VĂ­tejte na eshopu ARTA Music cz en

JAKUB JAN RYBA: STABAT MATER

DNI 152

DNI162   [8595056601629]   vydáno 11/2016

Jakub Jan Ryba: Stabat Mater 58:39
1.
Introduzione 5:12
2.
Stabat Mater dolorosa 6:05
3.
Quis est homo 4:09
4.
Quis non posset 4:21
5.
Pro peccatis suae gentis 3:40
6.
Eja Mater 6:17
7.
Fac, ut ardeat 5:08
8.
Sancta Mater 8:25
9.
Fac me vere 1:12
10.
Virgo virginum 3:04
11.
Fac me plagis 1:09
12.
Christe cum sit hinc exire 3:08
13.
Quando corpus 6:37

Simona Šaturová _soprán /2, 3, 5, 6, 8, 12, 13/
Markéta Cukrová _alt /2, 3, 5, 8, 10, 12, 13/
James Kryshak _tenor /2, 4, 5, 8, 9, 12, 13/
Adam Plachetka _bas /2, 5, 7, 11, 12, 13/

L’Armonia Terrena, ?ídí Zden?k Klauda

 


Jakub Jan Ryba…

Bohem obdarovaný kantor, který dobrovoln? opustil tento sv?t

Jakub Jan Ryba je všeobecn? neprávem považovaný za autora jediné skladby – ?eské mše váno?ní, bez které si dnes už nedovedeme ?eské vánoce p?edstavit. Jeho skladatelský odkaz je však mnohem pest?ejší, než by si kdo mohl myslet. Odráží bohatství Rybova mnohovrstevného talentu, ?ástí je také dílem jeho uv?dom?lého koncep?ního myšlení a zárove? je celý prodchnut duchovním nábojem, který do n?j Ryba, jakožto hluboce v??ící ?lov?k, vložil.

Hudební talent, tv?r?í síly i vrozená píle a houževnatost p?edur?ovaly Rybu ke karié?e profesionálního hudebníka a úsp?šného skladatele, ale osud nebo, chcete-li, B?h vedl jeho kroky pon?kud jiným sm?rem. A tak se múzami políbený všestranný um?lec - hudebník, básník a filosof ocitl v Rožmitále pod T?emšínem ve venkovském prost?edí, kde sv?domit? vykonával své u?itelské povolání. Avšak hlas hudby v jeho nitru neutichl, ba práv? naopak. Sv?j talent vložil zejména do služeb církevní hudby. S pílí sob? vlastní tvo?il pro rožmitálský k?r skladby, které oplývají sv?ží invencí a schopností hudebním jazykem p?esv?d?iv? tlumo?it k?es?anská poselství a mysteria prostému lidu.

Není nám dnes známo, zdali si Ryba uv?domoval velikost svého hudebního talentu a do jaké míry trp?l omezeností spole?nosti, která mu neumož?ovala jej pln? rozvinout, ale víme, že ve své zodpov?dnosti nezanedbával žádnou ze sv??ených povinností. Také proto se ?asto nacházel na pokraji sil a podléhal psychickému i fyzickému vy?erpání. Tento stav ješt? zhoršoval neustálý boj o uznání, pochopení a ?asto i o pouhou existenci. Tlak nep?íznivých okolností v kombinaci s k?ehkou psychikou citlivého ?lov?ka a um?lce ho nakonec dovedl k poslednímu rozhodnutí jeho života, dobrovoln? odejít z tohoto sv?ta.

Takto tragicky se skon?il život renesan?ního um?lce Jakuba Jana Ryby, kterému nikdy nebylo dop?áno by? se jen dotknout sv?tského úsp?chu odpovídajícího jeho nadání. Dílo, které nám po sob? zanechal, je však napln?no nezm?rným duchovním bohatstvím, jehož trvalá hodnota k nám naléhav? promlouvá dodnes.

Zden?k Klauda

Jméno nejvýznamn?jšího p?edstavitele ?eské kantorské hudby p?elomu 18. a 19. století, skladatele, vzd?laného rožmitálského u?itele, regenschoriho, spisovatele a básníka Jakuba (Šimona) Jana Ryby (26. 10. 1765 – 8. 4. 1815) je dosud spojováno p?edevším s tzv. ?eskou mší váno?ní „Hej, mist?e“ z roku 1796. Tato jediná ryze ?eská mše zajistila svému tv?rci v?hlas nejen po celé Evrop?, ale pronikla i do zámo?í. Jeho další velice rozsáhlá a rozmanitá tvorba však z?stala stranou zájmu a stala se dostupnou pouze úzké skupin? hudebních znalc? a n?kolika nadšených obdivovatel?.

Páte?í díla rožmitálského kantora je hudba duchovní, jež vznikla z praktické pot?eby starorožmitálského k?ru a z povinností vyplývajících z funkce jeho ?editele, kterou Ryba zastával od svého p?íchodu do Rožmitála v roce 1788 až do své smrti. Vedle t?chto kompozic však vytvo?il ?adu d?l, rozsahem, obsazením i náro?ností p?ekra?ující možnosti jeho p?sobišt?. Jejich hlavní ?ást p?edstavují skladby v?nované plze?skému k?ru.

Z velice rozsáhlého díla (cca 1 500 skladeb) se dodnes zachovala pouze menší ?ást, v p?ípad? hudby duchovní okolo 400 skladeb, z hudby sv?tské pak jen nepatrné torzo. I tak je možno Ryb?v hudební odkaz považovat za skute?n? pozoruhodný. Zkomponoval desítky árií, pastorel a dalších drobn?jších skladeb ur?ených pro chrám, dále 89 mší, ale i rozsáhlé, a na svou dobu v mnohém progresivní kompozice.

Svébytnou a dodnes nepoznanou oblastí Rybovy duchovní tvorby jsou skladby s ?eským textem, které krom? nejslavn?jšího díla, v n?mž autor, podobn? jako u n?kterých jiných, zhudebnil vlastní text, nebyly zatím provedeny. P?itom p?edstavují vzácný d?kaz Rybovy snahy o uplatn?ní ?eského jazyka v duchovních skladbách. Jeho v?elý vztah k mate?ské ?e?i potvrzují vedle naprosto unikátního ?eského Te Deum – T? Boha vychvalujem, Chválozp?vu k sv. Janu Nepomuckému z roku 1803 a dvou ?eských Stabat mater, p?edevším Nešporní zp?vy z roku 1798, k nimž Ryba z latiny p?eložil a zveršoval 5 ned?lních žalm? a Magnificat.

Ve v?tšin? svých církevních skladeb ale Ryba s úctou užívá bohoslužebný jazyk – latinu. Vrchol této oblasti p?edstavuje ojedin?lý tv?r?í projekt s názvem Cursus Sacro-Harmonicus, který za?al realizovat v roce 1808 a v n?mž si p?edsevzal zkomponovat mše, graduália a offertoria (prom?nlivé složky mše) na každou ned?li liturgického roku a jeho významné svátky. P?estože v posledních letech Rybova života vznikla pouhá t?etina zamýšleného celku, i tak je p?tisvazkový rukopis o t?inácti stech stranách nejen obdivuhodným dokladem Rybova kompozi?ního mistrovství, ale p?edevším jeho nezdolné píle a také cílev?domé snahy o povznesení úrovn? tehdejší chrámové hudby.

Z rovn?ž rozsáhlého sv?tského díla (cca 80 skladeb) s jehož tvorbou za?al již v dob? studií v Praze, se zachovalo pouze n?kolik kompozic. Jsou to nebývale technicky náro?né houslové koncerty, koncert pro violoncello, 2 symfonie a 4 kvartety. Na pomezí mezi duchovní a sv?tskou tvorbou stojí jediný dochovaný soubor varhanních skladeb z roku 1798 s názvem Novae et liberae cogitationes, v nichž dal Ryba pr?chod „novým a svobodným myšlenkám“. Úvodní tokátu opat?il latinskými poznámkami a vložil tak do díla mimohudební obsah, filozofického zam??ení.

I p?es obsáhlou hudební a spisovatelskou ?innost bylo hlavní náplní Rybova života pedagogické p?sobení, jemuž se i za cenu osobních ob?tí vytrvale v?noval až do své smrti. Vedle náro?ného povolání však dokázal vytvo?it ohromné dílo, ?asto vznikající v t?žkých životních situacích. Nejen proto má Jakub Jan Ryba trvalé místo mezi nejpozoruhodn?jšími osobnostmi ?eské hudby.

Hubert Hoyer

O Stabat mater Jana Jakuba Ryby

Vztah Jakuba Jana Ryby k Plzni je prostoupen vd??ností skladatele místu, kde nikdy nežil, a p?esto zde bylo jeho kompozi?ní um?ní ocen?no ješt? za jeho života. Do?kal se zde nejen úcty a obdivu, které byly korunovány ud?lením ?estného m?š?anství v roce 1805, ale také finan?ní podpory svého syna Viléma na studiích. Ryba byl odhodlán vynaložit všechny své schopnosti, aby se za tato dobrodiní mohl Plzni co nejvíce odm?nit.

Z více než stovky skladeb, které Ryba Plzni v?noval, vyniká latinské oratorium Stabat mater z roku 1805 – vrcholné a možná nejzávažn?jší dílo jeho tvorby. K jeho kompozici byl pohnut svým p?ítelem Františkem K?epelkou, tehdejším ?editelem k?ru u sv. Bartolom?je. Ryba si tohoto díla jist? velmi vážil, nebo? je zmínil, jak ve svém „Denníku rodinném“, tak ve veršovaném životopise z roku 1806. Dílo bylo v?nováno radnímu Františku Mattasovi, který dohlížel na hudbu v plze?ských chrámech. Skladba, která vyniká skv?lou instrumentací, byla ur?ena pro vysp?lý plze?ský k?r s vynikajícími p?vci a hudebníky, s jehož vysokou interpreta?ní úrovní Ryba po?ítal.     

Podle Rybových vlastních slov bylo zkomponováno za 6 týdn? práv? v dob?, kdy „zápasil se svým oby?ejným neduhem“. I když neznáme p?esné projevy Rybovy nemoci, která byla patrn? psychického rázu a znemož?ovala mu vykonávat práci ve škole, m?žeme p?edpokládat, že mu jeho zm?n?ný duševní stav umožnil dotknout se až samé hranice vlastních kompozi?ních možností.

Z?stane paradoxem, že se toto monumentální duchovní dílo dosud nedo?kalo ?etn?jších provedení. Jeho notový materiál byl vydán až v roce 2015 a o rok pozd?ji vzniká tato jeho v?bec první ve?ejnosti dostupná nahrávka.

Hubert Hoyer

Jakub Jan Ryba: Stabat mater - o díle

Sekvence Stabat mater s nejv?tší pravd?podobností oslovovala Jakuba Jana Rybu velmi naléhav?, proto na rozdíl od v?tšiny skladatel? své doby zhudebnil tento text hned t?ikrát. Dvakrát tak u?inil na ?eský p?eklad a roku 1805 zkomponoval rozsáhlé a náro?né Stabat mater pro soprán, alt, tenor, bas, smíšený sbor a orchestr na latinský originál. Text roz?lenil do dvanácti hudebních ?ástí: Každému ze sólist? sv??il po jedné árii, tenoristovi a basistovi pak po jednom doprovázeném recitativu. Dále jsou zde dva sólové kvartety, dv? sborová ?ísla, duet sopránu a altu, tercet pro soprán, alt a tenor a tomu všemu p?edchází závažná, dramatická instrumentální p?edehra.

Celá kompozice je zajímavá stylistickou diverzitou využívající veškeré výrazové prost?edky od d?dictví pozdního baroka, p?es ?e? vysp?lého klasicismu až po ran? romantické výboje. Neoby?ejn? zajímavá je instrumenta?ní pestrost, s jakou skladatel vybavuje její jednotlivé ?ásti.

Dílo otevírá vzrušená Introdukce, kde Ryba vykresluje drama, které p?edcházelo vlastnímu Ježíšov? uk?ižování – chaos, zem? se ot?ásá v základech, krutost, extrémní emocionální vyp?tí, ná?ek, soucit a plá?. Dynamicky zvrásn?ný rytmický puls smy?c? v triolových hodnotách je p?erýván p?ltónovými vzlyky fagot? a zb?silými interjekcemi flétny a klarinetu, toto hudební d?ní velmi strm? graduje a brzy p?ichází první vrchol. Tam se rozpoutává v?ava šestnáctinového pohybu v houslích. V hlubokých smy?cích však p?etrvává triolový rytmus a kinetické nap?tí plynoucí z tohoto konfliktního pom?ru ješt? posiluje dramatický charakter v?ty. Dalším výrazným prvkem p?edehry je synkopický rytmus, který svou kinetickou nestabilitou ješt? více podporuje celkov? vypjatý charakter v?ty. Tektonika celé ?ásti je stejn? tak vrásnitá jako n?kolik úvodních takt?, ve kterých je beethovenovským zp?sobem zakódovaná DNA, ze které pak vše vychází. Po n?kolika vzep?tích se v?ta vrací do pianissima a v samém záv?ru Ryba exponuje v sólovém hoboji pla?tivý p?ltónový motiv, který je diminucí odvozen z úvodní melodické linie fagot?. Celá v?ta se pak uzavírá postupným zklidn?ním rytmického pohybu a ztišením do pianissima.

 Do první vokální ?ásti p?echází skladatel p?ekvapivým, úse?ným Es dur akordem celého orchestru ve fortissimu, který p?ichází zcela ne?ekan? bezprost?edn? po generální pauze. První verše sekvence Stabat mater sv??il Ryba kvartetu sólist?. Z této ?ásti již ?iší romantický duch hudby s p?ekrásnou melodickou invencí, která dojímá a zprost?edkovává poslucha??m utrpení matky bolestné stojící p?ímo pod k?ížem, na n?mž umírá její syn Ježíš. V pr?b?hu v?ty n?kolikrát zazní sled dvou úse?ných akord? celého orchestru, které zpodob?ují me? protínající mat?ino srdce („pertransivit gladius“). Pletivem hlas? také prochází p?ltónový pr?tažný motiv, který je už poslucha??m známý z Introdukce a který zde mimo jiné funguje jako jednotící prvek.

Text „Quis est homo“ je zhudebn?n jako niterný duet sopránu a altu doprovázený ponejvíce smy?covým orchestrem využitým v nižší poloze nástrojových rozsah?. Hudební v?ta je uvozena expresivním violovým sólem a tento nástroj pak ješt? n?kolikráte sólov? vstoupí svým kontrapunktem do dialogu s vokálními linkami. Po úvodní pomalé ?ásti (Andante) p?ichází hybn?jší hudba (Con piu moto), kde se naléhavost obsahu ješt? více stup?uje, avšak v naprostém záv?ru dojde k náhlému zlomu do nejpomalejšího tempa (Adagio) a soprán s podporou altu emotivn? vyzpívá záv?r otázky „in tanto, in tanto supplicio?“.

Verše „Quis non posset“ jsou sv??eny tenoru a hudebn? jsou pojaty jako sólová árie s významnou úlohou flétny, hoboje a fagotu. Fagot imita?ním zp?sobem rozvíjí tematický materiál árie, flétna a hoboj naopak p?inášejí vlastní hudební myšlenky, které jsou kontrapunktickým zp?sobem kombinovány s hlavní melodickou linkou sólového tenoru. Smy?covým nástroj?m je po v?tšinu ?asu sv??en „pouze“ jednoduchý p?iznávkový doprovod, jen violy, violoncella a kontrabas se v protipohybu p?ipojí k dominující lince flétny. Celá árie je uzav?ena jímavou tematickou reminiscencí violoncell.

Sborová ?ást „Pro peccatis suae gentis“ je traktována polyfonicky s pr?vodem tak?ka kompletního orchestru, chybí jen tympány. Dramaturgicky zde dílo kulminuje a po n?kolika spíše kontemplativních ?ástech p?ichází Ryba s dramatickou hudbou, která koresponduje s významem textu a tém?? veškerý provozovací aparát se vzedme, aby mocn? vyjád?il utrpení Krista, kterého na k?íž p?ivedly naše h?íchy. Poté se hudba náhle utiší a v pomalém tempu (Adagio sostenuto) v sólovém sopránu, který je podpo?en jen jednoduchými drženými akordy klarinet? a fagot?, zaznívá and?lským zp?sobem zjasn?ná kantiléna p?inášející text „Vidit suum“.

Sopránová árie „Eja mater“ je samotným srdcem celého díla. Rozsáhlá virtuózní a mistrovsky prokomponovaná árie s n?kolika koncertantními nástroji (hoboj, klarinet, fagot, viola a violoncello) p?edstavuje skute?ný klenot žánru duchovní árie. Svou pr?zra?ností a brilancí odkazuje k hudební ?e?i vrcholného klasicismu. P?i poslechu virtuózního partu klarinetu si nelze nevybavit árii Sexta („Parto, ma tu ben mio“) z opera La clemenza di Tito Wolfganga Amadea Mozarta. Znal Ryba tuto operu? Mollová Ryba nás zde nep?estává udivovat pestrostí a kompozi?ním mistrovstvím. Když už máme pocit, že nás nem?že ni?ím p?ekvapit, p?ichází s jímavým violoncellovým sólem, kterému v tu chvíli ustoupí i sólový hlas a „sotto voce“ (tlumeným hlasem) p?ednáší sv?j citlivý kontrapunkt.

Následující basová árie „Fac, ut ardeat“ exponuje jako koncertantní nástroj flétnu a nov? p?ivádí do pop?edí i sólov? hrající klarinu. Té sice sv??il jen typický fanfárový rytmus a melodiku, ale v kombinaci s jemným flétnovým partem a brilantn? komponovaným basovým sólem tvo?í vyvážený celek. Sólový part je vybaven jak heroicky mužným zp?vem dávajícím pr?chod radosti vykoupené bolem, tak jemnými pasážemi (dolce), ale i virtuózními koloraturními pasážemi.

Dalším závažným hudebním ?íslem Rybova Stabat mater je „Sancta Maria“. Jedná se o ?asov? nejdelší ?ást celého díla a zárove? je zde použito nejkomorn?jší obsazení. Celá je komponována pro soprán, alt, tenor a z orchestru z?stávají pouze smy?ce (dokonce bez viol) barevn? podpo?ené dvojicí lesních roh?. Sólové vokální hlasy jsou dopln?ny ješt? instrumentálními sóly houslí a violy. T?mto dv?ma nástroj?m je sv??en úvod a spole?n? v harmonické souh?e konstituují celkov? pozitivní charakter v?ty. Hlavní téma od nich pak p?ejímá alt. Soprán a tenor p?inášejí nová témata, která jsou nadále rozvíjena a procházejí ?adou prom?n. Tato ?ást je obzvlášt? inven?n? bohatá, skládá se ze t?í tematických oblastí, které jsou reprízovány. Záv?re?ná kóda je vytvo?ena z materiálu hlavního tématu.

Stru?ný tenorový recitativ a arioso „Fac me vere“ je napsáno v neobvyklé tónin? Des dur, vokální linka je zde podpo?ena pouze smy?covými nástroji a continuem (cembalo nebo varhany). Po n?kolika taktech recitativ plynule p?echází do ariosa, kde se jako reminiscence vrací úvodní téma z první ?ásti „Stabat mater“.

Po n?m následuje p?vabná altová árie „Virgo virginum“ se sólovým hobojem, jemuž zde sv??il koncertantní úlohu. Jeho základní melodické kontury jsou varia?ním zp?sobem vyšperkovány drobnými notami. Jinak je árie doprovozena pouhým pizzicatem celé smy?cové sekce orchestru, místy podmalována dvojicemi fagot? a lesních roh?. Veškeré hudební i mimohudební sd?lení je tak koncentrováno do vokálního partu. Svou nefalšovanou pokorou a st?ídmými, ale ú?innými výrazovými prost?edky pat?í mezi skladby tak typické pro tvorbu Jakuba Jana Ryby.

Doprovázený recitativ (accompagnato) „Fac me plagis“ je zkomponován pro bas a smy?ce s continuem. Dramatický úvod reprezentuje Kristovy rány a klidn?jší zp?vní linie a orchestrální odpov?di p?edstavují prosebný hlas žádající ochranu a spásu.

Jeho hudba ústí do druhého kvartetu sólových hlas? „Christe cum sit hinc exire“, který je zcela netypicky doprovázen pouze oktetem dechových nástroj? (2 hoboje, 2 klarinety, 2 fagoty, 2 lesní rohy) a smy?ce, jakožto b?žný základ orchestrálního zvuku, jsou zcela vynechány, což prop?j?uje této v?t? výjime?nou zvukovost. Vícemén? homofonn? traktovanému p?edivu sólových hlas? vévodí soprán, který se lehce vzpíná k výškám, tento postup je pak imitován i v tenoru. Z dechové harmonie vystupují do pop?edí sólové motivy hoboje, klarinetu a lesního rohu. Celou v?tou pak prostupuje konejšivá figurace šestnáctinových not v klarinetech, která spoluvytvá?í na?echraný harmonický základ, nad nímž se elegantn? vznáší ostatní tematické hlasy.

Finále „Quando corpus“ exponuje poprvé celý provozovací aparát skladby (4 sólisty, sbor, kompletní orchestr) a navíc nov? p?ivádí kontrafagot, který do té doby nezazn?l. Kontrafagot nemá samostatný part, pouze ve spodní oktáv? zvýraz?uje basovou linku. Sborový zp?v „Quando corpus“ za?íná p?ímo bez jakéhokoliv úvodu a z úvodního sborového unisona v pianové dynamice se rozr?stá jak harmonicky, tak i dynamicky, podporované triolovým pohybem smy?cové sekce. Tento pohyb ne náhodou p?ipomene urputné trioly Introdukce. Zde však tyto trioly nejsou sou?ástí komponovaného chaosu, ale vedou v nebeský ráj. Exaltovanost celého poselství Rybu strhl k velkolepé kompozici, která nemá daleko k Beethovenovým vokáln?-instrumentálním díl?m, zejména pak svým myšlenkovým a moráln?-etickým nábojem. Zde zkomponoval hudbu, ve které nechá sborový soprán stoupat až do t?í?árkované oktávy a t?ikrát ho nechává zpívat držené „c3“! Dalším pozoruhodným momentem této ?ásti je st?ední pomalý díl (Adagio), kde v pom?rn? vzdálené tónin? (As dur) zaznívá v sólovém kvartetu celý text v pouhých sedmi taktech. Záv?re?né „Amen“ exponuje Ryba v sólovém sopránu pro toto slovo naprosto neslýchaným intervalem zv?tšené kvarty (tritonus, d?íve také ozna?ovaný jako diabolus in musica, tj. jako ?ábel v hudb?), posléze se k sopránu p?ipojují ostatní hlasy a nazna?enou disonanci rozvád?jí zp?t do tóniky. Zde v jasném C dur celá skladba kon?í a cesta „per aspera (c moll) ad astra (C dur)“ se završuje. Duchovní poselství smyslu Kristovy smrti se rozeznívá v každém taktu této skladby, v každé jednotlivé not?.

Zden?k Klauda


Další nahrávky souboru L'Armonia Terrena se Zde?kem Klaudou:
   

© Studio Svengali, září 2021
coded by rhaken.net