Sonáty pro violu da gamba a cembalo Johanna Sebastiana Bacha pocházejí z doby skladatelova pusobení v Köthenu. Predtím však Bach procházel ruznými životními a služebními peripetiemi. Predchozí pobyty v Mülhausenu a Weimaru, kon ikty s církevními predstaviteli a také s výmarským vévodou nakonec vedly k tzv. „nemilostivému propuštení“ – Bach tehdy doplatil na spory mezi vévodským strýcem a synovcem. Vévoda Wilhelm Ernst byl na rozdíl od svého bonvivánského synovce konzervativne založen a kon ikty mezi obema se odrážely i v pomerech kapely a hudebníku. Príchod do Köthenu byl pro Bacha rovnež složitý, protože vstoupil na prísne kalvinistickou pudu, ac byl hluboce presvedceným luteránem. To zrejme vedlo také k jeho tehdejšímu príklonu ke tvorbe komorní a koncertantní hudby. Je však treba dodat, že köthenský kalvinistický dvur byl vuci luteránum vcelku tolerantní a umožnoval jim i bohoslužbu v kostele, který byl teprve nedávno (roku 1699) dostaven. S hudbymilovným knížetem Leopoldem mel Bach naštestí vztahy velmi dobré. Skladatelova životní situace se však záhy zmenila - od kvetna do cervna roku 1720 pobýval Bach spolu s knížetem a jeho dvorem v Karlových Varech, bohužel po návratu zjistil, že ovdovel. Starost o deti z prvního manželství nakonec privedla Bacha ke snatku s dvacetiletou Annou Magdalenou (vzali se 3. 12. 1721). V následujících letech také na köthenském dvore postupne ubývalo príležitostí k hudební cinnosti, což bylo pravdepodobne zpusobeno situací kolem dlouhodobé nemoci mladé knežny (zemrela 1723), a s tím spojené zmeny Leopoldových priorit. Bach tehdy zacal usilovat o místo kantora u Sv. Tomáše v Lipsku. Starší bachovská literatura vysvetlovala tuto snahu také Bachovou ambicí plne se uplatnit na poli duchovní hudby. Konkurence však byla velká – pri prvním výberovém rízení byl post nabídnut proslulému kolegovi Georgu Philippu Telemannovi a pri druhém zase darmstadtskému kapelníkovi Christophu Graupnerovi. Ani jeden z nich však na místo nenastoupil, Telemann získal v Hamburku lepší podmínky a Graupner nebyl uvolnen ze služby v Darmstadtu. Štestí se tak nakonec usmálo na Bacha. Krome zmíneného místa u Sv. Tomáše získal také titul mestského hudebního reditele. Byl tak v Lipsku zodpovedný nejen za programy bohoslužeb, ale i za svetský hudební provoz. Krome toho vyucoval a stále byl aktivní jako interpret. Pres prestiž, kterou mu tento post prinesl si podržel titul dvorního kapelníka v Köthenu a pro tamní dvur dokoncil ješte celou radu skladeb pro slavnostní príležitosti. Tri Sonáty pro violu da gamba a cembalo BWV 1027-1029 se datují nejcasteji k roku 1720 a za jejich iniciátora a interpreta je považován Christian Ferdinand Abel - Bachuv prítel a zjevne také adresát jeho violoncellových /nebo cástecne gambových?/suit. Ústup violy da gamba a její vystrídání violoncellem je složitá otázka. Souviselo to také se situací na jednotlivých dvorech, s aktivitou nástrojárských dílen a jejich reakcí na konkrétní objednávky. Jednu z techto sonát Bach celou prevedl do jiného nástrojového obsazení a upravoval takto i cásti jiných sonát. Cyklus je ukázkou Bachova mistrovství pouceného studiem Vivaldiho a všeho toho, ceho dosáhl styl italské sonaty da chiesa. Spolupráce klavíristky Sáry Medkové a violoncellisty Štepána Filípka se datuje ke konci prvního desetiletí 21. století, kdy spolu provedli nekolik festivalových vystoupení v Ceské republice i v zahranicí. Po nekolikaleté prestávce se roku 2019 ke spolecnému hraní vrátili, a krome castého koncertování také rozvinuli dlouhodobý projekt, v jehož rámci nastudovali a nahráli nádherné Sonáty pro violu da gamba a continuo Johanna Sebastiana Bacha.
