Vítejte na eshopu ARTA Music cz en

JAN DISMAS ZELENKA: TE DEUM

DNI 152

DNI175   [8595066601756]   vydáno 02/2024

Te Deum ZWV 145
Missa Eucharistica ZWV 15
Credo ZWV 31

Ensemble Inégal řídí Adam Viktora
Gabriela Eibenová: soprán, Lenka Cafourková: soprán, Jonathan Mayenschein: alt, Tobias Hunger: tenor, Tomáš Šelc: bas

DNI 152

Hudba na tomto CD vznikala v letech 1723-1733, tedy v nejplodnějším období Jana Dismase Zelenky, kdy působil jako skladatel na drážďanském dvoře. V této době zkomponoval velké množství děl pro bohoslužby v katolickém dvorním kostele, mezi nimiž najdeme mše, rekviem, hymny, mariánské antifony, litanie a více než 30 žalmů určených pro nešpory, které právě nedávno nahrál Ensemble Inégal a vydal je ve spolupráci s hudebním nakladatelstvím Nibiru. Zelenkova skladatelská práce v Drážďanech začala naplno v roce 1722 kdy byl pověřen, aby napsal všechna díla pro Svatý týden. V následujících jedenácti letech pak Zelenka vytvořil obrovské množství hudby mimořádné kvality, což můžete slyšet i na této nahrávce.

Missa Eucharistica (ZWV 15)

V roce 1733 patřila drážďanská Hofkapelle mezi nejvýznamnější orchestry své doby. K jejímu věhlasu přispělo také jmenování Johanna Adolfa Hasseho (1699-1783) kapelníkem saského kurfiřta a polského krále Augusta II v roce 1731. Hasse, který se pravděpodobně poprvé setkal se Zelenkou a drážďanskými virtuosy, když koncem roku 1721 navštívil saské hlavní město na své cestě do Itálie. Během příprav na premiéru své první opery komponované pro drážďanský dvůr Cleofide (září 1731) navrhl několik velmi potřebných změn v obsazení dvorního orchestru. Bylo přijato jedenáct nových instrumentalistů a orchestr doznal značných změn. V roce 1730 jej doplnila skupina mladých italských operních pěvců, do které patřili také tři kastráti vyškolení Nicolou Porporou. Orchestr pod vedením Hasseho, Zelenky a koncertního mistra, houslisty Johanna Georga Pisendela časem se stal pravděpodobně nejlepším v Evropě.

Dlouho očekávaná premiéra díla Missa Eucharistica jistě potěší všechny obdivovatele tohoto českého skladatele, neboť se jedná o jeho poslední velké dílo z 30. let 17. století, které dosud nebylo nahráno. Zelenkův rukopis je datován do pro něj významného roku 1733, kdy složil mnoho úžasných skladeb. Pro jakou příležitost napsal tuto mši však zůstává neznámé. Tuto situaci rozhodně nezlepšují Zelenkovy matoucí zápisy v jeho vlastním inventáři skladeb (Inventarium rerum Musicarum Variorum Authorum Ecclesiae Servientium). Mše byla původně uvedena pod číslem 43, což by její vznik řadilo před Missa Purificationis (ZWV 16, dat. 23. srpna 1733). Později však Zelenka toto pořadové číslo přeškrtl, aby ji na nově vloženém listu v inventáři zapsal nyní pod č. 47. Důvod tohoto postupu je nejasný, ale mohl by také odrážet pořadí, v jakém díla vznikala. V roce 1987 se Wolfgang Horn (1956–2019) domníval, že mše zazněla v katolickém dvorním kostele 12. října 1733, kdy se v Drážďanech slavila volba saského kurfiřta Fridricha Augusta II. polským králem (jako Augusta III.). Teprve nedávno Janice B. Stockigt vyjádřila domněnku, že Missa Eucharistica byla zkomponována na závěr oktávu Božího Těla 11. června, kdy podle Diaria drážďanských jezuitů zazněla v katolickém dvorním kostele „královská hudba“.

Jedna z nejkratších Zelenkových mešních kompozic, která se skládá pouze z Kyrie a Gloria, vyniká pestrou kombinací sborů a árií. Překvapivá je i neobvyklá kompaktnost skladby, což vyvolává otázku, zda neměl Zelenka na skládání hudby málo času? A jaká hudba byla použita pro Credo, Sanctus a Agnus Dei? V Missa Eucharistica lze podle některých frází jasně rozpoznat podobnost s její „sesterskou” kompozicí Missa Purificationis, což je zajímavé, jelikož téměř všechny Zelenkovy mše jsou stylově odlišné a mají svůj vlastní charakter a vizi.

Vliv Hasseho operního stylu na Zelenku je patrný v sopránové árii „Christe eleison“ a, jak upozornil Wolfgang Horn, i v jeho „dokonale“ strukturovaném menuetu v ritornelu. Nejsilněji však zapůsobí krásná a dojemná altová árie „Qui tollis“ s krásným partem pro chalumeau. Zelenka zde navozuje podobně tajemnou náladu jako v duetu „Recordare, Jesu pie“ pro alt a tenor z Requiem (ZWV 46) pro Augusta II. z dubna téhož roku. „Qui tollis“ je nepochybně napsáno pro italského altového kastráta Domenica Annibaliho a virtuózního hráče na hoboj a chalumeau Wilhelma Huga a je skvělou ukázkou Zelenkova čistého a jedinečného stylu. Stejně jako v Missa Purificationis je „Quoniam tu solus Sanctus“ duetem pro tenor a bas, zde je však doplněn sólovými party pro dvě příčné flétny, na které hráli dva tehdejší virtuosové Pierre Gabriel Buffardin a Johann Joachim Quantz. Stejně jako většina Zelenkových mší i zde skladba vrcholí strhující fugou „Cum Sancto Spiritu“.

Credo (ZWV 31)

Jednou z povinností drážďanských dvorních skladatelů bylo upravovat hudbu cizích mistrů pro provozování v katolickém dvorním kostele. Za tímto účelem Zelenka a jeho kolega, kapelník Johann David Heinichen (1683-1729), zkracovali, „natahovali“ a textově upravovali skladby, které se nacházely v jejich rozsáhlých soukromých sbírkách. Množství opisů manuskriptů, které Heinichen shromáždil během svého pobytu v Itálii před příjezdem do Drážďan v roce 1717, ukazuje jak brutální tyto úpravy byly. Některé úseky skladeb byly přeškrtány, jinde byly stránky k sobě slepeny, čímž zmizely dlouhé pasáže původní hudby. Dobrým příkladem Zelenkova přepracovávání skladeb tímto způsobem je Missa Providentiae Antonia Caldary, kterou Zelenka získal někdy koncem dvacátých let 17. století, možná přímo od italského skladatele ve Vídni nebo od svých kolegů v českých zemích. Caldarova mše se skládala pouze z Kyrie a Gloria, na jejichž základě Zelenka dotvořil části Sanctus a Agnus Dei. Pro Credo (ZWV 31) však napsal novou hudbu ve čtyřech částech. Tato skvěle propracovaná kompozice patří k Zelenkovým nejlepším zpracováním daného textu, je pozoruhodně originální a efektní. Ve frenetickém úvodu můžeme slyšet ozvuky některých žalmů z tohoto období, ale skutečným skvostem je dechberoucí „Crucifixus“. Zvolna kráčející rytmus vyvolává obrazné představy trpícího Krista nesoucího kříž na cestě k ukřižování a o něco později před námi vyvstane obraz jeho pohřbu. Po typicky energickém „Et resurrexit“ a velebném „Et unam sanctam Catholicam“ pro tři hlasy „senza stromenti“ skladba končí naprosto neodolatelnou chromatickou fugou „Amen“, která připomíná mizení a objevování stejného tématu v Beatus vir (ZWV 75).

Mimochodem, Caldarově mši se v poslední době dostalo nové pozornosti po zjištění, že Sanctus (BWV 239), dlouho připisované Johannu Sebastianu Bachovi, bylo téměř jistě opsáno ze Zelenkovy kopie Caldarova Gloria. Je to další důkaz pravidelných kontaktů mezi Zelenkou a Bachem, kteří byli oba od poloviny 30. let 17. století vedeni jako chrámoví skladatelé ve službách Augusta III., nutno podotknout, že lipský kantor pouze titulárně.

Te Deum (ZWV 145)

Ze Zelenkovy tvorby dvacátých let 17. století vyčnívá jedno dílo, jímž je rozsáhlá světská skladba Sub olea pacis et palma virtutis: Melodrama de Sancto Wenceslao (ZWV 175), kterou autor zkomponoval pro slavnosti konané v Praze u příležitosti korunovace císaře Karla VI. českým králem v září 1723, tedy před 300 lety. Skutečnost, že si Zelenku pro tento významný úkol vybrali pražští jezuité potvrzuje jeho tehdejší postavení a pověst prvořadého skladatele mezi českými krajany. Skvělý ohlas hudby, která byla pochválena císařem-králem i šlechtou, což vedlo k jejímu opakovanému provedení ukazuje, že se patrně jednalo o Zelenkův největší umělecký úspěch za jeho života. Není pochyb o tom, že tento velkolepý triumf v Praze ještě pozvedl Zelenkovo postavení v Drážďanech a díky tomu se časem dostal k dalším významným zakázkám. Brzy po svém návratu do Saska koncem roku 1723 začal v některých svých dílech, včetně Te Deum (ZWV 145), používat bohatě instrumentované árie a sbory ze Sub olea pacis.

DNI 152Dodnes je záhadou, pro jakou příležitost byla hudba napsána. Zelenkův první životopisec Norbert Schulz, který před rokem 1945 zkoumal skladatelovy rukopisy pro svou doktorandskou práci, uvedl ve svém pojednání o tomto díle datum vzniku 24. března 1724. Snad toto datum viděl napsané na dnes již chybějícím souboru partů, protože Zelenkův autograf není datován. Problémem však je, že v žádném z drážďanských análů, včetně jezuitských Diarií, které pečlivě zaznamenávaly, kdy se ambrosiánský hymnus zpíval v katolickém dvorním kostele, není o provedení Te Deum v tomto období žádná zpráva. Ve skutečnosti je známo pouze jedno provedení Te Deum v Drážďanech v roce 1724 a to 26. listopadu, tedy dva dny po narození saské princezny Marie Amálie. Toho dne drážďanští jezuité ve svém Diariu píší, že Heinichen hrál („fecit“ = latinsky) hudbu s kastráty a královští trubači hráli intrády během mše a při Te Deum. Protože však žádná ze tří Heinichenových úprav Te Deum neodpovídá ani vzdáleně roku 1724, nabízí se otázka, zda německý skladatel z nějakého neznámého důvodu neřídil při této příležitosti Zelenkovu skladbu. Ale je také možné, že Norbert Schulz špatně přečetl datum a mělo jít o 24. září 1724 - datum, které skladbu pevně řadí do blízkosti zmíněného Te Deum.

Je možné, že se jedná pouze o spekulaci, ale je tu ještě jeden faktor, který tuto hypotézu podporuje. V říjnu 1724 přijela do Drážďan skupina sedmi italských operních pěvců, kteří byli najati v Itálii speciálně pro Hofkapelle. Byli to čtyři mužští zpěváci: sopranista Andrea Ruota, alt Nicolo Pozzi (oba kastráti), bas Cosimo Ermini a hvězda skupiny, tenorista Matteo Luchini. Jejich příchod byl pro drážďanské dvorní skladatele darem z nebes a otevřel jim zcela nové možnosti, jak psát hudbu pro sólové hlasy. Pozzi a Ermini si vybudovali v saské metropoli dlouhou a úspěšnou kariéru, ale Luchini byl počátkem roku 1731 nemilosrdně propuštěn a koncem téhož roku stejný osud stihl i Ruotu. Nicméně právě pro tyto čtyři zpěváky Zelenka zkomponoval mnoho skvělých sólových árií a ansámblových partů a asi není náhoda, že dvě árie a jeden duet v jeho Te Deum z roku 1724 se zdají být dokonale šité na míru těmto zpěvákům.

Pro majestátní úvod Te Deum za zvuku trubek a tympánů Zelenka přepracoval závěrečný sbor „Vos Oriens adoret“ z oratoria Sub olea pacis. První ze dvou árií díla byla dle očekávání napsána pro velkého Luchiniho. „Te gloriosus Apostolorum chorus“ je virtuózní árie pro tenor, árie bez hobojů s unisonem houslí místy připomíná hudbu Zelenkova vídeňského učitele, císařského skladatele Johanna Josepha Fuxe. U „Salvum fac“ skladatel napsal „tacet“, což naznačuje, že by tato část měla být pouze zpívána, ale skladatel nezanechal žádné další vodítko, jakým způsobem to má být uskutečněno. Naštěstí v Zelenkově rukopisu druhého Te Deum z roku 1731 (ZWV 146) byly do partitury vloženy tři malé listy pro tenor, bas a continuo („organo e violone“), které obsahují hudbu pro „Salvum fac“ v gregoriánském stylu, a právě takto ji uslyšíme i na této nahrávce. Poté následuje krásný duet sopránu a altu „Per singulos dies“, jehož hudba je přepracováním duetu „Jam calle secundo“ v Sub olea pacis. Poslední árie opět pochází z pražského melodramu a jedná se o brilantní basovou árii „Dignare Domine (II)“, kterou tehdy nepochybně naprosto bravurně přednesl Ermini. Po prosebném „Miserere“ končí skladba velkolepou fugou „In te Domine speravi“.

Na závěr lze konstatovat, že v Zelenkově prvním zhudebnění ambrosiánského hymnu je rozhodně co obdivovat, vyzdvihnout můžeme například skvělé sborové části. Jejich rozmanitost, ať už se jedná o tempa, výraz a emoce, výrazně napomáhá k vytváření působivého a dynamického spádu v průběhu celého díla. Hudba a zejména koncertantní sbory uvedené na této nahrávce jasně předjímají Zelenkovu velkolepou tvorbu 30. a 40. let 18. století.

Jóhannes Ágústsson

DNI 152Ensemble Inégal se svým dirigentem Adamem Viktorou získal evropské renomé díky svým vysoce ceněným koncertům a CD nahrávkám a stal se synonymem pro objevy z odkazu geniálního českého barokního skladatele, Jana Dismase Zelenky.

Ensemble Inégal vznikl v Praze v roce 2000.  Jedná se o  všestranné hudební těleso, jehož interpretační záběr se pne od renezanční hudby až po hudbu současnou. Kromě staré hudby má soubor na svém kontě také novátorská provedení a nahrávky hudby romantické (např. A. Dvořák, G. Rossini) a moderní (B. Britten, A. Pärt). Koncertuje na prestižních evropských festivalech jako Pražské jaro, Musica Antiqua Brugy, Oude Muziek Utrecht, Lufthansa Festival London, Aschaffenburger Bachtage, Bach Festival Riga a mnoha dalších. Realizoval již 10 úspěšných CD ověnčených řadou významných ocenění (Diapason d´or, IRR Outstanding, Goldberg 5Stars aj.), objevuje se pravidelně ve vysílání českých i zahraničních televizních a rozhlasových stanic (BBC, Evropská vysílací unie EBU, Česká televize, Český rozhlas, Deutschlandradio Kultur, aj.)

Od roku 2007 pořádá Ensemble Inégal  každoročně vlastní koncertní cyklus s názvem „České hudební baroko – objevy a překvapení“, v rámci kterého posluchačům zprostředkovává nově objevené, případně znovuobjevené, skladby českých barokních skladatelů a díla dochovaná v českých archivech. Mezi nejvýznamnější koncertní premiéry patřila provedení děl J. D. Zelenky, A. Vivaldiho, H. I. F. Bibera, S. Capricorna, J. C. F. Fischera, J. J. I. Brentnera a M. Vogta.

DNI 152 DNI 152 DNI 152 DNI 152 DNI 152 DNI 152 DNI 152 DNI 152

© Studio Svengali, listopad 2024
coded by rhaken.net