Nahrávka Missa paschalis a Litaniae Omnium Sanctorum je dalším oživením obdivuhodné renesance díla Jana Dismase Zelenky (1679–1745), jíž jsme několik posledních desetiletí svědky. Český hudebník J. D. Zelenka se vydal do Drážďan, aby sloužil u tamního dvora za vlády saských kurfiřtů a polských králů Augusta II. a od roku 1733 Augusta III. A byla to zbožná manželka Augusta III., Marie Josefa Habsburská, která měla velký vliv na tvorbu a provozování hudby v drážďanském dvorním katolickém kostele. Během svého života v Drážďanech se o tuto součást bohoslužby Marie Josefa velmi intenzivně zajímala a od duchovní hudby a jejího provozování očekávala povznesení některých obřadů. Při mnohých příležitostech, zejména u pohřebních obřadů, královna vyžadovala, aby za jejich hudební složku převzal zodpovědnost právě Zelenka. Když kastráti slavné drážďanské Hofkapelle při některých církevních obřadech odmítali zpívat, byla to ona, kdo je z tohoto omylu vyvedl. Kupříkladu když si stěžovali, že nejsou povinni zpívat zádušní mši 3. listopadu 1733 (výročí zemřelých členů jezuitského řádu: Anniversarium omnium in Societate Defunctorum), královna okamžitě nařídila, že v zádušní mši, zorganizované z jejího pověření a za její přítomnosti, účinkovat musí, jak se o této příhodě píše v Diariu Missionis drážďanských jezuitů královské kaple. Obě rozsáhlé kompozice napsal Zelenka v rozhodujících obdobích svého života. Missa paschalis (ZWV 7) vznikla v roce 1726, kdy se u drážďanského dvora začal ucházet o místo skladatele, které ho lákalo více než dosavadní postavení hudebníka. Litaniae Omnium Sanctorum (ZWV 53) byly téměř určitě napsány roku 1735 krátce poté, co byly jeho skladatelské ambice naplněny. Kromě toho jsou tato dvě díla dalšími z početných příkladů, které vyvracejí popularizační literaturou živený dojem, že Zelenkova hudba nebyla za jeho života oceňována a že nebyla po jeho smrti hrána. Naopak, neboť prameny jak k Missa paschalis, tak k Litaniae Omnium Sanctorum, které se nacházejí mimo Drážďany, potvrzují, že Zelenkova hudba byla provozována ještě dlouho po jeho smrti až do 19. století. Missa paschalis: Jan Dismas Zelenka, ZWV 7 (1726; revidováno poč. 30. let 18. století) 1. Kyrie eleison : tutti 17. ledna 1726, tedy v roce vzniku Missa paschalis, začal Zelenka pracovat na inventáři vlastních kompozic a děl, která sbíral (Inventarium rerum Musicarum Variorum Authorum Ecclesiae servientium). Zelenka byl sice optimisticky zabrán do své práce, ale během onoho roku 1726 došlo k nečekanému zastavení do té doby nepřetržitého rozvoje drážďanského dvorního katolického kostela. „Přišel černý rok neblahých zvratů“ (Atro scribendus calculo – tam funestas secum devexit revolutiones) – píše v začátku dopisu každoročně posílaného do Říma otec Hartmann, představený drážďanských jezuitů. Organizační problémy, které zažívali jezuité počátkem roku 1726, nebyly skoro ničím ve srovnání s brutální vraždou diákona drážďanského lutheránského kostela sv. Kříže, spáchanou v Drážďanech 21. května jedním pomateným členem královské stráže. Tento zločin, údajně vyvolaný samotnými jezuity, vedl v Drážďanech k výtržnostem, raziím na katolíky, útokům na jejich domy, na jezuitské sídlo i na samotnou královskou kapli. Mnoho katolíků v té době uprchlo do sousedních Čech, včetně dvou královských hudebníků, jiní, kteří sloužili církvi a dvoru, našli útočiště v královském paláci. Na tyto náhlé nepokoje a násilnosti reagoval Zelenka minimálně dvěma nešporními žalmy: Beatus vir (ZWV 76) s datací „Dresda 11 Marti 1726“ a Dixit Dominus (ZWV 68) datovaným „Dresda 1726 li 23 Marz“. Současně také pracoval na Missa paschalis (ZWV 7), která byla provedena na velikonoční pondělí 22. dubna téhož roku. V partituře jsou zapsána dvě data: „Dresd: li 30 Marzo 1726“ v závěru Kyrie a „Dresdae li 11 April 1726“ na konci Gloria. Máme štěstí, že dobové jezuitské dokumenty obsahují zmínky o hudbě provozované v královské kapli o velikonočním týdnu roku 1726. V úvodu Diaria Missionis Societatis Jesu Dresdae se dovídáme, že o velikonoční neděli (21. dubna) měl hudbu v provedení královských hudebníků na starost kapelník Johann David Heinichen (1683–1729). Dále se uvádí, že následující den se konala v 10.30 hodin dopoledne zpívaná mše s asistencí. Hudba byla Zelenkova. Dokonce se v Diariu píše, že během všech velikonočních dnů (neděle, pondělí a úterý) a také na Bílou sobotu hrály trubky a tympány. Není pochyb o tom, že onou mší provedenou na velikonoční pondělí roku 1726 byla Zelenkova Missa paschalis, jejíž partitura obsahuje čtyři trubky a tympány. Missa paschalis je relativně raným příkladem ucelené slavnostní mše v Zelenkově tvorbě. Je poplatná modelu, jak se vyvinul v Neapoli a napodoboval v Benátkách, stejně jako v habsburských zemích a na německy mluvících dvorech. V tomto typu „číslované“ mše se mísí starý a nový hudební styl. Rozsáhlé sbory, proti kterým jsou nezřídka postavena koncertantní pěvecká sóla, jsou doprovázeny orchestrem podle principu concertante a ripieno. Ale současně mše obsahovala i sbory komponované a cappella. Různě vkládané sólové vokální árie, mnohdy s obligátním doprovodem, tvořily kontrast. Text „Qui tollis peccata mundi“ z Gloria byl často zhudebňován (obzvláště Zelenkou) jako dramatická „scéna“ s kontrastními tempy, dlouhými pauzami, smělými harmoniemi a zvláštními orchestrálními efekty. V Missa paschalis Zelenka například předepisuje tremolo, které má být hráno vrchními smyčci na posledním uvedení slova Miserere tohoto textu. Repetice některých částí vytvářejí velké hudební oblouky. Kyrie II je opakováním Kyrie I, dále Amen z části Credo je opakováním Amen z části Gloria a Dona nobis pacem je další repeticí Kyrie I. Z nejnovějšího výzkumu autografu partitury vyplývá, že Zelenka závěrečné části Missa paschalis přepracoval. Bylo to někdy v době po roce 1726 a téměř určitě začátkem třicátých let, kdy převzal povinnosti za zemřelého kapelníka Heinichena. Je zřejmé, že změnil názor na závěr části Osanna a vložil tam překrásné Benedictus pro sólový soprán. (Je to patrné ze změn v notovém zápise, které provedl někdy na sklonku roku 1728.) Není známo, zda šlo o vložení nové árie nebo nahrazení dřívější verze. (Vypuštění Benedictus bylo charakteristické pro římské a boloňské zhudebňování mší.) Zelenka blíže neurčil, jaký nástroj (či nástroje) by měl sopránové sólo v dodatečně vložené části v A dur doprovázet. V úvahu přicházely sólové housle, celá skupina houslí nebo sólová flétna. (Na této nahrávce jsou obsazeny jak housle, tak flétna.) Odpověď by mohlo dát třicet provozovacích partů (nyní ztracených), které byly kdysi přiloženy k partituře, dnes uložené v Saské zemské, státní a univerzitní knihovně v Drážďanech. Na konec jednotlivých částí Missa paschalis Zelenka připsal perem tato motta: Tyto dedikační iniciály vzdávají poctu Bohu (AMDG – „Ad Majorem Dei Gloriam“ – jezuitské motto), Panně Marii (VM – „Virgini Mariae“), světcům (OO SS H – „Omnibus Sanctis Honor“) a Zelenkovým patronům – královské a kurfiřtské rodině (PJR, zřejmě „Augustissimis Principibus in reverentia“). Dedikace se objevují v různých variantách, ale pořadí těchto čtyř skupin iniciál je neměnné. Během 18. století byla Missa paschalis široko daleko jednou ze Zelenkových nejčastěji provozovaných mší. Jeden opis (bez Benedictus a bez Agnus Dei) se nachází v Berlíně. Patřil Johannu Gottlobovi Harrerovi (1703–1755), žáku Zelenky a nástupci J. S. Bacha v Lipsku. Je to jeden ze dvou opisů uložených v berlínské Sing-Akademie, které se nedávno vrátily do Berlína z Ukrajiny. V České republice jsou opisy z 19. a 20. století, ale také jeden dřívější (cca 1750), pořízený Sebastianem Böhmem z Mělníka. Tento exemplář s neúplnou partiturou a bez Benedictus a Agnus Dei je dnes uložen v Hudebně-historickém oddělení Národního muzea – Českého muzea hudby v Praze. Další rukopis (také bez Benedictus a Agnus Dei), který se kdysi nacházel v Tenbury, je nyní v Bodleian Library v Oxfordu. Litaniae Omnium Sanctorum: Jan Dismas Zelenka, ZWV 53 (1735) 1. Kyrie eleison: tutti (SATB; smyčce; hoboje I/II; basso continuo) Drážďanské jezuitské Diarium podává velmi zřetelné svědectví o původu vzniku Zelenkovy kompozice Litaniae Omnium Sanctorum. Jeho zhudebnění tohoto sáhodlouhého textu je nejstarším příkladem litanií, které mezi stovkami sakrálních skladeb uvádí katalog hudební sbírky drážďanské královské kaple pořízený v roce 1765. I když je v Diariu tato mluvená nebo zpívaná litanie zmiňována často, nejvíce je spojována s pokročilým těhotenstvím Marie Josefy, kdy se za ni konaly třídenní pobožnosti. Například 11. srpna 1730, těsně před narozením saského prince Xaviera (nar. 25. srpna 1730), se v Diariu oznamuje, že se v 11 hodin dopoledne uskutečnily dvě tiché mše a v chóru byly zpívány Litaniae Omnium Sanctorum ?„Hora 11 duo sacra lecta. In choro Litaniae de Omnibus Sanctis“?. Podle toho se zdá, že před rokem 1735 byla tato litanie zhudebňována v prostém stylu a prováděna chlapeckými choralisty z řad chrámových katolických hudebníků Kapellknaben (s výjimkou šesti, kteří zůstali sloužit u oltáře, byli někdy v polovině roku 1733 propuštěni a jejich roli ve dvorním kostele převzali kastráti Hofkapelle). Jindy, 30. ledna 1735, za pobytu Marie Josefy v Polsku, informovalo Diarium, že třídenní modlitba za královnin úspěšný porod začala. Bylo to první těhotenství Marie Josefy po její korunovaci polskou královnou. V 11 hodin dopoledne se konaly dvě mše s vystavením Svátosti oltářní, během kterých zpíval sbor nově zkomponované Litaniae Omnium Sanctorum D. Zelenky. („Hora 11 dictae sunt duae missae coram exposito Venerabili, sub quibus in choro cantantur Litaniae de OO.SS. quas novas composuit D. Zelenka“). Ale proč tedy nebyla tato kompozice k dispozici pro provedení v dalších měsících? 25. dubna 1735 (svátek sv. Marka) Diarium uvádí, že dříve se zpívaly litanie ke Všem Svatým „in choro“, ale od té doby, co převzali zodpovědnost za hudbu královští hudebníci (tedy kastráti), litanie se vynechávaly se zdůvodněním, že žádné litanie ke Všem Svatým nemají nebo že zpěváci ochraptěli či uváděli podobné lehkovážné výmluvy. („Aliis annis decantatae sunt Litaniae de OO.SS. in choro. Sed a quo Orchestra Regia habet musicam, omissae sunt, sicut multa alia, causantes se non habere compositas, vel habere catarrhum, etc. frivolae excusationes!“). Zelenkovy Litaniae Omnium Sanctorum jsou „číslovanou“ kompozicí se závěrečným Agnus Dei, které je opakováním úvodního Kyrie. Instrumentální složka má obsazení: smyčce, dva hoboje a basso continuo (varhany, violoncello, violone, fagoty a možná teorba). Úvodní Kyrie eleison začíná homofonním sborovým blokem doprovázeným vířivými smyčci, který přechází do dvojité fugy na texty „Kyrie eleison“ a „Christe eleison“. Vedle těchto několika kompozičních manýr, které jsou jeho vlastní (někdy se hovoří o “zelenkismu”), se zde objevují i nové prvky, jak je přinesl vývoj na počátku třicátých let 18. století. Jsou patrné v nádherných sólových áriích a ansámblech v třídobém metru s pomalým harmonickým pohybem, projevují se bohatým používáním rozmanitých artikulací, široké škály dynamiky a obligátní ornamentikou v nejvyšších orchestrálních a sólových vokálních hlasech (včetně obráceného tečkovaného rytmu, známého též jako „lombardský rytmus“). Tyto příznačné znaky nového galantního stylu (stile galante) jsou nápadné především v sólech a ansámblech „Pater de coelis“ (č. 2), v tenorové árii „Ab ira tua“ (č. 5) a v tercetu pro soprán, alt a bas „Ut nos ad veram“ (č. 7). Těmito „galantními“ prvky získal Zelenkův osobitý hudební styl novou dimenzi. Není pochyb o tom, že se tyto nové vlivy dostaly do Drážďan a k Zelenkovi roku 1731 v souvislosti s příjezdem Johanna Adolpha Hasseho (1699–1783), který zde řídil svou operu Cleofide. Kromě toho Zelenka komponoval pro skupinu mladých kastrátů, kteří byli vychováni v Itálii a měli přinést do drážďanské opery oživení. Délka textu těchto litanií si žádá škrty, zejména ve třetí části „Sancte Petri“, kde Zelenka mistrovsky sjednocuje volání o přímluvu učedníků, apoštolů, evangelistů, svatých mučedníků a učenců, biskupů a vyznavačů, kněží a levitů, mnichů a poustevníků, panen a vdov, tematickým materiálem, který se poprvé objevuje v sopránu, poté v altu, tenoru a basu a na závěr se vrací do sopránu. Následující sólové árie a ansámbly jsou odděleny poměrně stručnými sborovými úseky. Zatímco„Propitius esto“ (č. 4) pojímá Zelenka jako homofonní sbor doprovázený tremolujícími smyčci, které prosbu o milosrdenství umocňují, vokální šestá část „Peccatores te rogamus“ je na této nahrávce doprovázena pouze varhanami. Zelenkův autograf partitury Litaniae Omnium Sanctorum je dnes v Drážďanech nezvěstný. V 18. století bylo dílo uvedeno v královském hudebním inventáři, dnes nekompletním. Byl to téměř s jistotou katalog hudební sbírky Marie Josefy, sestavený v 1. polovině čtyřicátých let 18. století. V tomto inventáři jsou v soupisu nadepsaném „Musica di Chiesa di varii Autori“ uvedeny na čtvrtém místě z devíti skladeb i Zelenkovy Litaniae Omnium Sanctorum. (Na prvém místě této sbírky je Bachova „Missa a 18 voc.“, tedy Kyrie a Gloria z jeho Mše h moll BWV 212/1.) Určitě šlo o exemplář s dedikací královně. Partituru díla s neznámým počtem provozovacích partů najdeme též v katalozích drážďanského dvorního katolického kostela z let 1765 a cca 1784. To svědčí o tom, že kdysi existovaly dvě partitury díla a zcela jistě jedna z nich byl autograf. Naštěstí se opisy Zelenkových Litaniae z 19. století zachovaly v Praze. Jeden je v současné době v archivu Pražské konzervatoře. Je na něm razítko „Verein der Kunstfreunde der Kirchenmusik in Böhmen” (Spolek pro pěstování církevní hudby v Čechách) s dedikací Ferdinanda Mendeho, varhaníka a kantora, který pracoval v Drážďanech mezi lety 1822 až 1844. Dalším pramenem z 19. století je opis z roku cca 1850, který je dnes uložen v Hudebně-historickém oddělení Národního muzea – Českého muzea hudby v Praze. Janice B Stockigt, Univerzita v Melbourne Missa Paschalis, ZWV 7 Kyrie Gloria Credo Sanctus Agmus Dei 35:48 Litaniae omnium Sanctorum, ZWV 153 20 Kyrie eleison 3:38 31:01 Celkový čas – 68:21 Cyril Auvity - tenor (7, 11,24, 25) Adam Viktora – dirigent Ensemble Inégal Prague Baroque Soloists
© Studio Svengali, duben 2024 |
coded by rhaken.net
| |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
