba tvo?í v?tší ?ást skladatelova díla. Rukopisy jeho d?l se dochovaly na nejvýznamn?jších pražských k?rech. Ve své dob? pat?il v Praze co do po?tu skladeb mezi nejhojn?ji zastoupené komponisty na k?ižovnickém k?ru (dle inventá?e z roku 1737), v hrad?anské Loret? (dle soupisu hudebnin nakoupených v roce 1726/27) ?i ve svatovítské katedrále. Mezi dochovanými díly p?evládají mše, komponoval však i jiné druhy chrámové hudby. Jako jeden z prvních u nás používal v duchovní hudb? lesní rohy. Jeho pastorálních mší si povšiml již muzikolog Otakar Kamper, který se také dle mše zasv?cené dominikánskému sv?tci Ludvíku Bertrandovi domníval, že byl Reichenauer ?editelem k?ru dominikánského kostela sv. Marie Magdaleny na Malé Stran?. Pro toto tvrzení však stále nemáme spolehlivé doklady. Tiskem dosud vyšlo jen n?kolik málo Reichenauerových d?l. Nedostatek edic je jedním z d?vod?, pro? máme o Reichenauerov? chrámové tvorb? dosud jen omezené znalosti a chybí ucelený pohled na jeho kompozi?ní styl.

Zhudebn?ní mešního ordinaria stálo ve sledovaném období na pomyslném vrcholu hierarchie druh? duchovní hudby. Protože bylo tehdy b?žné psát mešní v?ty jak ve starém, tak i v novém stylu, p?ípadn? kombinovat oba najednou, hovo?íme o skladbách ve stylu smíšeném. Text byl zhudeb?ován v podob? hudebn? uzav?ených ?ísel, pro koncertantní sbory bylo typické st?ídání solo a tutti pasáží na principu concerta grossa. Typu církevního svátku ?i pobožnosti zpravidla odpovídalo r?zné obsazení a délka skladby (nap?. u mší, litanií ?i nešpor lze rozlišovat typy breves a solennes), pro slavnostní mši byly typické trubky a tympány. Svou vlastní tradici m?lo zhudeb?ování textu mše za zem?elé, které se vyzna?ovalo mimo jiné užitím zvukomalby a použitím specifických rétorických figur vázaných na konkrétní ?ásti textu. Ukázkou takové mše je Requiem ex F pocházející ze sbírky k?ru jezuitského kostela sv. Mikuláše na Malé Stran?. O jeho vzniku nevíme nic bližšího, nelze však vylou?it, že bylo psáno pro bratrstvo Smrtelných úzkostí Kristových p?i tomto chrámu, pro n?ž bylo ur?eno n?mecké moteto rovn?ž za?azené na této nahrávce. Rozsahem a obsazením skladby se podobá nap?íklad slavnostnímu requiem Reichenauerova sou?asníka Josefa Brentnera. St?ídání sbor? ve smíšeném a novém stylu, árií, ansámbl?, instrumentálních ?ástí ?i recitativ secco, to vše v kombinaci s d?myslnou prací s ritornelem nap?í? celou skladbou dokazuje Reichenauerovo kompozi?ní mistrovství. Podobn? jako mnozí další skladatelé navázal na tradici zhudeb?ování tohoto textu. Na obvyklých místech si tak m?žeme povšimnout nap?. oddalování kadence na slovech vyjad?ujících v??nost (Requiem aeternam), sborového parlanda (Dies irae), energického motivu v duetu altu a tenoru (Quantus tremor), výrazných lesních roh? v ritornelech (Tuba mirum), náhlého zvratu v harmonii (... ne absorbeat eas tartarus), oktávových a septimových skok? (... ne cadant in obscurum, Sanctus) ?i použití neapolského sextakordu (Sed Signifer).

Vedle ?ady mší a ofertorií se dochovala též Reichenauerova zhudebn?ní dvou r?zných text? litanií. Mezi nimi p?evažuje tehdy rozší?ený typ litanie loretánské, pro tuto nahrávku však byla zvolena skladba Litaniae de Sanctissimo Nomine Jesu zastupující druhý typ textu, který je modlitbou, ve které v??ící vzývají Ježíšovo jméno. Podobn? jako Reichenauerovo requiem je i tato kompozice sledem pestré škály hudebních v?t. Je rozd?lena celkem do šesti vokáln?-instrumentálních ?ástí, které jsou komponovány koncertantním zp?sobem, proto se polyfonní vedení hlas? objevuje jen výjime?n? (Christe eleison). Svou melodickou invencí v duetu sopránu a altu (Jesu Fili) se Reichenauer nejen zde vyrovná Vivaldimu.

Po dlouhou dobu byly z Reichenauerova díla vydány pouze ?ty?i skladby ze sbírky 8 ofertorií a zádušní moteto (vinou tiskové chyby považované za dílo Josefa Brentnera), které na základ? spartací Emiliána Troldy otiskl v roce 1943 Theodor Veidl. P?vodní ur?ení skladeb ze jmenované sbírky nebylo ješt? donedávna známo. To se však poda?ilo díky muzikologickému výzkumu Václava Kapsy odhalit, což je v p?ípad? církevní hudby obecn? ojedin?lé. Tato sbírka vznikla mezi lety 1721 a 1724, p?vodn? se jedná o antifony zkomponované pro novénu ke sv. Terezii od Ježíše, devítidenní slavnost ?ádu bosých karmelitán? a karmelitek s bohatým doprovodem hudby, která byla v Praze zavedena v roce 1721. Historie novény je s Prahou spjata od samotného po?átku, p?i jejím v?bec prvním uvedení ve Štýrském Hradci v roce 1718 totiž zn?la hudba Josefa Brentnera, kterou u n?j pro štýrskohradecké karmelitky objednal tehdejší p?evor pražského karmelitánského kláštera. Do Reichenauerovy sbírky ofertorií byly beze zm?ny textu p?evzaty ?ty?i antifony (Vulnerasti cor meum, Zelo zelata sum, Audi, filia, Tu gloria Jerusalem) a antifona Gaudens gaudebo, která byla podložena novým textem In omnem terram. Pravd?podobn? i zbývající t?i ofertoria ve sbírce byla p?vodn? zkomponována jako antifony ke sv. Terezii, jejich zn?ní s p?vodními texty však neznáme. Sbírku 8 ofertorií sestavenou z p?vodních antifon Reichenauer pravd?podobn? zamýšlel vydat tiskem, k tomu ale z?ejm? nedošlo.

Výb?r skladeb uzavírá Reichenauerovo zádušní moteto Ihr armen Seelen. Jedná se o p?íklad kompozice na n?mecký text, která byla komponována pro bratrstvo Smrtelných úzkostí Kristových p?i jezuitském kostele sv. Mikuláše na Malé Stran?. Stejn? jako sbírka ofertorií má i toto moteto souvislost s dílem Josefa Brentnera, který pro stejné bratrstvo komponoval skladby podobného charakteru, z nichž se však dochovalo jen n?kolik. Tyto kompozice zaznívaly na pravidelných pobožnostech za zem?elé ?leny bratrstva, které se konaly každý týden v pond?lí. Reichenauerovo moteto je t?ídílné s opakováním prvního dílu da capo, za zmínku stojí tenorový part v roli p?edzp?váka, tzv. tenore praeciente, jehož sólem skladba za?íná a kterému odpovídá sbor ostatních hlas?. Podobn? jsou koncipovány zmín?né skladby Josefa Brentnera a do jisté míry i n?která z Reichenauerových ofertorií.

Stojíme teprve na po?átku znovuoživení Reichenauerovy duchovní hudby, která je dokladem vzkvétající hudební kultury na pražských k?rech po roce 1700. Bohatá pramenná základna je dobrým p?edpokladem pro vznik nových edic Reichenauerova díla. V sou?asné dob? probíhají práce na tematickém katalogu skladatelovy tvorby a p?íprava vydání vybraných duchovních skladeb tiskem. Všechny tyto po?iny, stejn? jako tato nahrávka, jsou d?kazem skute?ného zájmu o zapomenutého skladatele, kterého stojí za to objevovat.

Vojt?ch Podroužek

Dirigent, violoncellista, sbormistr a skladatel MAREK ŠTRYNCL (1974) zastával již b?hem studia na konzervato?i v Teplicích funkci koncertního mistra Severo?eské filharmonie. Absolvoval pražskou Akademii múzických um?ní v oboru dirigování (2002) a studoval barokní violoncello na Dresdner Akademie für alte Musik. Zárove? se zú?astnil mnoha kurz? zam??ených na stylovou interpretaci (Chinon, Mainz, Basel, Valtice ad.). Jako dirigent a sbormistr spolupracuje s význa?nými komorními a symfonickými orchestry, sbory, ansámbly a sólisty (nap?. Magdaléna Kožená, Phillipe Jaroussky, The New Israeli Vocal Ensemble, Boni Pueri, Orlando Consort, Pražský komorní sbor, Les Musiciens du Paradis, Pražská komorní filharmoni). Jeho repertoár zahrnuje tvorbu od raného baroka až po romantismus  a soudobé skladby.
Zájem o dobovou interpretaci ho v roce 1992 p?ivedl k založení souboru Musica Florea, s nímž oživuje zapomenuté autory zejména ?eského baroka a klasicismu. Je dramaturgem pravidelných koncertních ?ad v Praze a celé ?R a iniciátorem unikátního projektu p?evozného barokního divadla Florea Theatrum. Vedle sólové a komorní hry na violoncello se p?íležitostn? v?nuje kompozici. Ú?inkoval na prestižních festivalech (nap?. Pražské jaro, Rezonanzen Wien, Festival van Vlaanderen Brugge, Tage alter Musik Sopron, Tage alter und neuer Musik Regensburg, Struny Podzimu, Concentus Moraviae). Nahrál desítky CD, z nichž mnohá získala vrcholná ocen?ní (Diapason 1994, Zlatá Harmonie 1997, Cannes Classical Award 2003). Nevyhýbá se ani experimentálním projekt?m, kam pat?í nap?. spolupráce se zp?va?kou Ivou Bittovou (Vladimír Godár: Mater, ECM, 2007) nebo provád?ní romantické symfonické hudby na dobové nástroje (Antonín Dvo?ák: Symfonie, Arta). V sou?asné dob? vyu?uje dirigování, sbormistrovství chrámové hudby a barokní violoncello na Univerzit? Karlov? v Praze a na specializovaných kurzech a seminá?ích (nap?. Mezinárodní letní škola staré hudby Valtice,
Bohemia Cantat v Liberci, Convivium, AMU v Praze, JAMU v Brn?).

Soubor MUSICA FLOREA vznikl roku 1992 jako jeden z prvních výrazných po?in? na poli stylov? pou?ené interpretace v ?eské Republice. Založil ho violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Hra na originální nástroje nebo jejich kopie podložená studiem dobových pramen? a estetiky, vlastní badatelská ?innost a kreativní oživování zapomenutých interpreta?ních styl? i prost?edk? se staly nezbytnými charakteristickými rysy ansámblu. Repertoár souboru zahrnuje instrumentální komorní hudbu, sv?tské i duchovní vokáln?-instrumentální skladby, orchestrální koncerty i monumentální díla symfonická, operní a oratorní od po?átk? baroka až po 20. století.
Musica Florea hostuje na významných sv?tových festivalech a spolupracuje s význa?nými sólisty i ansámbly (Magdaléna Kožená, Phillipe Jaroussky, Nancy Argenta, VeroniqueGens, Paul Badura-Skoda, Susanne Rydén, Orlando Consort, Les Pages et les Chantresdu Centre de Musique Baroque de Versailles, Le Poeme Harmonique, Boni Pueri). Obdržela ?adu prestižních ocen?ní (nap?. nejvyšší ohodnocení francouzského ?asopisu Diapason za CD s dílem J. D. Zelenky Missa Sanctissimae Trinitatis, Studio Matouš, 1994; cenu Zlatá Harmonie 1997 za nejlepší domácí nahrávku roku – Bachovy árie s Magdalenou Koženou, Polygram, 1997; ocen?ní Cannes Classical Award na veletrhu MIDEM 2003 za nahrávku alegorické hry Sub olea pacis et palma virtutis – Melodrama de Sancto Wenceslao – J. D. Zelenky, Supraphon, 2001; cena za nejlepší interpretaci d?l J. S. Bacha na festivalu v chorvatském Varaždinu v r. 2009).
Od roku 2002 soubor po?ádá s podporou Ministerstva kultury ?R a hlavního m?sta Prahy vlastní koncertní ?ady, ve kterých klade d?raz na prezentaci nov? objevených i známých skladeb, které si zasluhují návrat k interpreta?ní p?vodnosti.



Vokáln? instrumentální soubor VICTORIA ENSEMBLE založila sopranistka a sbormistryn? Viktorie Dugranpere v roce 2016. Toto komorní t?leso se zam??uje na historicky pou?enou interpretaci evropské hudby 15. – 18. století. Zahrnuje vokální soubor ?ítající až dvanáct p?vc? a instrumentální ansámbl r?zného obsazení dle pot?eby, používající dobové nástroje ?i jejich kopie. Soubor vystupuje v mnoha složeních od t?í až do p?tadvaceti um?lc?. Zabývá se p?edevším hudbou zapomenutou a z?ídka provozovanou, p?i?emž zvláštní pozornost v?nuje ?eskému a francouzskému repertoáru. Jeho ?innost je podložena soustavným muzikologickým bádáním. Victoria Ensemble spolupracuje se soubory dobových tanc?, historického divadla ?i pantomimy, ale také s výtvarníky, s jinými ansámbly, orchestry a dirigenty. Prezentuje se pravideln? v rámci ?eských i zahrani?ních koncertních cykl? a festival? staré hudby (nap?. Haydnovy hudební slavnosti, Stvatováslavský hudební festival, MLŠSH Valtice, Ars Antiqua Europae in via Gothica, Sharjah Heritage Days atd.). V Praze po?ádá soubor vlastní koncertní sezónu s d?razem na sv?tové premiéry, autorská hudebn? dramatická p?edstavení a propojování tzv. staré hudby s moderní dobou.

VIKTORIE DUGRANPERE vystudovala Sbormistrovství chrámové hudby na Týnské škole pod záštitou PedF UK (Bc.) a Hudební v?du na FF UK (Mgr.) se zam??ením na ?eskou hudbu 18. století. ?ást studií strávila na pa?ížské Sorbonn?, kde se v?novala p?edevším francouzské hudb? období renesance a baroka. Sólový zp?v studovala u v?hlasné operní p?vkyn? Daniely Šounové Broukové, prof. Ji?ího Kotou?e a Pavly Zumrové. Absolvovala celou ?adu interpreta?ních p?veckých kurz? z oblasti barokní komorní hudby, opery a divadla, v ?echách i zahrani?í (C. Pélon, J. Hassler, I. Desrochers, B. Lafont, L. Charoy, N. Rouille atd). Na základ? toho se od roku 2009 intenzivn? v?nuje koncertní ?innosti v oblasti staré hudby. Tento zájem ji p?ivedl k založení souboru Victoria Ensemble, jehož ideou je znovuobjevování hudby zapadlé v d?jinách. Se souborem vystupuje jako sólistka, ansámblová p?vkyn? a jeho um?lecká vedoucí. Hojn? koncertuje také jako interpretka francouzských šanson?, jazzu a swingu s ?eskými p?eklady (Viktorie & František Band, zal. 2010).


Další nahrávky Marka Štryncla a orchestru Musica Florea:

       

© Studio Svengali, září 2021
coded by rhaken.net