Vítejte na eshopu ARTA Music cz en

RADEK REJŠEK: PAŠIJE PODLE JANA

 

F10252   [85950174252]   vyšlo 04/2020

Pašije podle Jana
Alfred Strejček (umělecký přednes)
Pražští pěvci, Stanislav Mistr (sbormistr)
 
Křížová cesta
Pavel Šmolík (varhany)
 
přehrát album Pašije podle Jana 54:14
1. Zpěv před evangeliem 0:49
2. Pašije podle Jana I. 3:03
3. Pašije podle Jana II. 2:33
4. Pašije podle Jana III. 1:51
5. Pašije podle Jana IV. 2:05
6. Pašije podle Jana V. 2:04
7. Pašije podle Jana VI. 1:00
8. Pašije podle Jana VII. 2:46
9. Pašije podle Jana VIII. 2:09
10. Pašije podle Jana IX. 1:48
11. Pašije podle Jana X. 2:09
12. Pašije podle Jana XI. 2:31
13. Pašije podle Jana XII. 5:59
14. Pašije podle Jana XIII. (chvíle tiché modlitby) 0:09
15. Pašije podle Jana XIV. 5:06
16. Křížová cesta I. 1:02
17. Křížová cesta II. 1:08
18. Křížová cesta III. 1:22
19. Křížová cesta IV. 0:50
20. Křížová cesta V. 1:05
21. Křížová cesta VI. 1:03
22. Křížová cesta VII. 0:56
23. Křížová cesta VIII. 3:06
24. Křížová cesta IX. 2:43
25. Křížová cesta X. 0:34
26. Křížová cesta XI. 1:09
27. Křížová cesta XII. 0:44
28. Křížová cesta XIII. 1:00
29. Křížová cesta XIV. 1:13
 
     Svatá Hora již tradičně platí za místo s bohatým hudebním životem. Je to dáno jednak samotnou podstatou tohoto poutního místa – součástí oběti Bohu milé je samo sebou i kvalitní hudba – ale též historickými konsekvencemi. Z pohledu hudební složky obnovené liturgie po II. vatikánském koncilu se stala Svatá Hora místem činnosti jedné z jejích výrazných osobností, redemptoristy P. Karla Břízy. Ten s neúnavnou pílí komponoval doprovody chrámových písní i autorské chrámové skladby v češtině pro sbor nejrůznějšího obsazení. Byl činný i jako varhaník, pedagog, varhanář a sbormistr. Další osobnosti, ať již skladatelé nebo interpreti, kteří byli a jsou se Svatou Horou svázáni, se s tímto poutním místem setkali zejména prostřednictvím P. Karla Břízy a také díky dlouholetému svatohorskému faráři P. Stanislavu Přibylovi. Jmenujme např. skladatele Stanislava Jelínka, Františka Xavera Thuriho, varhanáře Vladimíra Šlajcha nebo současného titulárního varhaníka Jaroslava Tůmu. Stejně tak byl a je s hudebně liturgickým provozem spjata i osobnost skladatele, carillonéra, varhaníka a hudebního režiséra Radka Rejška. Na Svaté Hoře se již po desítky let objevuje jako spolupracovník při pořizování zvukových záznamů, jako liturgický varhaník i jako skladatel kompozic určených přímo pro svatohorskou baziliku. Vzhledem k jejich úctyhodnému rozsahu i oblíbenosti u interpretů a též jejich častému provozování vám předkládáme zvukový záznam dvou z nich určených pro postní období.
Pavel Šmolík
 
     Cyklus čtrnácti drobných varhanních preludií Křížová cesta vznikl zcela spontánně. Stěžejní inspirací byly obdobně koncipované chorálové předehry německých barokních mistrů vytvořené na protestantské písně tehdy běžně provozované při bohoslužbách. Stejně tak jsem já volil písně z Jednotného kancionálu veden úmyslem vytvořit podobné „chorálové předehry“ využitelné samostatně jak při liturgii, tak i k autonomnímu poslechu v celku (cyklu). Této myšlence odpovídá i charakter jednotlivých předeher, z nichž každá je reflexí obsahu daného přiřazeného zastavení Křížové cesty a textu písně zároveň. 
     Tvorbě Pašijí podle Jana předcházela výzva svatohorského regenschoriho Pavla Šmolíka. Pašije měly být prováděny na Velký pátek, tedy bez instrumentálního doprovodu. Pro mě toto bylo výzvou naprosto zásadní, protože od samého počátku jsem si byl vědom složitostí a záludností tohoto úkolu. První problém přináší samotný rozsah textu Pašijí, které by po pečlivém zhudebnění každého verše nejspíš narostly do rozměrů nepřijatelných pro praktické využití při velkopáteční liturgii. To mě již od samého začátku vedlo k jednoznačnému rozhodnutí využít pro vybrané plochy recitaci, aby se tak „urychlilo“ plynutí děje. Dalším pro mě nelehkým úkolem byla volba tónového materiálu a takové kompoziční techniky, aby provedení bylo dostupné i menším sborům nemajícím profesionální ambice. Rozhodl jsem se tedy pro tradiční sedmitónovou („bílou“ či „otevřenou“) diatoniku oproštěnou od veškerých mimotonálních harmonických funkcí a alterací – v partituře se nenachází jediná posuvka – ale s možností pracovat se starými „církevními“ stupnicemi (mody). Naproti tomu jsem se však nevyhýbal zvukomalebným efektům v podobě diatonických clusterů apod. Trochu jsem také upravil „role“ jednotlivých hlasů a postav. Ježíš není ztvárněn tradičním basem, ale tenorem – mě samotného překvapila emotivní působivost této volby – role evangelisty je přebírána střídavě více hlasy a citově vypjatou plochu „Ženo, to je tvůj syn“ jsem rozepsal do vícehlasu. Volba tenoru pro roli Ježíše však byla původně čistě pragmatická – byla zamýšlena pro P. Stanislava Přibyla, který disponuje tenorem, nakonec se jí však ujal Mikoláš Troup. Nemožnost využití instrumentální složky mě pak vedla k myšlence uplatnění vokalíz (zpěv na neutrální slabiku či brumendo) pro podkres vypjatých momentů. 
Radek Rejšek
 
 
Radek Rejšek se narodil roku 1959 v Praze. Vystudoval Pražskou konzervatoř v oborech kompozice (u Jindřicha Felda a Oldřicha Semeráka) a hra na trubku (u Václava Junka a Josefa Svejkovského). Ve studiu kompozice pak pokračoval na pražské AMU (u Jiřího Dvořáčka) a na brněnské JAMU (u Zdeňka Zouhara), kde v roce 1990 svá studia ukončil. Jeho celoživotní zálibou je historie a stavba varhan a kampanologie, což uplatňuje i na půdě Českého rozhlasu, kde je od roku 1988 zaměstnán jako hudební režisér a od roku 1992 též jako hudební redaktor na stanici Český rozhlas 3 Vltava. Zde realizuje programové projekty „Historické varhany“ a „Zvony“ a kromě toho má v redakční péči též obory soudobá a elektroakustická hudba. Od roku 1995 do roku 2001 byl pedagogicky činný na pražské konzervatoři, kde vyučoval hudebně teoretické předměty a od roku 2000 vyučuje hudební předměty na Soukromé vyšší odborné škole filmové a Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku. Od roku 2005 je pedagogicky činný na Konzervatoři v Českých Budějovicích, kde vyučuje kompozici a hudebně teoretické předměty. Byl místopředsedou Společnosti pro elektroakustickou hudbu. V letech 1987 až 1993 aktivně spolupracoval s Městským divadlem v Mostě v oblasti scénické hudby. Působil jako sbormistr pěveckého sdružení Foerster v Benátkách nad Jizerou (1980 až 1995) a dívčího pěveckého sboru Collegium cantantium (1991 až 1997). Svojí iniciativou přispěl k restaurování zvonohry pražské Lorety, kde od roku 1989 působí jako carillonér (od roku 1994 jako carillonér titulární). V roce 1997 byl při setkání evropských carillonérů v Barceloně přijat do mezinárodní organizace Eurocarillon, jejíchž akcí se pravidelně účastní již od roku 1995 a i prostřednictvím této organizace se snaží u nás netradiční carillonérské umění uvést do povědomí širší veřejnosti. Roku 1995 byl jmenován členem Komise pro restaurování hudebních nástrojů při Ministerstvu kultury ČR, kde zastupoval obory organologie a kampanologie. Po rozpuštění této komise byl následně jmenován do Komise pro prohlašování kulturních památek, kde je činný dosud. V roce 2010 byl jmenován diecézním kampanologem Biskupství litoměřického, kde je od roku 2013 též organologem.
 
Alfred Strejček, herec, moderátor, hudebník, scénárista a pedagog, je absolventem JAMU v Brně a prošel řadou pražských i mimopražských divadel (Divadlo O. Stibora v Olomouci, Divadlo J. Wolkra, Divadlo Maringotka, Divadlo E. F. Buriana, Státní divadlo Brno, Divadlo Za branou, Divadlo Viola, Lyra Pragensis). Jeho doménou je vedle herectví přednes literárních a básnických textů. Je několikanásobným laureátem soutěží profesionálních umělců a držitelem nejvyššího ocenění tohoto oboru – Křišťálové růže. Jeho hlas se vepsal do povědomí televizních diváků i rozhlasových posluchačů. Vytvořil řadu významných rolí ve filmu, v televizi i v rozhlase (Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Podivná přátelství herce Jesenia, Smrt a blažená paní, Lásky hra osudná, Josefina, Kartouza Parmská, Quo vadis aj.). Je vyhledávaným interpretem melodramatických děl a spolupracoval na nich s našimi nejvýznamnějšími orchestry, soubory i dirigenty (Česká filharmonie, FOK, SOČR, Janáčkovo kvarteto, Kvarteto Martinů, Graffovo kvarteto, Musica Bohemica, Chairé, Jiří Bělohlávek, Jaroslav Krček, Josef Krček, Jan Kučera, David Švec, Vladimír Válek). Společně se Štěpánem Rakem byl oceněn UNESCO za koncertní projekt Vivat Comenius, který oba umělci představili ve 34 zemích čtyř kontinentů na více než 700 vystoupeních. Alfred Strejček působil také řadu let na pražské konzervatoři jako profesor uměleckého přednesu. Byl externím pedagogem rétoriky a komunikačních dovedností na Palackého univerzitě v Olomouci. Po zdravotní odmlce Alfred Strejček plánuje opět navázat na svou uměleckou činnost v roce 2020.
 
Smíšený sbor Pražští pěvci byl založen v únoru 1992 sbormistrem Stanislavem Mistrem. Tvoří jej v základní sestavě 16 členů, ale vystupuje též v obsazení 4 až 60 zpěváků. Specifikou sboru je intenzivní hlasová příprava, která ve svém výsledku umožňuje značně rozšířit dynamické i výrazové možnosti komorního sboru. Sbor se věnuje především moderní vážné hudbě, připravuje premiéry a rozhlasové nahrávky soudobých skladatelů, získal osm prvenství v mezinárodních soutěžích pěveckých sborů. Pražští pěvci hostovali v několika zemích Evropy nebo v USA, účastní se významných mezinárodních festivalů (Pražský podzim, Bergische Biennale für Neue Musik, Svatováclavské slavnosti). Mají na svém kontě několik CD, z nichž nejvýznamnější je 3CD komplet Dvořákových sborů a duet labelu Brilliant Classics. V poslední době též spolupracuje s Pražským filmovým orchestrem na projektech filmové hudby.
 
Pavel Šmolík pochází z Plzně. Studoval na Konzervatoři v Českých Budějovicích obor chrámová hudba (varhany u Mgr. Jitky Chaloupkové) a dále na AMU v Praze obor dirigování. V letech 2013 až 2017 pracoval jako regenschori a dómský varhaník v plzeňské katedrále sv. Bartoloměje a byl současně vedoucím souboru Schola Cantorum Pilsensis. Nyní působí jako ředitel kůru baziliky Nanebevzetí Panny Marie na Svaté Hoře v Příbrami (2001 až 2013 a od 2017 do současnosti). Kromě soustavné činnosti liturgického a koncertního varhaníka zde vede Svatohorský chrámový sbor a organizuje hudebně kulturní dění na tomto poutním místě. V letech 2003 až 2015 stál v čele amatérského orchestru Příbramská filharmonie, od roku 2003 vede rovněž příbramský Vepřekův smíšený sbor a vyučuje hru na varhany na zdejší ZUŠ Antonína Dvořáka. Od roku 2002 působí na Konzervatoři v Českých Budějovicích, kde se věnuje zejména výuce varhanní i klavírní improvizace, gregoriánského chorálu a dirigování. Příležitostně též koncertuje, zaměřuje se zejména na improvizaci. Z jeho koncertních projektů jmenujme např. koncertní cyklus „10x varhany pokaždé jinak“ (Příbram, v letech 2012 až 2013). Pořídil nahrávky pro Český rozhlas, v rozhlase spolupracoval i jako spolutvůrce pořadů o duchovní hudbě (např. Tradice zpívaných pašijí a jejich zhudebnění v českém jazyce). Pavel Šmolík se též příležitostně věnuje kompozici, zejména liturgické hudby.

© Studio Svengali, srpen 2020
coded by rhaken.net