Jakub Janšta: varhany – kostel sv. Václava (Zaus 1904), chrám Pokoje (Steinmeyer 1871), kostel sv. Kláry (Rieger-Kloss 1973, malé i velké varhany), kostel sv. Mikuláše (Zaus 1894

Historické i současné varhany umístěné ve velebném prostředí chrámů unikátní chebské památkové rezervace vždy inspirovaly a dodnes inspirují. Okouzlující prostředí kostela sv. Václava, konstrukčně i zvukově unikátní Steinmeyerův nástroj v evangelickém Chrámu Pokoje, dvoje koncertní varhany v jedinečné akustice u sv. Kláry, nedostižná paleta barev obrovských Zausových varhan u sv. Mikuláše…

Stav těchto nástrojů není vždy zcela dokonalý, některé by vyžadovaly komplexní restaurátorský zásah a tento mapující zvukový snímek bylo možné uskutečnit jen díky vysokému pracovnímu nasazení odborného varhanáře před nahráváním i během něj. I díky tomu tato nahrávka spatřila světlo světa. Zní na ní česká a německá hudba; to má nejen symbolický význam vzhledem k poloze a historii města Chebu, ale také – a to především – logicky reflektuje to, co na chebské nástroje vyznívá nejlépe.

Koncepce tohoto alba počítá s mnoha výročími. Nejstarší z nich musíme přiřknout dědici české země – svatému Václavu, od jehož úmrtí letos uplynulo 1090 let. Proto je mu na nahrávce věnováno více prostoru a hned úvodní improvizace vznikla přímo v kostele jemu zasvěceném. Současná zvuková podoba zdejších varhan pochází převážně z roku 1904, kdy jejich vestavbu do původní barokní varhanní skříně provedl chebský varhanář Martin Zaus. V šedesátých letech byl již nehrající nástroj za použití většiny Zausových píšťal a vzdušnic opraven a v roce 1966 byl instalován nový hrací stůl od firmy Organa Kutná Hora. Opravy provedl krnovský závod Rieger. Positiv v zábradlí kůru zůstal i nadále němý. Nástroj si zachoval relativně autentický romantický zvuk, který na malé ploše představuje chorální fantazie.

Varhany v evangelickém Chrámu Pokoje z dílny G. F. Steinmeyera, bavorského stavitele varhan světového významu, jsou jedním z prvních ryze romantických nástrojů na našem území. O šest let později, v roce 1877, postavil tentýž varhanář o něco větší varhany v kostele sv. Vojtěcha v Praze; zde v této době působil Antonín Dvořák. Ten v dřívějších letech, v době svých studií na pražské varhanické škole, zkomponoval svou závěrečnou práci – Composititonsversuche in Präludien und Fugen. S přihlédnutím k tomuto propojení a k tomu, že nejznámější český skladatel oslaví v nadcházejícím roce 185 let od svého narození, nesmí několik těchto pozoruhodných studentských skladeb v tomto albu chybět.

Známý protestantský chorál Herzlich tut mich verlangen s melodií Hanse Leo Hasslera pojednává o touze po šťastné smrti a o víře ve věčnou spásu. Byl v německé kulturní oblasti mnohokrát hudebně zpracován. I Bachovu lyrickou chorální předehru na toto téma lze na Steinmeyerovy varhany s úspěchem hrát, jen je třeba ji interpretačně přizpůsobit pozdější romantické praxi, a to zejména ve způsobu artikulace a v interpretaci ozdob.

Příští rok tomu bude 130 let, co Johannes Brahms zkomponoval – zhruba rok před svou smrtí – jedenáct chorálních předeher. Jedná se o krátké, ale velmi vyzrálé kompozice. Zmíněný chorál zde skladatel použil dokonce dvakrát. Kratší zpracování vyznívá na varhanách bavorského mistra jako pravý hudební skvost.

V roce 1845 napsal Robert Schumann svých Šest fug na B-A-C-H. Je to jeho jediný cyklus určený přímo pro varhany a sám skladatel jej považoval za velmi zdařilé dílo. Pátá fuga je virtuózní, odlehčenější a lze ji vnímat jako Scherzo či Gigu. Závěrečná šestá (komponovaná jako dvojitá fuga) začíná klidně, ale její tempo i dynamika stále stoupají až k mohutnému závěru se symfonickými prvky. S varhanami v Chrámu Pokoje si obě fugy zvukově dobře rozumí a jsou dokladem, že zde – byť na nevelkém nástroji – může zaznívat vrcholná varhanní literatura. Zároveň jsou malým příspěvkem k výročí 170 let Schumannova úmrtí, které si připomeneme v následujícím roce.

Velmi plodný skladatel Andreas Willscher se narodil před 70 lety v Hamburku, kde dodnes působí. Jeho svěží partita na původní středověký nápěv svatováclavského chorálu se vyznačuje srozumitelně použitými modálními systémy. Jednotlivé krátké části výborně představí zdejší „chórové varhany“ umístěné na vyšší kruchtě až pod klenbou kostela sv. Kláry. Tento chrám projektovaný pro klarisky Kryštofem Dientzenhoferem si po zrušení řádu Josefem II. prošel různými peripetiemi a obtížemi; dnes slouží jako velmi důstojný výstavní a koncertní prostor města.

V roce 1973 zde kromě těchto malých varhan postavila firma Rieger-Kloss Krnov na místě bývalého oltáře i varhany velké. Pokud by se hledaly nějaké „ebenovské“ varhany, bude tento obří koncertní nástroj s velkým počtem jazykových a alikvotních registrů jedním z předních kandidátů. Nejvýznamnější český varhanní autor nedávné doby Petr Eben do Chebu pravidelně jezdil, a právě u sv. Kláry komponoval řadu svých skladeb. Malá chorální partita vznikla v roce 1978 na německou duchovní píseň z 19. století. Tato skladba v inovativně zpracované historické formě obsahuje pro autora charakteristický harmonický základ i melodiku; nechybí samozřejmě četné virtuózní prvky.

Skvostný chrám sv. Mikuláše ukrývá největší a nejvýznamnější nástroj již zmíněného Martina Zause, od jehož úmrtí uplynulo letos 120 let. Zaus pobýval a pracoval před svým osamostatněním v Německu i ve Francii, takže jeho dílo nese i menší stopy inspirace francouzským varhanářstvím. Varhany ovšem plně souzní s dílem Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Jeho známé Preludium G dur je vyzrálou kompozicí, na které lze reprezentativně ukázat vzájemné prolínání slabších až středně silných nižších registrů.

Z recenze Roberta Schumanna v jeho Neue Zeitschrift für Musik se dovídáme, že v srpnu 1940 koncertoval Mendelssohn v lipském kostele sv. Tomáše, a že zde na závěr koncertu provedl skvělou volnou fantazii (improvizaci), která obsahovala chorál „O Haupt voll Blut und Wunden“, dále téma B-A-C-H a fugu. V oxfordské knihovně pak existuje dochovaný fragment Mendelssohnovy harmonizace a nedokončené jedné variace na stejný chorál (nápěvem totožný s Herzlich tut mich verlangen). V roce 2007/2008 švýcarský skladatel a varhaník Rudolf Lutz, který v nadcházejícím roce oslaví 75. narozeniny, po důkladném studiu tento fragment doplnil. Vznikla tak velkolepá sonáta, která si nezadá s ostatními Mendelssohnovými varhanními skladbami. První část tvoří dvě rozsáhlé chorální variace, druhou větu fuga s chorálními vstupy a s vloženým motivem B-A-C-H. Jako finále pak zazní – pro Mendelssohna typické – Andante v pianissimu s reminiscencemi všech použitých témat.

Již 90 let letos uplynulo od úmrtí Josefa Suka. Vznik jeho Meditace souvisí s vypuknutím první světové války. V dané situaci muselo České kvarteto, jehož byl Suk sekundistou, zahajovat své koncerty rakouskou hymnou. Suk se rozhodl vyvážit tuto povinnost skladbou inspirovanou staročeským chorálem Svatý Václave. Aktuální poselství díla, jehož předloha se obrací k národnímu světci s prosbou o zachování lidu, bylo publikem plně pochopeno. Vkusná a citlivá Pickova varhanní úprava s minimem razantních zásahů nechává definitivní podobu včetně registrace plně na interpretovi. Evoluční charakter díla se vzájemně propojenými kontrastními úseky vyžaduje třímanuálový barevný nástroj; s varhanami ve sv. Mikuláši si tato kompozice vzájemně naprosto vyhovuje.

Závěrečnou improvizací na téma C-H-E-B bych rád poblahopřál tomuto městu ke dvěma nadcházejícím významným výročím – 965 let od první písemné zmínky o Chebu a již zmíněných 30 let od založení Chebského varhanního léta. Podobně jako úvodní improvizace se i tato stylově pohybuje zejména v oblasti německého romantismu, přičemž na první fantazijní část navazují dvě pevné historické formy. Neváhá však v zájmu představení varhan a s myšlenkou na francouzské inspirace jejich stavitele zahrnout i hudební prvky jiných oblastí. Vždyť do Chebu proudily řadu let po jeho obchodních stezkách kulturní myšlenky z celé Evropy.

Jakub Janšta, srpen 2025

Varhanářské řemeslo v chebském regionu

Město Cheb bývalo díky své poloze významnou křižovatkou obchodních cest. O mnohých zde kvetoucích řemeslech vyprávějí sbírky chebského muzea. Obecně se však málo ví, že Chebsko patří také mezi tradiční varhanářské regiony. Mezi další příhraniční varhanářská centra patřila města Jáchymov, Loket, Karlovy Vary, Planá, Tachov a Sokolov. Nesporný vliv na zakládání varhanářských dílen zde měl výskyt nalezišť stříbra a cínu, kterého se využívalo ke zhotovování píšťal.

Varhanářství v českých zemích bylo vždy pod vlivem jihoněmecké a italské tradice, což bylo dáno převažujícím působením katolické církve. Na Chebsku a v jeho okolí ale docházelo k prolínání s vlivy středoněmeckými. Jejich znějícím příkladem je řemeslně i zvukově krásný nástroj v chebském evangelickém kostele od firmy Steinmeyer z Oettingenu.

V učebnicích dějin varhan najdeme v úvodních kapitolách informaci o varhanách v kostele sv. Mikuláše v Chebu. Roku 1552 zde postavil proslulý mistr Friedrich Pfannmüller varhany nazývané „žluté“. Některé knihy dodávají: „Staly se protějškem k již existujícímu nástroji Hanse Peysingera z Kemptenu z konce 15. století – varhanám ‚bílým‘.“ Oba nástroje byly umístěny nad východním a západním vchodem do lodi tak, jak bylo běžné v době gotické – tedy jako „vlaštovčí hnízda“. Dokladem tohoto umístění nástrojů jsou dodnes dochované komůrky pro měchy varhan a přístupová schodiště, která po zmizení varhan pozbyla významu.

Varhanáři v Chebu v dávných dobách údajně patřili k cechu sklářů. Historické prameny z roku 1477 uvádějí jméno N. Donata. Dalším je Johann Thomas Thumser, který provozoval řemeslo sklářské i varhanářské. Stavěl menší nástroje pro kostely v okolí. Dříve než začali drobné opravy varhan provádět sami varhaníci, obracela se městská rada s údržbou nástrojů právě na něj (např. r. 1724 obdržel za kontrolu obou velkých nástrojů u sv. Mikuláše 14 guldenů).

Od poloviny 18. století se v Chebu v souvislosti s varhanami objevuje rodina Müllerových (pracují do konce 19. století). Dalšími jmény jsou Jan Jiří Sommer a jeho současník Hermann Sálenský. Dílna je zmíněna v adresáři z roku 1864. Nástroje těchto stavitelů se nacházely na kůrech kostelů v celém kraji, většina z nich však není dochována. V některých případech se dochovaly pouze skříně původních nástrojů, dnes již přestavěných nebo zdevastovaných.

V dílně J. J. Sommera se vyučil koncem 19. století také Martin Zaus (1861–1905), pro Cheb a okolí jednoznačně nejvýznamnější stavitel varhan. Jeho třímanuálový nástroj v arciděkanském chrámu sv. Mikuláše, dokončený v roce 1894, patří k jeho největším a nejzdařilejším. Tato zakázka mu byla svěřena poté, co byla jako velmi kvalitní vyhodnocena jeho předchozí díla (např. nástroj v již neexistující chebské synagoze). Zaus postavil ve městě i okolí (Chlum sv. Máří, Kynšperk nad Ohří, Karlovy Vary, Františkovy Lázně) také několik dalších, menších nástrojů.

Ještě na počátku 20. století v Chebu působili varhanáři Jan Halm a Franz Schusser. Údaje o nich zahrnují adresáře z roku 1921 a 1934. Po druhé světové válce se již řemeslo varhanářské v Chebu nezmiňuje. Jeho absence v regionu a postupná devastace církevních objektů v příhraničních oblastech měly za následek chátrání varhan a postupné mizení stop zdejší varhanářské minulosti. Chebské varhany z tohoto alba mají to štěstí, že se jim momentálně díky koncertní činnosti dostává pravidelné údržby. Současná situace však není stejně optimistická pro ostatní nástroje v regionu. I tato nahrávka je příspěvkem k tomu, aby se zvyšoval zájem odborné i laické veřejnosti o cenné varhany a aby neupadly v zapomenutí.

Z historie Chebského varhanního léta

Úvodní varhanní koncert pořádaný Ateliérem Vystyd zazněl 10. 11. 1996 v kostele sv. Kláry v Chebu a následující rok 1997 dostal již rozšířený cyklus název Chebské varhanní léto. Zakladatelem, pořadatelem i finančním garantem cyklu (spolu s dalšími sponzory) byl Ing. Arch. Luděk Vystyd, chebský mecenáš umění.

Jeho vize byla zprostředkovat Chebanům možnost setkávání se s varhanní hudbou – za příznivé vstupné a v povznášejícím prostředí chebských chrámů a koncertních sálů. Záměrem bylo zvát nejen špičky v oboru, ale představovat také mladé talentované hudebníky a dávat příležitost schopným amatérům, přednostně z domácího regionu. Zařazují se varhanní recitály, ale posluchači v chebském regionu více oceňují programy s dalšími nástroji nebo zpěvem. Že je to cesta dobře zvolená, o tom svědčí stále stoupající návštěvnost. V počátcích přicházelo 30–60 věrných posluchačů, nyní koncerty navštěvuje 120–180 návštěvníků, což činí pořadatelům velkou radost.

Za dobu trvání (1997–2026) cyklus prošel mnoha proměnami. Měnili se pořadatelé, spolupracovníci, varhanáři i místa konání koncertů. Postupem času se stalo finančním garantem i pořadatelem Město Cheb. Spolupořadateli cyklu jsou v posledních letech chebská římskokatolická farnost a místní Farní sbor Českobratrské církve evangelické. O dobrý stav nástrojů se již dvacet let stará varhanář Václav Vála z Prahy-Stodůlek. Od zrození do 30. ročníku zůstává spojovací osobou Martina Kolářová, varhanice a dramaturg cyklu.

V současné době je v Chebu k dispozici patero znějících varhan, na které lze koncerty pořádat a jejichž zvuk je zachycen na předkládaném CD. To je vydáno k příležitosti 30. ročníku koncertního cyklu Chebské varhanní léto.

Martina Kolářová

Jakub Janšta (1979) dostal základy hudebního vzdělání v opavské ZUŠ u Oriany Šenfeldové, prvními kroky u varhan jej provázel Aleš Rybka. Vystudoval varhany a skladbu na brněnské konzervatoři ve třídě doc. Zdeňka Nováčka a Pavla Zemka. Při absolutoriu obdržel Cenu Leoše Janáčka za nejlepšího absolventa ročníku. Ve studiu varhan pokračoval na pražské AMU ve třídě Prof. Jaroslava Tůmy a absolvoval stáž ve Stuttgartu u Prof. Jona Laukvika. Zúčastnil se též řady zahraničních mistrovských kurzů. Je držitelem cen z mezinárodních interpretačních i improvizačních soutěží v Opavě, Brně, rakouském Schläglu, slovinské Lublani, německém Korschenbroichu a dvojnásobným semifinalistou z dánského Odense. Několikrát byl také oceněn v ostravské kompoziční soutěži „Generace”. Koncertuje sám i s různými sbory a soubory. Vystupuje na významných festivalech (Svatovítské varhanní večery, Nedělní varhanní hudba u sv. Ludmily, Český varhanní festival, Litoměřický varhanní festival, Chebské varhanní léto, Concentus Moraviae ad.). Specializuje se na improvizaci v historických formách. Vyučuje na Pražské konzervatoři hru na varhany a improvizaci a je varhaníkem a ředitelem kůru v kostele sv. Františka z Assisi v Praze (u křižovníků), kde se nacházejí unikátní Starckovy varhany z roku 1702. V uplynulých letech vydal na labelu ARTA tři sólová CD. První z nich představuje vzácný nástroj u sv. Ludmily v Praze po úspěšném restaurování, druhé je věnováno různým historickým nástrojům křižovnických kostelů, třetí pak nedávno dokončeným Pradellovým varhanám v jihočeských Chyškách.