VĂ­tejte na eshopu ARTA Music cz en

ANTONÍN DVO?ÁK: SYMFONIE ?. 2
Marek Štryncl & Musica Florea

 

F10220   [8595017422027]   vyšlo 12/2016   
ve spolupráci s Musica Florea, z.s. a za finan?ní podpory Ministerstva kultury

Symfonie ?. 2, B dur, Op. 4
Live recording!

Antonín Dvo?ák: Symphony No.2 52:19
1.
Allegro con moto 17:05
2.
Poco adagio 12:04
3.
Scherzo. Allegro con brio 11:27
4.
Finale. Allegro con fuoco 11:32

MUSICA FLOREA
MAREK ŠTRYNCL
, dirigent
sv?tová premiéra nahrávky na dobových nástrojích
www.musicaflorea.cz 

Dvo?ákova symfonie B-dur, komponovaná roku 1865, vyznamenává se jak zna?ným fondem melodickým, tak duchaplným ovládáním massy orchestrální. Nevystihl-li skladatel žádoucí jednolitosti v obou v?tách krajních, z nichž zvlášt? finale pon?kud k?iklavými barvami záv?re?ných takt? zaráží, podal za to dvé výte?ných, skv?lý talent prozrazujících piec v Adagiu, jehož bukolický st?ední motivek n?žným  lyrickým pelem je obest?en, a skota?ném Scherzu, plném skvostných, prostou srde?ností dýšících myšlének. 
    (Z premiérové recenze ?asopisu Dalibor, 17. b?ezna 1888)

Nahrávka Symfonie ?. 2 B dur, op. 4 (B 12) Antonína Dvo?áka (1841 – 1904) v interpretaci souboru Musica Florea je sou?ástí dlouhodob?jšího projektu, jehož zám?rem je provedení a následné vydání zvukových snímk? všech devíti symfonií Antonína Dvo?áka v autentické interpretaci na dobových nástrojích nebo jejich kopiích v duchu dobové interpreta?ní praxe. V p?ípad? Druhé symfonie se navíc jedná o provedení její verze ješt? p?ed revizemi, které Dvo?ák provedl v souvislosti s chystanou sv?tovou premiérou roku 1888. Tato nahrávka nám tedy poskytuje unikátní p?íležitost seznámit se v autentické podob? s kompozi?ní úrovní skladatelovy tvorby v rané fázi jeho tv?r?ího vývoje a poznat východiska, na nichž za?ínající autor budoval sv?j osobitý symfonický sloh, rozvinutý v následujících desetiletích do podoby mistrovských tv?r?ích kreací, pat?ících k vrcholným v kontextu své doby.

    Jen t?žko si lze p?edstavit obtížn?jší podmínky pro soust?ed?nou práci na rozsáhlém symfonickém díle, než jaké m?l Antonín Dvo?ák v dob? kompozice své Symfonie B dur. T?iadvacetiletý, tehdy ješt? naprosto neznámý, skladatel v té dob? prožíval ho?ké zklamání z neop?tovaného citového vzplanutí k here?ce Josefin? ?ermákové a ani jeho hmotné pom?ry nebyly práv? ut?šené: jako ?adový violista orchestru Prozatímního divadla si vyd?lával jen na velmi nuzné živobytí, které pon?kud vylepšovaly pouze skromné p?íjmy z klavírních kondicí. Bydlel v pronajatém byt? – p?esn?ji ?e?eno jediné místnosti – na pražském Senovážném nám?stí, kde se tísnil s dalšími ?ty?mi hlu?nými mladíky a starým rozlad?ným spinetem, o jehož kvalitách asi nejlépe vypovídá ozna?ení, kterého se mu od nájemník? dostalo: brnka?ka. Vlastní klavír si však Dvo?ák tehdy dovolit nemohl, a tak práv? s pomocí tohoto nástroje za?al 1. srpna 1865 pracovat – samoz?ejm? bez jakékoli nad?je na provedení! – na svém nejrozm?rn?jším symfonickém díle, jehož rozsah již nikdy potom nep?ekonal. Zdá se, že p?etlak invence za?ínajícího autora musel být opravdu obrovský, protože s prací za?al pouhé ?ty?i m?síce po dokon?ení jiné velké kompozice, První symfonie c moll „Zlonické zvony“ (B 9), p?i?emž v mezidobí ješt? stihl vytvo?it rozm?rný cyklus osmnácti písní na slova Gustava Pflegera-Moravského Cyp?iše (B 11).

    Symfonie B dur nese všechny typické znaky Dvo?ákova raného slohu: p?ekypuje invencí, vitalitou a zjevným „zápalem pro v?c“. A?koli nezkušený skladatel zatím nedokáže hudební nápady využít tak p?esv?d?ivým zp?sobem jako ve svých symfoniích vrcholných, jedná se o obdivuhodný výkon mladého um?lce, který nem?l v oboru kompozice žádné oficiální hudební vzd?lání a veškeré pov?domí o zákonitostech velkých forem získal samostudiem partitur velkých mistr?. Povaha valné ?ásti tematického materiálu odkazuje k Dvo?ákov? tehdejší fascinaci n?meckým novoromantismem. Za nejosobit?jší ?ást díla lze považovat druhou v?tu, která svojí širokodechou melodikou již p?edznamenává autora budoucích geniálních adagií, a rovn?ž v?tu záv?re?nou, jejíž mladistv? rozmáchlé gesto, p?ekypující výrazem životního št?stí, pat?í k nejp?vodn?jším inspiracím této fáze skladatelovy tvorby. Nejv?tší devizu skladby jako celku p?edstavuje p?esv?d?ivá instrumentace; ta pat?í obecn? k nejsiln?jším stránkám Dvo?ákova kompozi?ního mistrovství. Typickým znakem díla je – zejména ve srovnání s p?edchozí Symfonií c moll – její lyrické, tém?? pastorální lad?ní. A?koli Symfonie B dur dlouhodob? z?stává nejmén? známou sou?ástí skladatelova symfonického odkazu, skrývá p?ekvapivou spojitost s jiným Dvo?ákovým dílem, které naopak pat?í k jeho nejproslulejším – s operou Rusalka (B 203), komponovanou o p?tat?icet let pozd?ji. P?ední dvo?ákovský badatel David R. Beveridge totiž objevil, že motiv, který je základním stavebním kamenem této opery, si skladatel „vyp?j?il“ práv? ze ?tvrté v?ty Symfonie B dur. V rámci opery se tento výrazný ?ty?tónový motiv nej?ast?ji vyskytuje v místech obzvláštní závažnosti ?i v okamžicích dramatického vyhrocení d?je. Zcela zásadní roli sehraje v samotném záv?ru: po Rusal?in? smrtícím polibku a po velkém zp?vu jejího odpušt?ní se po slovech „B?h t? pomiluj“ rozezní ve fortissimu žes?? ve své p?vodní podob?, která se objevuje v symfonii, jako vyvrcholení katarze. Pro úplnost dodejme, že Rusalka nebyla prvním p?ípadem, kdy Dvo?ák využil Symfonii B dur jako motivický zdroj pro jiné dílo. N?která její témata již roku 1879 zužitkoval ve svém klavírním cyklu Silhouety (B 98).

    S ohledem na celkový rozsah díla, jehož provedení obvykle p?esahuje padesát minut, i na podmínky, p?i nichž symfonie vznikala, dokon?il Dvo?ák kompozici ve velmi krátkém ?ase, jen o málo delším než dva m?síce. Podle nedostate?n? doložených zpráv se pozd?ji chystal partituru zni?it, stejn? jako to skute?n? pro-vedl s n?kterými jinými ranými díly. Zda tomu tak skute?n? bylo, se již z?ejm? nikdy nedozvíme. Faktem však z?stává, že Symfonii B dur potkal podobný osud jako ?adu dalších autorových d?l vzniklých v po?átcích jeho um?lecké dráhy: po svém dokon?ení z?stala ležet „v šuplíku“ celých t?iadvacet let, než se do?kala prvního ve?ejného provedení. Teprve tehdy se jí i n?kterým dalším raným díl?m nyní již sv?tov? proslulého skladatele dostalo zasloužené pozornosti. Ve druhé polovin? 80. let se totiž skladatel intenzivn? zabýval zapomenutými díly svého mládí se snahou znovu je vzk?ísit k životu. „Možná, že letos v Praze uslyšíme mou Sinfonii B dur z roku 1865,“ píše Antonín Dvo?ák svému p?íteli Aloisi Göblovi v srpnu 1887. A dodává: „Pak chystám ješt? ty ostatní: Es dur, F dur a d moll, ješt? docela neznámé. A tak myslím, že bude op?t jednou velké p?ekvapení.“ Skladatel podrobil Symfonii B dur revizi a usiloval nejen o její opožd?nou premiéru, ale také o její vydání u svého hlavního nakladatele Simrocka. Zatímco provedení díla se skute?n? odehrálo již 11. b?ezna 1888 v pražském Rudolfinu v nastudování dirigenta Adolfa ?echa, vydat symfonii tiskem se za Dvo?ákova života nepoda?ilo. Došlo k n?mu až roku 1959 v rámci souborného kritického vydání skladatelova díla. 

    Ond?ej Šupka

Když Antonín Dvo?ák jako dirigent uvedl své oratorium Stabat Mater v anglickém Londýn? (1884), nejen že se nadšením tleskalo mezi jednotlivými ?ástmi (což v 19. století nebylo neobvyklé), angli?tí kritikové se mj. zmínili o tom, že Dvo?ák provád?l tempové zm?ny, které nebyly v partitu?e zapsány. V neu-stálých tempových prom?nách nebyl Antonín Dvo?ák osamocen. Již v roce 1833 J. Feski vysv?tluje, že zpomalování p?i dynamickém zeslabování ?i zrychlování b?hem zesilování se stalo zafixovanou manýrou v myslích hudebník? i poslucha?? a že nap?. jemná fráze v rychlé ?ásti byla hrána pomalu a siln?jší naopak rychleji. Již v druhé polovin? 18. století Carl Philipp Emanuel Bach mluví o tom, že když hrajete sám nebo s inteligentními lidmi, m?žete si dovolit ovlivnit tempo jako celek. Co se stalo, že ve 20. století se v interpretaci romantické hudby prosadilo opa?né mín?ní, ve kterém „náladové“ tempové prom?ny jsou záležitostí amatérismu a profesionálové se mají t?mto emo?ním zm?nám vyhnout? Mendelssohn, Dvo?ák, Wagner, všichni by byli ost?e proti. V interpretaci romantických d?l se postupn? ve 20. století doslova prosadily amuzikální normy, které vycházely z nepravdivé premisy, že co není v notách, by nem?lo existovat. Naše nahrávka Dvo?ákovy 2. symfonie vrací „do hry“ romantický ideál, ve kterém má vládnout emoce, váše?, výrazový charakter. Tomu se v 19. století pod?izovala jak rytmická složka hudby, tak i tempová a intona?ní (zám?rné rozlišování a užívání „falešných“, ?i naopak „?istších“ tónin a souzvuk?). R?zné rytmické figury se naost?ovaly, nebo naopak rozvol?ovaly podle druhu hudebního výrazu. A to i v orchestrální h?e. Ta se v romantismu nebála „p?izvat“ ozdobné elementy – tzv. portamenta (glissandem propojující tóny r?zných výšek), nejednotné smykování, které podporovalo typickou romantickou ideu nep?erušovan? rozsáhlých melodií a gradací, „manýristické“ užívání tremola, vášniv? vrnící zvuk žes?ových – p?vodn? tepaných nástroj?, tempo rubato… Toto vše nás nenechá na pochybách o tom, že hudební interpretace 19. století (by) se nesnášela s výrazovou stejností a „akademi?ností“. Tudíž že byla bohatší a pest?ejší.

    Marek Štryncl


Musica Florea, dirigent Marek Štryncl

1. housle - Eleonora Machová, Martin Kaplan, Markéta Langová, Simona Hurníková, Lucie H?lová, Kristýna Hodinová, Vojt?ch Jakl
2. housle - Simona Tydlitátová, Ji?ina Štrynclová, Jan Hádek, Eduardo García Salas, Vít Nermut, Eva Kalová
viola - Lýdie Cillerová, Veronika Jíchová, Magdalena Malá, Jana Vav?ínková, Andreas Torgersen
violoncello - Hana Fleková, Helena Matyášová, Petr Hamouz, Dalibor Pimek
kontrabas - Ond?ej Štajnochr, Lukáš Verner, Tadeáš Mesany 
flétna - Jaroslav Pelikán, Marek Špelina
pikola - Izabela Brodová
hoboj - Luise Haugk, Inge Marg
klarinet - Herbert Faltynek, Karl Strohriegl
fagot - László Ferienczik, Kryštof Lada
trubka - Jaroslav Rou?ek, Karel M?uk
lesní roh - Ji?í Tarantík, Barbora ?erná, Zden?k Divoký, František Pok
pozoun - Ond?ej Sokol, Jan Triebenekl, Martin Švadlenka
tympány - Štefan Karla


Další nahrávky Marka Štryncla a orchestru Musica Florea:

   

© Studio Svengali, září 2021
coded by rhaken.net