Concerto in Re minore per due violini, violoncello, archi e continuo RV 565 "L'Estro Armonico"
Sinfonia avanti la Senna Festeggiante RV 693
Concerto in Sol minore per due violoncelli, archi e continuo RV 531
Concerto in Fa maggiore per tre violini, archi e continuo RV 551
Concerto in Re minore per due violini, archi e continuo RV 514
Concerto in Re maggiore per due violini, due violoncelli, archi e continuo RV 564
BAROCCO SEMPRE GIOVANE
umělecký vedoucí Josef Krečmer
housle: Iva Kramperová, Markéta Čepická, Vít Chudý, Jiří Partyka, Lukáš Novotný
viola: Jiří Kabát, Jakub Čepický
violoncello: Helena Matyášová, Jan Zemen, Matěj Štěpánek
kontrabas: Jan Prokop
cembalo: Edita Keglerová
teorba, barokní kytara: Jan Hron
Houslista a skladatel Antonio Lucio Vivaldi (1678 Benátky–1741 Vídeň) byl ještě na počátku 20. století považován za autora výhradně instrumentálních děl, zejména houslových koncertů. Až v průběhu 20. století začíná renesance jeho odkazu v pravém slova smyslu a počínají se rozkrývat neznámá místa jeho života, ale i tvorby. Toto CD je vzhledem ke složení soboru Barocco sempre giovane čistě instrumentální a jsou zde zahrnuta Vivaldiho díla s různým sólovým obsazením vrcholící závěrečným koncertem se čtyřmi sólisty. Concerto d moll RV 565 bylo zařazeno jako jedenácté číslo ve Vivaldiho sbírce „L‘Estro Armonico“ op. 3, jejíž název můžeme přeložit jako „harmonický rozmar“. Jeho sólové obsazení dvoje housle a violoncello vychází z tradičního typu této kompozice tzv. concerta grossa, které s úspěchem skládal Arcangello Corelli (1653–1713) a který tím také působil jako vzor pro řadu skladatelů, včetně Vivaldiho. V tomto díle je pro Vivaldiho nezvyklý počet a pořadí vět. Po úvodním Allegru a krátkém Adagiu se nachází přísná fuga. Po ní Vivaldi zařadil volnou větu a na závěr virtuózní Allegro. Corelliho vliv je zde nesporný a bez zajímavosti není fakt, že tuto Vivaldiho kompozici přepracoval pro sólové varhany i Johann Sebastian Bach.
Vivaldi i mnozí další jeho současníci používali své starší skladby nebo jejich součásti opakovaně. Velmi časté bylo využití sinfonií z oper či oratorií samostatně. Prokazatelně takto Vivaldi osamostatnil slavnostně znějící Sinfonii C dur RV 117, která byla původně vstupní částí prvního dílu serenaty „La Sena Festeggiante“ RV 693, oslavující francouzského krále Ludvíka XV. Na tomto kompaktním disku je nahraná verze ze serenaty, kde je oproti samostatné sinfonii odlišná volná věta. Concerto g moll RV 578 je jediným Vivaldiho dochovaným koncertem pro obsazení dvou violoncell a orchestru. Na rozdíl od úvodní kompozice podle Corelliho vzoru má Vivaldiho typ koncertu jasně danou strukturu a formu. Jedná se o třídílné skladby, přičemž obě rychlé krajní věty jsou v tzv. ritornelové formě. Úvodní téma hrané nejčastěji tutti tvoří ritornel, který se pak během věty několikrát opakuje v téže i jiných tóninách. Ritornely jsou střídány epizodami, v nichž je v popředí sólista nebo skupina sólistů. Volná věta bývá naopak kantabilní nebo imitačně pojatá.
Nejčastějším Vivaldiho sólovým nástrojem jsou housle, v Concertu F dur RV 551 nacházíme troje. Radostně znějící krajní věty v ritornelové formě střídá kantabilně pojatá volná věta, ve které přednášejí hlavní melodii třetí housle. První a druhé housle pouze doprovází melodii rozloženými akordy, přičemž první hrají smyčcem a druhé drnkají pizzicato, a to ještě v poměru dvě ku třem, což tvoří zajímavý zvukový efekt.
V následujícím Concertu d moll RV 514 předepsal Vivaldi dvoje sólové housle. V případě tohoto koncertu i většiny dalších je typická nástrojová virtuozita a časté sekvence. Sólové hlasy se imitují nebo jdou v paralelních intervalech, nejčastěji terciích.
CD završuje Concerto D dur RV 564 pro dvoje housle a dvě violoncella. Vivaldi ostatně zanechal početnější skupinu koncertů pro větší množství sólistů. Tito čtyři sólisté zde stejně jako v ostatních těchto koncertech většinou nehrají současně, ale hlasy se různě imitují a nejčastěji hrají dvojice houslí nebo violoncell. Ve volné větě proti sobě staví současnou hru prvních houslí a prvního violoncella, kterou střídá souhra druhých houslí a druhého violoncella. V podobném duchu vrcholí i třetí věta, kde již mírně dominují první housle, jak bývá u většiny
Vivaldiho koncertů zvykem.
Vít Havlíček
Barocco sempre giovane (Baroko stále mladé) je komorní soubor složený ze špičkových mladých profesionálních hudebníků. Byl založen v roce 2004 violoncellistou a současným uměleckým vedoucím Josefem Krečmerem. Původně se soubor specializoval pouze na díla mistrů vrcholného baroka, dnes však již interpretuje hudbu od 17. století až po současnost. Každý z členů Barocco sempre giovane je také sólistou v některém z mnoha instrumentálních koncertů, které má soubor ve svém repertoáru. Barocco sempre giovane nahrává na CD, pořádá vlastní abonentní cykly koncertů v Rytířském sále zámku v Pardubicích, kde byla také v lednu 2018 pořízena tato nahrávka. Soubor je pravidelně zván k účinkování na domácích i zahraničních pódiích i hudebních festivalech, jeho koncerty vysílaly české rozhlasové i televizní stanice, ale také mnoho zahraničních, např. BBC Velká Británie, ARD Německo, ORF Österreichischer Rundfunk Vídeň, CBC Kanada, Radio National de España Madrid, Sweriges Radio AB Stockhlolm, RTE Dublin a mnoho dalších. Barocco sempre giovane pravidelně spolupracuje s předními českými i zahraničními sólisty.
